Začněme
přemýšlet o motivacích. Sídliště se, ačkoliv je oblíbení politici nazývají
králíkárnami, těší oblibě svých obyvatel. Žije se na nich totiž dobře. Průzkumy
to potvrzují. Byty mají rozumný standard za rozumnou cenu, kolem domů je extrémní
množství volné plochy – takzvané zeleně – tedy materie, po které obyvatelé
centrálního města marně touží. Samotné panelové domy, pokud si zvykneme na
jejich estetiku, a v nedávné minulosti jsme odstranili jejich fyzické
poruchy, jsou obydlím jako každé jiné. Nejen to. Obydlí ideálně umístěné a
ničím nerušené. Ničím nerušené ... eh. Monofunkčnost je sen i noční můra.
Utopie zvítězila na celé frontě tam, kde nabízela jednu strunu. Stačí si projít
historické obrázky utopistů nebo poslední vydání Strážní věže. Trávníky, voda,
stromy, modrá obloha, borůvky, srnky a delfíni. Bohužel nedaleko stojí to
prochcané centrum. Tam utopie selhala. Z architektonické úlohy se stává
filosofická: utopie selhala proč?
