MILITARY AREA

Někdy před třemi týdny jsem se vypravil ke karlínské Invalidovně. Jsem sice karlíňák, ale uvědomil jsem si, že jsem si jí vlastně nikdy pořádně neprohlédl a neobešel. Bezprostřední důvod výpravy bylo povídání se studenty, jak se špatně vyrovnávají s velkým objemem stavby, kterou navrhují. Používají slova jako monotonní a podobně. Druhý, velmi podobný důvod, byla jejich tendence řešení zahrad a dvorů. Mívají pocit, že zahrada také nemůže být prostě zahrada, vyžaduje každých deset metrů jiný povrch, nějakou atrakci, krátce řečeno mnohost. (Trochu jim křivdím, ale oni mi to prominou)

Tedy vypravil jsem se k podobné instituci, jakou letos navrhujeme. Chtěl jsem záměrně historickou a předesílám, že jsem si tam nepoctivě a předpojatě šel potvrdit svojí tezi. Ano. Invalidovna je velký objem, i když zrealizovaná byla pouhá devítina původního plánu. Na fasádách používá různé formy repetic a monotónně nepůsobí. Hledal jsem důvody proč. Ty důvody chodím hledat velmi často a nepředpojatě. Jakým kouzlem lze něčeho dosáhnout. O tezi překreslování domů, které nám připadají úplně v pořádku, až městsky „útulné“, jsem již psal. Pokud je totiž překlopíte zpět do plánu, dostaví se překvapení. Působí velice stroze a monotónńě a pak nastává to hledání kouzla v reálu. Čím to je? Kde je to kouzlo? Je to soklem? Je to římsou? Je to skvěle zvolenou repeticí otvorů nebo ideální plasticitou fasády, způsobem vložení okenního rámu nebo souhrou s kontextem? Prostě se učím. Chodím a pozoruji. Se zahradou a veřejnými prostranstvími to není jinak. Tedy jsem si na zahradě Invalidovny potvrdil svojí tezi: prostě zahrada … plus cosi … konec konců můžete se podívat na fotografiích. Kouzlo. Bylo hezké počasí, všude koberec spadaného listí a kolem mně pobíhal můj pes. Dobře se přemýšlelo. Tedy napadlo mě cosi z úplně jiného soudku.

Invalidovnu vyjma zahrady obklopuje krásný park. Nyní nově zrekonstruovaný za dotace Evropské unie. Už jsem o tom někde psal či přednášel. Je nádherný, ale zakázáno je tam skoro vše kromě zírání. Zaujalo mě však jiné téma. Možná znáte, možná neznáte takzvanou Nolliho mapu z roku 1748. Přikládám jí na konci k článku ve velkém rozlišení a doporučuji jí rozkliknout. Mapa je zvláštní a proslulá svým zpracováním. Je pouze černobílá a rozlišuje tedy pouze dvě věci, dva druhy prostorů: veřejný bíle a soukromý černě. Abyste ještě lépe pochopili, nerozlišuje ani interier a exteriér, tedy bílou barvou (veřenou) jsou nakresleny i interiéry tržnic, kostelů. Je to velice důležitá mapa. Mělo by jí mít zpracované každé chytré město, jak podotkl jeden můj kolega. Zítra je pozdě. Je méně zajímavé, že mapa zdůrazňuje prostor interieru, coby prostor veřejný. Důležitější je, že ho staví na roveň přilehlé ulici či náměstí. Úplně nejdůležitější je fakt, že onu přilehlou ulici či náměstí veřejný interier ovlivňuje. Ukázáním tohoto propojení začnete mnohem lépe chápat smysl jednotlivých městských prostorů. Zkrátka a dobře, Nolliho mapa nepovažuje domy za knedlíky rozeseté po desce stolu, se kterými náhodně postrkujete vidličkou.
Obloukem se dostáváme zpět k naší Invalidovně. Park nefunguje úplně ideálně a zahradu Invalidovny nikdo nepoužil nejméně třicet let, (pominu-li pravděpodobné neformální toalety v křovíčkách). Zkuste hádat čím je Invalidovna naplněna a jakou plní funkci. Odpověď jsem naznačil už v titulku. Je v ní Ústřední vojenský archiv. Zdá se to k neuvěření, ale v centru města leží monumentální knedlík plný zetleného papíru a suchých hoven. Za monumentální a krásnou barokní fasádou uzavírající se do parku slepými okny se nachází nevím co. Co si ty kluci zelený potřebujou v centru města v parku schovat, aby to měli opravdu po ruce? Plány tanků? Fotky z mejdanů NATO, udavačské dopisy, padesát let staré povolávací rozkazy armády, která, pokud si dobře pamatuji nikdy nebojovala? Napadlo někoho, jak cenný dům armáda okupuje? Přemýšlel někdo nad potenciálem domu?
Stále nám něco chybí. Chováme se, jako kdyby nám stále chyběla obestavěná plocha. Současně v té nejluxusnější skladujeme papír. Někde chybí dětský domov, tu sociální bydlení, bezbariérové byty a startovní byty nebo prostě byty,  domov seniorů nebo nakrásně luxusní hotel, kanceláře neziskovek, ziskovek nebo veřejné správy. Prostě cokoliv užitečnějšího než je v současnosti uloženo v Invalidovně.  A naposledy zpět k Nolliho mapě. Už rozumíte, co dělá tento knedlík se širokým okolím? Jak neuvěřitelně to špatné využití budovy znehodnocuje území kolem sebe a to nejen v těsné blízkosti? Zapojte fantazii.Určitě nejsem první ani poslední, kdo o využití Invalidovny píše. Jenže já jsem odborník. Co bych Vám takhle v neděli odborného poradil? Zkuste napsat svému zastupiteli. O souvislostech Nolliho mapy bude nejspíš vědět prd, ale od teďka už mu to budete umět vysvětlit. A naši studenti? Ti vypadají, že si s objemem i zahradou poradí ...

Něco strašně tajnýho, co je potřeba mít každej den po ruce



mapa okolí Invalidovny - stávající stav





Mapa Invalidovny po vzoru Giovanni Battisty Nolliho




Totéž s rajskou omáčkou a knedlíkem.





Tento plán nakreslil italský architekt a kartograf Giovanni Battista Nolli v roce 1748. Mapa je velmi přesná, jako kartografický podklad se používala až do roku 1970. Nolli kreslil všechna veřejně přístupná místa ve městě bíle, takže mapa obsahuje třeba i půdorysy jednotlivých kostelů, tržnic a veřejných dvorů a zahrad. Zobrazena tak je struktura nejen opravdových venkovních veřejných prostranství – ulic a náměstí, ale i „vnitřní“ prostory města. Kliknutím zvětšíte na velké rozlišení



- související článek na našem webu je Veřejný prostor

- související článek na našem webu je Kdo staví město ?

- související článek na našem webu je Nejde

- související článek na našem webu je Karlínská zeď - archiv 2005

- související článek na našem webu bude Parcela na konci světa