Kryštof: rozpracovanost ke dni 171013

Od Adama

Adam Bažant 2017

Adam Bažant 2017

Oči Júlie Androvičovej

video from atelier kuzemenský on Vimeo.
by Júlia Androvičová

Nedělní příloha bydlení: 2 be free

A je tu opět nedělní příloha! Když jsem byl malý, nechtěl jsem být architektem, ale to bych odbíhal od tématu. Ovšem již tehdy mě jako budoucího popeláře fascinovaly Letrasety. Stejně tak mě fascinovalo neformální pohodlné obydlí. Obojí mě fascinuje dodnes. Nějak to spolu souvisí, včetně zjevného rozporu, se kterým jsem se – jak vidíte – nevyrovnal dodnes.

Zadání zimní semestr 2017/18

BYDLENÍ BŘEVNOV

Bloky jsme prozkoumali shora, zdola, zevnitř i zvenčí. Na místech kam patřily, jsme se pokoušeli jejich platnost potvrdit i zpochybnit. Je celkem jednoduché dokola opakovat, že jedině bloky jsou městotvorné. I kdyby to byla pravda, nevystačíme si s ní. Zaostřujeme hledáček jinam. Jsou místa, a je jich mnohem víc, která návod či imperativ postrádají. Místa bez návodu. Takovou jsme letos vybrali parcelu. Co si počneme?

Viladomy? Terasáky? Co když to bude vypadat jako hotel v Burgasu? Tak rychle oprášit Le Corbusiera? Co si počít v místě, kde zaručený všelék nelze použít? Kolem dokola samé zakázané reference. Žádná nároží, náměstí, uliční fronty, římsy ani jednotný charakter zástavby. Co si počneme? Budeme hledat. Budeme hledat recepty pro místa, která ho na první pohled nemají. Pro podprůměrného developera výhra. Z Diamond Corner se stává Platinum Edge a ideálně když na obzoru není žádný kompetentní úředník. Developeři dávno vědí, že bodové domy vykazují skvělé ukazatele cena/výkon. To my už tušíme také, ale navíc máme představu, jak má tahle část města na hraně kopce vypadat. Ještě nemáme? Na konci semestru mít budeme. Bude to dobrodružné.

Výsledek výběrového řízení

Místo asistenta … tedy asistentky, ve výběrovém řízení získala Petra Kunarová. Přihlásilo se pět uchazečů. Z nich vybírala odborná porota, které jsem byl členem. Všem přihlášeným děkuji. Vážím si Vašeho zájmu. Petra vyhrála především díky vhledu do problematiky, kterou se ateliér zabývá a bude zabývat, délce a struktuře své praxe a tuzemským i zahraničním projekčním zkušenostem korespondujícím se zaměřením atelieru.

Krátce: po ukončení první vysoké školy v roce 2009 založila vlastní studio, na jaře 2013 Petra diplomovala v našem atelieru, od roku 2014 do 2017 projekční praxe v Basileji na různých pozicích, typologicky především na bytových domech a komplexech. Podrobnější životopis si později přečtete zde v pravém sloupci menu.

Výsledek píši až teď, poněvadž o prázdninách si doufám nečtete tenhle blog o práci a škole. Na blogu nás čeká několik drobných změn. Třeba názvu a adresy… to se postupně dozvíte. Podzimní semestr připravuji už společně s Petrou. Zadání se objeví na blogu v polovině září. To má teď prioritu.

V systému práce atelieru nás čekají také nějaké změny. O nich napíšeme nebo si je sami vyzkoušíte.

Několik hezkých obrázků ze závěrečných kritik

Chápu, už jste měli strach. Nejprve pozvánka, pak tichosti proběhl termín a zde stále nic. Klid. Závěrečné kritiky proběhly i letos. Bylo to fajn a trochu speciální. Můžete prohlédnout fotky, více asi uvidíte později. Dnes máme prezentaci pro porodní asistentky … a to nám teprv držte palce.

Pozvánka na veřejné závěrečné kritiky - letní semestr 2017

Zveme Vás na závěrečné kritiky. Princip je stále stejný: jaké si to uděláme, takové to bude. Budeme rádi, když přijdete. Jako oponenty jsme tentokrát pozvali Jana Žalského, Lindu Krajčovič a Mariu Topolčanskou. Popravdě řečeno: pozvali jsme si svoje ženy a našeho kamaráda Honzu. Je to totiž naše poslední společná kritika. Užijeme si to.

Naši studenti budou prezentovat porodní domy na Letné. Vybrali jsme diskutabilní parcelu i program. Bude o čem mluvit. Semestrální zadání si můžete přečíst zde. První prezentaci můžete prohlédnout zde. Co to vlastně je porodní dům, se dozvíte zde.

Výběrové řízení na asistenta/asistentku

Po šesti letech končí tandem kuzemenský & synek. Ondřej rozjíždí rodinu a Michal hledá výběrovým řízením asistenta či asistentku. Formální požadavky jsou na úřední desce FA ČVUT zde. V pdf si můžete znění výběrového řízení stáhnout zde. Přihlášku si můžete stáhnout zde. Podání přihlášky a příloh je nejpozději do 8.6. na fakultě.

Dělat asistenta znamená: že Vás to musí bavit, že umíte nakopnout ostatní, že máte organizační schopnosti, že je vám srozumitelné směrování našeho atelieru, že víte, že nejsme dokonalí, … a že to budeme společně dělat zodpovědně co nejlíp. Top Fuel. 

Porodní dům – prezentace na Kvildě 24.3.- 27.3.2017

Naši budoucí kolegové dostali za úkol zakreslit svůj návrh do deseti fotografií. Vybrali jsme všem stejné, ty které považujeme za klíčové pro porozumění zapeklitostem parcely. Ne každý návrh „funguje“ ve všech záběrech … a zrovna v té, kde nesedí jeden, přesně funguje jiný. Studenti se tak od sebe navzájem koncentrovaně dovědí nejvíc o vlastnostech místa. Podřídili jsme metodu zadanému úkolu. Prim zde hraje tvarování, umístění, materiál … a výhledy z oken … pochopitelně že návrh obsahoval i vnitřní schémata, řezy a půdorysy… Úkolem na příští prezentaci je navrhovat dům zevnitř ven. Ideální vnitřní prostorové schema a případné změny promítnout zpět do oněch deseti fotek exterieru. To bude tento čtvrtek. Třetí prezentace domu bude na modelu. Modely máme rádi, ale svádějí chovat se k reálné architektuře jako k hračce na stole. Koukáte na město jako Gulliver. Občas se tak i chováte. To bude příští čtvrtek. Po ověření na modelu se vrátíme k návrhu interieru a detailů domu v měřítku 1:20. To bude až za 24 dní. Teď se můžete podívat na 10 fotografií ve kterých se střídá 16 návrhů. Na konci příspěvku jsou čtyři plné prezentace.

Štěpán Matějka: "Železniční zastávka Praha Výstaviště" - diplomní projekt z letního semestru 2016

Výchozím bodem Štěpánovy práce je hned několik deklarovaných romantismů. „Vstupní brána do části města, kde spěch není na programu dne“. „Zastávka – altán“. „Viadukt – kolonáda“. Dalšími výchozími body, stejně jako u ostatních diplomantů byly analýzy, pochybnosti o správnosti vedení trati a tíha technických problémů.

Při silných obrazech jako altán, či kolonáda je dobře, když z původní reference zbyde ve výsledku jen esence. V tom spočívá úspěch i neúspěch tohoto návrhu. Lapidárně řečeno: autor k železničnímu viaduktu pragmaticky přimkl dvě boční stavby, ve kterých je všechno potřebné: průběžné zastřešení perónů, schodiště, eskalátory … ovšem celé dohromady je to možná o chloupek monumentálnější než by mělo být. Jestliže jsem u Vojtěcha použil pojem „stavba občansky srozumitelná“, u Štěpána přemýšlím o možném opaku. Krátký úsek stavby působí i funguje civilně, je jemný, celek by myslím potřeboval něčím zlomit, posunout. … Mimochodem je zajímavé sledovat vývoj návrhu. Pojďme nepovažovat celý návrh za finále. Je to o detailech, odstínu bílé barvy, míře i zdrženlivosti. Celé je to křehké.

Celkový pohled z prostoru před zastávkou nebezpečně připomíná francouzské postmoderní veřejné stavby z osmdesátých let. V době mého studia jich byly plné časopisy. François Mitterand byl prostě labužník. O mnoho let později jsem opakovaně cestou do Bretaně zastavoval u benzínové stanice připomínající kolumbárium a byl to opravdu zvláštní mix pocitů. Sledujte záběr z nástupiště ... jasně, tahle zastávka je vzrušující a určitě by bylo zajímavé vidět pokračování.

Vojtěch Ružbatský: "Železniční zastávka Praha Výstaviště" - semestrální projekt z letního semestru 2016

Vojta chtěl původně stanici podzemní. Určitě nebyl sám. Znamenalo by to začít klesat s dráhou ve Stromovce. Jenže to také znamená stejně dlouhý (opravdu dlouhý) úsek na vynoření trati. Vnímáte-li souvislosti, dále pokračuje trať do Bubnů, tam vše ok, podzemní stanice by asi i pomohla spojení s metrem Vltavská. Ovšem co dál? Pustit dráhu tunelem pod Vltavou a Negrelliho viadukt ponechat pěším a cyklistům. Ano, a má to další souvislosti. Dráha by se nevynořila na hlavovém, tzn. neprůjezdném Masarykově nádraží, ale uměla by nastoupat k Hlavnímu nádraží. To nenapadlo studenty ani mne. Možná ty alternativní studie znáte. Jak se vyhnout víceméně absurdnímu stavění nové nadzemní dráhy v centru města, (notabene v centru teprve plánovaném) se samozřejmě nevěnoval jen jeden architekt.

Ještě na skok zpět na začátek. Zanoříte-li před Výstavištěm vlak pod zem, nad Vltavu na Negrelliho viadukt ho prostě vrátit nelze. Moc velké stoupání. To jsou souvislosti práce se železnicí, které jsem chtěl, abychom si během semestru uvědomili. Zjednodušeně: město se podřizuje zákonitostem železnice, ne naopak. Dosáhnout rozumného souladu (v rámci města) je extra těžké.

Barbora Kopřivová: "Železniční zastávka Praha Výstaviště" - semestrální projekt z letního semestru 2016

Když hodinky, tak Rolexky. Když Rolexky, tak zlaté. Kritici by bývali koupili i dvoje. Sázka na odvahu vyšla. V realitě to občas bývá podobné, ale zde se pohybujeme v sektoru veřejného zájmu. Přemýšlím, kolik takových zastřešených prostranství jsem viděl a kolik jich dobře funguje v Čechách. Moc ne. To nemusí být nutně důvod uhýbat. Bářin návrh pracuje s jedním nezbytným předpokladem. V území se bude pohybovat dostatek lidí a budou mít i čas. Lze totiž s nadsázkou říct, že České dráhy dnes plánují zastávku „Výstaviště“ jen proto, že si neumějí představit verzi, že v místě vlak nezastaví. Klidně by mohl i projet. Další následující nádraží je tři minuty za rohem v Bubnech a to bude skutečně klíčové. Na Výstavišti momentálně není víceméně proč vystupovat. Areál výstaviště zatím nenabízí skoro nic, vstup do Stromovky je sice tahák, ale vstoupit do parku lze mnoha místy. Sportovní hala funguje. Tedy jednou za čas zastávku naplní dav hokejových fanoušků. Nemyslím, že by zastávka mohla fungovat jako „iniciační dům“, ale obráceně to fungovat může. Stane-li se Výstaviště významným místem, pak je pravděpodobné, že by momentálně neadekvátní gesto městské střechy s železniční zastávkou bylo skvělým katalyzátorem mnoha dalších dějů zapadajících do kontextu. Tento předpoklad však musí autorka tlačit předem jako pluh. Jasně. Kladli jsme si otázku o důvodnosti železniční zastávky právě v tomto místě a kudy jinudy by mohla vést železnice z letiště, ale o tom snad někdy příště. 

„Mně se to líbí“ řekla by moje babička od dráhy a bezděčně si sáhla na šrajtofli. 

Nedělní příloha bydlení - co to je porodní dům?

Porodní dům je typologický druh datovaný roku 1974, stále ve vývoji. Architektonickém i legislativním. Vyjma návrhu je hlavní teoretickou úlohou letního semestru komplexně prověřit vlastnosti typologického druhu „porodní dům“ jako možné alternativy k instituci porodnice. Zadáním vstupujeme na půdu legitimní i legální, avšak v České republice nepraktikovanou a v současné době zájmově prosazovanou. Jako typologické reference lze použít domy totožného určení fungující v sousedním Německu či Švýcarsku, či jinde v Evropě.

Vyjma probíhajících diskusí s lidmi z praxe, diplomanti v minulém semestru zpracovali diplomní semináře. Nejvíc nás zajímal legislativní a ekonomický rámec, typologie, zahraniční reference a stav v České republice. Už se rámcově orientujeme, co jsou úskalí a zákonitosti porodního domu a teď nás čeká sestavení a konzultace programu. Pak klid na navrhování. 24.března odjíždíme do Obory/Kvildy kde budeme prezentovat koncept. Souhrn prvních prezentací zde později uvidíte.  Chcete-li se orientovat spolu s námi co a proč děláme, máte k dispozici hrubé verze některých diplomních seminářů a prezentací.

Martin Utíkal: "Železniční zastávka Praha Výstaviště" - semestrální projekt z letního semestru 2016

Návrh plánované železniční zastávky na trase Ruzyně, Kladno, Praha. Součástí zadání je teze co je obsahem zastávky, jaký program má nabízet a logickou součástí je návrh přilehlého veřejného prostoru. Jakkoliv se může zdát visutá železnice ve městě anachronismem, je ideálním akademickým úkolem pro vymezení kompetence architekta.

Martin chtěl od začátku železniční zastávku městskou, civilní, čitelnou – zastávku dům. Ve prospěch svého řešení popřel technický resp. úzce specializovaný konstruktérský kánon, který do našeho atelieru přinesl jiný jeho kolega „jak nejekonomičtěji postavit železniční estakádu“. Martin se na dogma vykašlal, našel, odkonzultoval se statikem a prosadil vlastní cestu – zastávku na viaduktu navrhl jako most/skelet – se zásadně odlišným statickým řešením. Logicky působila jeho zastávka nejvíc „civilně“ ze všech. Rád bych býval slyšel Martinovu přesnou technickou oponenturu, ve které vysvětlí a ozřejmí možnost vybočení z úzce specializovaného vidění problému.

Na mohutném skeletu navrhl autor lehkou ocelovou „krabici“ zastřešení nástupiště. Jednotlivé části řešení jsou archaické, neinovativní a přesto působí celek adekvátně s předpokladem, že nebude za deset let směšný. V rámci vlny high-tech techno-optimistických dopravních staveb to je srozumitelné rozhodnutí. Mělo-li někde přijít riskování a tenký led, pak právě v budově ocelové stanice nad skeletem a pravděpodobně i u skeletu. Bylo možné pustit se na tenký led ... a případně se poučeně vrátit zpět k tradici resp. ke vzoru. Výsledkem je paradox. Inovace jako retro nostalgie.

Zásadní inovací je tvrdohlavé trvání na konstrukčním řešení viaduktu – tedy paradoxním experimentem je popření dogmat začínajících v 60-70 letech minulého století a trvajících dodnes. Především tímto, současně s přesně dotaženým celkem se stal Martinův projekt pozoruhodným … a kritiky oceňovaným.

Vynechám-li architektonicko-intelektuální hantýrku, jedním z největších plusů stanice je prostý fakt, že vlak vjede do skleněného tubusu a neruší hlukem. Tubus chrání cestující před nepřízní počasí – tedy komfort na všechny strany. Tubus navíc nevypadá blbě, poněvadž to není tubus. Vypadá jako užitečná opakovatelná skleněná trafika, kterou si není třeba kdovíjak pamatovat. Při průměrné údržbě by byla dlouho hezká. Stavbu by lehce změnila povinná drážní grafika, jemně by se odladily půdorysy, přidalo nedostatečné osvětlení a bylo by fajn. I tak se to dá napsat. Babička byla od dráhy.

Zadání letní semestr 2017

PORODNÍ DŮM LETNÁ

I letní semestry mají v našem atelieru zákonitosti. Zkoumáme v něm veřejné stavby. Zajímají nás ty, u kterých probíhá transformace nebo jejich nové pochopení. Hranice mezi institucí a alternativou. Kde začíná instituce? Kdo je odborník? Kdo je občan? Jaká jsou jeho práva zvolit si vlastní cestu? Co určuje charakter veřejných staveb? Probíhají změnou?

Tam kde probíhají změny, je ideální rozhraní pro hledání. Téma je nezbytně akademické. Vědomě přesahujeme kompetenci architekta. Student neplní pouze roli řešitele úlohy, ale zastupuje i roli zadavatele, tvůrce norem, občana.

Asi poprvé zadáváme instituci, jejíž existence je diskutabilní. Mimo jiné právě proto, že institucí záměrně není. Nemyslím, že bychom na konci semestru věděli odpověď, ale jako obvykle se o tématu dozvíme maximum a už se na něj nikdy nebudeme dívat nezúčastněně.

Některé z otázek semestru:

·        Je konstrukt „porodního domu“ nezodpovědným šarlatánstvím?

·        Je logickou reakcí na institucionalizaci porodu?

·        Co se vlastně skrývá pod ustáleným pojmem „porodní dům“?

·        Je možné bez korekce přijmout koncept „porodního domu“?

·        Je potřeba posouvat jeho současnou typologii směrem k „malé porodnici“?

·        Jaký je předpoklad vývoje tohoto typologického druhu?

·        Čím je potřeba ho doplnit?

·        Kde je rozhraní mezi malou porodnicí a porodním domem?

·        Jak má vypadat dům, kde se rodí děti?

Startovním podkladem pro práci budou předdiplomní semináře, zpracované diplomanty minulý semestr. Začneme diskutovat rešerši zahraničních příkladů, typologická doporučení, legislativní rámec, platné předpisy a pozveme si hosty na konzultace. Budeme řešit téma porodní dům vs. porodnice a upravovat stavební program. Po dalších čtrnácti dnech pojedeme na tradiční soustředění.

Byla zvolena velmi specifická parcela. Hlavním úkolem je navrhnout na ní skvělý dům.

Představení zadání a výběr studentů bude probíhat ve čtvrtek 16.2. 2017 ve 14:00 v místnosti 644.

Práce je vypsána jako:  ATOS, ATVS, ATV, ATZBP, ATSS, DP

Studenti si vezmou portfolio prací v digitální podobě (max 20MB) - osobní účast nutná.
Po prezentaci proběhne výběr studentů do atelieru - výsledek bude druhý den rozeslán mailem.

LS2017

Z důvodů mojí chřipky se trochu zdrželo vyvěšení zadání letního semestru. Téma semestru bude poměrně komorní: „Místo kde se rodí děti“. Všechno ostatní se dozvíte začátkem příštího týdne.

Pozvánka na závěrečné kritiky - zimní semestr 2016/2017

Letošní semestr je zakončením neplánovaného tříletého triptychu, který se věnoval městskému bloku. Společně jsme přicházeli na jeho výhody i limity. Zabývali se jeho konstrukci i dekonstrukcí. Triptych neplánovaný, protože v první úloze „Na Zatlance“ se svojí výlučností, resp. kvalitním kontextem zabýval především bydlením vyššího standardu. Pracovně jsme semestr nazvali LUXUS/KOMFORT/STANDARD. Zjistili jsme, že neumíme luxusní bydlení. Většinou jen zvětšujeme metry čtvereční víceméně typizovaných dispozic. Následující semestr „Na Plzeňské“ jsme záměrně zadali skoro pravý opak. Bydlení na parcele komplikované fyzicky i sociálně. Semestr byl pracovně nazván STANDARDNÍ/DOSTUPNÉ/SOCIÁLNÍ. 

Bydlení a s ním spojená typologie, estetika, ekonomika, způsob distribuce není universální … i když ho tak studenti kupodivu aplikují. Drahá a levná auta rozliší každý. Domyslí si i souvislosti. Umí si představit společenský kontext. V bydlení to kupodivu samozřejmé není. Pro třetí, tedy letošní zadání jsme zvolili místo, které čeká velká změna kontextu. Tedy úkol tentokrát není tak jasně nalinkován. Je třeba aplikovat zjištění z obou předchozích semestrů. Aby byl mix ještě důslednější, přibyla možnost k bydlení přidávat další funkce a v neposlední řadě zkoumat možnosti rozlehlého dvora.  Jak se to podařilo, uvidíme na závěrečných kritikách.

Závěrečné kritiky jsou veřejné. To znamená: zveme Vás. Lepší je přijít ráno. Jednak je moudřejší večera, ale hlavně nepřijdete o prvních dvacet minut detektivky, jejíž motivy budeme celý den rozplétat. Na prezentace zveme externí kritiky. Celým triptychem nás provázel Marek Chalupa (Chalupa architekti), logicky jsme ho pozvali i na třetí část. Druhým kritikem je Štefan Polakovič ze slovenského atelieru GutGut. Každý ze studentů má na svojí prezentaci zhruba deset minut a dalších dvacet je diskuse. Pokud je společný rozhovor zajímavý či dotkne-li se obecnějších témat, běží i déle. A teď to důležité. Chceme si to užít. Vypnout mobilní telefony, udělat si pohodlí, soustředit se. Než pořádně, je lepší raději nedělat nic. Povede se to? Uvidíme.

mapa

Nedělní příloha bydlení - dostupné a sociální

Dva budoucí diplomanti, nyní již praktikující architekti dostali za úkol zpracovat na jaře 2015, před zadáním úlohy „bytové domy Plzeňská“ diplomní seminář „dostupné bydlení“. Autory jsou Katka Gloserová a Vojtěch Hasalík. Práce měla sloužit jako stručný vstup či vhled do problematiky, o které jsme před dvěma lety věděli méně. Práce měla sloužit k interní potřebě studentů. Nakonec má práce 69 stran s vysvětlením kontextu, četnými grafy a komparací evropských států. Mít bytovou politiku je samozřejmá povinnost. Je občanským, tedy i volebním tématem stejně tak jako kupříkladu daňová politika či ekologie. Je sobota, v neděli si můžete přečíst. Vpravo dole je full screen. Sobotní křížovku tentokrát nepřikládám. Nebo jo?

Filip Šefl: "Bytový dům Plzeňská" - semestrální projekt ze zimního semestru 2015

To musela být bolest kazit si úžasnou palácovou figuru soudobými půdorysy. A byla. Kaskádu průchozích síní kolem expresivního dvora prostě udělat nelze a dlouhé chodby podél fasád, ze kterých by se vstupovalo do jednotlivých mnišských kobek Filip vyzkoušel … a nakonec ponechal její romantickou stopu jen na kousku severní fasády – tam kde je tato manýra částečně obhajitelná rozumem – je to na sever a jde odtamtud hluk … a stejně bych raději příčně provětrávaný byt a jako autor bych měl obavy z koncentrace bytů nižší kvality v jednom místě komplexu. Jako diváka by mne velmi zajímala vizualita měkce tvarované chodby.
Popořádku. Od začátku byl Filipovým tématem kontrast světa venku (rozumějme na ulici) a uvnitř (nádvoří a dvůr). Byty můžeme v této logice chápat jako rozhraní těchto dvou světů. Navržené to je, ovšem téma zůstalo divákovi projektu skoro utajeno. Slušelo by se fakticky zdokumentovat charakter veřejného nádvoří i kontrast se soukromým dvorem. Ještě více nám divákům chybí řezy k ověření tvaru a velikosti obou dvorů. I jejich atmosféra nás samozřejmě zajímá. Filip na nás zapomněl a dům tím zploštil na ohromující pohled lodě plující údolím. Překrásného tvaru, nutno dodat a stejně krásných půdorysů. K prezentaci útrob domu si autor zvolil dekadentní perspektivu bytu spojujícího nádvoří a dvůr. Ne, nechápu dům podle autorovy deklarace jako pestrý a přirozený. Nemám důkaz. Je to podmanivý a nebezpečný experiment. Nebezpečný tím spíše, experimentuji-li s faktorem dostupného, neřku-li sociálního bydlení. Myslím, že se podařilo velmi dobře navrhnout městský palác, ovšem pohybujeme se na hranici korektnosti. Kupříkladu porotu Olověného Dušana dům upoutal. Jak by ne. Upoutat sice není jednoduché, ale ještě těžší je dokladovat pohodlí a bezpečnost tam, kde jste si jako autor jistý.

Filip znovu položil otázku. Ne jednu. Více otázek a extra zajímavých. Abychom uměli odpovídat, museli bychom v rukou držet plastičtější výpověď. Napsal jsem znovu otevřel. Ta otázka je stále stejná: jak stavět ve městě? Nevyhovuje mi strach z velikosti a monumentality. Představte si města, která by od počátku svého vývoje byla vedená tímto sklíčeným strachem. Kam by zmizely třeba barokní paláce? I z té invalidovny by se nepostavila ani ta jedna devítina. O bytí či nebytí odvážného projektu již nerozhoduje panovník. Ovšemže se Filip svým projektem dotkl tématu demokracie. 

Aleš Rezler: "Bytový dům Plzeňská" - semestrální projekt ze zimního semestru 2015

Alešův dům je potřeba hledat, chcete-li. Není totiž potřeba pochopit všechny inspirační zdroje, které autor později záměrně skryl na pouhou esenci. Chodec si však na druhý pohled může všimnout pečlivě tvarované římsy, která bude u tohoto domu určovat i siluetu ze vzdálenějších pohledů a z okolních kopců. Stejně tak z industriální reference zbyl jen klasicistní řád rozbitý nepravidelností a tvarem tak, že jej také nelze chápat tak jednoznačně, jak by si případný kritik – škatulkář přál. Na tohle naštěstí škatulka chybí. Jemnost je to slovo, které paradoxně spojuje Alešův razantní dům. Jemná práce se zdroji. Povšimněte skoro manifestačně pevného parteru domu. I posílení víceméně náletové zeleně ve špičce parcely není bezradná náhoda, ale tvrdohlavý záměr. Odhaduji, že to nebyl jednoduchý semestr, ale zároveň tuším, že jemná zamyšlená práce Aleše baví. Jak rychle dům pod rukama s každým detailem kompletně mění výraz. To kouzlo, které má architekt v rukou, nepohybuje-li se v kruhu časopisových referencí. Otevře se obrovská škála zdrojů, všechno se zdá být možné, a přesto se autorovi podařilo udržet dům v poloze, kdy jeho dům musí chodec hledat … chcete-li.

Alešův první větší projekt. Byl ve druháku. Projděte si půdorysy, skladbu bytů a autorský text.