Tereza Šipková: "Bytový dům Plzeňská" - semestrální projekt ze zimního semestru 2015

A nenechala si tu bránu vymluvit a nenechala. Za žádnou cenu. A proto jsou studenti z druháku skvělí. Je to jejich první velký projekt, ale ničeho se nebojí. Občas dělají nesmysly, ale do atelieru přinesou odvahu. V půdorysech jsou systémové chyby, ale stejně tak kouzelná místa, na která by při rutinním přístupu zkušenější Terka třeba nepřišla. První práce druháků mají své charisma … a nebo to prostě vůbec nezvládnou. Terka se s tím porvala. Výsledek mi vyhovuje. Dům má systém, který lze uchopit a vylepšit. Víc není třeba. Stačí to vědět. Produktem našeho atelieru nejsou projekty, ale lidé, kterým se otevře hlava. 

Vojtěch Hasalík: "Bytový dům Plzeňská" - diplomní projekt ze zimního semestru 2015

Není třeba psát úvod. Jedná se o diplomní projekt. Níže si můžete přečíst text autora, oponentní posudek Martina Tycara a můj posudek vedoucího práce. 

Dominika Galandová: "Bytový dům Plzeňská" - semestrální projekt ze zimního semestru 2015

Nabízím polemiku. Tématem semestru bylo dostupné bydlení. Co to přesně v české legislativě bude znamenat a především jak bude praxe prováděna se postupně brzy dozvíme. Navrhnu-li takhle velký komplex, který je skutečně homogenní, co se týče standardu bydlení, tvrdím – není to bezpečné. Myslím, že smyslem je navrhovat struktury heterogenní, obsahující různý standard, kde nůžky různosti by v Čechách (empiricky odhaduji) neměly být příliš otevřené. Sociální snášenlivost zde není velká (opět odhaduji).
Navrhnu-li takový komplex z materiálu, který lze považovat za průmyslový (a v mnoha ohledech krásný) je nutné postupovat obezřetně. Pokud je celý komplex tvořen velmi výraznou, takřka postmoderní figurou pokrytou pravidelným rastrem stává se zároveň nápadným. Vyjma nezpochybnitelné krásy a síly, se může stát i stigmatem.

Vnitřek komplexu skutečně nabízí kvalitní úsporné byty. Zapolemizuji i zde. Předsíň je legislativně neodmyslitelná, avšak v našem atelieru není vyžadována. Pokud umí autor vyřešit dispozici lépe bez předsíně, považujme ji samu o sobě za relikt minulosti. Předsíně Dominika nenavrhuje, ovšem většinou ani nenabízí chytrou přesmyčku jak se bez ní obejít. V některých bytech to nevadí, v jiných je to očividné. Větší problém je celkem automatické umisťování záchodu do obytných místností. To bych fakt nechtěl. Neexistuje větší komfort nežli si nerušeně zaprdět. Dostávám se k architektonicky nejzajímavějšímu problému. Rozhodne-li se autorka předchůdně pokrýt strukturu domu tvrdě pravidelným rastrem oken, musí počítat s tím, že bude tento rastr mnohokrát měnit – zevnitř ven. I tak omezení rigidním rastrem částečně zůstanou. Ovšem: plánuji-li nabídnout obyvatelům náhražku lodžie kompletně se skrývající za dvěma prázdnými okenními otvory, je lepší přiznat, že lodžii prostě raději dělat nebudu. Protože nechci. Prostě ruší zamýšlenou krásu. Z logiky totiž vyplývá: vzniklý prostor je de-facto interiérem, kde je zima. Vím, vybourat do této fasády pořádnou lodžii by zkazilo celý koncept. Beru tedy lodžii jako malý dárek kuřákům a již mlčím.

Možna jen svoji siluetou mi komplex připomněl častokrát zmiňované stavby od Auguste Perreta v Le Havre. Ano, tam vznikaly byty po válce z jiné potřeby, jiného rozvrhu a pro široký segment uživatele s jiným rozpočtem. Přesto nakonec k článku přidávám několik obrázků – zejména kvůli rozvrhu ikonického bytu bez oddělené předsíně (sic!) … a podržme se, častokrát i bez loggie!!!

Michaela Štěrbová: "Bytový dům Plzeňská" - semestrální projekt ze zimního semestru 2015

Na zadané místo navrhla Michaela velkorysý dům, který se logicky stal předmětem diskusí. O jeho kvalitě nebylo pochyb, diskuse směřovaly k adekvátnosti v místě a velikosti. Mezi obsahem a formou zvolila autorka záměrný kontrast, podobný efekt jako nyní chápeme v architektuře tzv. Rudé Vídně či dělnických dvorů v Anglii. Zdánlivý nonsens, který je v současné době občas znovu k vidění na domech určených sociálnímu a dostupnému bydlení. Jsem zdrženlivější, žiji v Čechách. Ovšem krásný dvůr a mohutný dům, který opanuje okolí je něčím přitažlivý. Vnější solidnost a komfort padesátých let se promítl i do půdorysů. Čtyři byty na jádro. Aditivní rozvrh bytů tečuje buržoazní poválečnou modernu.

Půdorysy mají vtipnou vlastnost. Při odstranění jedné z ložnic (dětské) neztratí logiku, ale naopak zvýší se komfort bytu. Tato flexibilita navržená v dlouhodobém horizontu rezonuje s faktem měnícího se počtu členů domácnosti a případnou nechutí při každé změně měnit adresu. Výhodou větších bytů je jednoduchá změna z dvou-ložnicového na tří-ložnicový typ bytu a zpět. I takové situace přináší život a není nutné se nezbytně stěhovat. (Je potřeba doplnit, že dětské ložnice, aniž by se změnily výše zmíněné výhody, by zasluhovaly větší šířku než 2,175m.) Obecně jsou byty praktické a  pohodlné a není těžké si v nich představit děj. Je absurdní to napsat, ale napadá mě příhodné slovo „neobtěžují“. Architektura, která nedeterminuje uživatele je obecný návod jak vytvořit svobodný prostor.

Wartburg a ti druzí

Mimochodem, stala se nám taková zajímavá věc. V atelieru razíme postulát, že blbých baráků s fungujícimi garážemi je celkem dost. Tedy studenti v našem atelieru navrhují garáže pro automobily jako doplněk bydlení, ne jako jeho fundament, kterému se posléze podřídí celý dům. Ovšem tentokrát jsem díky hloubce dvora chtěl vidět schema garáží. Došlo k nepochopení. Důvodem totiž bylo ponechání co největší části vnitrobloku bez břemena suterénu, tak aby celý dvůr nestál na bloku garáží. Vyjma ekologického aspektu mě nebaví v řezech koukat na stoleté duby rostoucí na střeše garáží. Prostě jsem žádal schematicky vymezit místa, kde je fakt hlína. Někteří studenti logicky zašli za odborným konzultantem na garáže. Zcela správně. Od toho momentu se diskurs navrhování změnil. Celý dům byl podřízen rozchodu náprav automobilu. Zhruba takhle: sloup – pneumatika - náprava - pneumatika - pneumatika - náprava - pneumatika - pneumatika - náprava - pneumatika  sloup … nebo takhle: sloup – pneumatika - náprava - pneumatika - pneumatika - náprava - pneumatika - sloup. Sloupy se posléze ztopoří z garáží až ke střeše – poněvadž je to ekonomické a následně se ty rozpony náprav promítnou na fasádu. Prima. Čtou si populární knihy o „městech pro lidi“ ale ti samí architekti navrhují BYTOVÝ dům, který je plně podřízen rozponu náprav.

Třetí prezentace - zimní semestr 2016

Začíná to být konkrétní. Byty. Situace se komplikuje. Možnosti dvora jsou nekonečné. Přesně teď by se hodilo na tři týdny přestat a získat odstup. Přemýšlet na co vsadit. Zavěšuji šest za všechny.

Silvie Krčilová: "Bytový dům Plzeňská" - semestrální projekt ze zimního semestru 2015

Urbanismus. Projekt je platným pokusem dokázat, že blok a dvůr se dá vymezit i konfigurací solitérních domů. Se všemi výhodami, které solitérům patří, při udržení výhod, které přináší blok. Solitery jsou prakticky nedostižné v délce obalu domu – tedy osvětlené fasády, která je to, co uživatele konečně zajímá. Je skvělé, dokážeme-li tuto vlastnost propojit s klidem dvora a urbanistickou zřetelností bloku. Soudobá úvaha a potřebný segment inovace. Ze situace je zřetelné co je soukromý dvůr a kde soliterní domy vymezují niku veřejného prostoru, jako oddechnutí na rušné ulici. Prostupnost je vlastností navrženého celku. Neexistují jen dva póly: uvnitř a vně. Autorka nabízí sofistikovanější hiearchii soukromého a veřejného prostoru.

Prohlédnete-li detailněji půdorysy, zjistíte, že jsou poměrně měkce připravené k posunu od konceptu, k praktičtějšímu výsledku, který odhaduji, že by žádala realita. Návrh obsahuje - architektskou hantýrkou „gumovost“, či „projekční flexibilitu“, chcete-li to slyšet. Celkem lehko by se zvětšovaly společné obytné prostory bytů, situované většinou do špiček soliterů na úkor mírného zmenšení ložnic. Princip bytů by se nezměnil a získaly by na noblese. Stejně tak by s největší pravděpodobností nastalo radikální zvětšení bytů v posledních patrech rohových věží. 

Noblesa je po tento projekt klíčové slovo. Původní italská křehkost, kterou Silvie na Plzeňskou ulici přinesla, musela logicky trochu ztvrdnout. Posun do padesátých let byl příliš a hledání estetiky výjimečně tvarovaných domů zabralo hodně času i zkoušení. Pro výrazně tvarované domy jsem nabízel repetici hliníkové systémové fasády, ale autorka si omítku nenechala vzít. A to je taky fajn. Naše kolegyně nazývá křehkostí plasticitu „neviditelných“ opěrných zdí v okolí. Umí se dívat. Prozkoumejme jednu z prací, na kterých zpětně vnímám, o kolik více času jsme měli strávit diskusemi právě nad tímto projektem. Totiž: má velký potenciál a stejně tak velká rizika. „Je to křehké“, řekla Silvie úvodem semestru.

Kateřina Gloserová: "Bytový dům Plzeňská" - diplomní projekt ze zimního semestru 2015

Každý ze studentských projektů má svůj příběh. Tedy i tento. Vždycky se rozhoduji: mám ho sem psát nebo ne? Nemá divák znát jen výsledek, protože o ten v architektuře jde. Tak dobře. Pokud jsme Káče její velmi podobný návrh v průběhu semestru zpochybnili, paradoxně pro jeho přílišnou „dospělost“ a profesionalitu, mělo to své důvody. Káča ho částečně shodila ze stolu a začala znovu hledat. Pak někomu řekla zhruba tohle: „Seděla jsem nad tím několik dnů a nemohla se zvednout. Pořád to nebylo ono. Najednou se mi rozbušilo srdce a věděla jsem, že to mám.“ Jo! Znáte to, že? Proto to děláme. Pokud Vám někdo řekne „najednou jsem zjistil, že to mám“, není nutné pochybovat před státnicemi. Už se totiž architektem dávno stal. Nevstane, dokud to nemá a ví přesně kdy to je.

Víc není potřeba. Je to diplom, na konci je autorský text, oponentní posudek Juraje Matuly ze Znamení čtyř a moje hodnocení vedoucího práce. *(scroll down for a Summary of the Diploma task)

Tereza Dejdarová: "Bytový dům Plzeňská" - semestrální projekt ze zimního semestru 2015

Citlivost a uměřenost je společným jmenovatelem této práce. Takové vydechnutí. Tématem semestru byl komplex s bydlením různého standardu i různého způsobu distribuce. Přeloženo: dům obsahuje i dostupné – dotované bydlení, (ovšem logicky nejen to). Vyjma dostupného obsahuje dům komerčně nájemní byty i byty na prodej - různého velikostního standardu. Odlišnost distribuce bydlení se odehrává v administrativní rovině. Navrhnout praktický a elegantní dům, který funguje od celku do detailu, je esteticky neutrální, nepředjímající složení obyvatel … a zároveň působí solidně, to není až tak jednoduché. Koneckonců nejen estetika, ale i tvar a urbanismus svádějí k zařazení domu do jiné škatulky. Je nutné ho hledat. Namátkově … první kdo mne napadá jako překladač jsou Kempe & Thill.

Vít Holý: "Bytový dům Plzeňská" - diplomní projekt ze zimního semestru 2015

Tentokrát nepíši úvod. Víťova práce je diplom – tedy na konci najdete kromě autorského textu i oponentní posudek od Marcely Steinbachové a můj posudek vedoucího práce. *(scroll down for a Summary of the Diploma task)

Druhá prezentace - zimní semestr 2016

Vojta Beran

Desátého listopadu. Druhá prezentace bývá křehká. Na první prezentaci jsme všichni otevřeli bojiště doširoka. Odkryli břicha. Teď zjišťujeme, přemýšlíme, škrtáme. Zaostřujem. Vybírám tři za všechny. 

Sváteční příloha bydlení - Karlínská pomlka

 ... a někdy se v klasicistně založené blokové zástavbě vyskytne výjimka z pravidla. To nebyl omyl. Zcela jistě. Není to napravovaná chyba v systému. Je to plánované.Taková schválnost. Komfortní řekl bych. Prozkoumáme to!

Prezentace na Kvildě zimní semestr 2016

Jako každý semestr. Metodika je stejná. Po prvních třech týdnech samostatné práce odjíždějí studenti na čtyřdenní soustředění do hor. Tam prezentují co nejurčitější koncept, jako výchozí bod svojí další práce. Získáváme společný klíč k dorozumění. Máme srovnání. Je o čem mluvit. Více než proklamované téma letošního semestrálního projektu – spojování funkcí - zvítězil trojský kůň. Možnosti dvora. Zkoumání limitů konkrétního vnitrobloku i obecné zjišťování vlastností bloku se ukázalo být šťavnatou a zajímavou záhadou. Dvůr nemusí být jen obdélník obkroužený domy. A taky že v okolí to tak rozhodně není. Je to dystopie, anarchie, špína nebo pohodlí? Možné v rozvoji města? Otázek nám tedy rozhodně neubylo. Skvělý trojský kůň, ukázalo se. Jako každý podzim jsme začali přemýšlet o vlastnostech bydlení ve městě. Vznikly úplné protiklady. Soukromé meditativní dvory se stromy, romantické dvory naplněné přesložitou strukturou k bydlení, veřejná nádvoří. Postupy racionální. Postupy intuitivní. Jsme na začátku. Top fuel. 

Lea Koncerová: "Bytový dům Plzeňská" - semestrální projekt ze zimního semestru 2015

Největším překvapením je nepochybně urbanismus. Jestliže návrh začínal důslednou ochranou od ulice Plzeňská, postupně se po analýze otevřel a jeho součástí se stal uvěřitelný městský prostor – na místě, kde by na něj vsadil opravdu málokdo. Klobouk dolů. „Propíchnout“ řešené území zkoušel kde kdo, ale tohle se podařilo. Bez násilí, zdánlivě rostlé, mimochodně objevené. Diagonální zkratka spojuje kupodivu opravdu to co má – vizuálně i chůzí.

Domy? Doklad teze, že méně může být více. Bez urbanistické konfigurace by samy o sobě neobstály. Takhle naopak vytvářejí podprahový pocit patřičnosti, neokázalosti a podle mého soudu i esenci domova. Neodmyslitelné od veřejného prostoru, který spoluvytvářejí. Půdorysy jsou poučeně vystavěné – s velkými místnostmi a lodžiemi v nárožích patra. Obojí by se v další fázi projektu pravděpodobně mírně zvětšilo. Na půdorysech je vidět, že si autorka ještě neumí s radostí užít navrhování v nepravoúhlém schématu a vnést do expozice prostoru vše, co tento koncept nabízí. Řekl jsem už jednou že já klobouk dolů, jo? Tak teď Vy – udělejte si názor.

Natalie Oweyssi: "Bytový dům Plzeňská" - semestrální projekt ze zimního semestru 2015

Říká se, že čím charismatičtější dům, tím méně racionálních otázek napadá kritika. Natalie navrhla, ať už s rozmyslem či intuicí dům krásný a charismatický. Zadáním bylo navrhnout dům na místě celní pošty – plechového domu ze sedmdesátých let. Její návrh je jedním z mála (možná jediným?) který nechal tuto stopu či sentiment zaznít. Podobně jemně reaguje na nesourodé okolí. Monotónní frontu paneláků na severu, štukové zdobené košířské domy z přelomu století i poválečnou modernu. Jeden z domů, které rezonují s okolím, jsou soudobé a samy záměrně postrádají návod ke čtení. I když dříve narození „čtenáři“ modrou mozaiku poznají. Měli jsme jí plné zuby. Ostalgií netrpím, ale oč více jsem mozaikové domy z doby mého dětství upřímně nenáviděl, o to raději jsem tuto volnou citaci přijímal.

Vzbuzuje projekt otázky? Samozřejmě. Položíte si je. V neposlední řadě otázky související s leitmotivem celého semestru, kterým bylo bydlení dostupné jako záměrný provokativní kontrapunkt strategie „housing first“, která je cílena na vyloučené lokality či skupiny obyvatelstva. Dostupné bydlení může být jen administrativním úkonem, ne extra specifickou typologií či dokonce estetikou. Součástí jednoho celku se tak mohou stát byty nadstandardní, standardní, dostupné i sociální. Rozdíl poznáte podle způsobu distribuce, administrativě nájmu či prodeje, ve skladbě bytů celku a jejich prostorovém standardu. Cílovou skupinou dostupného bydlení můžeš být podle evropské legislativy právě Ty, česká střední třído, stejně tak jako úředníci ministerstva sociálních věcí se svými tabulkovými platy, kteří reformu připravují.

NEDĚLNÍ SPORTOVNÍ SPECIÁL – HUSTÁ HUSTĚJŠÍ

Součástí zadání předminulého semestru bylo maximální využití parcely. Co je to maximální? Při každé prezentaci jsme vyjma architektonického návrhu požadovali mimo jiné i hrubou podlažní plochu. Tedy číslo. Jedna z vlastností čísel je porovnatelnost. Objektivita! Aniž bychom předpokládali, začali studenti navyšovat množství podlažní plochy, soutěžíce mimochodně mezi sebou a především sami se sebou. Číslo je prostě objektivní kritérium. Za vysoké číslo byli logicky chváleni a nejen to. Při každém dalším navýšení byli dotazováni, zdali to není málo, třeba by to šlo i víc, ne? Souběžně s touto podprahovou informací dostávali naši budoucí kolegové i dotazy veskrze neměřitelné, vztahující se k návrhu: není dům příliš vysoký? Nepůsobí přehnaně objemně? Zkusil sis to představit z tohoto místa? Zkus si představit, co vidí obyvatel z tohoto okna. Samé subjektivní dotazy. Tedy řešitelé byli mimochodně voláni ke zodpovědnosti, ovšem prostředky neměřitelnými, veskrze neobjektivními. Číslo je číslo. Nejlepšími soupeři jsou lidé sami sobě. Chválení za vysoké číslo nenápadně zmizelo, naše subjektivní dotazy sice nepřestaly, avšak nastolený diskurs překvapivě pokračoval. Čím více, tím lépe. Za našeho překvapení se nám přetěžování parcely dělo samo. Lidé jsou soutěživí. Největšími protivníky jsme sami sobě.

Zadání zimní semestr 2016/17

MIXED USE DEVELOPMENT NA KNÍŽECÍ

V minulých semestrech jsme v našem atelieru zkoumali téma bydlení ve specifickém místě: bydlení luxusní, bydlení dostupné. V místech ideálních nebo naopak skoro nemožných. Chyběla nám třetí část skládanky. Další funkce tam, kde byty není vhodné navrhnout a logicky se nabízí zapojení funkcí dalších. „Mixed use development“.

K řešení tématu byla vybrána parcela nedokončeného bloku, která je v současné době ve vlastnictví Dopravního podniku a.s. a je využívána jako provizorní tržnice a parkoviště. Existující stav podceňuje nejen místo, ale především degraduje okolí. Byť i romantizující pohled je legitimní. Součástí řešení je i stávající dům polikliniky. Parcela nabízí logicky dokončení bloku, ale stejně tak jakoukoliv jinou strukturu, která pomůže lepšímu využití místa a začlenění do kontextu.

ZS2016

.

léto

Pozvánka na závěrečné kritiky - letní semestr 2015/2016

Veřejné kritiky semestrálních prací budou probíhat v našem školním atelieru v Dejvicích v budově Fakulty architektury. V 9:00 bude představeno zadání (zde ) a tentokrát v začátku pohovoříme i o úskalích, na která jsme během semestru narazili. Následně každý student bude prezentovat svůj návrh. Externími oponenty jsou: Adam Gebrian, Ondřej Hofmeister a Květoslav Syrový. Je možné, že se utvrdíte v názoru, že železnice na městském viaduktu je opravdová pohroma a taky je možné, že se zamilujete. Třeba společně zjistíme, že dopravní infrastruktura je samozřejmou součástí města a je potřeba se ji učit navrhovat. Kdo ví.

Městská hromadná tolerance - Zürich

Vlak, město, viadukt - Berlin

NEDĚLNÍ PŘÍLOHA BYDLENÍ - Kde domov můj

Dělal jsem pořádek. Vrátil jsem se ke dvěma starším textům, který jsem před lety psal pro tematické číslo ERA21. Pro zajímavost jsem si je přečetl. Takhle tenkrát zněly:

Martin Fleischmann: "Bytové domy Na Zatlance" - semestrální projekt ze zimního semestru 2014

Semestrální projekt Martin dělal jako studii k bakalářskému projektu. Vynechám úvod. Na konci je k přečtení část posudku, která se nezabývá technickými částmi projektu. 

Kristýna Pokojová: "Bytové domy Na Zatlance" - semestrální projekt ze zimního semestru 2014

První „velký projekt“ Kristýny Pokojové ze třetího semestru. Na místo bloku měla autorka od počátku vizi teras, ulic ve svahu, vědomě či intuitivně odkazující na dnes již neexistující zástavbu kopce Mrázovka. Konec konců i odkaz na vilové čtvrti pražských kopců. Nízká podlažnost, relativně malá podlažní plocha celku - na hranici rentability, vysoký komfort bydlení. Hledání rozhraní individuálního a kolektivního bydlení. Jedna struktura nebo soubor rodinných domů? Správně položené otázky a solidní výchozí teze. Řešení má diskutabilní momenty. Díky za ně. Na počátku studia se naši budoucí kolegové častokrát pohybují mimo rámec spolehlivých šablon a to je důležité. Všechno ostatní se totiž mají čas naučit. My je můžeme znechutit nebo podpořit. Co myslíte?

NEDĚLNÍ PŘÍLOHA BYDLENÍ – DĚTSKÝ KOUTEK

Na interních debatách učitelů technické university jsou studenti častokrát nazýváni „dětmi“. Uvědomil jsem si, jak hodně mi to vadí. Dětmi nejsou. Jsou zásadní silou, na jejímž angažmá závisí budoucnost školy. Tedy i moje. Moji rodiče v jejich věku měli dítě – mně. V jejich věku jsem se šel nechat zbít na Národní třídu a doufal v lepší budoucnost. Nejen že dětmi nejsou. V jejich rukou leží vzdělávání. Oč si neřeknou, to se nestane. Stane se cokoliv co nechtějí, neřeknou-li ne. Pokusil jsem se to napsat:

Jakub Neumann: "Bytové domy Na Zatlance" - semestrální projekt ze zimního semestru 2014

Další z projektů, které vznikly před rokem na Zatlanku. Tématem byl bytový dům resp. domy na pozemku velikosti městského bloku. Za pozornost stojí mimo jiné řešení nároží. Otevření bloku, které koresponduje s hlukovou mapou místa. Nárožím se tedy stává pomlka se stromem a vstupem do dvora či v tomto případě nádvořím se stromy. Zajímavá je náhrada opěrné zdi z kyklopského zdiva zdí z hrubého betonu, ve které jsou lodžie bytů nejnižšího podlaží. Realisticky působí i jedno s nejatraktivnějších míst půdorysu bloku – severovýchodní cíp bezprostředně sousedící s kopcem. Zdrženlivost a kultivovanost spolu s kvalitními půdorysy tvoří z návrhu jeden z nejrealističtějších v semestru.

Zadání letní semestr 2016

Téma:  Železniční stanice Praha Výstaviště

Pracovní teze:  Plánovaná Modernizace trati Praha – Kladno s připojením na letiště Ruzyně přináší na trase několik nových železničních stanic nebo dopravních uzlů různé důležitosti a významu.

Tématem letošního zadání je návrh železniční stanice Praha-Výstaviště včetně přilehlého viaduktu. Součástí návrhu je dopravní řešení vymezeného prostoru. Součástí zadání je vystavění teze, co vše má obsahovat „budova železniční stanice“ resp. odpovědi na otázky: je navrhovaná železniční stanice „budovou“ nebo „technickou infrastrukturou“? Kde se nachází hranice mezi infrastrukturou (dopravní stavbou) a mezi budovou? Má železniční zastávka doplňkové funkce? Pokud ano, kdo je investorem a kdo vlastníkem? Co je ekonomické? Co je městotvorné?

Součástí semestrální práce je sběr dat a analýza. Vystavění dalších otázek a tezí, které jsou součástí tématu. (*for English summary scroll down)

Pozvánka na závěrečné kritiky - zimní semestr 2015/2016

Kritiky budou probíhat v našem školním atelieru na Fakultě architektury v Dejvicích. Oponety budou: Martin Jančok ( PLURAL ) a  Marek Chalupa ( CHALUPA ARCHITEKTI ). Kritiky začínají v 9:30 vysvětlením semestrálního zadání (zde). Každý student bude prezentovat svůj návrh, oponenti ho zhodnotí a nad každým projektem proběhne kratší či delší diskuse. Kritiky jsou otevřeny veřejnosti, která je tímto zvána.