odevzdávka Vojtěch Jeřábek - zimní semestr 2012 - bydlení pro seniory

Vojta si jako první obraz vybral „dům – zeď“. Posléze samozřejmě přišel na drobné úskalí, že domy mají okna a to tak velká, že nenavrhuje-li spalovnu tuhého komunálního odpadu nebo krematorium, řeší kvadraturu kruhu. Několikrát jsem od architektů slyšel postesk téhož druhu. Navrhovat domy by bylo fajn, ale ta okna to prostě kazí. Hmm, stejně tak jako kola kazí bicykl. Funkce oken je jasná asi každému, jejich potenciál však nikoliv. Je prostě nezbytné chodit a pozorovat. Právě okna jsou jednou z nejzajímavějších „ozdob domu“, pokud ji člověk umí vidět. V některých atelierech v zahraničí mohou věnovat celý semestr zkoumání oken – jejich nasazení, hloubce, ostění, špaletám, lesku, tloušťce rámu – to všechno ovlivňuje dům a není třeba hledat nějaké oddělení speciálních efektů. Stejně tak si vyzkoušejte nakreslit do plánu okapy, zábradlí a všechny drobnosti, které se na domě objeví, a zjistíte, že nezbytných ingrediencí návrhu je víc než potřebujete. Tím se oklikou dostáváme zpět k Vojtovu návrhu. Postupně změnil obraz a představu domu do – jak sám řekl – bytovkového bastlu. Konec konců, pro inspiraci nemusel chodit až tak daleko. Naši kolegové to mažou na hektary. Byli jsme skeptičtí, protože práce s „nízkým“ je vždycky nebezpečná a málokdy ji lze zachytit na papír. Konstatuji, že Vojtovi se chůze po laně podařila a odhaduji, že navrhl pro seniory čitelný a blízký dům, před kterým není třeba mít ostych a zároveň užitím pokleslého tématu nezůstal nízkým, ale stal se konzistentním dílem. Je radost sledovat jemnosti návrhu, který pracuje právě s výše řečeným. Vojtovy návrhy nejsou nápadné na první pohled, a čím déle je posléze studuji, tím více jim věřím.

Vojtovi se podařila málokdy viděná věc. Pomocí úplně prajednoduchých nástrojů vykouzlil v každém místě návrhu útulné a praktické prostory. Nechce se mi kazit dojem z projektu pitváním jednotlivostí. Za všechny jmenuji jeden příklad: koňská lavice podél celé říční fasády (koňská lavice je vně domu vytažený sokl, na který si lze sednout, položit květináč -  dříve se z takové lavice nasedalo na koně). Koukám na perspektivu vstupní piazzety. Chce to odvahu, dokázat udržet kreativní zpupnost na uzdě a několika okny vyjádřit pocit útulnosti.

Logika vnitřního prostorového schématu je samozřejmá. Proto také dala nejvíc práce. Kvalitu vnitřních prostor Vojtěch ověřoval prostorovým modelem – počínaje společnými prostory, konče pokoji. Za nenápadný projekt Vojta asi nebude sbírat vavříny. O to větší má úctu. Až nebudu vědět, zeptám se, jak to dokázal. Dozvím se pravděpodobně: „tak nějak normálně“.

první "obraz domu"

AUTORSKÝ TEXT

V hlavní roli stromy. Za nimi prosvítá dům. Vypadá obyčejně, velká okna, světlo tvaruje omítku. Na plácku u vchodu je vytaženo několik stolků, kolemjdoucí na kávě, šum jezu. Střih, pohled se otáčí. Jsem v pokoji a sedím v okně. Koruny stromů mám na dosah. Pozoruji tep života, říčky, procházející lidi a psy, zvonící cyklisty. Děti hrající si v parku. Soused pod oknem něco kutí na záhonku. Jsem doma.

Z jedné strany hrana parku, z druhé potok a splav. Ze třetí ne zrovna kvalitní development. Nezastavěná parcela oplývající sítí pěšinek, oblíbená k venčení psů a zkrácení cesty. A já do toho s bydlením pro seniory. To je v naší zemičce dlouhodobě stigmatizováno zkušenostmi z odosobnělých velkých ústavů minulosti. Složitá situace.

Nový model domova by měl být méně úřední a více lidský, umožnit obyvateli identifikaci s celým společenstvím. Proto navrhuji celý komplexní stavební program bydlení, denního stacionáře a klubu jako jeden objekt, rozkročený mezi řeku a park. Z okna pokoje je vždy vidět další část domu, nebo alespoň soukromá zahrada, což pomáhá sebeuvědomění jakožto nedílné součásti celku. Dělení na tvrdší a měkčí péči je poměrně flexibilní, na patrech jsou rozmístěny větší a menší sesterny - je tak možné bojovat se zhoršujícím se zdravotním stavem pořád ve stejném vlastním pokoji, který se nové situaci, stejně jako zbytek péče, přizpůsobí. Obytné buňky jsou poměrně velkoryse dimenzované, aby bylo možné pokoj dovybavit vlastním nábytkem, na který je člověk zvyklý. Byty navazující na terén pak fyzicky zdatnějším umožňují starat se o vlastní záhon, na sokl domu se dá při vycházce pohodlně usednout a pozorovat ruch pěší trasy podél Rokytky či naopak klid soukromých zahrad.

Linearita parcely dělí dům na dvě křídla, stýkající se u jezu. Severojižní končí v tomto místě vyšší předsazenou částí s restaurací, stacionářem a klubem pro seniory, která spolu s potokem a druhým křídlem tvoří centrální vstupní plácek a staví se skoro až k vodě, nechávajíc pouze úzkou pěšinku pro prosmýknutí se dále do parku. Sem přichází návštěvníci, ráno se zde míhají rodiny vezoucí prarodiče do stacionáře. Za slunného dne se kavárna otevře nabízenému prostoru a stolečky se vyhrnou ven. Je to jediné místo, kde jsem pokácel stávající stromy tak, aby bylo náměstíčko otevřené k řece a příchozím. Zbytek domu pouze nenápadně prosvítá svým okrovým hrubým štukem s hlazenými světlejšími částmi kolem okenních otvorů.

Křídlo ležící podél Rokytky nabízí v parteru pronajímatelné plochy ať už pro aktivní obyvatele nebo lidi z venku a prostory pro obchody, kadeřnictví či pedikúra. Množství těchto ploch by mělo komplexu pomáhat s financováním provozu, navíc vytváří živý veřejný prostor před samotným domem. Veřejnosti přístupná přes recepci v hlavní hale je i jídelna s výhodnými cenami obědů, stejně tak balneo provoz a rehabilitace.
Obyvatelé mají ve svém pokoji vlastní toaletu i malou kuchyňskou linku, důležitá je však motivace k setkávání se s ostatními. K tomu jsou určeny společné obytné prostory s lépe vybavenou kuchyní. Další možnosti skýtá dílna, s interiérem propojitelný chráněný dvorek, herna s kulečníkem a zahradničení. Pozemek, od vedlejších bytovek odstíněný zdí a od parku nízkou zídkou kombinovanou s živým plotem, nabízí ve dvou výškových úrovních spoustu prostor k zahrádkářské činnosti, hraní pétanque nebo stín pergoly. A pokud se člověk na nějaké družení zrovna necítí, může okolní život pozorovat z okna pokoje, na jehož nízkém dřevěném parapetu se dá pohodlně sedět, nebo nasaje čerstvý vzduch ve francouzském okně, tváří v tvář zeleným korunám okolních stromů.