Mirek Pazdera: Dětský domov se školou v Praze - Podolí, diplomní projekt

Zavěšujeme první z letošních diplomních projektů. Dětský domov se školou od Mirka Pazdery. Co přesně znamená zadání, co to je za typologický druh a kdo je cílová skupina je velmi podstatné a dočtete se to v textech nebo v úvodním grafu. Na konci příspěvku je opět kompletní publikace diplomu na ISSUU a posudky diplomního projektu.

Zde si můžete prolistovat celý diplomní projekt:

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

AUTORSKÝ TEXT

Tam kde v Podolí dobíhá svah k Sinkulově ulici se zvedá dvojice teras v prudkém svahu. Z východu jsou ohraničeny linkou podolských schodů. Jsou zarostlé a protíná je prošlapaná pěšina. Když vystoupáme po podolských schodech na horní hranu parcely otevře se nám pohled na Podolskou vodárnu, Vltavu i její druhý břeh. Podolí je jedinečnou částečně pozapomenutou rezidenční čtvrtí. Na tomto místě by měl stát dětský domov se školou. Ptal jsem se jakou institucí by měl být, s jakou typologií pracovat a jaké jsou děti, které by v něm měly žít.

Dětský domov se školou je zařízení pro děti, které neměly lehký start do života. Potíže v rodině, potíže ve škole i potíže se sebou samými je dovedly až do této instituce. Architektonicky opomíjené téma. A přitom velice krásné a náročné na pochopení všech poloh. Snaha v cítit se do situace budoucích  obyvatel domu byla přítomna po celou dobu práce a někdy byla až neúnosně tíživá. Do dětského domova se školou se dostanou děti, které jsou takzvaně problémové. Zlobí. Ale nespáchaly žádný přestupek ani zločin. Nejsou to děti, které by patřily do výchovného zařízení. Do "pasťáku". Jednoduše  je jejich rodiče, učitelé ve škole a jejich okolí nestíhá hlídat a ony zlobí. Při rozhovorech s ředitelem Smolkou z Dětského domova se školou na Vinohradech mi uvedl příklad osamělé matky s dcerou, která se dostala do puberty tak silné, že se s matkou prostě nesnesou. Nakonec celá situace dopadla tak, že dcera je nyní v dětském domově se školou na Vinohradech a na víkendy jezdí domů za mámou. Víkend je právě tak akorát doba, kterou spolu vydrží.

Často jsou v domovech experimentátoři s drogami a podobně. Napříč sociálním spektrem. Představte si jak složité musí být pro rodiče i pro samotné dítě takové rozhodnutí. Rozhodnutí, že to takhle nejde dál a je potřeba vyhledat odbornou pomoc. Dětský domov se školou by měl být podpodrou v této krizové situaci. Dětem z DDŠ (dětský domov se školou) je mezi 6-18 roky. Průměrně se jedná hlavně o děti z druhého stupně základní školy a starší. Takový je trend hlavně v Praze. Děti se však často před svým 18 rokem života vrací zpět ke své rodině a to až v 70 procentech případů. Průměrná délka pobytu dětí se určuje hůře. Zjednodušeně se dá říct že je to kolem 4 let.

Místo

Práci na samotném projektu předcházelo hledání místa pro nový dětský domov se školou. Vytipovali jsme řadu míst v Praze, zejména ve čtvrtích s obecně uznanou kvalitou bydlení jako jsou Dejvice, nebo Vinohrady. Chovat se k dětem jako budoucím představitelům střední třídy, chovat se k nim nevýlučně, byl základním předpokladem výběru naší lokality.

Parcela, kterou jsme vybrali, se nachází v Podolí. Podolí je charakteristické svou klidnou rezidenční atmosférou a dramatičností reliéfu. Na nábřeží u řeky se nachází řada sportovišť. Od řeky terén stoupá až vyšehradskému zlomu. Pozoroval jsem principy zástavby ve svahu a nechal jsem se inspirovat. Svah je protkán schodišti, do svahu jsou zakomponovány terasovité domy obklopené divokými zahradami. Některé domy jsou na soklu a vyrovnávají tak příkrost svahu, některé jsou zakopány. Zdůraznil bych i téma vstupů do domů. Ty jsou většinou z ulice, ale často také bokem z veřejných schodů nebo horem přes zahradu. Tato témata se pak přímo promítla i do mého návrhu.  Podolí není tak proslavenou lokalitou jako třeba Ořechovka, Hanspaulka, nebo Bubeneč a právě  v tom je jeho poetika. Působí některých místech nedostavěné a divoké, v jiných klidné a idylické. Naše parcela se nachází přesně na hranici takových charakterů.

Samotná parcela je v prudkém svahu na hranici dvou typů zástavby. V ulici Sinkulova dobíhá zástavba bloková. Tam kde terén začíná stoupat se mění i domy z činžovních domů na vily. Z východu je parcela pevně ohraničena prudce stoupající linkou Podolských schodů.

Dům

Formálně jsem se inspiroval okolím. Dům je umístěný při spodní hranici parcely tam, kde dobíhá svah. Je tedy částečně zakopán v terénu. Svou hmotou se pevně staví k ulici Sinkulova. Naopak při pohledu ze severu, z divoké zahrady působí klidně a poeticky. Vybavily se mi obrazy zahrad o Gustava Klimta s jednoduchými plochami prvního a druhého plánu. Dům nad prvním patrem uskakuje. Jde o volnou citaci prvorepublikové avantgardy. Uskočením podlaží vzniká terasa se vstupy do jednotlivých domů ve kterých bydlí děti. Chtěl jsem tím dosáhnout především udržení si odstupu od činžovního domu naproti přes ulici. Dopřát dětem větší intimitu.

Typologie a hierarchie

Typologie domu byla klíčové téma. Jedná se o jakousi typologickou koláž. Dům ve svahu, který je zvláštní školou s tělocvičnou, veřejně přístupným stacionářem a bydlením pro děti na straně druhé. Podobnou typologií je třeba internátní škola. Internátní školy jsou však exkluzivní zařízení, naše zařízení je něco docela jiného. Na mysl mi často vytanula lapidární internátní škola ve švýcarském Disentisu od Giona Caminady.

Dětský domov se školou je totální instituce. Funguje 24 hodin denně. Je zároveň domovem. Škola, tedy instituce vzdělanosti, je oddělena od samotného domova. Stanovil jsem si jasnou hierarchii. Výchozí jednotkou je pokoj. Místo pro dva.  Místo největšího soukromí v domě, místo kde se spí, učí. Dalším stupněm je obývací pokoj s kuchyní a společným stolem. Zde se společně žije rodina. Tedy "rodina" (tzv. rodinná skupina, 6 dětí + vychovatel). Děti se učí návykům každodennosti. V kolektivu si dělí domácí práce, píšou úkoly, odpočívají, čtou.  Dalším stupněm je škola se společenskou místností a tělocvičnou. Ta už je pro všechny. Zde se potkávají všichni obyvatelé domu. Toto schéma je jasné a srozumitelné, avšak nenabízí řadu poloh, které jsou u tohoto domu důležité. Proto je zde divoká zahrada s altánem. Tedy neformální místo setkávání. Zahrada je dětí. U altánu je krásný výhled na Podolí a Vltavu. Je pointou zahrady. Je to místo, kde se dá rozdělat oheň, nebo kam se můžete jít schovat. Stejně tak jako terasa a zálivy mezi domy. To jsou místa, které nabízejí různorodou intimitu.

Součástí je i malý denní stacionář fungující v principu jako speciální družina pro děti z okolí. Docházka je na bázi dobrovolnosti. Je oddělen od provozu domu. Nechtěl jsem aby se děti ze stacionáře potkávaly s "residenty". Třecí plochou, kde se oba světy prolínají je tělocvična, přístupná pro obě skupiny.

Večer se už stmívá dřív. Občas projede pod námi ulicí auto.  Naproti problikávají přes záclony večerní zprávy. Zavíráme okno, od zahrady je zima. Dneska toho bylo hodně. Nejlepší byl odpolední fotbal, na úkoly jsem dneska chuť. Zítra je taky den.
________________________________________________________________________

OPONENTNÍ POSUDEKDIPLOMNÍ PRÁCE

TÉMA: DĚTSKÝDOMOV PRAHA PODOLÍ

DIPLOMANT: MIROSLAV PAZDERA 

OPONENT: JAN ŽALSKÝ 

  Matěj začal mít problémy doma. Souběžně s tím se to začalo kazit i ve škole. Vše se postupně  

nebezpečně zostřovalo. Rodiče ve spolupráci se školou požádali o pomoc stát. Přišel soud. Ve dvanácti letech Matěj nastoupil do Dětského domova se školou v Sinkulově ulici v Podolí.  

  Ráno vstali společně s Petrem. Petr je sice mladší, ale v domově je už druhým rokem. Pokoj, 

který spolu sdílí má celkem tři okna. Jedno okno je na východ. Takže Matěje budí ráno slunce sejně, jako když byl ještě doma. Tři okna a dostatek prostoru v pokoji nabízí řadu variací, jak pokoj zařídit. 

Na patře bydlí ještě Martin a Libor. Prostorná koupelna bez problémů zvládá ranní nápor čtyř kluků. 

Po schodišti prosvětleném shora denním světlem schází postupně do společné místnosti s velkými okny v přízemí. Na snídani se potkají i s Honzou a Mírou z druhého patra. Spolu s vychovatelem připraví snídani a u velkého stolu se společně najedí. Oknem pozorují ptáky v zahradě. Přes 

vydlážděnou plochu před domy se pomalu šourají do školy a s myšlenkou, jak by mohli s kluky terasu zabydlet, vejdou na schodiště, o patro níž projdou šatnou, pak prostornou chodbou a jsou ve třídě. 

Škola je skoro jako každá jiná. Vyučování, přestávky, učitelé. Matěj se už těší na odpoledne. Na fotbal v tělocvičně. Dnes by si to měli rozdat s kluky ze stacionáře. A taky je zvědavý na táborák na jeho počest, který bude pak navečer u altánu v koutě zahrady. Je to jeho první den v domově. Tak snad to bude dobrý.    

  Je pátek, my sedíme s panem Pazderou v Kumbále a já si představuji, jak by mohl vypadat 

život v dětském domově, který právě dokreslil a kterým na FA ČVUT diplomuje. Poctivá analýza, jasná koncepce, stavební program dobře převedený do provozních schémat, kvalitní dispoziční řešení, kultivované grafické zpracování a respekt k potřebám lidí v domě. V rámci našeho setkání řešíme podstatné věci a je zcela zřejmé, že pan Pazdera ví, co dělá. Téma diplomní práce i návrh interpretuje srozumitelně a souvisle. Myslím, že to nejpodstatnější, co může oponentura 

diplomantovi přinést, se odehrálo právě v pátek v Kumbále. Pokusím se tedy interpretovat důležitá témata našeho rozhovoru.  

  Jedním ze základních stavebních kamenů diplomní práce je téma rozhraní. Parcela se nachází 

na rozhraní dvou typů městských struktur: na jedné straně bloková zástavba při jižní straně ulice 

Sinkulova, na straně druhé rodinné domy při ulici Ve svahu. Bok parcely lemují podolské schody, které obě ulice propojují pěší cestou. Do této situace je zasazen dům, který má v podstatě dvě části. 

Část, ve které je škola, se přimyká k Sinkulově ulici s její každodenností. Z kvádru školy pak vyrůstají tři domy s pokoji pro chovance. Před třemi domy je terasa, která je ještě součástí uličního profilu, ale za domy je divoká zahrada nemající daleko k poetice Jiřího Trnky. Mezi domy pro chovance jsou meziprostory, ve kterých mají oba charaktery možnost se prolnout. Dalším prostorem, kde je zřejmá vědomá práce s rozhraním a kde dochází k míchání dvou různých světů tentokrát v interiéru, je tělocvična umístěná mezi provoz školy a denní stacionář.   Pan Pazdera věří v nápravu chovanců a v jejich šťastný návrat domů. I kdyžje tématem projektu totální instituce,snažíse vcítit do potřeb dětí a zajistitjimživotaschopný dům.Dělení dětského domova do tří samostatných dvojdomů, kde každý dům obsahuje jednu skupinu šesti dětí s vychovatelem, takzvanou rodinnou jednotku, přibližuje instituci k současným trendům, jak se postarat o problémové děti. Vychovatel je pak spíš kamarád, ne dozorce. V rodině se pracuje se vzájemnou důvěrou.  

  Silným momentem diplomního projektu je tak zvaný prvotní „obraz domu“. Zobrazení, které 

je součástí výukové metody v ateliéru architektů Kuzemenského a Synka. Fascinující je, jak se 

použitím koláže dosáhne určitého pocitu a představy o podobě návrhu ve velkém předstihu před jeho dokončením. Zajímavé je, jak je tento obraz v práci diplomanta, i přes svou výraznou poetiku, blíže realitě než finální 3D vizualizace. Možná je to okny, které si autor vypůjčil z jedné stavby od Mistra. Je pak trochu škoda, že ve finálních zobrazeních takový detail, tolik nezbytný pro použitý druh přemýšlení a estetiky, chybí. A to i proto, že jsou fasády po sjednocení povrchů všech částí domu, v podstatě tvořeny už jen proporcemi a právě okny.  

  Diskutabilní se zdá být ztvárnění do Sinkulovi ulice. Při pohledu na průčelí se člověk neubrání 

řadě otázek. Myslím, že schematičnost sympaticky uplatněná na fasádách domů pro chovance, přestává fungovat na fasádě školy. Absence parteru, resp. práce s parterem a možnostmi, které stěna s okny na úrovni ulice přináší je překvapující. Třeba by jak parteru, tak tělocvičně prospělo okno, kterým by bylo vidět na hráče futsalu, co si tělocvičnu pronajímají každou středu. A možná by ztvárnění parteru pomohl i chybějící zákres domu ze spodní části Sinkulovi ulice. Ten by také odpověděl na otázku, do jaké míry je skoro slepé západní průčelí školy mimo měřítko okolní zástavby a nebo zda správně vybízí k dostavbě vedlejšího pozemku (proluky).  

  Přes další drobné dispoziční zádrhele, jako je vypuštění zádveří do denního stacionáře, vstup 

pro vozíčkáře umístěný z boku školy, předimenzovaná ředitelna, nemám pochyby, že projekt pana 

Pazdery je velmi kvalitní. Gratuluji panu Pazderovi k odevzdané diplomní práci. Přeji mu mnoho 

úspěchů v jeho dalším studiu u prof. Emila Přikryla, doporučuji komisi jeho projekt k posouzení a 

navrhuji jej ohodnotit stupněm A. 

V Praze 5. 6. 2014  Jan Žalský

________________________________________________________________________

DIPLOMNÍ PROJEKT - HODNOCENÍ VEDOUCÍHO PRÁCE

autor projektu: Mirek Pazdera

vedoucí práce: Michal Kuzemenský

Úlohu dětského domova si vybrali tři diplomanti. V rámci podrobných analýz ovšem zjistili, že téma tvorby instituce „Dětský domov“ jim přijde již mimo čas a nedokážou se s ním srovnat morálně. Jako vhodnější způsob se ukázalo umisťování dětí, které nemají rodiče, buď do pěstounské péče, nebo do bytů, kde žijí v podobném společenství, jako například parta studentů. V bytě s nimi pochopitelně žije vychovatel. Dětem to usnadní přechod do života a všechny související „věci“. Diplomanti si tedy našli náhradní téma – tzv. dětský domov se školou, kde problematickým článkem je samo dítě. Tedy není to diagnostický ústav, pasťák či vězení, ale domov pro problematické děti, které třeba i rodinu mají, ale nedokážou s ní žít. Do programu zadání patří i specializovaná škola. Zjistil jsem, že téma si vybrali ne náhodou tři citliví studenti a emoční tlak, vyvolaný tématem byl jednou z určujících složek práce. V našem atelieru se snažíme učit studenty klást si otázky, zpochybňovat se a znejisťovat. Musím konstatovat, že zde to bylo na hraně.

Součástí zadání byl výběr parcely. Jednoznačně skvěle vybraná. Z několika důvodů. Problematickým rozhodnutím byl vztah školy a domova. Obraz obojího. Co je či není instituce?

Mirek spojil obě části programu do jednoho domu. Zbytek pozemku ponechal zahradě, kterou považuje za důležitou. Vím, že školu a stacionář autor považuje za instituci a domov dětí tak působit nemá. I přes výše zmíněné rozhodnutí se Mirkovi vtipným řešením podařilo to, co chtěl. Podnož (tedy škola), na které stojí tři „prsty“ ve kterých jsou domovy dětí. Klíčové místo celého projektu je právě interakce mezi podnoží a prsty. Tím nejdůležitějším momentem je průhled mezi domky – ze zahrady na ulici. Zároveň místo mezi „prsty“ – tedy domy na střeše, nabízí interakci mezi dvěma sousedními domovy. Specifické místo iniciující specifický děj. Hiearchizace vnějších prostor je nejsilnějším článkem projektu. Rozhodnutí pokrýt strukturální dům v podstatě monotonním pláštěm je skvělé rozhodnutí. Sokl domu – tedy škola drží uliční frontu, domy na její střeše komunikují s vilovou zástavbou ve svahu nad domem. Mirkovi se moc nepodařil zákres domu do fotografie, ale navzdory tomu jsem si poměrně dost jistý, že dům do kontextu jak širšího, tak užšího zapadá velmi dobře. Kolem domů na střeše školy vzniká místo pro participaci klientely, místa jsou přirozeně kontrolovatelná.

Moje kritika. Mirek má tendenci estetické čistotě domu podřizovat praktičnost, užitnost a každodenní komfort užívání. Tedy v domovech mi chybí více úložných prostor, více praktického místa, které zpočátku vypadá, že je k ničemu. Chybí předpoklad přirozeného zanesení domu provozem. Není na něj pamatováno. Škola je tématem sama o sobě. Boj o světlo je patrný. Zapuštění domu do svahu sehrálo svojí roli a myslím, že osvětlení prostor by bylo v praxi - u zvoleného konceptu - kapitolou samotnou o sobě.

I tak převažuje důvod považovat návrh za dobrý koncept, diplomanta za velmi talentovaného a přesto mu navrhuji známku B. Mirek ví, že to mohlo a mělo být lepší.

Michal Kuzemenský 10.června.2014

________________________________________________________________________

jiný projekt od téhož autora >>