prezentace II.FÁZE - koncept - "co a proč"

Marie Kraťuková © 2013

Podstatou příspěvku není těch několik zavěšených obrázků, ale video na konci příspěvku. Na obrázcích není kontext rozhodnutí autorů, takže je to celkem naprd. Nicméně pokud spěcháte, i bez videa je možné popsat to, co nás nejvíc překvapilo.

Za prvé to byl problém studentů – tedy mladých lidí - najít míru mezi reprezentativním a mezi obyčejným občanským, reálným charakterem stavby. Nemyslím, že odpověď, proč tomu tak je, naleznu hned. Pracovně si však myslím, že nedostatek šikovnosti na poli architektury není tou hlavním příčinou. Odhaduji, že současní mladí lidé neumějí nalézt relevanci mezi podstatou moci a jejími znaky. Totalitní architekturu znají již jen jako módní artikl. Protože jsem vyrůstal a v dospělosti žil v totalitní společnosti, jsem citlivější na její projevy v jakékoliv formě. Tuhle zkušenost lze nahradit snad jen pečlivým studiem, ale ani to asi úplně nestačí. Druhá pracovní teze je, že mladým občanům projevy moci a totalitního chování nevadí. Vědí, že chtějí-li bez problémů projít životem, je třeba snížit citlivost. Všichni z našich studentů (pokud žili v České republice) skutečnou občanskou společnost a demokracii nikdy nezažila. Před rokem 1989 nebyla většina z nich ještě na světě a kolem byl tak jako tak totalitní režim, takže bylo dobré ještě z bříška nevylézat. Po roce 1989 to byla „svoboda“ - anything goes – ztráta skrupulí a sociální darwinismus.  Svoboda je všechno možné, jen ne to, co většinou zažili ve svém dětství a dospívání. To je naše vina a zodpovědnost. Nemyslím, že to mají dnešní mladí jednodušší než my v jejich věku. Měli jsme to jednodušší. Byl to strach podepisovat a šířit petice, chodit na nepovolené demonstrace, ale zároveň to přinášelo pocit ulehčení. Pak jsme se nechali zbít na Národní třídě a „druhej den byl kapitalismus“. Bylo to jednoduché. Dnešní mladí se musí zbít doma sami. Vysokoškolští studenti jsou jednou z nejkonformnějších skupin společnosti. Mají k tomu důvod. Jsou ohroženi. Mají co ztratit. Svůj společenský statut. Momentálně patří k elitě. Neseženou-li odpovídající práci, budou socky. To nechtějí. My jsme neměli co ztratit. Riskovali jsme jen kriminál. To bylo dobrodružné. Být socka je nuda. Navrhovat demokratickou instituci je rébus.

Co předcházelo fázi koncept aneb obsah injektáží

Název "injektáže" vznikl hned v prvním semestru. Obsahem injektáží je přiblížit zpracovávané téma z pohledu odborníků, kteří nejsou architekti. Před dvěma lety jsme navrhovali do Karlína a pořádali dvě injektáže zde a zde.

Tentokrát jsme se rozhodli uspořádat čtyři. Odborníka na občanskou participaci, historika architektury, filosofa, politoložku a politika.

Bydlet město, bydlet radnici, žít demokracii

1973

Ještě než se uploaduje film se všemi prezentacemi rozpracovanosti návrhů radnic, zavěsím malé znejistění. Víceméně z podobného důvodu jako jsem kdysi zavěsil tenhle dům, když jsme řešili domov pro seniory. Z nadpisu možná tušíte proč. Překvapilo mě, jak velký problém studenti mají se stavbou vyjadřující "moc" (vůli občanů). Častokrát opakují "silová" klišé. Od nejmladší generace občanů bych čekal chuť navrhnout radnici co nejméně formálně, co nejvíc ekonomicky a co nejblíže životu města (neřkuli občanům). Byl jsem překvapený, jak konzervativní stavby jsem od mladých lidí viděl a jak málo se navrhované stavby snažily o sklonění se ke struktuře města a její obyčejnosti. Velice špatně jsem v jejich návrzích načítal architektonický odraz pojmu demokracie. Nejvíc mne potěšily návrhy, které „nearchitektonickými“ (rozumějte nedyzajnérskými) prostředky využily silných stránek okolí a zahrály s ním akord. Ale o tom v příštím příspěvku.

Samozřejmě, radnice od José Rafaela Monea, kterou nám ke konci prezentací promítla Maria je extra konzervativní a formální. Její formální stránka však sleduje úplně jiný cíl. Jak stavbu co nejpatřičněji včlenit do struktury města a jako její protiklad vytvořit kolem ní neformální veřejný prostor. Všimněte si, jak radnice zcela samozřejmě umí vytvořit uliční frontu, náměstí, piazzettu, místo k posezení, shromáždění ...  Než jsme viděli návrhy studentů, bavil jsme se s Ondřejem a s mojí ženou nezávisle o tom samém tématu. Byli jsme zvědaví, jestli se někomu podaří navrhnout radnici, která bude bruslit přesně tak na hraně, jako ta od Rafaela Monea. Jesti, jak řekla Maria, někdo řekne: „Je to prostě jeden z nevelkých domů ve městě. Racionální, užitečný a trochu speciální.“  Celý vtip domu Rafaela Monea (navržený v roce 1973) lze zkráceně shrnout do věty: formálnost slouží k tomu, aby radnice mohla být ve finále co nejcivilnější. Paradox.  Možná, že na sklonku klerofašistického režimu Vůdce Španělska z Boží milosti Fracisco Franca, se navrhovala civilní radnice tak nějak lépe. My svého Vůdce zatím  poptáváme.

školní atelier Emanuel Christ und Christoph Gantenbein, ETH Zurich, Departement Architektur

Do pravého sloupce odkazů přibyl další evropský školní atelier. Máme jich tam víc. Dáváme tam ty, o kterých můžeme říct: "Tohle by měla být naše konkurence" nebo "Tady bychom dávali studentům Áčka". Srovnávat se lze s kdekým. Slabých je spousta. Dobré je hledat silnějšího.

odevzdávka Ondřej Hart - zimní semestr 2012 - bydlení pro seniory

Dvousemestrální bakalářská práce. První semestr studie. Následující semestr projekt. Hodnocení a oponentský posudek je za videem na konci příspěvku. Povšimněte si práce s terénem a půdorysem prvního patra, respektive především umístění klubu seniorů do terénního zlomu a jeho předprostoru. Krása ...

Nedělní příloha bydlení

odevzdávka Myro Bachura - zimní semestr 2012 - bydlení pro seniory

Myro Bachura byl jeden ze studentů, kteří u nás dělali bakalářský projekt. Princip práce spočívá v tom, že v jednom semestru vypracuje studii a následující semestr na ní dělá projekt. Výsledky obou semestrů pak obhajuje před komisí a ukončuje tak bakalářský stupeň studia. Složitější úvod není potřeba, protokolární hodnocení vedoucího práce a i hodnocení oponenta naleznete na konci příspěvku.

prezentace I.FÁZE - hledání ideálního místa pro radnici Prahy 10

V pondělí proběhla prezentace první fáze zimního semestru, jehož úkolem je navrhnout budovu nové radnice Prahy 10 a zároveň pro ní najít ideální místo. V první části se tedy hledalo ono ideální místo. Zkuste si pro zajímavost takové místo vydefinovat sami. Jaké má mít vlastnosti? Co je důležité? 
Jednotlivé prezentace jsou nahrány na videu. Pouze slajdy, bez hlasu a bez uvedení autora. Tak, aby bylo možné vnímat hledání jako celek. Každý z osmnácti studentů hledal svoje vlastní místo. Video trvá deset minut. Ve skutečnosti to bylo skoro dvanáct hodin. Překvapilo nás něco? Ano.

odevzdávka Miloš Hlaváček - zimní semestr 2012 - bydlení pro seniory

Z tohoto projektu jsme několikrát málem zešíleli. Myslím, že i Miloš. Takže remíza. Pokud je pravda, že k těm nejjednodušším řešením vede nejsložitější cesta, pak tohle je ten případ. Znáte tu surreálnou scénu z Twin Peaks, kde agent Cooper hází šutry do lesa a podle toho kam se trefí, určuje motivy vraždy? Jak jinak popsat celkem konzistentní projekt, k němuž vedla nesrozumitelná cesta. Ideální fabulací by bylo, kdybych zjistil, že si Miloš čtrnáct dní před koncem semestru řekl: „Tak teď udělám tohle, to se bude tomu neurotikovi líbit“ a nyní v klidu pokračuje ve zkoumání horizontál a vertikál.

K projektu: Jasná hiearchie. V přízemí je veřejná část. Nedůsledně vypointovaná vně domu. I když rád přistupuji na autorovu lapidárnost a neokázalost, (přístřešek na automobily ...) tak tvrdím, že vstup má být vstup a nevyužít exteriér pro restauraci není dobré rozhodnutí. V prvním patře je část veřejná s kontrolovaným vstupem – klub seniorů a denní stacionář. Obojí má v exterieru skvělé pokračování. Celé první patro je otevřeno zápražím se stříškou do zahrady. U vstupu je zápraží pointováno besídkou, kde mohou senioři sedět a pozorovat provoz před domem, který se děje na placu o patro níž. Ideální. Ostatní patra tvoří pragmatický grid skeletu. Flexibilita, někde vynechávání částí stropů a vytváření složitějších aditivních prostor. Dvoupatrové obýváky. Terasy. Do všech pokojů pohodlná francouzská okna. Pokoje mají balkony. Na zahradu je vstup nejen z klubu, ale i z hlavního komunikačního uzlu v prvním patře. Tedy sdílená zahrada. Lidé zevnitř. Lidé zvenčí. Setkávání.

odevzdávka Michal Mráz - zimní semestr 2012 - bydlení pro seniory

Michal sám sobě připravil prostorově - typologicky těžký úkol. Do přízemí umístil všechny veřejné funkce domu seniorů a na střechu tohoto přízemí „klášterní dvůr“. Díky svažitému terénu je přízemí vlastně suterénem, tedy většina plochy nemá přímé světlo ani větrání. Klíčovým úkolem tedy bylo, jak obě patra propojit a zároveň osvětlit. Zároveň jak vtipně vyřešit prostorový rozvrh rozložitého přízemí – čtverec - opět souvislost s osvětlením a otevřeností, respektive výhledy ven i vhledy dovnitř.

Takový rébus lze vyřešit, když si předem určím hiearchii. Vymyslím několik uzlových témat, na kterých „srdce“ domu utáhnu. Michalovi se to nepodařilo. Projekt trpí nezaostřeností. Vsadil na příliš mnoho karet. Dům má spoustu hezkých míst a silných momentů, které však dohromady netvoří hiearchickou linku. Fascinující prostor vnější chodby otočené do parku a přes „double screen“ nechávající obyvatelům rozhodnout, zdali si otevřou výhled do parku (i zpět dovnitř) ...  vlastně se i při popisu použitých prostředků točím v kruhu, tak aby byl návrh čtenáři jednoduše srozumitelný. Pokládám si tedy relevantní otázku, jestli vytvoření těžko popsatelného labyrintu se spoustou míst, které je potřeba objevovat, není samo o sobě kvalitou. Ano. Mohlo by být, avšak ani na tuto kartu není plně vsazeno (nebo důrazně prezentováno?).

Vnějšek domu trpí podobným syndromem. Je velice solidní, pevný s jemným dekorem (vlys horní římsy, zábradlí ...) ale i zde chybí jasná pointa. Jako kdyby měl Michal strach odkrýt karty, sdělit na co vlastně sází.

odevzdávka Markéta Součková - zimní semestr 2012 - bydlení pro seniory

Jsou křehcí. Není tak těžké někoho donutit udělat to, co bychom si přáli. Otázkou je, k čemu by to bylo. Success. Samozřejmě. Jsme ateliér, který je tendenční a nedělá cokoliv. Chceme přece výsledky. Máme program a chceme jej učit. Kdysi jsem měl diskusi s jedním slovutným architektem. Tvrdil mi, že v atelieru je potřeba nechat svobodně rozvíjet studentovu osobnost. Po chvíli upřesňování pojmů jsem pochopil, že tím myslí, nechat ho dělat i to, čemu učitel nerozumí. Odpověděl jsem mu: „Zkuste si představit, jak Louis Kahn konzultuje Franka Gehryho.“ Architektura je jedna. Vidění světa ne. Ve své roli by v ten moment byl Louis Kahn laikem. Nerozuměl by. Výsledkem by bylo oboustranné trápení. Můj učitel, než mě vyhodil z atelieru, mi řekl: „Demokracie končí přede dveřmi našeho atelieru. Tím, že jste je otevřel, jste se rozhodl, že se budeme pokoušet mluvit společnou řečí. Budeme se pokoušet dorozumět. I v rámci jedné tendence je to těžké“. Druhý den mě vzal zpět.

Markét přišla s něčím, co výrazně vybočovalo z hranic našeho atelieru (viz.video) . Nad prvním obrazem domu nám málem vypadly oči z důlků. Rozhodli jsme se její práci konzultovat v rámci naší kompetence. Tedy tak, jak jí jsme schopni rozumět my. Opravil jsem si názor. Je to možné. Není možné přistoupit na hru studenta a pokoušet se rozumět jeho světu a laicky ho rozvíjet. Do atelieru přišel proto, aby porozuměl mému. Je však možné jeho svět konzultovat prizmatem mého.

Hlavní téma

Tentokrát jsem měl pocit, že to bylo těžké. Přihlásilo se k nám 89 studentů. To znamená důvěru. Nejsme schopni za ní dostatečně poděkovat. Víme, že na hlavní téma nejsme schopni za stávajících podmínek kvalitně vést více než 18 studentů.

Klíčem výběru není nějaká absolutní kvalita dosavadní práce studenta, ale především odhad schopností, které nás zajímají. Schopnost netočit se v klišé. Neulehčovat si práci. Schopnost klást si otázky. Schopnost reflexe a sebereflexe. Klíčem není vybrat excelentní skupinu nejlepších. Klíčem je vybrat skupinu lidí, kteří budou tvořit tým. V týmu budeme společně zjišťovat, co to je práce architekta. Jak neničit. Proč tvořit. Jak se chovat zodpovědně.

Sestavování posádky je těžké. Víme, že děláme omyly. Nad portfolii studentů jsme seděli do deseti večer a řešili kvadraturu kruhu. Jak z konečného výběru těch, které bychom opravdu rádi vzali, škrtnout ještě několik? Nevěřil bych, jak psychicky vyčerpávající to může být. Večer jdu domů a nemohu spát. Myslím, že Ondřej to nemá jiné.

Máme intenzivní pocit zodpovědnosti. Ovlivňujeme lidem životy. Ovlivňujeme je i sobě. Mám zimomriavky, jak říká moje žena. Taky učí. V půl šesté ráno vstává a jde na vlak do Bratislavy. Tentokrát nejsem schopný ji odvést na nádraží. Až se vrátí, budeme společně řešit, jak platit večeři z učitelských platů. U večeře budeme mluvit i o studentech. Také budeme mluvit o blížících se parlamentních volbách.
Konečný počet je 34.  Na hlavní téma 18.

odevzdávka Magda Havlová - zimní semestr 2012 - bydlení pro seniory

Složitě se píše úvodní text k projektu, když víte, že téma bylo pro autorku natolik citlivé, že jí bralo možnost nakládat s tématem ledabyleji a s profesionálním odstupem. Výsledkem je totiž paradoxně ledabylost. Majda se pokoušela našlapovat tak opatrně, tak ohleduplně, že výsledkem je nedořečenost. Nedořečenost a neostrost celku i detailu. V praxi bych to neomlouval, ve škole ano. Studenti nejsou stroje.

Ambicí návrhu bylo respektovat všechny jemnosti okolí a především křehkost tématu. Respektovat vyšlapané cesty, nezničit doposud existující pohledy. Nesplnitelná ambice navrhnout přelaskavý neviditelný dům, který je trávou k ulehnutí, je kamenem k posezení, je řekou k osvěžení a je cestou, kterou je možné procházet dům, který má být bezpečným úkrytem, stejně jako otevřeným zápražím.

Myslím, že se mohlo podařit, ale jiným způsobem. Čím tetelivější výsledek žádám, tím ostřeji a tvrději musím definovat každý metr návrhu. Čím jemnější rozhraní navrhuji, tím více je třeba zvažovat každý detail, který stavbu definuje. Nenavrhujeme domy z citů, ale stavíme je z cihel. Každá z nich musí mít pečlivě určené místo. To je práce architekta. Čím jemnější a empatičtější cestu si architekt vybere, tím přesněji musí pracovat.
Tenhle návrh bolel, byl pracný a myslím, že nedopadl dobře. Důležitá zkušenost zůstává. 

odevzdávka Iva Kolajová - zimní semestr 2012 - bydlení pro seniory

Prvním východiskem projektu je nerozdělovat dům na pavilony, či objekty s různými druhy péče. Dům má ambici odpovídat evropskému standardu „50+ housing“, kam se člověk rád a v dobrém zdravotním stavu odstěhuje. Nový domov mu nabízí komfort a služby. Přestěhování není stigmatem, ale využitou možností nechat o sebe pečovat. V Evropě je tento typ bydlení chápán odlišně než v Čechách.

Druhým východiskem je inspirační zdroj pro obraz domu. Chaty, chatičky, domky pro rekreaci nebo alternativní způsob bydlení.

Obě východiska se vzájemně ideálně doplňují a zároveň mají podobný problém. Jednoduše: obě témata nabízela víc, měla větší potenciál, ale velice složitě uchopitelný.  Přemýšlení o solidním 50+ bydlení (dotovaným státem – to byla podmínka zadání) je v Čechách trochu problematické. Odhaduji, že obyvatel by u tohoto smíšeného typu bydlení čekal větší komfort. Užití obrazu rekreačních staveb v sobě skrývá podobný zádrhel. Člověk by možná čekal spíš altánovitý bytový dům, pravděpodobně spoustu teras, paravanů, křesílek... Prostě obraz odpočinku v třetí části života. Posun do ekonomické askeze je komplikovaný, stejně tak jako přepis inspirace do návrhu.

Zadání zimního semestru 2013/14

Nalezení místa pro radnici městské části Prahy10 a její návrh

Urban placement and architectural design of the Town Hall Praha10

1. Hlavním tématem zimního semestru bude radnice městské část Praha10. Co to je radnice v roce 2013?  Budeme si společně klást všechny související otázky a hledat odpovědi. Poprvé nebudeme pracovat všichni na stejné parcele, ale úkolem bude i nalezení správného místa pro stavbu radnice, její návrh a návrh jejího okolí. Úkolem studentů bude nalezení synergických funkcí souvisejících s fungováním radnice a jejich případné včlenění do návrhu.

Zadání nemá přímou souvislost s dva roky připravovanou soutěží na podobné téma.

Amsterdam, het mekka van de volkshuisvesting

Zákon o bydlení z roku 1901 by se dal v Holandsku považovat za první politický impuls k systémovému přístupu jednak k rozvoji bydlení a zároveň plánování města. Slovo "zároveň" má klíčový význam. Synergie je stav, kdy spokojeni jsou všichni. Druhým klíčovým slovem je motivace. Telegraficky lze význam Zákona zúžit na princip: město poskytovalo podporu, respektive bylo ze zákona povinno garantovat hypotéku pro libovolný subjekt, který splnil zákon o bydlení. Protože  v Zákonu o bydlení byly obsaženy i klíčové nástroje pro rozvoj plánovaného města, byly spokojeny všechny zúčastněné strany: městské správě vyrůstalo přirozenou iniciativou město jaké požadovala, občané měli kde bydlet a stavitelé měli co stavět. Celkem jednoduché. Zákon dal základ systému spolupráce tří subjektů: správy města, soukromého sektoru a kolektivních bytových družstev. Vývoj vztahů všech subjektů se pochopitelně vyvíjel a modifikoval. Politici se postupně naučili formou motivace zasahovat do rozvoje města. Jako laický modelový příklad lze uvést stav „onemocnění“ části města – například vznik ghetta. Správa města má v takovém případě nástroje, které okamžitě použije k nápravě. Nástroje jsou jednoduché: splníš-li určité podmínky, snížíme ti daně, poskytneme dotaci a podobně. Do slova podmínky si dosaďte antidotum napravující libovolný patologický jev. V roce 1902 to byla podpora malometrážních sociálních bytů , které byly o řád kvalitnější než předražené spekulativní slumy (v zákoně bylo mimo jiné velmi přesně kvalitativně popsáno co je byt: hygienické normy, rozměry, plochy …) . Později to byl stejný tlak na vznik adekvátního bydlení pro střední třídu. Tedy solidní středometrážní byty. Výsledek podpory bydlení pro střední třídu v roce 1927 předčil očekávání a přinesl další souvislosti. Zákon například zakotvoval povinnost vypracovat obcím nad 10 000 obyvatel plán rozvoje města a každých deset ho aktualizovat … Příkladů lze uvést spoustu, stejně tak jako přeložit zde celý Zákon. Není to důležité. Podstatný je princip. Od té doby uplynulo více než století, ale myslím, že princip není jiný. Výsledkem není jen kompaktní město, ale tradice státu (města), považující strategické plánování za svojí povinnost.

Paradoxní, ale po chvíli přemýšlení logický fakt je, že Zákon o bydlení v roce 1901 iniciovali holandští liberálové. Dostali bychom se do složitějších úvah o definici svobody, zodpovědnosti, občanství, ale není to cílem této eseje.

PIET HEIN EEK

Po několika letech odmlky se už jistě těšíte na Nedělní přílohu o bydlení. Tak čistě při snídani ve dvě odpoledne jsem si listnul knížku ŽIDLE, ležící na stole. Knížky, které můj kamarád náhodně pokládá na stůl vedle mojí židle, jsou páteří mého vzdělání, tedy se s Vámi rád podělím. Zjistil jsem, že Piet Hein Eek (vyjma droog kousků, které asi znáte) dělá židle, které stojí za vidění. Piet Hein Eek vsadil všechno na jednu kartu a rozhodl se svoje návrhy vyrábět vlastní produkcí. Webové stránky doporučuji. Hezkou neděli.

diplomní projekt Jana Homolová - zimní semestr 2012 - bydlení pro seniory

Jana v našem atelieru zpracovávala diplomní projekt. Není tedy potřeba dlouhý úvod. Na konci příspěvku je protokolární hodnocení a oponentura od architekta Honzy Žalského.

odevzdávka František Gattermayer - zimní semestr 2012 - bydlení pro seniory

Franta je jeden z autorů, kteří se rozhodli vyřešit celý zadaný pozemek komplexem domů. Jednou z jeho částí je domov seniorů, ostatní jsou bytové domy s malými službami. V zadání to bylo přípustné a pohled na mapu širšího území takový zásah nevylučuje. Stávající bytový komplex působí nepatřičně, resp. neukončeně (specielně v zimě, kdy stromy podél Rokytky přestanou tvořit přirozené rozhraní).  Pohled na situaci širších vztahů toho totiž říká víc. Řešené území stojí na rozhraní rozpačitě neměstsky zastavěného území a velikou prázdnou plochou, na které jsou a pravděpodobně zůstanou hřiště. Tedy návrh rozhraní je legitimní urbanistický zásah. Má to však jeden problém.

odevzdávka Lucie Němcová - zimní semestr 2012 - bydlení pro seniory

Lucie se rozhodla spojit ve svém návrhu dvě funkce. Bydlení seniorů a dětskou školku. Víme, že se tyto experimenty dělají, ale přesto jsme měli obavy. Je to křehké. Prarodič – vnouče je většinou samozřejmý vztah. Obě skupiny se nemusejí nijak zvlášť hledat. Podle věku a kondice paradoxně sdílejí podobný režim. Při návrhu záleží na přesné míře vzájemné interakce. Je třeba vyloučit vznik animozity, krátce a dobře obě skupiny se nesmějí obtěžovat. Vzájemný styk dětí a seniorů musí být moderovaný. Konec konců, jedna rodina opravdu nejsou.

odevzdávka Vojtěch Jeřábek - zimní semestr 2012 - bydlení pro seniory

Vojta si jako první obraz vybral „dům – zeď“. Posléze samozřejmě přišel na drobné úskalí, že domy mají okna a to tak velká, že nenavrhuje-li spalovnu tuhého komunálního odpadu nebo krematorium, řeší kvadraturu kruhu. Několikrát jsem od architektů slyšel postesk téhož druhu. Navrhovat domy by bylo fajn, ale ta okna to prostě kazí. Hmm, stejně tak jako kola kazí bicykl. Funkce oken je jasná asi každému, jejich potenciál však nikoliv. Je prostě nezbytné chodit a pozorovat. Právě okna jsou jednou z nejzajímavějších „ozdob domu“, pokud ji člověk umí vidět. V některých atelierech v zahraničí mohou věnovat celý semestr zkoumání oken – jejich nasazení, hloubce, ostění, špaletám, lesku, tloušťce rámu – to všechno ovlivňuje dům a není třeba hledat nějaké oddělení speciálních efektů. Stejně tak si vyzkoušejte nakreslit do plánu okapy, zábradlí a všechny drobnosti, které se na domě objeví, a zjistíte, že nezbytných ingrediencí návrhu je víc než potřebujete. Tím se oklikou dostáváme zpět k Vojtovu návrhu. Postupně změnil obraz a představu domu do – jak sám řekl – bytovkového bastlu. Konec konců, pro inspiraci nemusel chodit až tak daleko. Naši kolegové to mažou na hektary. Byli jsme skeptičtí, protože práce s „nízkým“ je vždycky nebezpečná a málokdy ji lze zachytit na papír. Konstatuji, že Vojtovi se chůze po laně podařila a odhaduji, že navrhl pro seniory čitelný a blízký dům, před kterým není třeba mít ostych a zároveň užitím pokleslého tématu nezůstal nízkým, ale stal se konzistentním dílem. Je radost sledovat jemnosti návrhu, který pracuje právě s výše řečeným. Vojtovy návrhy nejsou nápadné na první pohled, a čím déle je posléze studuji, tím více jim věřím.

Vojtovi se podařila málokdy viděná věc. Pomocí úplně prajednoduchých nástrojů vykouzlil v každém místě návrhu útulné a praktické prostory. Nechce se mi kazit dojem z projektu pitváním jednotlivostí. Za všechny jmenuji jeden příklad: koňská lavice podél celé říční fasády (koňská lavice je vně domu vytažený sokl, na který si lze sednout, položit květináč -  dříve se z takové lavice nasedalo na koně). Koukám na perspektivu vstupní piazzety. Chce to odvahu, dokázat udržet kreativní zpupnost na uzdě a několika okny vyjádřit pocit útulnosti.

Logika vnitřního prostorového schématu je samozřejmá. Proto také dala nejvíc práce. Kvalitu vnitřních prostor Vojtěch ověřoval prostorovým modelem – počínaje společnými prostory, konče pokoji. Za nenápadný projekt Vojta asi nebude sbírat vavříny. O to větší má úctu. Až nebudu vědět, zeptám se, jak to dokázal. Dozvím se pravděpodobně: „tak nějak normálně“.

odevzdávka Magdalena Nováková - zimní semestr 2012 - bydlení pro seniory

Magda uchopila téma, které dráždí už několikátou generaci architektů. Uživatelská improvizace v mantinelech holého skeletu. Krása. Dvě silné protikladné stránky, které jsou bohužel potlačeny mnohostí prezentace, a někdy i chutí autorky zasahovat tam, kde mohla nechat čistotu návrhu všanc. Nejzřetelněji lze upozornit na půdorys přízemí v pravé části atria. Zbytečně předyzajnované a dořečené.  Projekt je silný právě v možné symbioze pevného, takřka institucionálního rámce a možností doplnit ho participací, tedy improvizací uživatele. Obě roviny by bylo potřeba v prezentaci neustále stavět do kontrastu:  křížovka vs. vyplněná křížovka.

Na obrazech prvního konceptu můžete myšlenku vidět nejzřetelněji. Autorka nabízí skelet buď prázdný, nebo s nadsázkou jako stěnu šuplíků, které získávají charakter až s příchodem obsahu. Dům je nepochybně dobrý, ale tohle téma mělo zaznít jasněji. V konečné prezentaci domu zvítězila instituce a to není původní představa autorky.  Dům má mnohem větší potenciál, než divák chytí při zběžném pohledu a to je škoda.

Pokud školní projekt snese paralelu se soutěžním návrhem, bylo by k výhře potřeba více velkorysosti, méně pečlivosti a poměrně neurvalý tah na bránu. Musí být zřejmé, co autor nabízí.

Teď letmý protimluv: výsledkem sázky na jednu myšlenku bývá většinou triviální polopatismus. Ten ale v projektu není.  Magda celou dobu lámala syrovost návrhu skoro klasicistními tématy. Dům nehraje jednu strunu a to je sympatické. Klasicistní téma ale autorka dále rozostřuje (například okny v kladí „terénního podstavce“ domu – mohlo přece zůstat celé prázdné s kompletním prosklením v druhém plánu). I tohle téma mělo být sebejistější.  Mohlo to být o chlup jednodušší a o řád lepší.
Tato kritika je vlastně univerzální. Když autor ví, co si vytkl na začátku, měl by s důvěrou vsadit všechno. Tak se ze silných konceptů rodí domy se zřetelnou koncepcí. I tak patří Magdin projekt k tomu nejlepšímu, co se v zimním semestru udělalo.

téma zimního semestru 2013

Tématem blížícího se zimního semestru bude radnice městské části. Co to je radnice v roce 2013?  Budeme si společně klást všechny související otázky a hledat odpovědi. Poprvé nebudeme pracovat všichni na stejné parcele, ale úkolem bude i nalezení správného místa. Všechno se dozvíte zde – podrobné zadání bude zavěšeno v týdnu od 9. do 13. září. 

odevzdávka Jan Ptáček - zimní semestr 2012 - bydlení pro seniory

Jeden z důvodů, proč jsme zadávali domov seniorů v právě v Podvinní, je složitost místa. Těžko si na pomezí upravovaného parku, divoké periferní náletové zeleně a říčky Rokytky lemované vzrostlým stromořadím, představit dům. Těžko si představit obraz domu, který by v kontextu nepůsobil směšně, těžkopádně nebo nepatřičně. Přesto kolem Rokytky stavby stojí.  Míjíme je jako samozřejmost a častokrát jako romantickou kulisu tvořící akord s přírodou. Většinou to jsou stavby průmyslové -  funkční či nefunkční, vodní díla, haly, ploty, továrny, chatařské kolonie.

diplomní projekt - Dita Mrázková - zima 2012 - bydlení pro seniory

Zavěšujeme další ze zimních projektů. Ani zde není potřeba předmluva. Je to diplomní projekt, tedy protokolární hodnocení a oponentský posudek jsou zavěšeny dole pod videem.

diplomní projekt - David Kučera - zima 2012 - bydlení pro seniory

Zavěšujeme další z prací minulého zimního semestru. Ani k tomuto projektu není třeba psát dlouhou předmluvu. Jedná se o diplomní projekt - tedy protokolární hodnocení najdete vložené dole pod videem, stejně tak jako oponentní text od Pavla Nasadila.

odevzdávka Jindřich Traugott - zimní semestr 2012 - bydlení pro seniory

Pokračujeme v zavěšování semestrálních prací našich studentů. Nejprve to bude několik projektů z minulého, tedy zimního semestru, kdy jsme dělali domov pro seniory v Podvinní. Následně to budou právě dokončené projekty z letního semestru – doplnění městské struktury v Praze – Michli.

Otvíráme Jindřichem Traugottem. Tentokrát není potřeba psát dlouhý úvod. Projekt sám o sobě vzbuzuje emoce, otázky, diskusi. Kdybych byl PR agent, řekl bych, že je kontroverzní. Protože si to nemyslím, nechávám rozhodnutí na vás. Jindřich si projekt přál představit lapidárně několika vybranými obrázky, autorským videem a textem. Video tentokrát doporučuji shlédnout. Kromě prvních pěti minut autorského videa zbytek zabírá záznam prezentace a relativně napjatá diskuse architektů různých generací a názorů. 

Přehled hodnocení ateliérů na FA ČVUT - REEDICE

Letos třetí, sedmý a osmý. To nás těší. Vážíme si toho. Děkujeme studentům.

Pozvánka na prezentace projektů letního semestru

O čase

Filosof Jan Sokol řekl (volně citováno): „Když někdo řekne ‚nemám čas‘, tak nemluví o linearitě času a jeho nedostatku, ale o preferencích“  … jinými slovy mluví o tom, že svůj čas věnuje něčemu jinému než vám.

Proč se na našem blogu objevuje méně příspěvků? Není to proto, že bych neměl čas. Mám. Věnuji ho něčemu jinému. Sobě. Zjistil jsem, že ho potřebuji. Není to změna trvalá. Zase to tu zhoustne, ale ne hned.

Ve čtvrtém semestru jsem si uvědomil jeden fakt. Jsem limitně unavený. Náš ateliér byl odborníky hodnocený jako nejlepší na škole, dostali jsme nějaké Olověné Dušany, naši studenti získávají ceny v soutěžích, práci v Curychu. Mám z toho velkou radost a učení mě baví. Škola mi z původních 8 600,-Kč zvedla plat na 10 a kousek,-  … to mě tak nějak přesvědčilo, že škola, resp. stát má, oproti předpokladům, smysl pro humor. 

Kromě radosti, jsem za poslední semestry limitně unavený z vydělávání si jinou prací na tuto. Do mého života přibyl extrémně vysoký tlak, trvalý zánět uší a jiné destruktivní drobnosti. Rozhodl jsem se popřemýšlet o prioritách. 

Učení je i dál mojí radostí. Na to si udělám čas. Mírně jsem ho zkrátil. Snažím se studentům pomoci přemýšlet: někdy v budoucnu si studenti uvědomí, že jsou jedinou silou, která může ovlivňovat, kdo je bude učit a kolik času jim věnuje. Je možné, že tou dobou je už budou architekturu učit dělníci z Ukrajiny.

Jsem šťastný. Na to čas mám. 

Proč plánovat?

Schwarzplan je jedním z nástrojů architekta nebo řekněme urbanisty, jak zaznamenat svůj návrh. V našem atelieru zatím děláme víceméně jenom úlohy, které svým měřítkem balancují na hraně architektury a urbanismu. Tedy studenti mohou, respektive musejí považovat úlohu za architektonickou, tedy i domy jsou detailně jejich úkol, vzešlý z jednoho pera (spolu s urbanistickým návrhem). Součástí návrhu je ale i urbanistická úvaha, respektive je všudypřítomné urbanistické uvažování, ve kterém ale architekt domy jako takové za svůj návrh nepovažuje. Navrhuje strukturu města a prostor mezi objemy domů. Domy co nejpřesněji, ale zároveň co nejuniverzálněji „reguluje“, tak aby naplnily urbanistický záměr – tedy širší a časově nesrovnatelně delší měřítko.

Náš způsob zadávání úloh není náhoda. Výsledkem by mělo být, aby se absolvent našeho atelieru uměl na každý úkol podívat oběma pohledy. Metodu nazýváme otáčení talíře. V průběhu pracovně zkoušíme, aby na chvilku sundal, či sundala nohu z plynu a zkusila se podívat na svůj urbanistický plán očima architektky, která přijde po urbanistovi. Chtělo by se jí na tomto plánu pracovat? Nenastavil urbanista pravidla moc přísně nebo moc neurčitě? Jsme zastánci přesné regulace. Lépe zní přesného zastavovacího plánu a přesných pravidel. Investor, architekt a i občané netápou. Každý zná, co ho čeká. Má to jeden háček. Tato přesná pravidla nesmějí být přeurčená, řekněme buzerativní … jinak se žádnému architektovi nebude chtít naplňovat urbanistický plán (ať už ho nazveme jakkoliv). Urbanista mu vezme vítr z plachet a uzurpuje architektovu kreativitu. To je chyba.

V českých zemích se většinově žvaní o svobodné ruce trhu, nedotknutelnosti soukromého majetku. Většinou je tím špatně zakrýván diletantismus a neznalost toho, co se v soudobém urbanismu děje v západní Evropě. Tam se reguluje velice přesně, vyžaduje to extrémní množství práce, ale výsledek neznamená restrikci či buzeraci investorů, nebo okrajování invence architektů. Je-li zastavovací plán správně zpracován, znamená svobodu pro všechny zúčastněné. Opak zdejší české kafkárky. Oddechnutí. „Zde něco pevně platí a mohu se o to opřít, mohu se spolehnout, mohu to vyžadovat“. Víceméně pravý opak českého „Tak jak to uděláme šéfe?“

Czech contemporary architecture

... and little bit Slovak & Vietnamese.

zimní OLOVĚNÝ DUŠAN 2013

zadání - letní semestr 2013

Tento semestr začal jinak než ostatní. Téma jsme měli vymyšlené. Přednesli jsme ho studentům a ti čekali na to hlavní. Kde to bude? To byl jejich první úkol: rešerše „nemocných“ míst v Praze. Studenti dostali pouze orientační vstupní parametry a volnou ruku.  Minulý čtvrtek každý prezentoval minimálně dvě taková místa, s odůvodněním a grafickým doprovodem. Finálně proběhla diskuse. Píšu-li „nemocných“, máme v paměti i bakterie, bez kterých se nedá žít. Myslím, že neplánujeme místa uzdravit za cenu ztráty jejich identity.  Dnes jsme studentům na základě jejich podkladů určili jedno společné zadání. Jak dopadlo? Takhle:

Jak zbohatnout

Víme, že netrpělivě čekáte na nedělní přílohu. Vážíme si toho.  Je to zodpovědnost. Protože celá redakce musí doležet zánět uší, aby navždy neohluchla, vkládáme sem tentokrát jednoduchý naučný film. Vlastně takové komplexnější „Jak na to“. Pravděpodobně Vás napadne na co. „42“ odpověděl by hlavní počítač a ten Vám odpoví pravdivě na každou otázku.

odevzdávka Eli Kochová a Míša Kloudová - zimní semestr 2012 - bydlení pro seniory

Celý vtip řešení Elišky a Míši lze popsat velice jednoduše. Nechaly se inspirovat dvěma protikladnými světy, řekněme dvěma obrazy, které považovaly za patřičné pro místo i obsah. Zahrádkářskou kolonií a klášterem v přírodě. Spojování „vysokého“ a „nízkého“ přináší riziko nepatřičnosti, kontrastu, kýče, výsměchu. Jak se to povedlo v tomto případě?.

odevzdávka Mirek Pazdera - zimní semestr 2012 - bydlení pro seniory

Mirkův dům svojí prezentací trochu vzdoruje porozumění, na jak jednoduchém principu je vymyšlený a především co všechno nabízí. Tedy: pět v zásadě stejných viladomů spojených dlouhou zasklenou verandou. Jednotlivé autonomní domy, které jsou částí celku. To je první chytrý krok. Chodba veranda může být procházkou, posezením nebo utilitou pro obsluhu a provoz. Každý dvůr bude mít pravděpodobně jinou atmosféru, někde bude zelinářskou zahradou, někde petangovým hřištěm. Pnutí, resp. hiearchie soukromého a sdíleného prostoru je ostatně tématem, které se prolíná celým projektem. V přízemí má každý dům společenské prostory, kam může pozvat sousedy na společnou akci, (stejně tak jako do dvora). V měřítku celého komplexu reprezentují téma soukromého a sdíleného oba koncové body. Vlevo je to společenská a servisní část domova (včetně stacionáře, klubu a restaurace), vpravo společná divoká zahrada. Oboje propojené právě tou chodbou-verandou, na kterou jsou jako korálky navěšeny jednotlivé domy. Do nich mohu od Rokytky vstoupit vlastním vstupem, tak jako jsem byl zvyklý vstupovat do svého domu celý život, nebo použít chodbu – verandu. V přízemí každého domu je kromě společenských částí také ošetřovna a místnost sestry. Stále totéž téma: celek versus autonomní dům.

Druhým důležitým tématem projektu je „nahlížení“ nebo srozumitelněji: průhledy. O pohledech z verandy už řeč byla, o nahlížení do společenských prostor jednotlivých domů také. Neméně důležité jsou venkovní branky, kterými může chodec při procházce podél Rokytky nahlížet do dvorů. Stejně tak je to s divokou zahradou. Je obehnaná zdí s brankami. Patří domovu, ale lze do ní nahlédnout. Důležitým momentem je i fakt, že obyvatelé domů vidí ze svých oken sousední domy a dvory. Je to mimochodný opak instituce: „vidím sousedovic dům“.  Ne náhodou jsou z každého bytu francouzská okna na dvě strany, situovaná přes roh – různost výhledu. Projekt nerozlišuje bydlení na „tvrdší“ a „měkčí“ péči (jak bylo v zadání), ale je evidentní, že provozovatel může jednotlivé domy diferencovat. Je to prostě chytře vymyšlené. 

odevzdávka Vojěch Hasalík - zimní semestr 2012 - bydlení pro seniory

Jako první z prací zimního semestru zavěšujeme práci Vojty Hasalíka. Pro osvěžení je možné podívat se na zadání semestrálního projektu sem. Letos jsme „omladili“ atelier a přijali i studenty bakalářského stupně. Kladli jsme na ně totožné nároky jako na ostatní. Znamená to, že toto je teprve třetí projekt, který Vojta na škole udělal.

Všichni studenti našeho atelieru zpracovávají stejné zadání, tak aby si mohli být vzájemně mentory, učit se od sebe navzájem a diskutovat o společném úkolu. V ideálním případě by si měli být vzájemně větší autoritou, než jim může být učitel. Jejich profesní prestiž a vazby se tvoří již nyní a v atelieru se snažíme míchat vědomí energie kolektivu, tedy hodně si pomáhají a zároveň osahávají sebevědomí a zodpovědnost jednotlivce. Bývají to rozhodnutí, kdy mám říct kolegovi svoje pracně získané know-how a zároveň vědět, že si vzájemně nemůžeme dovolit odevzdat odfláknutou práci. Na prvním projektu neuvidíte srovnání s ostatními způsoby řešení místa i programu. Každé místo nemá nekonečně mnoho řešení. Architektura je disciplína ovlivněná kontextem a beru-li kontext vážně, znatelně si tím zúžím mantinely … což neznamená menší nárok na kreativitu, ale větší. Tím je ostatně architektura architekturou. Parametrickou od nepaměti byla, je a bude. Bez ohledu na momentálně módní slovo, které ztratilo původní význam (a nyní většinou vyjadřuje pravý opak).

Výstava školních projektů všech ateliérů na Fakultě architektury ČVUT

V tomto 14-18.1.2013 a pravděpodobně i v následujícím pracovním týdnu (21 až 25.1.3013) má věřejnost, laická i odborná , jedinečnou možnost prohlédnout si otevřené ateliery Fakulty architektury FA ČVUT a udělat si tak dílčí názor na kvalitu školy.

Děkujeme, že to jde

Pokud jsme zveřejnili jeden absurdní dokument, je fér zdokumentovat i ten druhý a poděkovat. Zde je:

NONSTOP Television

nedělní příloha - Praktický stojánek na tužku

Tušíme, že se na nedělní přílohu těšíte už od čtvrtka. Tentokrát přinášíme stručný návod, jak si z přírodního materiálu vyrobit praktické držátko na tužku či doutník.

pozvánka na prezentace