Ondřej Blaha: Nalezení místa pro radnici městské části Prahy10 a její návrh 2013/2014 - bakalářská práce

Bakalářská práce probíhá ve dvou částech. V zimním semestru student zpracuje studii stavby a v následujícím semestru na tuto stavbu zpracovává projet. Dokazuje tím svojí komplexnost a schopnost postoupit do magisterského studia.

Zde představujeme práci Ondřeje Blahy. K pochopení práce je vhodné si přečíst zadání práce.

Ondřejovu práci představujeme několika obrázky. Ke konci je digitální publikace ISSUU - ve které je možné podrobně prolistovat celý rozsah bakalářské práce. Na konci je Ondřejův autorský text, posudek oponenta a posudek vedoucího práce spolu s navrženými známkami.

issuu publikace k listování

KOMPLETNÍ PROJEKT:

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

AUTORSKÝ TEXT:

Radnice tvoří veřejný prostor. Na dlážděnou plochu náměstí s tržištěm nenavazuje průčelím, ale dvorem. Najevo dává soukromý a intimní obraz, ze kterého se stává veřejná věc. Přechod je nenucený, ale vědomý. Zde si na sebe občan a radnice zvykají. K legitimizaci funkce a váhy domu nedochází prostřednictvím symbolu. Důležitý je pocit navštívení místa a spoluúčasti.

Umělé členění na územní samosprávní celky může vést ke zmatení vědomí o tom, s kým takový dům, jakým je radnice, sdílím, tzn. za co a proč nesu při své občanské činnosti a jeho návštěvě zodpovědnost. Nedokážu odpovědět na to, do jaké míry je v tomto případě důležitá existence místní identity nebo nakolik je správné snažit se ji vytvořit. Většině míst na území Prahy 10 určité ztotožnění se s vlastní čtvrtí chybí. Její absenci si překládám jako vytlačení smyslu z veřejného prostoru (o kterém právě občané na radnici rozhoduji) a nevytváření nároků občanů na něj.

Pohyb ve městě probíhá bez vědomí územně-správních celků. Proto stejně důležité jako snadno rozeznat, že jde o radnici, je pro mě dokázat ji najít. Tedy aniž bych příliš hledal. I přes umělou hranici městské části, kvůli které částečně ztrácí význam, bude vždy na část většího celku rostlého města vázána. V mozaice této městské části vzájemné urbanistické vazby a propojení mezi jednotlivými čtvrtěmi postrádám. Protože radnice stále určitý městotvorný potenciál má, hledám centrum městské části. Umístěním domu, který chci navrhnout, mimo něj, by došlo k omylu. Došlo by k oslabení povědomí o centru nebo k pocitu, že jej nepotřebuji. Jeho užívání by bylo anonymní. V dotazníku na otázku o umístění nové radnice se odpověď, že by radnice měla být v centru, neobjevuje.  Je důvodem pouze představa toho, co (současná) radnice (ne)nabízí?

Jako vhodné místo pro novou radnici jsem označil Kubánské náměstí. Místo předem komponované pro důležitý dům s výraznou vazbou na centrum Vršovic i dobrým dopravním spojením.

Na velkorysé ploše náměstí, kde pravidelně probíhají farmářské trhy, je trávník nahrazen dlaždicemi. Vhodné stromy zůstávají stát a obklíčí je lavice. Přilehlá parkovací stání ředí nové stromy. Jsou v jedné úrovni s dlážděním a spojují protější obchodní parter s náměstím. Ten bude samovolně suplovat doplňkové funkce a poptávku po službách v blízkosti nové radnice. Na arkádu tržiště navazuje loubí radnice s lampami. Vynechané nároží připomíná ty okolní a kotví dům na místě. Jakoby nikde nezačínal. Mění se formát dlažby a vstupuji do dvora radnice. Pevná fasáda přechází v omítku a dostává hloubku. Dům je nahý. Přízemí je ze dvora čitelné a pokračuje stejným typem dlažby. Interiér města. Otřepaná fráze – stírá se hranice… Odsud zkontroluji chod radnice, aniž bych potřeboval vstoupit. Podobně jako při procházení okolními neuzavřenými bloky vzniká určitá hierarchie. Zeď nedělí dvě místa na 0 a 1. V názvosloví typologie obytné struktury poloveřejný prostor. Zde si na sebe občan a radnice zvykají. Protože ke styku s úředníkem dochází ve vyšších podlažích, můžu se po celém náměstí pohybovat bez nepatřičného pocitu návštěvy instituce nebo záminky k ní. Odcházím s pocitem návštěvy a spoluúčasti, vytvořením vztahu k domu a identifikací s ním. Hranice místa, na kterém mi záleží, se posouvá dál od prahu vlastních dveří.

Pro lepší orientaci jsou dvě křídla rozdělena na reprezentativní část (sál, kancelář starosty, tajemníka, obřadní síň, restaurace) a administrativní část (přepážková hala, kanceláře odborů). Vnitřní prostory domu určují komunikační jádra s potřebným zázemím. Další členění jednotlivých podlaží je variabilní a je podmíněno aktuálním požadavkům na provoz (časté změny v počtu zaměstnanců jednotlivých agend a jejich vazbách).  Hloubka traktu a prosklení fasády umožňuje provoz otevřených i buňkových kanceláří a jejich kombinaci. 

AUTHOR'S TEXT by Ondřej

The town hall creates a public space. Instead of with a façade, it connects to the paved surface of the marketplace with its courtyard. It displays an image which is usually perceived as private and intimate, and makes it public. The transition is spontaneous, nevertheless it stays conscious. Here is where the local citizen and the town hall are getting used to each other. No symbols are used to legitimise the purpose and importance of the building. Essential is the feeling associated to having visited the place and having participated in a public matter.

Artificial subdivision of a city to self-administrated districts may lead to confusion when one is visiting a town hall – one may be unsure about with whom the town hall is actually being shared and therefore what exactly their civil responsibilities are and why. I can’t firmly answer the question, to what extent is an existence of a local identity important in this case and/or whether it would be justifiable to attempt to create one. Most of the places in the Prague 10 district lack some sort of identification with their quarter. From my point of view, the consequence of this absence is an elimination of the purpose of a public space (which is, actually, being decided upon at the town hall) and lack of demand imposed on the public place by the local citizens.

Moving around in a city happens without being conscious of the administrative borders. Therefore, as much as it is important for me to be able to identify the town hall amongst other buildings, it is also as much important to be able to find it – and that without really seeking. Despite the artificial borders of the city districts, due to which the building inevitably loses some of its importance, a town hall will always be tied to a certain part of a town which has grown naturally. In the mosaic of Prague 10, I find it hard to recognise a global urban concept or any links between the individual quarters. Town hall buildings still do possess a certain potential to shape the urban structure, which is why I’m trying to find the centre of this area. It would be a misguidance to place the building aside. It would weaken the awareness of the centre and might lead to the feeling of unnecessity. Also, the utilization of the building would become anonymous.
In the questionnaire, the response that the town hall should be in the centre hasn’t once appeared. The citizens from the peripheral parts of town requested, that the town hall be not too unnecessarily far from their homes. Is the reason for this just the notion of what the current town hall offers/doesn’t offer?

I chose Kubánské náměstí as a suitable place for the new town hall. A place which has been, in advance, designed to function together with an important building, and which also has a distinctive connection to the centre of Vršovice and a fair public transport availability.

In the generous area of the square, where farmers’ markets regularly take place, the lawn will be replaced by a paving. Suitable trees stay put in place and will be circumvented by park benches. The adjacent parking places will slightly dilute the newly added trees. They’re at an equal level with the paving and connect the square to the adjoining shops. These will by itself offer supplementary functions and services in proximity of the new town hall. The marketplace’s arcade is followed up by the town hall’s arcade with lamps. One of the town hall’s corners is left out, and resembles the surrounding (standing) ones and it anchors the building in place. The pattern of the paving changes as one enters the town hall’s courtyard. The firm façade changes into plaster and obtains more depth. The house is exposed. From the courtyard, one is able to understand the ground floor which continues with the same type of paving. An interior of a city. A jaded phrase – the border disappears… From this place, one can check up on how the town hall operates, without really having to enter. Similarly to passing through by the surrounding open blocks, a certain hierarchy is being shown. The wall does not separate the two places into 1 and 0. In a housing typology a „semi-public space“. Here is where a person and the building get accustomed to each other. Because all dealing with the town hall office employees takes place in higher floors, one can move freely around the entire square and even the courtyard, without an inappropriate feeling of visiting a formal institution, or the necessity for pretence of a reason to visit. One leaves with the feeling of having had a good visit and having taken part in something that is public, yet partially belongs to them. They’ve created a relationship with the house and a certain identification with it. The border of the place I care about finally moves further away from the door of my apartment.

________________________________________________________________________

Oponentní posudek – ČVUT FA, školní rok 2013/14

Bakalářský projekt: Radnice MČ Praha 10, Kubánské náměstí, Vršovice

Autor: Ondřej Blaha

Vedoucí ateliéru: Ing.arch. Michal Kuzemenský

Oponent: Ing.arch.MgA. Jan Horký

Ondřej Blaha si pro svou bakalářskou práci zvolil téma „Radnice pro Prahu 10“ včetně

nalezení vhodného místa. Součástí zadání byl stavební program, který přímo vychází z reálných potřeb správy MČ Praha 10. Návrh bylo možné doplnit o další synergické funkce vhodné pro dané místo a budovu radnice. Úkol jako ze života, nikoliv akademický.

Nová radnice Prahy 10 byla umístěna na Kubánské náměstí ve Vršovicích, s jejichž identitou

má být správa městské části spojována. Atraktivní a cenné místo s dobrou dopravní dostupností logicky odpovídá významu zadání. Urbanistická a dopravní koncepce náměstí je správná aumístění domu do nejširší východní části prostoru je přirozené. Charakter a zatížení jednotlivých komunikací jsou srozumitelně artikulovány včetně rozhodnutí zklidnit a zobytnit ulici Murmanskou při severní straně náměstí a propojit Kubánské náměstí s jeho severní uliční frontou. Významná urbanistická osa Vršovické ulice je zakončena hlavním vstupem do nové radnice.

Velkorysé až monumentální počiny se následně autor snažil zjemnit a navrhnout civilní

stavbu. Rozhodl se návštěvníky radnice přivítat „otevřenou náručí“ v podobě komornějšího

poloveřejného předprostoru. Označení a chápání předprostoru jako dvora je špatně čitelné. Změna povrchu dlažby a záměna omítky za beton na fasádě z navrženého prostoru dvůr nevytváří. V konstrukční fázi projektu, zřejmě z důvodu zjednodušení si práce s řešením detailů na fasádě, byla omítka nahrazena betonem a celý dům byl sjednocen jediným typem fasády čímž se architektova vize dvora stala ještě méně čitelnou. Navzdory zavádějícímu pojmenování působí vstupní prostor přívětivě a zdařile. Toto řešení částečně připomíná architektonický koncept nové budovy fakulty architektury od Prof. Aleny Šrámkové.

Návrh má ambici vytvořit jakési nové centrum Vršovic. Tato vize však bude fungovat pouze

za předpokladu, že bude veřejný prostor naplněn životem. Objevují se proto další tradiční

městotvorné prvky jako kryté tržiště, loubí nebo stromořadí. Víceúčelový sál a restaurace jsou v tomto případě zcela správně umístěny do přízemí s možností dalšího komerčního využití a iniciace života na náměstí. Situování restaurace do zadní neatraktivní polohy s výhledem na nezajímavé parkoviště je však nepochopitelné a nevyužívá potenciál urbanistického konceptu. Restaurace mohla expandovat do veřejného prostoru náměstí a úspěšněji profitovat. Loubí kolem poloveřejného prostoru není dostatečně podpořeno provozním uspořádáním za předpokladu, že dům je fyzicky propojen s náměstím pouze hlavním vstupem. Z projektu není zřejmé, zda je možné přízemí vícekrát propojit s náměstím a zároveň mít snadno a dostatečně kontrolovaný přístup do úřední budovy města.

Témat nelehkého úkolu bylo tolik, že se nepodařilo vše vyřešit bez chyb. Víceúčelový sál pro

250 lidí nemá šanci uspokojit akustické požadavky. Neuzavřený sál nemá potřebný objem ani pro mluvené slovo tím méně pro hudební produkci. Provoz restauračního zázemí je řešen velmi schématicky. Hygienické a provozní nároky jsou složitější, nicméně plocha zázemí proporčně odpovídá restaurační místnosti hostů. Zásobování kuchyně není vhodné slučovat se vstupem zaměstnanců budovy úřadu. Kapacita záchodů je pro provoz přízemí značně poddimenzována.

Přesto, že se nejedná o komerčně využívaný objekt nemělo by se na ekonomii stavby

rezignovat, zvlášť pokud se jedná o stavbu financovanou z veřejných prostředků. Dům by mohl být zřejmě až o 20% menší. V horních podlažích budovy je plocha komunikací a čekáren příliš veliká oproti plochám kanceláří. Zvolená hloubka domu 24m způsobuje, že pouze malá část pracovních míst disponuje dostatečným přirozeným osvětlením. Umístění čekáren a nadstandardních konzultačních místností do neosvětlené a špatně přirozeně větratelné střední části domu není vhodné.

Autor projektu pečlivě studoval formální znaky objektů v nejbližším okolí, které napodoboval

s cílem vytvořit „nový vršovický dům“. Pojem kontext místa je dobré vnímat také v jeho hlubším významu.

Výtvarný výraz domu je velmi zdařilý a kultivovaný. Konzervativní dům působí důstojně a

zároveň civilně. Forma je citlivě doplněna detaily říms, kanelurami sloupů či jemným ustoupením nejvyššího podlaží.

Cílem technického řešení by mělo být prověření reálnosti projektu a revize návrhu z pohledu

souvisejících specializovaných stavebních profesí za předpokladu zachování nosné konceptuální myšlenky architektonické studie. Výsledné architektonické detaily fasády jsou přesvědčivé a odpovídají poctivě zpracované studii stavby.

Největší hodnotou navrhovaného projektu je jeho urbanistické řešení a velmi zdařilý civilní

architektonický výraz. Ondřej Blaha projevil svůj výtvarný cit a talent a má předpoklady stát se dobrým architektem. Typologické a provozní nedostatky bakalářské práce jsou zřejmě projevem nedostatečných zkušeností.

Vzhledem k výše popsaným skutečnostem hodnotím bakalářskou práci Ondřeje Blahy

stupněm B.

Ing.arch.MgA. Jan Horký, Praha 17.6.2014

________________________________________________________________________

BAKALÁŘSKÝ PROJEKT - HODNOCENÍ VEDOUCÍHO PRÁCE

autor projektu: Ondřej Blaha

vedoucí práce: Michal Kuzemenský

Studenti v zimním semestru zpracovávali návrh radnice pro Prahu 10. Krom otázek, které jsou aktuální a souvisí s podobou a významem soudobé radnice a dotýkají se i významu slov „zastupitelská demokracie“, měli studenti za úkol vybrat i ideální místo pro tuto radnici.

Ondřej provedl pečlivou analýzu Prahy 10, veřejných prostor, významů míst, historický vývoj. Přesvědčivě obhájil umístění radnice na Kubáňské náměstí. Ruku v ruce s tímto rozhodnutím představil svůj koncept – tedy pomalý přechod, respektive měkké a široké rozhraní mezi objektem radnice a objektem náměstí. V kontextu návrhu bychom mohli říci interierem radnice a interierem náměstí – podobně jsou k sobě prostor radnice a prostor náměstí vztaženy. Z Kubáňského náměstí se stává radniční náměstí, ale výše zmíněné široké rozhraní umožňuje nechápat náměstí pouze jako výstavní pokoj pro důstojný špalíček radnice, ale i místo trhů a ostatních veřejných aktivit. Popisují velice těžký úkol, který Ondřej sám sobě uložil, a mohl bych popisovat, jak složitě hledal cestu k převedení myšlenky do materie. Bude-li chtít, popíše to sám.

Výsledkem je řešený špalíček radnice, půdorysné „eL“, které vytváří jakýsi otevřený dvůr, který je na frekventované straně náměstí uzavřeno stromořadím. Složitý vrstvený prostor. Klíčovým pojmem byla prostorová hiearchie. Protože jsem se v průběhu návrhu nechal seznámit se španělským projektem, který s veřejným pracuje podobně, výsledku věřím.

Samotný dům je kontextem v současnosti, a stejně tak jako v padesátých letech. Na Kubáňském náměstí a stejně tak v Le Havre. Le Havre. Jsme u hlavního rizika celého návrhu. Tvrdím, že docílit v Čechách německé dokonalosti v betonové prefabrikaci je skoro snem. Kombinovat tuto dokonalost s Le Haverskou důstojností betonových říms a travertivových obkladů a zároveň udržet občanskost (opravdu lepší slovo neznám), řekněme rozumný sociální obraz domu, je druhým snem. Sny se dají plnit. Neplánuji studenty učit pracovat s českým bastlem a využívat jeho kouzlo, plánuji je upozorňovat na nebezpečí. Svojí cestu si najdou sami. To, že si ji najde Ondřej Blaha nepochybuji, tohle je již druhý návrh v našem atelieru.

Prohlédl jsem si celou technickou část bakalářského projektu. Je zpracován kompletně v dobrém standardu. Co mohu zkontrolovat sám, bez specialistů, považuji za správné, ale mám dvě zásadní obecné poznámky. Nejsou kritika, ale míří jako zpětná vazba k Ondřejovi. U projektu, který stojí na kvalitě zpracování prefabrikovaného pláště by mi nedalo spát víc detailů. Říkám tomu řešit detaily za roh nebo řekněme ve všech třech rozměrech. To co vypadá vyřešené v jednom průmětu, může za rohem nefungovat. Mám tím na mysli například svislé spoje jednotlivých dílců (je to ozub nebo vtlačovaný silikonová profil nebo oboje, atd?, jak by se některé prostorové rohové dílce osazovaly? není v místě zastínění tepelný most?) Vím, že to není v rámci jednoho semestru možné a vím, že v realitě by projekt vypadal jinak. Byl by v této fázi detailem méně přeurčený a na detailu fasády by spolupracoval specializovaný technik a technolog betonu (odhaduji, že mimo jiné by odpadly epoxidové nátěry vodorovných částí říms). Tedy bych se více soustředil na popsání vlastností, tvaru a skladebnosti jednotlivých dílců fasády. V pohledech nejsou jednotlivé prefabrikáty popsány s odkazem do tabulek – tak by totiž projekt prefab pláště skutečně vypadal. Druhá poznámka je podobná. Hlavní zdokumentovaný prvek – zábradlí se pohybuje na téže tenké hraně. Je realizovatelné. Je správně děleno na části, které se spojují, ale Ondřej vyžaduje naprostou dokonalost.

Tedy radím obecně Ondřejovi, aby přemýšlel vždy o celém postupu realizace každého prvku, každého detailu. Navrhne-li ho příliš složitý, to znamená drahý, je velká pravděpodobnost, že bude nahrazen něčím jiným. Zároveň Ondřejovi radím, ať nedbá na všechny moje rady a realizuje svoje sny. Jde to.

Za kompletní bakalářskou práci navrhuji známku A.

 Michal Kuzemenský 24.června.2014

________________________________________________________________________

Od státní komise dostal Ondřej známku A za projekt a známku A jako konečnou státní zkoušku bakalářského stupně



.

předchozí Ondřejova práce je k prohlédnutí zde

.