Nedělní příloha bydlení - dostupné a sociální

Dva budoucí diplomanti, nyní již praktikující architekti dostali za úkol zpracovat na jaře 2015, před zadáním úlohy „bytové domy Plzeňská“ diplomní seminář „dostupné bydlení“. Autory jsou Katka Gloserová a Vojtěch Hasalík. Práce měla sloužit jako stručný vstup či vhled do problematiky, o které jsme před dvěma lety věděli méně. Práce měla sloužit k interní potřebě studentů. Nakonec má práce 69 stran s vysvětlením kontextu, četnými grafy a komparací evropských států. Mít bytovou politiku je samozřejmá povinnost. Je občanským, tedy i volebním tématem stejně tak jako kupříkladu daňová politika či ekologie. Je sobota, v neděli si můžete přečíst. Vpravo dole je full screen. Sobotní křížovku tentokrát nepřikládám. Nebo jo?

Filip Šefl: "Bytový dům Plzeňská" - semestrální projekt ze zimního semestru 2015

To musela být bolest kazit si úžasnou palácovou figuru soudobými půdorysy. A byla. Kaskádu průchozích síní kolem expresivního dvora prostě udělat nelze a dlouhé chodby podél fasád, ze kterých by se vstupovalo do jednotlivých mnišských kobek Filip vyzkoušel … a nakonec ponechal její romantickou stopu jen na kousku severní fasády – tam kde je tato manýra částečně obhajitelná rozumem – je to na sever a jde odtamtud hluk … a stejně bych raději příčně provětrávaný byt a jako autor bych měl obavy z koncentrace bytů nižší kvality v jednom místě komplexu. Jako diváka by mne velmi zajímala vizualita měkce tvarované chodby.
Popořádku. Od začátku byl Filipovým tématem kontrast světa venku (rozumějme na ulici) a uvnitř (nádvoří a dvůr). Byty můžeme v této logice chápat jako rozhraní těchto dvou světů. Navržené to je, ovšem téma zůstalo divákovi projektu skoro utajeno. Slušelo by se fakticky zdokumentovat charakter veřejného nádvoří i kontrast se soukromým dvorem. Ještě více nám divákům chybí řezy k ověření tvaru a velikosti obou dvorů. I jejich atmosféra nás samozřejmě zajímá. Filip na nás zapomněl a dům tím zploštil na ohromující pohled lodě plující údolím. Překrásného tvaru, nutno dodat a stejně krásných půdorysů. K prezentaci útrob domu si autor zvolil dekadentní perspektivu bytu spojujícího nádvoří a dvůr. Ne, nechápu dům podle autorovy deklarace jako pestrý a přirozený. Nemám důkaz. Je to podmanivý a nebezpečný experiment. Nebezpečný tím spíše, experimentuji-li s faktorem dostupného, neřku-li sociálního bydlení. Myslím, že se podařilo velmi dobře navrhnout městský palác, ovšem pohybujeme se na hranici korektnosti. Kupříkladu porotu Olověného Dušana dům upoutal. Jak by ne. Upoutat sice není jednoduché, ale ještě těžší je dokladovat pohodlí a bezpečnost tam, kde jste si jako autor jistý.

Filip znovu položil otázku. Ne jednu. Více otázek a extra zajímavých. Abychom uměli odpovídat, museli bychom v rukou držet plastičtější výpověď. Napsal jsem znovu otevřel. Ta otázka je stále stejná: jak stavět ve městě? Nevyhovuje mi strach z velikosti a monumentality. Představte si města, která by od počátku svého vývoje byla vedená tímto sklíčeným strachem. Kam by zmizely třeba barokní paláce? I z té invalidovny by se nepostavila ani ta jedna devítina. O bytí či nebytí odvážného projektu již nerozhoduje panovník. Ovšemže se Filip svým projektem dotkl tématu demokracie. 

Aleš Rezler: "Bytový dům Plzeňská" - semestrální projekt ze zimního semestru 2015

Alešův dům je potřeba hledat, chcete-li. Není totiž potřeba pochopit všechny inspirační zdroje, které autor později záměrně skryl na pouhou esenci. Chodec si však na druhý pohled může všimnout pečlivě tvarované římsy, která bude u tohoto domu určovat i siluetu ze vzdálenějších pohledů a z okolních kopců. Stejně tak z industriální reference zbyl jen klasicistní řád rozbitý nepravidelností a tvarem tak, že jej také nelze chápat tak jednoznačně, jak by si případný kritik – škatulkář přál. Na tohle naštěstí škatulka chybí. Jemnost je to slovo, které paradoxně spojuje Alešův razantní dům. Jemná práce se zdroji. Povšimněte skoro manifestačně pevného parteru domu. I posílení víceméně náletové zeleně ve špičce parcely není bezradná náhoda, ale tvrdohlavý záměr. Odhaduji, že to nebyl jednoduchý semestr, ale zároveň tuším, že jemná zamyšlená práce Aleše baví. Jak rychle dům pod rukama s každým detailem kompletně mění výraz. To kouzlo, které má architekt v rukou, nepohybuje-li se v kruhu časopisových referencí. Otevře se obrovská škála zdrojů, všechno se zdá být možné, a přesto se autorovi podařilo udržet dům v poloze, kdy jeho dům musí chodec hledat … chcete-li.

Alešův první větší projekt. Byl ve druháku. Projděte si půdorysy, skladbu bytů a autorský text. 

Tereza Šipková: "Bytový dům Plzeňská" - semestrální projekt ze zimního semestru 2015

A nenechala si tu bránu vymluvit a nenechala. Za žádnou cenu. A proto jsou studenti z druháku skvělí. Je to jejich první velký projekt, ale ničeho se nebojí. Občas dělají nesmysly, ale do atelieru přinesou odvahu. V půdorysech jsou systémové chyby, ale stejně tak kouzelná místa, na která by při rutinním přístupu zkušenější Terka třeba nepřišla. První práce druháků mají své charisma … a nebo to prostě vůbec nezvládnou. Terka se s tím porvala. Výsledek mi vyhovuje. Dům má systém, který lze uchopit a vylepšit. Víc není třeba. Stačí to vědět. Produktem našeho atelieru nejsou projekty, ale lidé, kterým se otevře hlava. 

Vojtěch Hasalík: "Bytový dům Plzeňská" - diplomní projekt ze zimního semestru 2015

Není třeba psát úvod. Jedná se o diplomní projekt. Níže si můžete přečíst text autora, oponentní posudek Martina Tycara a můj posudek vedoucího práce. 

Dominika Galandová: "Bytový dům Plzeňská" - semestrální projekt ze zimního semestru 2015

Nabízím polemiku. Tématem semestru bylo dostupné bydlení. Co to přesně v české legislativě bude znamenat a především jak bude praxe prováděna se postupně brzy dozvíme. Navrhnu-li takhle velký komplex, který je skutečně homogenní, co se týče standardu bydlení, tvrdím – není to bezpečné. Myslím, že smyslem je navrhovat struktury heterogenní, obsahující různý standard, kde nůžky různosti by v Čechách (empiricky odhaduji) neměly být příliš otevřené. Sociální snášenlivost zde není velká (opět odhaduji).
Navrhnu-li takový komplex z materiálu, který lze považovat za průmyslový (a v mnoha ohledech krásný) je nutné postupovat obezřetně. Pokud je celý komplex tvořen velmi výraznou, takřka postmoderní figurou pokrytou pravidelným rastrem stává se zároveň nápadným. Vyjma nezpochybnitelné krásy a síly, se může stát i stigmatem.

Vnitřek komplexu skutečně nabízí kvalitní úsporné byty. Zapolemizuji i zde. Předsíň je legislativně neodmyslitelná, avšak v našem atelieru není vyžadována. Pokud umí autor vyřešit dispozici lépe bez předsíně, považujme ji samu o sobě za relikt minulosti. Předsíně Dominika nenavrhuje, ovšem většinou ani nenabízí chytrou přesmyčku jak se bez ní obejít. V některých bytech to nevadí, v jiných je to očividné. Větší problém je celkem automatické umisťování záchodu do obytných místností. To bych fakt nechtěl. Neexistuje větší komfort nežli si nerušeně zaprdět. Dostávám se k architektonicky nejzajímavějšímu problému. Rozhodne-li se autorka předchůdně pokrýt strukturu domu tvrdě pravidelným rastrem oken, musí počítat s tím, že bude tento rastr mnohokrát měnit – zevnitř ven. I tak omezení rigidním rastrem částečně zůstanou. Ovšem: plánuji-li nabídnout obyvatelům náhražku lodžie kompletně se skrývající za dvěma prázdnými okenními otvory, je lepší přiznat, že lodžii prostě raději dělat nebudu. Protože nechci. Prostě ruší zamýšlenou krásu. Z logiky totiž vyplývá: vzniklý prostor je de-facto interiérem, kde je zima. Vím, vybourat do této fasády pořádnou lodžii by zkazilo celý koncept. Beru tedy lodžii jako malý dárek kuřákům a již mlčím.

Možna jen svoji siluetou mi komplex připomněl častokrát zmiňované stavby od Auguste Perreta v Le Havre. Ano, tam vznikaly byty po válce z jiné potřeby, jiného rozvrhu a pro široký segment uživatele s jiným rozpočtem. Přesto nakonec k článku přidávám několik obrázků – zejména kvůli rozvrhu ikonického bytu bez oddělené předsíně (sic!) … a podržme se, častokrát i bez loggie!!!

Michaela Štěrbová: "Bytový dům Plzeňská" - semestrální projekt ze zimního semestru 2015

Na zadané místo navrhla Michaela velkorysý dům, který se logicky stal předmětem diskusí. O jeho kvalitě nebylo pochyb, diskuse směřovaly k adekvátnosti v místě a velikosti. Mezi obsahem a formou zvolila autorka záměrný kontrast, podobný efekt jako nyní chápeme v architektuře tzv. Rudé Vídně či dělnických dvorů v Anglii. Zdánlivý nonsens, který je v současné době občas znovu k vidění na domech určených sociálnímu a dostupnému bydlení. Jsem zdrženlivější, žiji v Čechách. Ovšem krásný dvůr a mohutný dům, který opanuje okolí je něčím přitažlivý. Vnější solidnost a komfort padesátých let se promítl i do půdorysů. Čtyři byty na jádro. Aditivní rozvrh bytů tečuje buržoazní poválečnou modernu.

Půdorysy mají vtipnou vlastnost. Při odstranění jedné z ložnic (dětské) neztratí logiku, ale naopak zvýší se komfort bytu. Tato flexibilita navržená v dlouhodobém horizontu rezonuje s faktem měnícího se počtu členů domácnosti a případnou nechutí při každé změně měnit adresu. Výhodou větších bytů je jednoduchá změna z dvou-ložnicového na tří-ložnicový typ bytu a zpět. I takové situace přináší život a není nutné se nezbytně stěhovat. (Je potřeba doplnit, že dětské ložnice, aniž by se změnily výše zmíněné výhody, by zasluhovaly větší šířku než 2,175m.) Obecně jsou byty praktické a  pohodlné a není těžké si v nich představit děj. Je absurdní to napsat, ale napadá mě příhodné slovo „neobtěžují“. Architektura, která nedeterminuje uživatele je obecný návod jak vytvořit svobodný prostor.

Silvie Krčilová: "Bytový dům Plzeňská" - semestrální projekt ze zimního semestru 2015

Urbanismus. Projekt je platným pokusem dokázat, že blok a dvůr se dá vymezit i konfigurací solitérních domů. Se všemi výhodami, které solitérům patří, při udržení výhod, které přináší blok. Solitery jsou prakticky nedostižné v délce obalu domu – tedy osvětlené fasády, která je to, co uživatele konečně zajímá. Je skvělé, dokážeme-li tuto vlastnost propojit s klidem dvora a urbanistickou zřetelností bloku. Soudobá úvaha a potřebný segment inovace. Ze situace je zřetelné co je soukromý dvůr a kde soliterní domy vymezují niku veřejného prostoru, jako oddechnutí na rušné ulici. Prostupnost je vlastností navrženého celku. Neexistují jen dva póly: uvnitř a vně. Autorka nabízí sofistikovanější hiearchii soukromého a veřejného prostoru.

Prohlédnete-li detailněji půdorysy, zjistíte, že jsou poměrně měkce připravené k posunu od konceptu, k praktičtějšímu výsledku, který odhaduji, že by žádala realita. Návrh obsahuje - architektskou hantýrkou „gumovost“, či „projekční flexibilitu“, chcete-li to slyšet. Celkem lehko by se zvětšovaly společné obytné prostory bytů, situované většinou do špiček soliterů na úkor mírného zmenšení ložnic. Princip bytů by se nezměnil a získaly by na noblese. Stejně tak by s největší pravděpodobností nastalo radikální zvětšení bytů v posledních patrech rohových věží. 

Noblesa je po tento projekt klíčové slovo. Původní italská křehkost, kterou Silvie na Plzeňskou ulici přinesla, musela logicky trochu ztvrdnout. Posun do padesátých let byl příliš a hledání estetiky výjimečně tvarovaných domů zabralo hodně času i zkoušení. Pro výrazně tvarované domy jsem nabízel repetici hliníkové systémové fasády, ale autorka si omítku nenechala vzít. A to je taky fajn. Naše kolegyně nazývá křehkostí plasticitu „neviditelných“ opěrných zdí v okolí. Umí se dívat. Prozkoumejme jednu z prací, na kterých zpětně vnímám, o kolik více času jsme měli strávit diskusemi právě nad tímto projektem. Totiž: má velký potenciál a stejně tak velká rizika. „Je to křehké“, řekla Silvie úvodem semestru.

Kateřina Gloserová: "Bytový dům Plzeňská" - diplomní projekt ze zimního semestru 2015

Každý ze studentských projektů má svůj příběh. Tedy i tento. Vždycky se rozhoduji: mám ho sem psát nebo ne? Nemá divák znát jen výsledek, protože o ten v architektuře jde. Tak dobře. Pokud jsme Káče její velmi podobný návrh v průběhu semestru zpochybnili, paradoxně pro jeho přílišnou „dospělost“ a profesionalitu, mělo to své důvody. Káča ho částečně shodila ze stolu a začala znovu hledat. Pak někomu řekla zhruba tohle: „Seděla jsem nad tím několik dnů a nemohla se zvednout. Pořád to nebylo ono. Najednou se mi rozbušilo srdce a věděla jsem, že to mám.“ Jo! Znáte to, že? Proto to děláme. Pokud Vám někdo řekne „najednou jsem zjistil, že to mám“, není nutné pochybovat před státnicemi. Už se totiž architektem dávno stal. Nevstane, dokud to nemá a ví přesně kdy to je.

Víc není potřeba. Je to diplom, na konci je autorský text, oponentní posudek Juraje Matuly ze Znamení čtyř a moje hodnocení vedoucího práce. *(scroll down for a Summary of the Diploma task)

Tereza Dejdarová: "Bytový dům Plzeňská" - semestrální projekt ze zimního semestru 2015

Citlivost a uměřenost je společným jmenovatelem této práce. Takové vydechnutí. Tématem semestru byl komplex s bydlením různého standardu i různého způsobu distribuce. Přeloženo: dům obsahuje i dostupné – dotované bydlení, (ovšem logicky nejen to). Vyjma dostupného obsahuje dům komerčně nájemní byty i byty na prodej - různého velikostního standardu. Odlišnost distribuce bydlení se odehrává v administrativní rovině. Navrhnout praktický a elegantní dům, který funguje od celku do detailu, je esteticky neutrální, nepředjímající složení obyvatel … a zároveň působí solidně, to není až tak jednoduché. Koneckonců nejen estetika, ale i tvar a urbanismus svádějí k zařazení domu do jiné škatulky. Je nutné ho hledat. Namátkově … první kdo mne napadá jako překladač jsou Kempe & Thill.

Vít Holý: "Bytový dům Plzeňská" - diplomní projekt ze zimního semestru 2015

Tentokrát nepíši úvod. Víťova práce je diplom – tedy na konci najdete kromě autorského textu i oponentní posudek od Marcely Steinbachové a můj posudek vedoucího práce. *(scroll down for a Summary of the Diploma task)

Lea Koncerová: "Bytový dům Plzeňská" - semestrální projekt ze zimního semestru 2015

Největším překvapením je nepochybně urbanismus. Jestliže návrh začínal důslednou ochranou od ulice Plzeňská, postupně se po analýze otevřel a jeho součástí se stal uvěřitelný městský prostor – na místě, kde by na něj vsadil opravdu málokdo. Klobouk dolů. „Propíchnout“ řešené území zkoušel kde kdo, ale tohle se podařilo. Bez násilí, zdánlivě rostlé, mimochodně objevené. Diagonální zkratka spojuje kupodivu opravdu to co má – vizuálně i chůzí.

Domy? Doklad teze, že méně může být více. Bez urbanistické konfigurace by samy o sobě neobstály. Takhle naopak vytvářejí podprahový pocit patřičnosti, neokázalosti a podle mého soudu i esenci domova. Neodmyslitelné od veřejného prostoru, který spoluvytvářejí. Půdorysy jsou poučeně vystavěné – s velkými místnostmi a lodžiemi v nárožích patra. Obojí by se v další fázi projektu pravděpodobně mírně zvětšilo. Na půdorysech je vidět, že si autorka ještě neumí s radostí užít navrhování v nepravoúhlém schématu a vnést do expozice prostoru vše, co tento koncept nabízí. Řekl jsem už jednou že já klobouk dolů, jo? Tak teď Vy – udělejte si názor.

Natalie Oweyssi: "Bytový dům Plzeňská" - semestrální projekt ze zimního semestru 2015

Říká se, že čím charismatičtější dům, tím méně racionálních otázek napadá kritika. Natalie navrhla, ať už s rozmyslem či intuicí dům krásný a charismatický. Zadáním bylo navrhnout dům na místě celní pošty – plechového domu ze sedmdesátých let. Její návrh je jedním z mála (možná jediným?) který nechal tuto stopu či sentiment zaznít. Podobně jemně reaguje na nesourodé okolí. Monotónní frontu paneláků na severu, štukové zdobené košířské domy z přelomu století i poválečnou modernu. Jeden z domů, které rezonují s okolím, jsou soudobé a samy záměrně postrádají návod ke čtení. I když dříve narození „čtenáři“ modrou mozaiku poznají. Měli jsme jí plné zuby. Ostalgií netrpím, ale oč více jsem mozaikové domy z doby mého dětství upřímně nenáviděl, o to raději jsem tuto volnou citaci přijímal.

Vzbuzuje projekt otázky? Samozřejmě. Položíte si je. V neposlední řadě otázky související s leitmotivem celého semestru, kterým bylo bydlení dostupné jako záměrný provokativní kontrapunkt strategie „housing first“, která je cílena na vyloučené lokality či skupiny obyvatelstva. Dostupné bydlení může být jen administrativním úkonem, ne extra specifickou typologií či dokonce estetikou. Součástí jednoho celku se tak mohou stát byty nadstandardní, standardní, dostupné i sociální. Rozdíl poznáte podle způsobu distribuce, administrativě nájmu či prodeje, ve skladbě bytů celku a jejich prostorovém standardu. Cílovou skupinou dostupného bydlení můžeš být podle evropské legislativy právě Ty, česká střední třído, stejně tak jako úředníci ministerstva sociálních věcí se svými tabulkovými platy, kteří reformu připravují.

Pozvánka na závěrečné kritiky - zimní semestr 2015/2016

Kritiky budou probíhat v našem školním atelieru na Fakultě architektury v Dejvicích. Oponety budou: Martin Jančok ( PLURAL ) a  Marek Chalupa ( CHALUPA ARCHITEKTI ). Kritiky začínají v 9:30 vysvětlením semestrálního zadání (zde). Každý student bude prezentovat svůj návrh, oponenti ho zhodnotí a nad každým projektem proběhne kratší či delší diskuse. Kritiky jsou otevřeny veřejnosti, která je tímto zvána.

Zadání zimní semestr 2015/16

Téma: Bytový dům/domy Plzeňská

Pracovní teze: Objekt České pošty je v nedobrém fyzickém stavu. Objekt je sice možné rekonstruovat, ale jednou z variant je jeho odprodej a přesídlení provozu Celní pošty jinam. Parcela vzniklá případnou demolicí je z několika důvodů výjimečná. „Praha“ chce s předstihem prověřit variantu investice do pozemku a stavby bytového domu (či domů) na místě Celní pošty a vyznačených pozemcích.

Parcela se nachází v problematickém území: údolí Plzeňské ulice, městské bloky, nedokončené bloky, zbytky industriálních staveb, nově vznikající bytové domy, dva sousední kopce s luxusním rezidenčním bydlením. Místo momentálně není považováno za ideální adresu, ale změna je pravděpodobná. Jaké jsou kompetence vývoj ovlivnit? Co všechno je třeba určit?

Parcelu lze chápat jako místo pro dům, který může výrazně ovlivnit okolí.