 |
| 1NP |
 |
| 2NP |
 |
| typické patro |
Zde si můžete prolistovat celý návrh i projekt:
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
AUTORSKÝ TEXT
Radnice
je utilitární stavba i symbol. Ztělesnění byrokracie, diskuzní platforma, cíl
hněvu demonstrantů. Díky umělé hranici Prahy 10 je zástupcem roztříštěného,
nikoliv konzistentního celku. Kubánské náměstí jako zamýšlená pointa
ambiciózního urbanismu se nakonec stalo jen dalším přívěskem vršovické osy a
dřívější konec města se tak může stát neutrální půdou na pomezí dvou tváří
jednoho celku. Kompaktního a zahradního města.
Klíčem k návrhu bylo zodpovězení
dvou základních otázek. Rozšifrovat tu bramboračku, kterou se Praha 10 na první
pohled zdá být a nadefinovat si, co znamená stavba radnice v roce 2013.
Je velký rozdíl mezi
administrativní hranicí území a tou zažitou či morfologickou. Praha 10 je celek
definovaný administrativně a k mému překvapení tvořící páté největší správní
celek v republice. Vypadá jako výseč kruhu opsaného celé Praze a tomu odpovídá
i její charakter - při zběžném pohledu hodně dostředivě s jádrovou oblastí ve
Vršovicích, což je jediná část jasně administrativní hranicí vymezená - svahem
Vinohrad a železničním tělesem oddělujícím ji od Nuslí. Zbytek Desítky je
přeťat tratí a městským okruhem a celé
je to zašpuntované průmyslovou oblastí v Malešicích. Máme tedy tři základní
části: jádrové Vršovice, lehce periferní Strašnice s Malešicemi a Skalkou a
svět za tratí, tedy Záběhlice, Zahradní město, průmyslové oblasti. První dvě
považuji za gró celé Desítky s tím, že jsou navzájem odlišné charakterem a
jasně oddělené - při bližším čtení vidím monofunkční areál nemocnice na sever a
sportovní areál na jih od Kubánského náměstí, kterými je Desítka skřípnuta. Zde
je město nejužší, jen blok na každou stranu. Pokud by Praha 10 byla městem sama
o sobě, bylo by možná logické umístit radnici do Vršovic jako centra. Takto,
kdy strašnická oblast je periferií nejen Vršovic, ale i centra Prahy, navíc s
jasnými hranicemi a relativně stavebně dokončená, je vidím sobě rovné a radnici
umisťuji na jejich rozmezí na Kubánské náměstí. Navíc ležící na místní Vršovické ose na rozdíl od tranzitní Černokostelecké. Nakonec to
tedy taková bramboračka není.
Kde má radnice stát, o tom se
můžeme objektivně přít. Jaká má být už tak jasné není. Na začátku jsem si to definoval,
ale cestou jsem názor měnil a reflektoval ostatní, takže ve výsledku je v
podstatě opačný. Původní zněl zhruba takto: máme problém s demokracií? - na
jedno rozhodnutí je třeba stále více lidí, kteří se nemohou dohodnout - může
vzniknout obava, že demokracie nefunguje = radnice bude platforma pro
komunikaci všech účastníků
demokratického procesu. Měla tam tedy sídlit občanská sdružení, knihovna,
multifunkční sál, pošta... a všichni měli v různých režimech sdílet prostory a
"komunikovat". Asi byla naivní představa "nacpat vše do jednoho
domu a ono to začne fungovat samo". Podstata neziskovek je nezávislost, do
tanečních nebudu chodit na radnici, knihovna je knihovna a radnice je zase
jenom radnice.
Stejně tak se vyvíjel samotný
návrh na Kubánském náměstí. Od clusteru staveb kopírujících dříve zamýšlený
blok a sdružující všechny ty funkce po solitérní stavbu naopak co nejmenší
využívající kvalit místa. Stavět zde dům je pohyb na tenkém ledě a zpětně trochu
pochybuji o správnosti volby (zvlášť po přednášce paní Lacaton o znovuvyužívání
starých domů v souvislosti se stávající radnicí). Náměstí celkem jistě
potřebuje úpravu, ale je řešením dům? Myslím, že ho unese. Když využiji časem
dodané nesporné kvality (park), může utilitární stavba vyznít poeticky, jako
altán či besídka v parku a i v urbánním schematu vyloženě vybízejícímu k
autoritativní až totalitní stavbě může stát přívětivá demokratická instituce.
Srdcem domu je vstupní hala. Je
to prostor, který utáhne celé náměstí, jeho pointa. Vše důležité je tam. Zbytek
je stroj schopný absorbovat vše od openspace přes buňkové kanceláře po různou
velikost odborů. Vnější výraz domu je neutrální, spodek domu průhledný, horní
patra odrážející okolí, samotné umístění je dostatečnou přidanou hodnotou. Rastr
uvnitř, rastr navenek. Dříve tu město končilo, dnes je to jen další zastávka
při cestě do Strašnic a dál.
TEXT by AUTHOR of the PROJECT
City hall is an utilitarian building as well as a
symbol. Embodiment of bureaucracy, discussion platform, target of an anger of
protesters. Thanks to the artificial border of Prague 10 it represents a fragmented
whole rather than consistent one. The Kubanske square as a punch line of an
ambitious urbanism finally ended as just one of the pendants of the Vrsovicka
axis and a former end of the city now can become a neutral site on the border
of two faces of Prague 10. A compact and a sprawling city.
The key to the proposal was to find
anwers to a two basic questions. Firstly how to decipher that incredible
pell-mell which Prague 10 seems to be and secondly define what does it mean to
build a city hall in 2013.
There is a big difference
between administrative boundaries and ingrained or morphological border. Prague
10 is administratively defined unit and to my surprise it is the fifth largest
city in the country. It resembles a sector of a circle circumscribing Prague
and it is also reflected in the character of the whole district - in a quick
glance a core part of Vrsovice is seen which is, moreover, the only part
clearly defined administratively - by a southern slope of Vinohrady and a
railway body separating it from Nusle. The rest of Prague 10 has been cut in
halves by a railway track and a city Circle and it is ended by a Malesice
industrial area. So we have these three basic parts: core area of Vrsovice,
slightly peripheral Strasnice, Malesice and Skalka and a world beyond a track -
Zabehlice, Zahradni city, industrial areas. The first two mentioned parts I
consider fundamental for Prague 10. They are different in character and,
moreover, very clearly separated. If I look closer I find a monofuctional area
of hospital to the north and a big sports complex to the south of the Kubanske
square which grip the Prague 10 in halves. The city is the narrowest here -
just one block on each side. If Prague 10 was an independent city for itself,
it would have been logical to place a city hall to Vrsovice as a center. But,
in this case, when Strasnice is not only Vrsovice´s but also Prague´s
peripheral part, moreover with clear boundaries, I consider them equall
therefore I place a city hall right in between them where they meet and that is
at Kubanske square. On top of that it lies at local Vrsovicka axis in contrast with transit Cernokostelecka.
We can objectively argue about
where to build a city hall but how should it look like is not that clear. At
the beginning I defined that for myself somehow but along the way I changed my
mind as I reflected opinions of others so in the end my opinion is actually the
opposite. The original one sounded shortly like this: do we have a problem with
democracy? - one decision includes more and more people unable to find a
conclusion - it may seem that democracy doesn´t work = town hall should be a
platform for communication of all individuals
included in the democratic process. All kinds of functions were supposed to
reside there like NGOs, library, multi-purpose hall, post office etc. and all
of them should have shared various spaces in different modes and
"communicate". But it might have been a naive idea to think that
everything being stuffed in one house will resolve all problems for itself. The
nature of NGOs is being independant, having a concert in a hall at town hall
would be weird, library is a library and a city hall is just a city hall.
It was the same with the
development of the proposal itself. At first it was a cluster of buildings housing
all these functions built on the imprint of previously intended city block but
it turned into a solitary bulding reflecting the qualities of the place. Building
a house here is walking on a thin ice and I am still not sure if it was the right
decission (especially after a lecture by Ms. Lacaton on reusing of old buildings
- in connection with the current town hall). The square certainly needs
remodeling but does it need a house? I think it could easily bear it. If I take
advantage of unquestioned qualities added through time (a park), an utilitarian
building might seem poetic as a big garden house or it can resemble a pergola
or so and even in urban scheme which downright encourages to build something
authoritarian or even totalitarian the friendly democratic institution could be
built.
The heart of the building is a the
two-story hall. It is a space which can bear the whole burden of the square and
the Vrsovicka axis and which is its punch line. Everything important is there.
The rest of the house is a machine capable of absorbing everything ranging from
open-space offices through individual offices ending with different sizes of
each department. The outward expression of the building is neutral, the bottom
two storeys are transparent upper ones more reflective. The location itself is
sufficient added value. The city used to end here, now it is just another stop
on the way to Strasnice and further.
________________________________________________________________________
OPONENTSKÝ POSUDEK BAKALÁŘSKÉ PRÁCE MICHALA MRÁZE
RADNICE PRAHY 10 NA KUBÁNSKÉM NÁMĚSTÍ VE VRŠOVICÍCH
ZPRACOVANÝ ING. ARCH. JANEM AULÍKEM
A/ K URBANISTICKÉMU A ARCHITEKTONICKÉMU KONCEPTU
Zdůvodnění Michala Mráze umístit stavbu radnice do zvoleného
prostoru označovaného jako Kubánské náměstí je doložené dobrou analýzou Prahy
10 jako velmi různorodého prostředí v širším kontextu a je naprosto v pořádku.
Trochu slabší je argumentace při práci na vlastním pozemku. Čelo současného
parku uzavírá rekonstruovaná administrativní budova s poměrně neměstským,
stupňovitě uskakujícím parterem podél parku. Důvodem je využití komunikace k
dvoupodlažnímu parkování. Je tedy logická úvaha, zda nevyřešit neuspokojivý
stav směrem této části parku - náměstí (bylo by vhodné určit co z toho to
vlastně má být) překrytím další vrstvou, která by měla normální městský parter
a u níž by mimořádná pozice v čele celého prostoru odpovídala veřejnému
charakteru a významu stavby. Namísto toho je objekt radnice nepochopitelně
nazýván "stavbou v parku" nebo dokonce besídkou či altánem ... proč?
Nejedná se o nijak malou stavbu, v principu je stejného měřítka jako má
překrývaná stávající administrativní budova, ale i tak vlastně nedokáže plně
navodit žádoucí větší intenzitu městského prostředí v daném prostoru. Považuji za nedostatečnou integraci západního
průčelí objektu radnice do parku, s výstavbou by stejně došlo ke kácení stromů,
koncept celého parku by se tedy měl v souvislosti s radnicí proměnit, navržený
vstup do radnice přes park je neodpovídající provozu této budovy, opravdu jako
k nějakému altánku. V situaci nevidím odpovídající rozptylové plochy, zejména
před sálem.
Vlastní chápání radnice jakožto specifické administrativní
budovy považuji za správné. V prvních analýzách své práce Michal píše o svých
překonaných úvahách připojit připojit k radnici další veřejné funkce, knihovnu
apod. Absolutní redukce objektu pouze na radniční provoz ale vytváří budovu s
minimem interakcí do prostředí parteru, vlastně schéma objektů reprezentativních
radnic z předchozích dvou století. Proč není v přízemí alespoň veřejně
přístupná (tedy i z venku) restaurace nebo kavárna, malý výstavní prostor, nebo
třeba i Úřad práce? Kantýna pro zaměstnance může být v kterémkoliv podlaží.
B/ K PROVOZNÍMU A TECHNICKÉMU ŘEŠENÍ
Základní dispoziční schéma budovy vychází z podstatné věci a
tou je prolínání prostor s větší intenzitou styku s veřejností a běžné
administrativy, to je myslím uspořádáno dobře. Domnívám se, že tak vysoká míra
prosklení jako je navržena není optimální pro tento druh budovy, jednotlivým
menším kancelářím malé hloubky nic nepřináší (kromě nutnosti většího chlazení)
a neosvětlené jednací místnosti ve středním traktu jsou stejně nepovzbudivé
jako v sídle pražského magistrátu.
Technické zpracování projektu je naprosto dostačující a
velmi dobře zvládnuté. V této věci snad jen malá poznámka, že schéma
konstrukčního čtyřtraktu není úplně obratné, pro veřejnou budovu o hloubce 26 m
by vzhledem k budoucí variabilitě uspořádání byl vhodnější konstrukční
třítrakt.
Pro budoucí práci doporučuji v půdorysech zredukovat
množství kótování ale nikdy ve stavebních výkresech nevypouštět recepční pulty.
Není to totiž jenom nějaká interiérová instalace, ale především místo, kde jsou
zakončeny instalace pro sledování a ovládání důležitých systémů budovy (požární
bezpečnost, bezpečnostní kamery, chod výtahů apod.). To ale opravdu nevyčítám
studentovi bakalářského studia.
Navrhuji hodnocení B
Ing. Arch. Jan Aulík
________________________________________________________________________
BAKALÁŘSKÝ PROJEKT - HODNOCENÍ
VEDOUCÍHO PRÁCE
autor projektu: Michal Mráz
vedoucí práce: Michal Kuzemenský
Studenti v zimním semestru
zpracovávali návrh radnice pro Prahu 10. Krom otázek, které jsou aktuální a
souvisí s podobou a významem soudobé radnice a dotýkají se i významu slov
„zastupitelská demokracie“, měli studenti za úkol vybrat i ideální místo pro tuto
radnici. Tedy Michalově práci předcházela jeho pečlivá analýza celé Prahy 10 a
hledání místa. Pro svoji radnici vybral Kubánské náměstí. Volbě rozumím. Bylo
jedním z mých favoritů, i když jsem neznal historické plány a nevěděl
jsem, že budova podobného významu byla na totéž místo plánována. Během semestru
jsem zjistil, že místo má jeden záludný problém. Člověk by musel podat skutečně
velký výkon, aby ho pokazil. Platí to i obráceně. Je potřeba podat skutečně
velký výkon, aby si navržená stavba radnice náměstí skutečně podmanila.
Zde je potřeba si položit první
důležitou otázku. Chtěl si Michal svojí radnicí podmaňovat místo? Byla východiskem
majestátnost a dominance? Pro odpověď je potřeba znát průběh návrhu. Michal od
začátku hledal civilní občanskou radnici, dům stojící v parku. Kubánské
náměstí je totiž parkem i náměstím a na rozdíl od Karlova náměstí tuto synergii
prostorově zvládá. Tedy Michal hledal dům, který by nebyl apriorně levný či
laciný, ale působil nízkoprahově, přístupně. Aby byl do parku otevřený a
užívaný v přízemí podobně jako altán. Lze diskutovat, jestli je prostá
mřížka skeletu občansky srozumitelná. Odhaduji, že v českých zemích by Michal
klienta o logice svého záměru těžko přesvědčoval, ale zároveň odhaduji, že
v Německu či v protestantských zemích by s tímto obrazem radnice
neměl problém.
Za studii, tedy v zimním
semestru, jsem Michalovi za jeho práci navrhl B. Vysvětlím proč. První dvě
patra jsou z plně transparentního skla, ostatní patra pokovená, tedy
lesklá, odrážející park a oblohu. Přízemí je navíc řešeno tak, aby bylo vidět
do útrob domu a i opačně. Aby se některé dění v radnici mohlo přesunout do
parku. Další související děje si je lehké představit. To je koncepčně velice
důležité. Tento efekt však Michal neuměl řádně odprezentovat, a i to
v atelieru hodnotíme. Druhá chyba: dům byl ve studii prostým kvádrem. Tvar
vyplýval z pozůstatku experimentování s různým umístěním domu a
hledání synergie domu a parku. V následném projekčním stupni, tedy
bakalářském projektu, Michal objem domu velice jemně půdorysně zdeformoval –
což je v kontrastu s průmyslovým skeletem a mašinistickým půdorysem
vtipné a dům se dostává do kontextu – na mé gusto bych v experimentování s
deformací ještě nepatrně pokračoval.
Prohlédl jsem si celý projekt. Konstatuji,
že je velice kvalitně zpracovaný a má všechny náležitosti, které má bakalářský
projekt mít. Vlastně myslím, že je zpracovaný nadstandardně. Počínaje celkem,
konče detailem. Speciální odborné chyby jsem nehledal. Spoléhám na kolegy specialisty.
Michalovi jako radu píši dvě poznámky k projektu. Právě jeho dům stojí a
padá s detailem. Detaily jsou zpracovány technicky správně (až přeurčeně),
ale z architektonických důvodů bych si dal principielně technicky hodně
záležet na hliníkovém rastru skeletu. Jakmile totiž začne působit nepevně, jako
kapotáž, předpokládám, že nastane architektonický problém s výrazem domu.
Jinými slovy: soustředil bych se na detail spojů jednotlivých dílců fasády.
Protože spára nezmizí, je myslím potřeba ji tematizovat. Mluvím o tektonice
fasády, která je sice zřejmá, ale navenek je vidět už vlastně jen opláštění, tedy
otisk tektoniky a to může být ošidné. Tematizací spojů sloupu a kladí by mohla
vzniknout nenápadná ozdoba nebo průmyslový dekor, který dům zčitelní a přiblíží
občanům. Podpora premisy konceptu. Poznámka druhá. V klempířských
výrobcích je napsáno, že plášť je z hliníku, barva neutrální. Neutrální
barva neexistuje. Existuje číslo RAL či transparence – tedy prostý hliník. To
měl asi Michal na mysli a tak si dům i představuji.
Michalovi navrhuji za obě části
bakalářského projektu konečnou známku A.
Michal
Kuzemenský 24.června.2014
Žádné komentáře:
Okomentovat