závěrečné odevzdání Zbyněk Mrkus -10.semestr - letní 2012

Zbyněk je jeden ze studentů, kteří jsou u nás už druhý semestr, a není od věci podívat se na jeho první projekt do Karlína. Oba projekty mají totiž shodné znaky. Myslím, že není možné důsledně porozumět Zbyňkovu způsobu práce. Používá notoricky známá témata, cituje, z citátů dělá koláž a lehce (či lehkovážně?) vzniká bizarní celek, který je něčím přitažlivý a něčím provokativní. „Takhle provařené téma, jako dům žehlička přece nemůže použít“, říkali jsme si na začátku. A také: „Ten bytový dům je nějak chromý, slepený a šišatý, je to chyba xeroxu, nebo promyšlený záměr?“ Ať tak či onak, výsledek má charisma. V Karlíně i v Libni.

Tak jako Miloš a Judita dokázali udělat z řeky hlavní téma a odpíchli se z náměstí dr. Holého „zarostlým slepým ramenem řeky“, udělal totéž zcela odlišně Zbyněk: monumentální kamenné řešení náplavky – celé Elsnicovo náměstí je vztaženo k řece a veškerá pěší i cyklo komunikace se odehrává v úrovni hladiny a následně prochází pod mostem - navrženým průchodem (ano, Plečnik …). Obě původní náměstí Zbyněk rozdělil domem žehličkou (ano, viděli jste ho někde …). Dům svojí pevnou „zadní“ fasádou jasně vymezuje prostor druhého náměstí (můžete srovnat s Marií).

Bytový dům je, jak jsem předeslal, kapitolou sám o sobě. Je koláží několika domů. Zde drobná finta: některé domy opravdu jsou solitéry a ten hlavní se jako slepenec pouze tváří (ano, jste poněkud jižněji než v Libni, někde u moře … ale je tam ta řeka, že ?). Obraz spokojeného bydlení je evidentní.

Prostě vypněte mozek a splývejte. Děláme to také. Fascinovaně pozorujeme Zbyňka, jak šroubovákem šťourá do granátu. Občas přidáme radu, občas se necháme okouzlit. Pokud Zbyněk vybrousí svůj talent pro zvláštnost - dobře pro českou architekturu. Stejně tak se může stát žonglujícím dekadentem. Zatím je to ve vývoji. Shodli jsme se, že i když jeho návrhy kritizujeme, bez Zbyňka by náš atelier nebyl tím čím je.

závěrečné odevzdání Judita Tylšová & Miloš Fischer - 8.semestr - letní 2012

Judita a Miloš rozdělili řešené území na dvě srozumitelné části. Na původním Elsnicově náměstí je navržen formální zámecký park protažený až k odkryté Rokytce (na situaci je naznačený krajkou). Parkem prochází pokračování původní promenády k soutoku s Vltavou a před Palácem Svět dlážděné nábřeží jaksepatří. Co kus, to archetyp. Pravou část veřejného prostoru Miloš s Juditou podobně jako Jan Veisser vysvahovali, resp. vykopali a z náměstí udělali svažité slepé rameno řeky, jako kdyby napůl vyschlé, po vzoru mokřad o několik kilometrů dál proti proudu. Oč více toto území autoři jasně přiřadili řece, o to jistěji může jasně definovaný prostor něco nabídnout svému okolí. Romantická (a realistická) představa: divoká zahrada mezi libeňskými bloky navazuje na původní - stromy a divokou travou zarostlý - břeh řeky. Oba protipóly, „zámecký park“ a „vyschlé koryto“ by se při následném, detailním návrhu obojího, doplňovaly a činily by veřejný prostor mimochodně srozumitelným. Judita s Milošem navrhli jedno z nejlepších řešení prostoru náměstí dr.Holého.
Mezi oběma póly stojí dům, který je, identicky jako ostatní části návrhu, takřka archetypem. Zde tedy archetypem nárožního domu. Pevná fasáda s nárožní věží. Tvar byl navržen a my jsme přemlouvali Juditu a Miloše ke hře s omítkou, která by nárožnímu strohému domu dala onu hranku, která dům činí osobitým. Dům měl totiž od začátku dvojí materiál: tělo domu a věž měly být odlišné. Nabízeli jsme reference vroubkování. Miloš a Judita se rozhodli spodní část domu navrhnout z bíleného lícového zdiva a horní z hladké bílé omítky. Jemnost, která na „papíře“ není vidět. Zde domu prezentace škodí, kvalita domu by byla evidentní až v reálu (což vlastně svoje studenty bohužel …či bohudík učíme). V konečném vyznění stavby by extrémně záleželo na subtilitě a čistotě navržených detailů. Dům trpí podobným neduhem jako více projektů z atelieru - malou plochou okenních otvorů. Náš problém, na který se budeme soustředit nesmlouvavěji než doposud. Střílny jsou romantické, ale ...

Opakovaně mluvíme o nárožním domu, ale i tady se autoři museli utkat s faktem, že dům navazuje na uliční frontu, kde hlavním charakterem dvorní části je drobení měřítka a snižování hospodářských částí domů směrem k řece … a vlastně se nemá za jaký roh ohnout. Tedy k hlavnímu domu autoři navrhli nízkou pavilónovou stavbu. Obsahově může být součástí nadstandardního vybavení domu a stejně tak veřejně pronajímaným prostorem. Vyjma toho, že pavilon uzavírá dvůr domu, nám nepřipadá povedený. Mluví jinou řečí než dům, ale není sebejistě kontrastní. Hlavní dům by v realitě působil luxusně, pavilon levně. Druhou věcí, kterou jsme kritizovali, je nedostatečná expozice střešní zahrady. Ano, na střeše domu je velká pobytová zahrada – tedy téma jako hrom, které bohužel proteklo mezi prsty. Myslím, že kontrast evidentně pohodlné střešní zahrady a strohého domu je nasnadě (zde je dobré vzpomenout, jak po několika letech změnily vzrostlé břízky na střeše dům od Josefa Pleskota v Radlicích).

Judita s Milošem odevzdali velice solidní, jemný a realistický návrh, kterému chybí(?) onen poslední pověstný krok k nenápadné jedinečnosti … v kontextu našeho atelieru veledůležitý. Udělejte si názor sami. Jako vždy video ...

závěrečné odevzdání Jan Veisser - 10.semestr - letní 2012

Jenda Veisser je další z autorů většího zásahu  do veřejného prostoru. Elsnicovo náměstí je navrženo poměrně konzervativně a s klidem: odkrytá Rokytka, před Palácem svět je nábřeží, zámecký park svažující se k Rokytce, protíná pokračování oblíbené pěší trasy podél řeky. Oč je levá část řečeného prostoru civilnější o to je náměstí dr. Holého neformálnější. Náměstí se svažuje k hladině Rokytky.Jeho tématem je průmyslové rameno řeky: přístavní betonové vany, suché doky, zdánlivě slepé. Myslím, že v konečném návrhu je prostor prezentován drsněji než by působil a i bez ohledu na podání bych přemýšlel o jeho přesnějším významu.  V betonové vaně jsou hřiště a zázemí akcí, trhů ...   Je velice těžké navrhovat zdánlivě rostlý, tedy jako kdyby původní nově obydlený industriální prostor. Hrana kýče je velice blízko.

Tématem domu je různost zástavby Zenklovy ulice, reps. Rozdílnost její uliční a odhalené zadní, rozsypané fronty. Podobná úvaha jako Romana, ale úplně protichůdná estetika. Dům zdánlivě působí jako jednoduchý skladebný systém, ve skutečnosti je to romantizovaný chaos. Velká okna, repetice a beton ukazují kamsi do Japonska, ale ani tam není dořečeno. Nakročím, nadechnu se a zaskočí mne zbytečné detaily, třeba dělení oken. Když už, tak už! Chtělo by se mi zařvat.  Dořečená tvrdost může ve výsledku působit jemněji a adekvátněji než váhání. Tvrdost domu přece láme luxusní materiál – červený probarvovaný beton. Uvnitř domu jsou prostory s jasnou a hotovou estetikou, která mi nedává příliš svobody, ale klientelu si přesně představit dovedu.

Shodli jsme se, že návrh je kvalitní, má velký potenciál, ale jako kdyby mu chyběl poslední krok. Zaostření, či soustředění. Použití archetypu či reference, jako záchytného bodu nebo naopak ještě větší abstrakce. Takhle je výsledný dojem atraktivní, ale matoucí. Je to jemné a romantické nebo brutální a nepatřičné? Je to komfortní dům nebo syrové kontejnery? Kontrastní nebo intaktní? Chybí vyčištění výrazu, vstřícné mrknutí okem, sebeironie a lehkost. Další z projektů, nad kterými přemýšlím. Měli jsme víc tlačit na pilu? U autora jako Jenda Veisser myslím nepatřičné – zanedlouho z něj bude jemný a citlivý architekt. Více času a klidu?  Co si myslíte?

odevzdávka Romana Bedrunková - 8.semestr - letní 2012

Romana určila přesný charakter každé části řešeného území a tomu podřídila návrh. Lapidární postup. Odkryla Rokytku, před Palácem Svět je navrženo nábřeží se stromořadím, pod zámkem je promenáda doplněná „městskou střechou“ (trhy …). Městská střecha podlouhlým tvarem podporuje pěší směr promenády podél Rokytky. Z náměstí dr.Holého se stala travnatá pobytová plocha lemovaná stromořadím. Pro celý řešený prostor platí: minimum dyzajnu, maximum užitku.

Samotnou kapitolou je návrh bytového domu. Romana dlouho hledala jak zpracovat poetiku holých štítů, postupně dolepované zadní fasády Zenklovy ulice. Navrhla dům, hybrid dvou typologických druhů: bytový dům v uliční čáře a terasák. Vyřešila poměrně složité půdorysy a v zadní části parcely navrhla ještě dva soliterní domy, které rozbíjejí čitelnost teras (které v zásadě do této části města nepatří).  Rozdílnost „obrazu domu“ je vidět na srovnání obou vizualizací. Povedlo se bruslení na hraně kýče a typologického nonsensu? Posuďte sami. Doporučuji video.

odevzdávka Markéta Orságová & Martin Pavlun - x.semestr - letní 2012

Martin a Markéta se rozhodli prostor „dvounáměstí“ rozdělit (a zároveň scelit) jedním domem a tím definovat oba prostory. Úkol si zkomplikovali tím, že dům – gesto, navrhovali na začátku jako sochu – tedy tvar zvenčí, nicméně nakonec se podařilo. Dům se jasně odkazuje obecně do Evropy, s Libeňskou atmosférou příliš nepracuje, (což nemusí být dogma). Obraz komfortního bydlení je patrný. Dům má jemnost, detail, solidnost, adekvátní míru otevřených ploch. Problematické je porozumět jeho městotvorné funkci – rozdělení veřejného  prostoru na dva jasně definované prostory zde může působit jako bariéra, protože náměstí dr.Holého je navržen jako veřejný prostor, který má přitahovat celou čtvrť (tržiště). Zakryt domem by mohl působit jako nemístně užívaný vnitroblok.  

Změna na Elsnicově náměstí je totiž poměrně velkorysá. Část plochy náměstí klesá k řece, vytváří platformu v úrovni hladiny.  Je otázka, jestli by tomuto místu neslušela kumulace funkcí (tedy včetně tržiště) a uzavřenému prostoru náměstí dr. Holého vtisknutí neformálních funkcí veřejného vnitrobloku. Jednoduše řečeno: potvrdit rozdělení obou náměstí domem i růzností funkce a intenzity (resp. hierarchie) veřejného. Nově navržené Elsnicovo náměstí totiž působí sebejistě městsky, jak je vidět z vizualizací. Otázkou je, zdali je nově definované náměstí dr.Holého jasnou protiváhou.

Martin s Markétou zamýšlejí náměstí jako dvojjediný  prostor, který oboustranně graduje k domu (a jeho věži) uprostřed celé plochy.  Nabídněme si polemiku, zdali by záměr fungoval, případně o kolik by musel být dům „propustnější“.

odevzdávka Dita Mrázková - 12.semestr - letní 2012

Dita navrhla poměrně utilitární a jasné úpravy obou náměstí. Na Elsnicově náměstí je odkryta Rokytka, z místa se stává nábřeží … v návrhu se do poslední chvíle střídalo její úplné odkrytí s částečným zakrytím ve tvaru pokračování  Paláce Svět – takový trojúhelník. Druhou variantu jsme s Ondřejem považovali za šťastnější, ale Dita se rozhodla Rokytku odkrýt úplně. Druhé náměstí volná zpevněná plocha, která napovídá různému užití . Obě náměstí rozděluje dům – „membrána“ – tedy polopropustný sevřený shluk soliterů. Z domu se postupně stalo hlavní téma a návrh tentokrát myslím opravdu bolel. Ditin projekt je jeden z těch, které by vyžadovaly mnohem více našeho času, než máme reálně k dispozici. Subtilní diskuze o významech ... Preciznost a soustředěnost práce je vidět na videu. Vznikl solidní pevný a pohodlný dům, kterému vizualizace na papíře spíše škodí. Jeho kvalita by byla vidět v reálu. I tak jsme skvělému projektu vytýkali chybějící špetku čehosi … čehosi nepojmenovatelného, co ho odlepí od země a udělá ho osobitějším.  I toto "cinknutí", ta "hranka", by musela(?) vycházet ze solidní subtility domu.Tohle je jeden z projektů, které mi stále vrtají hlavou, a vím, že jsme mohli víc … na druhou stranu se ostýcháme studentům nějak výrazněji hrabat v jejich práci, spíš se snažíme klást otázky, ukazovat reference. To nebyl lehký projekt. Ufff. Dejte si video a pochopíte.

odevzdávka Vojta Jeřábek - 8.semestr - letní 2012

Vojtův návrh Elsnicova náměstí není třeba příliš popisovat, je přehledný z fotek a videa. V rámci našeho atelieru Vojta provedl na Elsnicově náměstí jeden z nejzásadnějších zásahů. Změnil vztah Libeňského zámečku a náměstí. Libeňský zámeček stojí k Elsnicově náměstí bokem a na kopci. Vztah spíše rozpačitý. Někteří autoři řešili tento vztah spuštěním zámecké zahrady až k Rokytce … Vojta k patě kopce navrhl opěrnou stěnu s podloubím a tím „dal“ zámečku podstavec. Zprvu jsem byl k nápadu skeptický, ale postupně mě přesvědčila změna, kterou tento nápad přinesl do Elsnicova náměstí/nábřeží (Rokytka odkryta). Náměstí dostalo důstojnost a prostor. To samé platí myslím i o zámečku. Na moje gusto je na celém podloubí ještě hodně neudělané práce, která by vedla k jeho zjemnění, zejména na jeho nároží. V podloubí jsou obchody, zázemí trhů a akcí, které by se měly na Elsnicově náměstí konat. Na náměstí může z tohoto důvodu jezdit obslužná automobilová doprava, jsou tam připravena média (napojení na elektřinu, vodu…). Tedy kromě důstojnosti i životný a neformální veřejný prostor. Ze zámecké zahrady, respektive z koruny zdi nad podloubím lze z nadhledu pozorovat dění a odpočívat … Mimochodem, na téhle zámecké zahradě by byla příjemná svatba, ne? Celé gesto monumentalizuje prostor a projekt se stává jedním z těch, které místu dávají potenciál centra Libně. Stejně čitelné a sebejisté jsou ostatní zásahy v celém řešeném prostoru. Na situaci vypadají až lapidárně schematicky, ale svojí skladbou, návazností, provedením a rozhraními jsou uvěřitelné. Animace jednotlivých částí prostoru je na videu.

obhajoba diplomního projektu - Aleš Hamhalter - 2012

U diplomního projektu se myslím nesluší moc psát. Je to autorská práce, kterou se ze studenta stává kolega – architekt. Na videu se můžete podívat na kompletní projekt a obhajobu před komisí.

odevzdávka Ondřej Punda - 8.semestr - letní 2012

Návrh Elsnicova náměstí od Ondřeje patří k těm, kteří se vztahují k paláci Svět a k zástavbě na jižní straně náměstí Dr.Holého. Tedy návrh patří k těm, které v meandru Rokytky navrhují několik domů a ty svým řešením reagují na zvláštnost parcely. Ondřej prolomil uliční frontu, kterou by mohl tvořit jeho dům, použil analogii uličního nádvoří se stromem do hlavní ulice, stejně tak jako sousední škola. Škvíra mezi domy spojuje svět „před a „za“. Tedy Ondřejův způsob, jak se vyrovnat se složitým problémem: navrhuje solitéry, ale potřebuje tematizovat i dvory, tedy intimní, řekněme tradičně zadní část domů. Vzpomeňme diplomku Patrika Uchaľa, která otvírala podobné téma komplexně. Mimo hlavní škvíru tvořenou tvarem domů jsou domy „děravé“, řekněme průhledné, ve schodišťových jádrech, které patří exterieru, tedy nejsou zasklená. Projektu by se dalo vytknout více než malé množství půdorysných problémů a nedodělků kořenících ze samotného schématu domu. Odhaduji, že bylo potřeba domu věnovat víc práce, ale i tak jsme ve finále byli překvapeni, že celek v místě sedí. Samotné Ondřejovo Elsnicovo náměstí je prosto atrakcí, ale je „pevným obyčejným nábřežím“, kterému lze důvěřovat. Náměstí Dr.Holého převzalo chybějící funkci vnitřního dvora a slouží okolním domům: pospolitost, hřiště ...

U některých studentů mám pocit, že něco kazím. Ondřejova pohyblivá hranice mezi tvrdostí a citlivostí mě mátla. Celý semestr jsem měl pocit, že můžu něco důležitého odkrýt a nechat rozkvést, když přijdu na to jak. Myslím si to doteď a přemýšlím o tom. Ta hrana je vidět na videu. „Učit“ je někdy těžké.

odevzdávka Jakub Řídký - 8.semestr - letní 2012

Jakub svoje řešení Elsnicova náměstí nepostavil na jednom mocném architektonickém gestu, ale na akordu mnoha atraktorů, které navrhl do prostoru obou náměstí. Obvykle bývají výsledky podobných úvah tristní a výsledkem je disneyland, pokud …. Pokud se architekt dobře nezamyslí a nemá pouliční děje odpozorované, pokud dobře zná zvyklosti okolí, pokud se mu podaří dobře propojit formální a neformální prostor tak, aby se doplňoval a především pokud si na každém místě návrhu nedovede přesně představit jeho animaci – tedy reálný film, který se později bude v prostoru odehrávat. Jakub je pravděpodobně dobrý pozorovatel, protože skládačka dějů v řešeném prostoru je uvěřitelná a rozhraní – švy, jsou pevné. Jednotlivé kusy skládačky jsou lépe vidět na videu. Navržený dům je v podstatě jedním s dílů skládačky, tedy konsekventně řešený jako atraktor. V zásadě excesivní a romantická stavba, která vypadá na první pohled nereálně a na druhý pohled se nabízí úvaha, jestli právě v tom není její síla a nepřitahovala by specifickou klientelu, která hledá bydlení v domě plném dvorků, teras a lávek, blízko vody, přístavu, zahrádkářských kolonií … Za zmínku rozhodně stojí, že Jakub byl jediný v atelieru, kdo z náměstí koncepčně vyškrtl jakoukoliv tranzitní automobilovou dopravu. Tedy pokračování bujně navržené čtyřproudé ulice, která začíná na nábřeží v Karlíně a řidič má pocit, že jede do Berlína se v současném stavu trapně rozpouští právě na Elsnicově náměstí a pokračuje dál do horní části Libně a následně do Berlína, Jakub utnul a dopravu odklonil na existující okruh. Podívejte se na dopravní schema.

Podobný způsob návrhování vyžaduje hodně práce. Jednotlivá místa (vyjma domu) jsou tedy zdokumentována zkratkou, například formální zámecká zahrada, která dobíhá od Libeňského zámečku až k Rokytce je na výkrese nahrazena abstraktní krajkou. Škoda, že není pečlivě nakreslena kavárna vymezující prostor před palácem Svět. Spojuje v sobě několik funkcí a poloh, které by stálo za to vidět reálněji. Přirozený přístup rampou zvedající se podél Rokytky, sezení na střeše, tribuna pro pouliční akce, klasická kavárna uvnitř propojená s  hospodou „Nonstopáč“, která je o patro níž, tedy u hladiny Rokytky a právě v tom místě je do ní z exterieru další přístup ze zámeckého parku. Kavárna svým tvarem „objímá“ vzrostlý strom, pod kterým vznikne předzahrádka navazující na  jasně vymezenou plochu před palácem Svět, na kterém se počínaje trhy, konče pouličním kejklířstvím může dít cokoliv a koukat se můžete právě ze střechy kavárny, její tribuny nebo z předzahrádky. Přes ulici je skate park navazující na dětské hřiště… Spojování formálních a neformálních dějů je Jakubova silná stránka, stejně tak jako může být nebezpečná. Jednotlivá místa si mohou vadit, ale na druhou stranu je potřeba aby se vzájemně „neviditelně“kontrolovala. Jednoduše: čím neformálnější prostor pro specifickou klientelu navrhnu, tím pečlivěji ho musím kontrolovat prostorem formálním. Myslím, že tady se to podařilo. Koneckonců posuďte sami, tentokrát lépe na videu než na obrázcích.

odevzdávka Jan Holub - 8.semestr - letní 2012

Na první pohled by se mohlo zdát, že nejvíc energie Honza věnoval domu. Možná to tak i bylo, ale právě proto je dobré upozornit na urbanistickou stránku projektu. Juraj Matula, jeden z oponentů, řekl o Honzově projektu zhruba toto: „Většinou tady řešíte problém, kdy pacient přijde k doktorovi a stěžuje si na bolesti srdce. Teda začnete okamžitě hodně komplikovaně zkoumat a operovat srdce a všechno se točí kolem něj. U tohohle projektu mám pocit, jako kdyby si někdo stěžoval na bolest srdce, doktor ho dobře vyšetřil a pak se podíval úplně jinam a jednoduše mu vytrhl trn z paty a tím ho uzdravil.“  Tahle volná citace má samozřejmě licenci nadsázky, ale platí. Je dobré si prohlédnout dva černobílé plány na začátku. Zastavěním volného prostoru, který je de facto urbanistickou pomlkou v blokové zástavbě, zpevnil autor celé Elsnicovo náměstí a dal vyniknout meandru Rokytky a s ní spojené zeleně. Vtipné, jednoduché. Projekt má samozřejmě diskutabilní moment - šířku jedné z ulic na bývalém náměstí. Dům sám o sobě je nepochybně atraktivní a zrovna v tomto případě si myslím, že Honzovi chyběl konkrétní partner, řekněme investor či developer. Zatím je tedy dům flexibilní laboratoří, která by nutně musela být oponována realitou. Posuďte sami, stojí to za to. Máte-li názory nebo otázky, pište je raději sem než na fejsbůk.

Tomáš Hanus - letní semestr 2012 - bytový dům Elsnicovo náměstí

Pro Tomášův návrh Elsnicova náměstí je charakteristické jedno silné místo, které díky boji s domem prakticky zapomněl zdokumentovat, tak mu přišlo samozřejmé. Ano, samozřejmé: svah od Libeňského zámečku Tomáš protáhl pozvolna až k hladině Rokytky a vytvořil neformální obyčejný prostor, který končí hospodou v „předmostí“. Jeden z projektů, který poměrně radikálně změnil tvar terénu veřejného prostoru.

Učíme teprve druhý semestr, ale syndrom fraktálového potápěče už známe. Student si položí laťku extrémně vysoko … postupně se do problému začne nořit, nořit a nořit. Ze začátku ho ještě občas uvidíte. Má kruhy pod očima a tváří se jako masový vrah. Postupně se zanoří tak hluboko, že se na dálku staráme o přísun kyslíku a ptáme se jeho kamarádů, jestli žije. Pokud ano, bezmezně mu důvěřujeme a zbytek semestru čekáme, s čím se vynoří. Na konzultacích dáváme pouze základní rady: dýchej zhluboka a pravidelně jez, máš-li ještě stále přítelkyni, zkus si vzpomenout, že architektura není to nejdůležitější v životě. Ale ona přece je!!! Dobře. Pokoušet se proniknout do kabaly šedesáti variant střech není na místě. Kdo si to ještě v životě nevyzkoušel ?  Boj s domem … i s podzámčím je na videu.

odevzdávka Petra Kunarová - 10.semestr - letní 2012

Další projekt na řešení Elsnicova náměstí a obytného domu je od Petry. Nesplnil jsem co jsem slíbil. Projekty nebudu zavěšovat ve stejném pořadí jako na obhajobách, ale tak, aby to bylo pestré. Architektura má jednu prima vlastnost: reaguje na zadání. Při vymýšlení klade odpor a je potřeba vyřešit někdy úplně protichůdné požadavky nebo řekněme parametry zadání. Z toho vyplývá,že na konkrétní místo s konkrétními parametry zadání neexistuje nekonečně mnoho řešení. V praxi to vypadá tak, že vznikne několik okruhů vyřešené tajenky, které se sobě principielně podobají. Na prezentacích Elsnicova náměstí jsme je dávali za sebou, tady je budeme věšet napřeskáčku. Maruščin projekt vytvořil sevřením Rokytky mezi dva domy romantické prostředí úzce související s vodou a oba domy rozdělily nepřehledná náměstí na dva jasně definované prostory s různým využitím. Petra vytvořila na zadané parcele skupinu soliterních domů (v jejím případě dva), které svým dělením , „škvírováním“,figurou, … reagují na parametry zadání. Takže uvidíte druhou z variant jak se k úkolu postavit. Posuďte sami. Práce je srozumitelná z videa, na blog věším jen několik obrázků.

odevzdávka Marie Martinásková - 8.semestr - letní 2012

Jako první z letního semestru, ve kterém jsme řešili Elsnicovo náměstí, zavěšujeme Marušku. Budeme se snažit dodržet pořadí tak, jak bylo na obhajobách semestrálních projektů. Honzu a Tomáše, kteří dělali Rokytku, dáme až na konec, i když prezentace začínali. Video jsme si tentokrát nechali natáčet. Podle času vypadá tuze dlouhé, ale doporučuji – na začátku filmu je vývoj Maruščiny práce a kompletní projekt, potom prezentace a nakonec dlouhé kritiky a diskuse. Záleží na Vaší chuti. (pro lepší pochopení výsledku práce je možné si přečíst semestrální zadání projektu zde)

obhajoba diplomního projektu - Patrik Uchaľ

Zavěšujeme první z projektů letního semestru 2012. Diplomní projekt Patrika Uchaľa. Stejně jako ostatní studenti se zabýval Libní - oblastí Elsnicova náměstí. Zavěšených obrázků bude tentokrát méně, všechny jsou ve videu. Zároveň je v druhé polovině nafilmovaná Patrikova obhajoba před komisí. V tomto příspěvku si můžete přečíst nejen Patrikův autorský text, ale i posudek vedoucího projektu a především oponenturu od Moniky Mitášové. Doporučuji komplet.