Výstava školních projektů všech ateliérů na Fakultě architektury ČVUT

V tomto 14-18.1.2013 a pravděpodobně i v následujícím pracovním týdnu (21 až 25.1.3013) má věřejnost, laická i odborná , jedinečnou možnost prohlédnout si otevřené ateliery Fakulty architektury FA ČVUT a udělat si tak dílčí názor na kvalitu školy.

NONSTOP Television

Prezentovat architekturu

Téma, o kterém se pokusím něco krátce napsat a nikoho nerozlobit, mě v myšlenkách pronásleduje už pětadvacet let. Proč prezentovat chleba? Chleba je pravděpodobně potřeba dobře nafotit, existují na to odborníci, ti si vezmou další odborníky, kterým se říká foodstylista a nafotografují chleba. Pravděpodobně je to potřeba, abyste si ten chleba koupili. Vlastně to zní celé rozumně.

Architektura se fotí ze stejného důvodu a navíc si říkáme, že to je umělecké dílo, které je potřeba zdokumentovat. Architekturu je potřeba prezentovat, aby si ji někdo další koupil. Respektive aby si objednal architekta.  Z prezentování architektury se stalo průmyslové odvětví samo o sobě, které sugeruje jíst místo chleba jeho fotografie. Znáte ty fotky hamburgerů u benzínek, ne? Dostali jste někdy alespoň vzdáleně podobný tomu na světelné tabuli? Možná ano. Skoro vždycky jsem však koupil lepší chleba než na fotografii.

Příjemci architektury jsou průmyslem prezentování posunuti do role konzumentů, kterým je vtloukáno do hlavy: má-li to být architektura, čekejte spektákl. Vyjímky potvrzují pravidlo. Není to chyba fotografů, ani médií nebo architektů a ani konzumentů. Je to spolupráce všech. Do časopisu se vejde zhruba dvanáct fotografií, to je realita. Zoufalý architekt, který stojí před hotovým dílem, kterému věnoval zhruba tři roky života, už v tu chvíli přestává být soudný a na scénu přichází profesionální fotograf. Zná úkol. Vybrat takových dvanáct záběrů, aby na nich bylo všechno. Všechno. Něco jako kdybychom se s někým náhodně potkali na ulici a rozhodli si ve dvanácti záběrech říct co jsme dělali uplynulých pár let. Setkání na ulici je letmé, momentka. Někdy vyhledáme lavičku a dopřejeme si jeden hluboký záběr dlouhý dvě hodiny. Vryje se do paměti.

Nejnovější novinky, hodinky a holinky

Jeden investor mi řekl: „Heleďte, dyť vono se to v tom počítači navrhuje samo“

„Ano“ odpověděl jsem „skoro samo, jenom do té dírky ze strany musíte říkat: chci to ještě hezčí, chci to ještě hezčí, ještě hezčí a pak to pošlete na tiskárnu“

Hezké svátky, veselý Konec světa a šťastný Nový rok od *atelieru kuzemenský & synek.

MILITARY AREA

Někdy před třemi týdny jsem se vypravil ke karlínské Invalidovně. Jsem sice karlíňák, ale uvědomil jsem si, že jsem si jí vlastně nikdy pořádně neprohlédl a neobešel. Bezprostřední důvod výpravy bylo povídání se studenty, jak se špatně vyrovnávají s velkým objemem stavby, kterou navrhují. Používají slova jako monotonní a podobně. Druhý, velmi podobný důvod, byla jejich tendence řešení zahrad a dvorů. Mívají pocit, že zahrada také nemůže být prostě zahrada, vyžaduje každých deset metrů jiný povrch, nějakou atrakci, krátce řečeno mnohost. (Trochu jim křivdím, ale oni mi to prominou)

Tedy vypravil jsem se k podobné instituci, jakou letos navrhujeme. Chtěl jsem záměrně historickou a předesílám, že jsem si tam nepoctivě a předpojatě šel potvrdit svojí tezi. Ano. Invalidovna je velký objem, i když zrealizovaná byla pouhá devítina původního plánu. Na fasádách používá různé formy repetic a monotónně nepůsobí. Hledal jsem důvody proč. Ty důvody chodím hledat velmi často a nepředpojatě. Jakým kouzlem lze něčeho dosáhnout. O tezi překreslování domů, které nám připadají úplně v pořádku, až městsky „útulné“, jsem již psal. Pokud je totiž překlopíte zpět do plánu, dostaví se překvapení. Působí velice stroze a monotónńě a pak nastává to hledání kouzla v reálu. Čím to je? Kde je to kouzlo? Je to soklem? Je to římsou? Je to skvěle zvolenou repeticí otvorů nebo ideální plasticitou fasády, způsobem vložení okenního rámu nebo souhrou s kontextem? Prostě se učím. Chodím a pozoruji. Se zahradou a veřejnými prostranstvími to není jinak. Tedy jsem si na zahradě Invalidovny potvrdil svojí tezi: prostě zahrada … plus cosi … konec konců můžete se podívat na fotografiích. Kouzlo. Bylo hezké počasí, všude koberec spadaného listí a kolem mně pobíhal můj pes. Dobře se přemýšlelo. Tedy napadlo mě cosi z úplně jiného soudku.

Jak nám jde jak?

Proběhla prezentace třetí fáze návrhu. Prezentace trvala dva dny, práce dva týdny a zabývala se tím, jak udělat z konceptu či vize dům, tedy návrh konkrétního domu včetně okolí. Většinou to bývá nejtěžší moment ateliéru. Práce se napohled zpomalí, nejde to rychle, začíná jemná práce a někdy zjištění, že koncept měl chybu a z jemné práce se stane demolice a znovu lépe … právě teď se rozhoduje o jemnosti návrhů a jejich praktičnosti, užitnosti, intimitě, subtilitě výrazu. Jako kdyby se na moment zastavili, a přitom studentům jede hlava naplno. Mimo prezentaci nám mimoděk na monitorech ukážou spousty variant a fraktálů variant. Vše polodokončené, protože to je přece tak blbé, žejo ? V tu chvíli nepomáháme svým kolegům vybrat tu nejlepší, ale vracíme je na začátek a nenápadně se jich ptáme: PROČ jsi vlastně původně navrhoval a CO to mělo být? … A je tohle ono?

Hlava jim jede naplno …. a v tomhle období zoufalého nenacházení toho, co mají na mysli a je těžké to udělat, se nejvíc učí. Nemusejí na to přijít hned. Svým kolegům věříme. Trochu se o ně bojíme, škola je přetěžuje velkým množstvím předmětů a cvičení, s jejichž smysluplností se plánuji seznámit. Jsou unavení. Tedy leitmotivem našeho atelieru je úvaha: architektura není smyslem života. Smyslem života je život.

Nejde to hned? Půjde to později. Dělejte to s radostí. Držíme palce. Vaše projekty v našich hlavách.

Nedělní příloha - Flammend Herz

Albert (90), Herbert (84) a Karlmann (90) jsou tři chlápci, který měli spletitej život, složitý vztahy, ne vždycky jim to klapalo, ale krom evidentního tahu na bránu mají jednu věc společnou. Tetování.

Herbert je legenda subkultury. Pochází ze solidní švýcarské podnikatelské rodiny. Pro podnikání má tedy přirozený vlohy a začne podnikat v sektoru, který ho neobyčejně zajímá. Zakládá první tetovací salon v Německu. Vybral si odvětví, který má budoucnost. Je to prostě průkopník.
Karlmann se narodil do luxusního prostředí, sluhové, předem určená budoucnost, dobře zajištěný sňatek. Mělo to jeden háček. Svůj život si představoval kapku jinak a navíc ho od mládí fascinovala ta modrá barva … a pak potkal Herberta. Zámecký pán začíná v šedesáti letech pracovat jako elév v tetovacím studiu a jeho spokojený život je zachráněn.
Albert pochází ze zemité holandské námořnické rodiny a sám pracuje celý život jako námořník. Ten první život. V osmdesátých letech se na festivalu tetování v Hamburku potkává s Herbertem a začíná mu pomáhat v jeho tetovacím salonu.
Flammend Herz je dokumentární film o třech chlápcích, kterým je dohromady 270 let. Šli za svojí představou života a nijak extra se s tím nepárali. Budete vo tom doufám přemejšlet, že jo?

Jak dopadla druhá fáze?

Práce našeho atelieru je rozdělena do několika fází. Prvních čtrnáct dní si odpovídáme na otázku PROČ, tedy zjišťujeme motivace a smysl návrhu. Druhé tři týdny odpovídáme na otázky CO, tedy studenti mají tři týdny samostatné práce, na jejímž konci by měli být schopni přesně popsat svoje řešení. Říkáme tomu také „obraz domu“ nebo „o čem to bude“. Obsahem této druhé fáze je neintelektuální sdělná koláž domu vloženého do území – tak, abychom si rozuměli co dál konzultujeme, jaký svět má student na mysli … Obsah druhé fáze se nám osvědčilo konzultovat na ateliérovém soustředění v Oboře. Obsah prezentací, tedy všechny promítané obrázky a fotky modelu sem zavěšuji na videu. Tentokrát doporučuji jednoznačně raději video, které je na konci příspěvku. Těch pár obrázků co tady vidíte, neodráží systematičnost práce studentů. S Ondřejem jsme se shodli, že jsme s prezentovanou prací spokojeni. Každý návrh má potenciál být skvělý. Na jednu stranu je to radost a na druhou stranu se mi dokola promítají možnosti pokračování jednotlivých projektů, takže starost. Jsme v tom až po uši, až do ledna si s Ondřejem moc neodpočineme. Právě jsme nastartovali třetí fázi, kde odpovídáme na otázku JAK – tedy cizelujeme z konceptu projekt. Stejně je to príma. Je neděle večer, sedím doma, uvařil jsem si čaj, zapálil cigaretu a píšu o tom, co mě baví.

Nedělní příloha - Architektura s architekty

Pozdravy z Obory

Óbora bora začíná

Soustředění v Oboře začíná právě dnes ve 12:00 zdejšího času. Bývalí studenti ateliéru pokud nezachytili - jsou samozřejmě zvání. Prezentace II.FÁZE projektu pojede až do neděle.

LOVE

Precizní, elegantní, úsporná, intimní. Hanekeho Láska
autor recenze Tomáš Stejskal (převzato ze sereveru aktuálně .cz pro edukativní účely - děkujeme)

Recenze - Téma i titul nejnovějšího držitele Zlaté palmy z Cannes vyvolávaly už před prvním uvedením velká očekávání. Hanekeho analyticky odtažitý pohled na lidskou společnost, schopný přitom vyvolávat celou škálu zneklidňujících emocí, tady ustupuje tématům sice nikoli hojně zobrazovaným, přesto svým humanismem bližším širokému vkusu. Žádné mučení, sadismus, (sebe)vraždy. Hanekeho novinka dostává svému titulu a láska tu je ústředním tématem, hned na první pohled však lze vidět, že jde o vyobrazení ne zrovna běžné. Z jedné strany jde o vztah dvou starých lidí, z druhé o proces umírání.

Haneke není zdaleka tak intimní, jako třeba Andreas Dresen ve snímku Sedmé nebe, přestože ukazuje podobné momenty. Jeho vyobrazení života šťastného páru (jako vždy se manželé jmenují Anna a George), zasaženého Anninou mrtvicí a následujícím ochrnutím, se sice vůbec nevyhýbá tělesnosti, místo detailů a realismu však míří Hanekeho precizní scénář a úsporná, elegantní režie k abstraktnějším cílům. Po propracované, avšak poněkud chladně perfekcionistické Bílé stuze, vykazující kvality velké literatury, natočil Haneke komornější dílo, které zvláštním způsobem balancuje mezi odstupem a blízkostí, mezi vzájemností a samotou. Oproti složitosti předchozího filmu se tady opět vrací minimalistické drama, uzavřené po celou dobu (s výjimkou jediné scény) do prostorů pařížského bytu obou manželů.

Veřejná prezentace I.FÁZE semestrálního projektu

Veřejná prezentace výsledků I:FÁZE začíná v 10:00 ve čtvrtek 4.října až do 22:00 (případně dřív) a pokračuje v pátek od 10:00 zbytek. Obsah I.FÁZE je zde.

Bude to prezentace a zároveň průběžná diskuse na vytvořenými programy a typologickými schematy - tak, abychom se od sebe vzájemně dozvěděli co nejvíc - budeme společně hledat, klást otázky ... a opékat tousty.

Zároveň projdeme všechny vytvořené podklady ... fyzický model ve finiši:

Tahle země je pro starý

Se sborem Elpida jsem se poprvé seznámil na benefiční akci DIVOCE PROTI AFI. Zanedlouho o nich šel časosběrný dokument na ČT24. Dávám sem na něj odkaz, film nejde vložit.

V pokračování je záznam části karlínskýho koncertu:

Senioři láska sex

Wolke 9 (česky Sedmé nebe)  natočil režisér Andreas Dresen v roce 2008. Film pobral řadu cen na mezinárodních festivalech a okrajově se dostal i do české distribuce (Aerofilms). Proč ho doporučuji ?

Je to úplně obyčejný, solidně a civilně natočený film. Ona je vdaná, s manželem žije spokojeně a aniž by chtěla, přeskočí jiskra s jiným a už to jede … film s obvyklou a předvídatelnou zápletkou. Jediná věc je jiná. Věk aktérů příběhu. Najednou je film o něčem jiném. Nebo ne?

I.FÁZE

Hlavním úkolem první fáze je vygenerovat schéma vazeb a současně s tím napsat přesný stavební program. Proč? Důvody jsou hned dva. Bydlení pro seniory je v současné době živá otázka, neřkuli módní téma, které momentálně probíhá transformací. Studenti sice mají v zadání základní platné typy bydlení, které má stavba obsahovat a jsou obsaženy v české legislativě. Zároveň však po studentech chceme získat zpětnou vazbu, zdali neexistuje způsob lepší, resp. zjistit ideální vazby a kombinace v takovém domě (či domech) a najít nové, potřebné. Druhý důvod zadání schématu a stavebního programu je stejně důležitý a týká se smyslu architektury. Architektura není volná tvořivost, ale prakticky vždy plníme nějaký určitý konkrétní úkol. Na parcelu s nějakými určitými vlastnostmi má architekt navrhnout stavbu určitých parametrů. To je základ našeho řemesla. Jednou z hlavních vlastností architektury je, že návrh klade odpor. Ze začátku se to většinou zdá nevyřešitelné: na takhle divnou parcelu mám navrhnout takhle komplikovaný program?? To přece nejde, to je jasné. Nakonec to jde. Každý architekt zná ten pocit, kdy mu poskočí srdce, když zjistí: to je ono! Jakou roli v tom hraje „královna umění“? Velkou. Během celého návrhu je stále přítomna. Ale to předbíháme. Zatím mají studenti za úkol navrhnout nevyřešitelný program, který pak budou muset splnit. Nevyřešitelnou parcelu už znají. Konec první fáze je 4.října, resp. 5. října, kdy proběhne společná prezentace a diskuse. Výsledkem bude to, že se vzájemně dozvíme o úplně nových možnostech propojení, možná o nových funkcích, které je vhodné do domu integrovat, možná úplné zpochybnění. Můžeme zpochybňovat vazby i velikostní nároky, svoje i kolegů.  Následovat bude buď syntéza, nebo bude každý dělat svůj, typologicky mírně odlišný model domova pro seniory. Tato fáze je klíčová, protože právě v ní můžeme společně přijít na něco inovativního. Na způsob organizace bydlení, nová spojení, či integrací funkcí, které jsou neobvyklé, něco pozitivního přináší. Výsledkem práce bude tedy schema a sestavení standardního stavebního programu. Tento den, či dny považujeme za extra důležité. Právě v těchto dnech budeme odpovídat na kruciální otázku CO? stavíme a můžeme za pochodu upravovat vstupní parametry. Právě v tuto dobu můžeme přijít na něco nového, co pak bude ovlivňovat návrh a kvalitu architektury. Naposledy. Pak je budeme plnit a řešit otázku JAK?

V druhé fázi si studenti budou muset znovu samostatně projít sledem otázek PROČ, CO, – tentokrát prizmatem architektury – tedy budou hledat dům, či „obraz domu“, o čem to má být, řekněme po staru: koncept. Po těchto třech týdnech studenty opět čeká společná několikadenní prezentace v Oboře. Následně začnou řešit otázku JAK. Té se nezbaví až do odevzdání, resp. Až do termínu vymýšlení odevzdání – tedy JAK svoje myšlenky co nejjasněji sdělit divákovi.

Zpět ke dvěma prvním týdnům. Mimo společný základní úkol se studenti rozdělili do šesti skupin, které zpracovávají podklady a za každou skupinu je vždy zodpovědný jeden ze studentů a rozděluje práci ostatním i sobě (1.domovy pro seniory rešerše, 2.fyzický model území, 3.Schwarz plány, 4.výsek situace našeho území, 5.3D model, 6.otagování důležitých míst ve schwarzu). Skupiny musejí spolupracovat, jinak je práce nezvládnutelná. Zazpíváme si, ne ?

START

Zadání zadáno, extranet extranetuje, kontakty zkontaktovány, vedení uvedeno, skupiny seskupeny, FTP zřizujeme, klíček od skříňky najdeme. Zimní semestr začíná. Na novou partu se můžete podívat zde .

zadání -zimní semestr 2012

Bydlení pro seniory v Podvinní

vypsáno jako: ATU, ATSS, ATOS, ATVS, ATV, ATZBP

veřejná prezentace zadání:  st.12.září 14:00 v m.č. 644

studenti si vezmou portfolio prací v digitální podobě (max 20MB)
po prezentaci proběhne výběr studentů do atelieru - výsledek tentýž den v 18:00 - osobní účast nutná
případná druhá prezentace zadání viz info na www

pracovní teze: Zadavateli (pracovně: městská část Praha 9) se podařilo získat území mezi uzavřeným obytným souborem Podvinný mlýn a tokem říčky Rokytky a parkem Podvinní. Úkolem je navrhnout na vyznačené parcele bydlení pro seniory. Bude se jednat o kombinaci "domu s pečovatelskou službou", "domova pro seniory" a "denního stacionáře" + klubu seniorů. Celková kapacita zařízení je cca 80 osob - struktura bude vysvětlena při představení zadání. Budeme hledat ideální kombinaci platných kategorií bydlení pro seniory. Cílem letošního zadání je poznat klienta resp. uživatele, jeho potřeby, přání, zájmy, obavy a především každodenní život a toto promítnout do návrhu. Druhým zásadním tématem zadání je "zbytkovost" a "divokost" místa. Neměstský charakter. Romantika? Nepatřičnost? Jaký obraz domu je adekvátní? Hledání harmonického celku.

Otázky a témata:

·         kdo je to senior ?

·         jakou roli v životě hraje změna domova ?

·         "obraz" domova

·         otevřenost vs. uzavřenost

·         jeden dům či několik ?

·         důraz na řešení společných prostor, venkovních i vnitřních

·         adekvátní komfort

·         místo referenčně ovlivňují řeka Rokytka, stávající obytný soubor, bezprostřední blízkost frekventované pěší rekreační cesty, park Podvinný mlýn, výhled na sportoviště, psí hřiště, blízkost MHD a frekventovaného subcentra Prahy9...

·         práce s terénem a "divokou planou městskou zelení" - genius loci - najít obraz domu patřící do tohoto kontextu nebo měnit kontext?

malá technická ...

Ještě zbývá pověsit šest projektů z minulého semestru. Nebojte se. Budou viset …ale ne hned. Na řadu přichází start zimního semestru. Téma? Senioři. V pondělí tady bude zadání. Zatím tematické video:
let's get started now