odevzdávka Jakub Řídký - 8.semestr - letní 2012

Jakub svoje řešení Elsnicova náměstí nepostavil na jednom mocném architektonickém gestu, ale na akordu mnoha atraktorů, které navrhl do prostoru obou náměstí. Obvykle bývají výsledky podobných úvah tristní a výsledkem je disneyland, pokud …. Pokud se architekt dobře nezamyslí a nemá pouliční děje odpozorované, pokud dobře zná zvyklosti okolí, pokud se mu podaří dobře propojit formální a neformální prostor tak, aby se doplňoval a především pokud si na každém místě návrhu nedovede přesně představit jeho animaci – tedy reálný film, který se později bude v prostoru odehrávat. Jakub je pravděpodobně dobrý pozorovatel, protože skládačka dějů v řešeném prostoru je uvěřitelná a rozhraní – švy, jsou pevné. Jednotlivé kusy skládačky jsou lépe vidět na videu. Navržený dům je v podstatě jedním s dílů skládačky, tedy konsekventně řešený jako atraktor. V zásadě excesivní a romantická stavba, která vypadá na první pohled nereálně a na druhý pohled se nabízí úvaha, jestli právě v tom není její síla a nepřitahovala by specifickou klientelu, která hledá bydlení v domě plném dvorků, teras a lávek, blízko vody, přístavu, zahrádkářských kolonií … Za zmínku rozhodně stojí, že Jakub byl jediný v atelieru, kdo z náměstí koncepčně vyškrtl jakoukoliv tranzitní automobilovou dopravu. Tedy pokračování bujně navržené čtyřproudé ulice, která začíná na nábřeží v Karlíně a řidič má pocit, že jede do Berlína se v současném stavu trapně rozpouští právě na Elsnicově náměstí a pokračuje dál do horní části Libně a následně do Berlína, Jakub utnul a dopravu odklonil na existující okruh. Podívejte se na dopravní schema.

Podobný způsob návrhování vyžaduje hodně práce. Jednotlivá místa (vyjma domu) jsou tedy zdokumentována zkratkou, například formální zámecká zahrada, která dobíhá od Libeňského zámečku až k Rokytce je na výkrese nahrazena abstraktní krajkou. Škoda, že není pečlivě nakreslena kavárna vymezující prostor před palácem Svět. Spojuje v sobě několik funkcí a poloh, které by stálo za to vidět reálněji. Přirozený přístup rampou zvedající se podél Rokytky, sezení na střeše, tribuna pro pouliční akce, klasická kavárna uvnitř propojená s  hospodou „Nonstopáč“, která je o patro níž, tedy u hladiny Rokytky a právě v tom místě je do ní z exterieru další přístup ze zámeckého parku. Kavárna svým tvarem „objímá“ vzrostlý strom, pod kterým vznikne předzahrádka navazující na  jasně vymezenou plochu před palácem Svět, na kterém se počínaje trhy, konče pouličním kejklířstvím může dít cokoliv a koukat se můžete právě ze střechy kavárny, její tribuny nebo z předzahrádky. Přes ulici je skate park navazující na dětské hřiště… Spojování formálních a neformálních dějů je Jakubova silná stránka, stejně tak jako může být nebezpečná. Jednotlivá místa si mohou vadit, ale na druhou stranu je potřeba aby se vzájemně „neviditelně“kontrolovala. Jednoduše: čím neformálnější prostor pro specifickou klientelu navrhnu, tím pečlivěji ho musím kontrolovat prostorem formálním. Myslím, že tady se to podařilo. Koneckonců posuďte sami, tentokrát lépe na videu než na obrázcích.

Elsnicovo náměstí - Libeň

Elsnicovo náměstí - Libeň

Elsnicovo náměstí - Libeň

AUTORSKÝ TEXT

Libeň se na první pohled nemusí jevit atraktivně. Její rozbitá struktura plná holých štítů, proluk a průhledů do dvorů je však kouzle, které činí tuto čtvrť intimní a rozmanitou. Podobně, jako její nový dům, Libeň nedává své soukromí druhým, ale ukazuje, že všicni nějaké sdílíme. Odkaz dobově a místně významného Elsnicova náměstí dnes sice není pravým reprezentantem tohoto ducha, ale skýtá mnoho potenciálu, čekajícího na probuzení.

Poentou navrhování je najít klíč, systém vkládající projektu smysl napříč všemi fázemi jeho vývoje. Systém, činící projekt srozumitelným vůči svému prostředí, neboť pro něj je navrhován.

ZADÁNÍ: je krásně barevné ve svém rozpětí. Co se měřítka týče (od městské čtvrti Libně s jejími návaznostmi na ostatní městské části, až po řešení detailů parteru a dispozic bytového domu), tak i ve svém charakteru (s paletou historicky městotvorného Elsnicova náměstí, zámkem, zámeckou zahradou, náměstím Dr. Václava Holého, zčásti zaklopenou říčkou Rokytkou a v neposlední řadě prázdnou parcelou navazující na holý štít základní školy přímo vprostřed všeho právě zmíněného).

ČTENÍ NEZNÁMÉHO MÍSTA: je zdánlivě nemožné obsáhnout během zhruba vymezeného času jednoho měsíce, který je na tvorbu konceptu vymezen. Pro účely návrhu, u něhož jsem se pokoušel cílit na místní děje, jsem proto užil banálního, dle mého názoru však účinného způsobu čtení místa. Zčásti proto, že samotné děje místa jsou (a měly by být) v uživatelském smyslu banální.

Je poměrně obtížné zjisti, jak se žije v konkrétním místě lidem na komunální úrovni osobně. Snadné však je nahlédnout do vnitrobloků, dvorků a všemožných zákoutí (kterých je v Libni požehnaně), podívat se, čím jsou vyplněn a představit si, jaké děje se zde asi mohou odehrávat. V podobném duchu lze tento způsob aplikovat i na jiná měřítka a sledovat jejich vzájemné provázání, které (jak věřím) může být často odrazem vazeb odpovídajících společensko-kulturních měřítek (například srovnání vazby zastupitelstva městské části a občana, resp. občanského sdružení a vazby městské vybavenosti a služby se službami a volnočasovými aktivitami občanů).

Elsnicovo náměstí s přilehlým zámkem (v němž sídlí část městského úřadu) se na první pohled jako náměstí netváří. Je spíče betonovým poklopem Rokytky s nevzhlednými květináči, který je obklopen rušnými silnicemi a svými rozměry se vymyká přilehlé zástavbě činžovních domů. Při letmém pohledu do historie lze jeho oprávněnost a polohu ověřit, neboť již v dobách prvního rozkvětu osady Libeň tvořilo zřetelný bod mezi zámkem a židovskou čtvrtí při hlavní trase, která se dodnes zachovala v podobě Zenklovy ulice. Během průmyslové revoluce následuje další stavební růst Libně (a náměstí) a během válek pak její postupné vylidňování. Územní plány z let 1955 až do pozdních 80. let ukazují změnu přístupu k náměstí, skrze které je postupně plánován několik forem průjezdu velikostí odpovídajícímu severojižní magistrále. Současný vzhled náměstí nakonec není tak překvapující. Východiskem tohoto místa je pro mě jeho výrzné zmenšení ze západní strany až k hraně pomyslné domovní čáry paláce svět, rekonstrukce a uvedení paláce do provozu a výstavba objektu kavárny (a podmostní hospůdky) na pomezí předmostí a tribuny. Tolik k přeměně náměstí, skýtajícím potenciál mnoha venkovních akcí tak, aby si na něm jejich účastníci nemuseli připadat ztraceně (tak dle mého názoru totiž působí jeho současný stav).

DOPRAVA. je v místě Elsnicova náměstí zbytnělou bariérou, sloužící z velké části jako automobilová zkratka objíždějící neprůjezdný úsek Palmovky. Ve svém projektu počítám s návrhem architekta Pleskota, respektive s částí návrhu optimalizující libeňskou dopravu, jejíž hlavní tok je usměrnňován do Sokolovské ulice. V mém podání se pak tento krok na plánovaném území projevuje úplným zrušením průjezdu Elsnicova náměstí ze západu, tzn. z ulic Voctářova a Kotlaska (která by měla sloužit pouze pro zásobování). Průjezdu, který dle mého názoru pozbyl opodstatnění již v době úpadku průmyslových závodů v přilehlých docích.

Dále je úzavírán průjezd z ulice na Rokytce, do ulice Kotlaska v místech, kde protíná náměstí Dr. Václava Holého. Z ulice Na Rokytce je pro tento účel usměrněna jednosměrná doprava do ulice Andrštova.

V severovýchodním rohu Elsnicova náměstí, naproti základní škole přes Zenklovu ulici je vyhrazeno zastávkové automobilové stání, které dnes v těchto místech postrádají především rodiče, vozící sem své děti do školy.

IDENTITA: je faktorem, který chci podpořit a důvodem, proč se vůbec pokoušet místo číst. Identita je pro mě především historickou a morfologickou jedinečností. Jedinečností veličin, které jsou proměnné, ale není třeba je měnit dramaticky. nemám touhu podněcovat výjimečnost, pouze podpořit pocit ukotvení tím, že jednám místně.

Místním, tedy libeňským mám na mysli převážně historicky danou různorodost zastavování a vysídlování domů v rámci jednotlivých parcel, jejímž výsledkem je v měřítku čtvrti poměrně svébytný celek s tvarově nehomogenní strukturou, odkrývající slepé štíty, proluky a výhledy do dvorů a dvorků, lehké odkrývání soukromého, které však činí Libeň intimnější a malebnější, a také sociální různorodost místních obyvatel, která zde není tolik separována a ponechávána na pospas vzájemné deziluzi.

Tento pohled jsem se pokusil propsat do projektu novostavby bytového domu, jeho ideou bylo vytvořit sousedsky komunikativní a zároveň soukromé bydlení. Proto každému z jeho mezonetových bytů náleží malá soukromá zahrádka, výškově i půdorysně nastavená tak, aby nebyla nebytně centrem pozornosti pohledů z okolních zahrádek a bytů. V posledním podlaží jsou byty ateliérového typu, jejichž obyvatelé se mohou setkávat na vyhlídkové střešní terase jižního masivu domu, doplněné grily a houpačkou pro děti.

NÁMĚSTÍ DR. VÁCLAVA HOLÉHO:  není významově rovnocenným náměstím vůči tomu Elsnicovu. Je spíše předprostorem obytných bloků s parkem, který svoji jasnou čitelností a pozbytým obsahem slouží více zdánlivé, než faktické relaxaci. V návrhu je proto ve výchdoní části doplněn malým multifunkčním hřištěm a dětským hřištěm. Jeho větší část je pak znepravidelněna travinatými muldy doplněnými nepravidelně roztroušenými stromy a průlezy pro děti. K západnímu okraji náměstí tyto kopcovité tvary travin přecházejí v podobné z litých kamenin za účelem bruslařského a skateboardového vyžití. Doplňkovou součástí tohto odpočinkového prostranství je i travnatá mulda, z níž vyčnívá torzo historické karosy ŠD 11... neboť i takto krásné relikty živé historie lze poblíž Prahy nalézt na vrakovišti.

*) Kubo na konci videa je bonus. Točil jsem to na místě vyznačeným šipkou. A aby to bylo dokonalý, tak pod tím stromem je bufáč ...