odevzdávka Ondřej Hart - zimní semestr 2012 - bydlení pro seniory

Dvousemestrální bakalářská práce. První semestr studie. Následující semestr projekt. Hodnocení a oponentský posudek je za videem na konci příspěvku. Povšimněte si práce s terénem a půdorysem prvního patra, respektive především umístění klubu seniorů do terénního zlomu a jeho předprostoru. Krása ...

Nedělní příloha bydlení

odevzdávka Myro Bachura - zimní semestr 2012 - bydlení pro seniory

Myro Bachura byl jeden ze studentů, kteří u nás dělali bakalářský projekt. Princip práce spočívá v tom, že v jednom semestru vypracuje studii a následující semestr na ní dělá projekt. Výsledky obou semestrů pak obhajuje před komisí a ukončuje tak bakalářský stupeň studia. Složitější úvod není potřeba, protokolární hodnocení vedoucího práce a i hodnocení oponenta naleznete na konci příspěvku.

prezentace I.FÁZE - hledání ideálního místa pro radnici Prahy 10

V pondělí proběhla prezentace první fáze zimního semestru, jehož úkolem je navrhnout budovu nové radnice Prahy 10 a zároveň pro ní najít ideální místo. V první části se tedy hledalo ono ideální místo. Zkuste si pro zajímavost takové místo vydefinovat sami. Jaké má mít vlastnosti? Co je důležité? 
Jednotlivé prezentace jsou nahrány na videu. Pouze slajdy, bez hlasu a bez uvedení autora. Tak, aby bylo možné vnímat hledání jako celek. Každý z osmnácti studentů hledal svoje vlastní místo. Video trvá deset minut. Ve skutečnosti to bylo skoro dvanáct hodin. Překvapilo nás něco? Ano.

odevzdávka Miloš Hlaváček - zimní semestr 2012 - bydlení pro seniory

Z tohoto projektu jsme několikrát málem zešíleli. Myslím, že i Miloš. Takže remíza. Pokud je pravda, že k těm nejjednodušším řešením vede nejsložitější cesta, pak tohle je ten případ. Znáte tu surreálnou scénu z Twin Peaks, kde agent Cooper hází šutry do lesa a podle toho kam se trefí, určuje motivy vraždy? Jak jinak popsat celkem konzistentní projekt, k němuž vedla nesrozumitelná cesta. Ideální fabulací by bylo, kdybych zjistil, že si Miloš čtrnáct dní před koncem semestru řekl: „Tak teď udělám tohle, to se bude tomu neurotikovi líbit“ a nyní v klidu pokračuje ve zkoumání horizontál a vertikál.

K projektu: Jasná hiearchie. V přízemí je veřejná část. Nedůsledně vypointovaná vně domu. I když rád přistupuji na autorovu lapidárnost a neokázalost, (přístřešek na automobily ...) tak tvrdím, že vstup má být vstup a nevyužít exteriér pro restauraci není dobré rozhodnutí. V prvním patře je část veřejná s kontrolovaným vstupem – klub seniorů a denní stacionář. Obojí má v exterieru skvělé pokračování. Celé první patro je otevřeno zápražím se stříškou do zahrady. U vstupu je zápraží pointováno besídkou, kde mohou senioři sedět a pozorovat provoz před domem, který se děje na placu o patro níž. Ideální. Ostatní patra tvoří pragmatický grid skeletu. Flexibilita, někde vynechávání částí stropů a vytváření složitějších aditivních prostor. Dvoupatrové obýváky. Terasy. Do všech pokojů pohodlná francouzská okna. Pokoje mají balkony. Na zahradu je vstup nejen z klubu, ale i z hlavního komunikačního uzlu v prvním patře. Tedy sdílená zahrada. Lidé zevnitř. Lidé zvenčí. Setkávání.

odevzdávka Michal Mráz - zimní semestr 2012 - bydlení pro seniory

Michal sám sobě připravil prostorově - typologicky těžký úkol. Do přízemí umístil všechny veřejné funkce domu seniorů a na střechu tohoto přízemí „klášterní dvůr“. Díky svažitému terénu je přízemí vlastně suterénem, tedy většina plochy nemá přímé světlo ani větrání. Klíčovým úkolem tedy bylo, jak obě patra propojit a zároveň osvětlit. Zároveň jak vtipně vyřešit prostorový rozvrh rozložitého přízemí – čtverec - opět souvislost s osvětlením a otevřeností, respektive výhledy ven i vhledy dovnitř.

Takový rébus lze vyřešit, když si předem určím hiearchii. Vymyslím několik uzlových témat, na kterých „srdce“ domu utáhnu. Michalovi se to nepodařilo. Projekt trpí nezaostřeností. Vsadil na příliš mnoho karet. Dům má spoustu hezkých míst a silných momentů, které však dohromady netvoří hiearchickou linku. Fascinující prostor vnější chodby otočené do parku a přes „double screen“ nechávající obyvatelům rozhodnout, zdali si otevřou výhled do parku (i zpět dovnitř) ...  vlastně se i při popisu použitých prostředků točím v kruhu, tak aby byl návrh čtenáři jednoduše srozumitelný. Pokládám si tedy relevantní otázku, jestli vytvoření těžko popsatelného labyrintu se spoustou míst, které je potřeba objevovat, není samo o sobě kvalitou. Ano. Mohlo by být, avšak ani na tuto kartu není plně vsazeno (nebo důrazně prezentováno?).

Vnějšek domu trpí podobným syndromem. Je velice solidní, pevný s jemným dekorem (vlys horní římsy, zábradlí ...) ale i zde chybí jasná pointa. Jako kdyby měl Michal strach odkrýt karty, sdělit na co vlastně sází.