Největším překvapením je nepochybně urbanismus. Jestliže
návrh začínal důslednou ochranou od ulice Plzeňská, postupně se po analýze
otevřel a jeho součástí se stal uvěřitelný městský prostor – na místě, kde by
na něj vsadil opravdu málokdo. Klobouk dolů. „Propíchnout“ řešené území zkoušel
kde kdo, ale tohle se podařilo. Bez násilí, zdánlivě rostlé, mimochodně
objevené. Diagonální zkratka spojuje kupodivu opravdu to co má – vizuálně i
chůzí.
Domy? Doklad teze, že méně může být více. Bez
urbanistické konfigurace by samy o sobě neobstály. Takhle naopak vytvářejí
podprahový pocit patřičnosti, neokázalosti a podle mého soudu i esenci domova. Neodmyslitelné
od veřejného prostoru, který spoluvytvářejí. Půdorysy jsou poučeně vystavěné –
s velkými místnostmi a lodžiemi v nárožích patra. Obojí by se
v další fázi projektu pravděpodobně mírně zvětšilo. Na půdorysech je
vidět, že si autorka ještě neumí s radostí užít navrhování
v nepravoúhlém schématu a vnést do expozice prostoru vše, co tento koncept
nabízí. Řekl jsem už jednou že já klobouk dolů, jo? Tak teď Vy – udělejte si
názor.atelier architektury a urbanismu na Fakultě architektury ČVUT v Praze | studio of architecture and urban design at the Faculty of Architecture Czech Technical University in Prague
středa 12. října 2016
středa 5. října 2016
Natalie Oweyssi: "Bytový dům Plzeňská" - semestrální projekt ze zimního semestru 2015
Říká se, že čím charismatičtější dům, tím méně racionálních
otázek napadá kritika. Natalie navrhla, ať už s rozmyslem či intuicí dům
krásný a charismatický. Zadáním bylo navrhnout dům na místě celní pošty –
plechového domu ze sedmdesátých let. Její návrh je jedním z mála (možná
jediným?) který nechal tuto stopu či sentiment zaznít. Podobně jemně reaguje na
nesourodé okolí. Monotónní frontu paneláků na severu, štukové zdobené košířské
domy z přelomu století i poválečnou modernu. Jeden z domů, které
rezonují s okolím, jsou soudobé a samy záměrně postrádají návod ke čtení. I
když dříve narození „čtenáři“ modrou mozaiku poznají. Měli jsme jí plné zuby. Ostalgií
netrpím, ale oč více jsem mozaikové domy z doby mého dětství upřímně
nenáviděl, o to raději jsem tuto volnou citaci přijímal.
Vzbuzuje projekt otázky? Samozřejmě. Položíte si je.
V neposlední řadě otázky související s leitmotivem celého semestru,
kterým bylo bydlení dostupné jako záměrný provokativní kontrapunkt strategie
„housing first“, která je cílena na vyloučené lokality či skupiny obyvatelstva.
Dostupné bydlení může být jen administrativním úkonem, ne extra specifickou typologií
či dokonce estetikou. Součástí jednoho celku se tak mohou stát byty nadstandardní,
standardní, dostupné i sociální. Rozdíl poznáte podle způsobu distribuce,
administrativě nájmu či prodeje, ve skladbě bytů celku a jejich prostorovém
standardu. Cílovou skupinou dostupného bydlení můžeš být podle evropské
legislativy právě Ty, česká střední třído, stejně tak jako úředníci
ministerstva sociálních věcí se svými tabulkovými platy, kteří reformu připravují.
sobota 1. října 2016
NEDĚLNÍ SPORTOVNÍ SPECIÁL – HUSTÁ HUSTĚJŠÍ
Součástí zadání předminulého semestru bylo maximální využití
parcely. Co je to maximální? Při každé prezentaci jsme vyjma architektonického
návrhu požadovali mimo jiné i hrubou podlažní plochu. Tedy číslo. Jedna
z vlastností čísel je porovnatelnost. Objektivita! Aniž bychom
předpokládali, začali studenti navyšovat množství podlažní plochy, soutěžíce mimochodně
mezi sebou a především sami se sebou. Číslo je prostě objektivní kritérium. Za
vysoké číslo byli logicky chváleni a nejen to. Při každém dalším navýšení byli
dotazováni, zdali to není málo, třeba by to šlo i víc, ne? Souběžně
s touto podprahovou informací dostávali naši budoucí kolegové i dotazy
veskrze neměřitelné, vztahující se k návrhu: není dům příliš vysoký? Nepůsobí přehnaně
objemně? Zkusil sis to představit z tohoto místa? Zkus si představit, co
vidí obyvatel z tohoto okna. Samé subjektivní dotazy. Tedy řešitelé byli
mimochodně voláni ke zodpovědnosti, ovšem prostředky neměřitelnými, veskrze
neobjektivními. Číslo je číslo. Nejlepšími soupeři jsou lidé sami sobě. Chválení
za vysoké číslo nenápadně zmizelo, naše subjektivní dotazy sice nepřestaly,
avšak nastolený diskurs překvapivě pokračoval. Čím více, tím lépe. Za našeho
překvapení se nám přetěžování parcely dělo samo. Lidé jsou soutěživí. Největšími
protivníky jsme sami sobě.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)