čtvrtek 15. srpna 2013

diplomní projekt Jana Homolová - zimní semestr 2012 - bydlení pro seniory

Jana v našem atelieru zpracovávala diplomní projekt. Není tedy potřeba dlouhý úvod. Na konci příspěvku je protokolární hodnocení a oponentura od architekta Honzy Žalského.






















AUTORSKÝ TEXT

Bydlení pro seniory v Podvinní je bydlení v jednom domě podél řeky Rokytky. Dům svoji malou výškou, otevřeností a zálivy podporuje cestu kolem ní, vtahuje kolemjdoucí dovnitř domu a naopak zachovává soukromí obyvatel i přes jejich stálý kontakt s okolím. Nejdůležitějším tématem domu je obytná chodba. Ta je jeho nejživějším prostorem, místem každodenního kontaktu, nezávazného potkávání obyvatel, místem, kde se vždy něco děje.
Bydlení pro seniory by mělo být klasickým domovem, ne institucí. Mělo by přestat být povinností toho, co nás jednou čeká, ale naopak začít být něčím, pro co se sám každý rozhodne. Každý by v něm měl najít své soukromí a klid, ale také společnost druhých. Důležitý je jak kontakt lidí v domově, tak i mimo něj. Domov by se neměl navenek uzavírat, ale naopak otevřít a vtahnout do sebe dění města a tím oživit dění vnitřku domova.
Koncept
(témata: protékající Rokytka, zálivy, cesty, obytná chodba)
Dům navrhuji v zadní části pozemku, kde jím podporuji původní cestu vedoucí od obytného souboru kolem Rokytky. Z druhé strany cesty umisťuji malý objekt, který je pro další aktivity zvenčí a který přináší další možnosti využívaní určené samotnou institucí. Podél řeky je dům co nejvíce prostupný, otevřený veřejnosti. Je v této části také nízký, jednopodlažní, aby zůstal průhled k Rokytce od bytových domů. Bydlení je situováno směrem k parku a bytovým domům. Celý dům je protkán chodbou, která se stává společným obytným prostorem, centrem všeho dění.
Fasáda se vlní kolem Rokytky a v některých místech vytváří zálivy, kde dochází ke kontaktu obyvatel domu a kolemjdoucích.
Příjezd k domu je řešen ze západní strany pozemku, kde je umístěno parkoviště pro veřejnost a obyvatele domu. V domě jsou podzemní garáže, které slouží zaměstnancům, klientům denního stacionáře pro lepší dostupnost a k zásobování objektu.
Bydlení v jednom domě podél Rokytky kombinuje lehčí a těžší formu péče o seniory, kde oba využívají toho, že jsou pohromadě. Zároveň nabízí služby lidem mimo domov.
Obytná chodba propichuje dům severojižně po celé její délce a vyůsťuje ve společný dvůr, kde přechází ve vnitřní pavlač. Chodba je srdcem domu. V kontrastu k obvyklým jednotlivým společenským místnostem, které nebývají moc využívány, je chodba prostorem neplánovaných potkávání, místem žijícím každou chvílí dne. Je jedním společným prostorem celého domu propojená malým atriem, navazující atmosféru obývacího pokoje. Je zde místo pro odpočinek, společné vaření, v každém patře několik stolků s počítači a jednotlivá intimní zákoutí s křesly. Kolem obytné chodby je navázáno bydlení s těžší formou péče.
Kolem vnitřní pavlače jsou uspořádané byty (lehčí forma péče). Byty i pokoje v prvním podlaží mají předzahrádky, které pak volně přecházejí v soukromou zahradu domu. Dvůr je určen pro relaxaci a klidové aktivity v zahradě, postupně přechází v divočejší zahradu se záhonky a skleníky, která navazuje na přilehlý park. Na sever od domu se nachází ovocný sad.
Konstrukce domů je založená na kombinovaném systému stěn a sloupů. Vnější obvodové stěny jsou z monolitického železobetonu. Vnitřní nosný systém je založený na sloupech, který umožňuje větší variabilitu a flexibilitu domu.
Beton přechází i na fasádu domu. Přináší obraz města do přírody. Vzniká obraz domu vymezený tvrdostí betonu a jemností okolní přírody kolem Rokytky. Pro zmírnění tvrdosti a příblížení tak jeho obyvatelům je fasáda členěna strukturou betonu. Je zde využito střídání hladkého betonu s hrubým pemrlovaným betonem, což rozehrává fasády celého domu. Podél Rokytky se fasáda rozvlňuje střídajícími pásy betonu a ty přecházejí na horní část kolem celého domu a vytvářejí jeho korunu. V místě, kde se obytná chodba propichuje na fasádu, je podpořena výrazným prosklením.

______________________________________________________________________

DIPLOMNÍ PROJEKT - HODNOCENÍ VEDOUCÍHO PRÁCE
autorka projektu: Jana Homolová
vedoucí práce: Michal Kuzemenský

Jana svým návrhem kopírovala vlastnosti parcely. Tedy její projekt je sadou po sobě jdoucích rozhodnutí, která logicky a věcně odpovídají na komplikovanost místa.
Nebudu znovu popisovat jednotlivosti projektu, které popsala diplomantka, pouze stručně vytáhnu, co považuji za důležité, kvalitní či diskutabilní.
První kvalita projektu je zřejmá a okamžitá. Dům se dělí na dvě křídla. Podél Rokytky, tedy oblíbené pěší a cyklistické rekreační trasy, která ovšem vede po druhém břehu, je umístěné křídlo s veřejnými či poloveřejnými prostory. Jeden ze záměrů projektu byl nenavrhovat pouze domov, ale případný cíl procházek, komunitní centrum, prostě živé místo. Křídlo je jednopodlažní, vynecháváním plného a prázdného prostoru dává nahlédnout kolemjdoucímu, zbavuje ostychu a to oboustranně a zároveň myslí na intimitu. Na střeše tohoto křídla je pochůzí střecha pro rezidenty domova. Mohou pozorovat dění. Tato část projektu je extra povedeným místem. Odhaduji, že by zvládlo vykompenzovat hlavní a jediný nedostatek druhého křídla domu. Janě se nepodařilo zbavit dům puncu instituce. I když vím, jak neformálně uvažuje, tohle byl paradoxně hlavní boj.
Dům je totiž jinak skvěle navržený. Jana si na stísněné parcele troufla na dispoziční trojtakt. Celé kusy pravoúhlých traktů pokojů ale láme a tím vytváří prostor pro obytnou chodbu. Geometrie je velmi chytrá, uprostřed dochází k mimochodnému sevření a na obě strany se chodba rozšiřuje směrem ke světlu. Skvělý soudobý půdorys a prostorové schema, včetně napojení domu s lehčí péčí, který vytváří svým vlastním objemem svůj vlastní dvůr.
Když jsem viděl půdorysy, tak jsem si okamžitě představil neformální neinstitucionální prostor. I zde se ve vizualitě podařilo, resp. nepodařilo docílit určitého neosobního chladu tam, kde si oprávněně myslím, že by ve skutečnosti nebyl. Myslím, že to co je evidentní na vizualitě nízkého křídla, platí zevnitř i pro křídlo vysoké, bydlící … ale prodané to není.
Exteriérový povrch celého domu je beton. I zde platí poznámka o instituci, ale z jiné strany. Kontext. Dům je na parcele těžko uvěřitelný. Neumím najít odkaz, či obraz, který by ho činil samozřejmým. Patřičným. Zde je nedokročeno. Buď měla být kultivace a úprava betonové fasády dokončena, měla být hlavním tématem a začali bychom si představovat zámeček v parku, nebo měl být beton, tedy umělý kámen více ponechán přírodě a divokému náhonu, na jehož hraně stojí a mohli bychom jej číst jako esenci romantického vodního díla.
Vlastně dost kritizuji a přitom mluvíme o velice kvalitním projektu. Zopakuji začátek. Sled vtipných a logických odpovědí na otázky komplikované parcely i programu. Proč tedy kritika? Doprčic protože to mohlo být úplně skvělé. Navrhuji známku A.

Michal Kuzemenský 4.února.2013

______________________________________________________________________

OPONENTURA DIPLOMNÍHO PROJEKTU

Téma: Bydlení pro seniory v Podvinní
Diplomant: Jana Homolová
Oponent: Jan Žalský

Dobré zadání, tedy dobře položená otázka bývá podmínkou dobré odpovědi. Předchozí
dvě zadání v ateliéru pánů Kuzemenského a Synka na FA ČVUT byly takové. Jejich třetí
zadaný úkol ze zimního semestru školního roku 2012/2013 je toho dalším důkazem. Domov pro seniory namixovaný s domem s pečovatelskou službou, denním stacionářem a klubem pro seniory v kombinaci s „divokostí“ parcely, jak sami pánové popisují vybraný pozemek, tak již předem vyzývá k zajímavým řešením. Přidá- li se k tomu nasazení a vycizelovaná metoda, kterou pánové v ateliéru aplikují, je zaděláno na nepřehlédnutelné výsledky v mantinelech FA ČVUT.
K tomu zajímavějšímu v rámci produkce FA ČVUT tento rok bude tak patřit i diplomní práce slečny Jany Homolové. To je zřejmé již z úvodu její textové zprávy stejně tak jako z koláží vystihující prvotní obraz domu. S tím, co slečna Homolová píše ve své zprávě, nelze
jinak než souhlasit. Podle ní by dům pro seniory neměl být institucí. Měl by být místem, kde
se může stáří klidně a plnohodnotně rozvíjet. Dům by se neměl uzavírat před okolím, ale měl
by umožňovat vzájemnou komunikaci uživatelů s ostatními. Měl by dát kolemjdoucím důvod
vstoupit.
Ve zprávě stejně tak jako při společném rozhovoru, tedy v rovině slova, je koncepce domu srozumitelná a jasná. Kavárna, restaurace a volně pronajímatelný prostor společně s venkovními lavicemi a molem při říčce zvou ke vstupu rodinek na nedělní vycházce, k sesednutí z kola projíždějících cyklistů i k vydechnutí ranních běžců. Anebo vnitřní velkorysá
obytná chodba nahrazující společenské a bokem situované prostory v domě. Chodba jako
takový společný pokoj, kde bude radost se potkávat s ostatními a třeba si i něco uvařit. To vše je čitelné i z koláží, které jsou nedílnou součástí metody v ateliéru. Ze slov, ze skic,
stejně tak jako z objemného diplomního semináře je zřejmý zápal a radost z hledání podstaty.
To se však začne měnit při pohledu na plány a zákresy, tedy na zobrazení popisující
vlastní návrh. A s rostoucím počtem otázek se zdá čím dál patrnější, že z vize tak jasné na
počátku je postupně ukrajováno. A že s každým dalším zobrazením domu se původní koncepce rozmělňuje.
Je jistě možné, že škaredý půdorys může fungovat lépe než půdorys na první pohled
krásný. Není ale možné evidentní chyby v půdorysu, jako je plýtvání s plochou v 1.PP, nebo
nepřesvědčivé uspořádání pokojů, kde se snad všechny dveře otevírají zrovna naopak než by uživatel požadoval a kde není možné sednout si ke stolku společně se sousedkou, skrývat za onu chtěnou škaredost.
Stejně tak může být diskutabilní zaměňovat provozní nedostatky za touhu vychovávat uživatele domu. Stáří je ošemetná věc, a když už se architekt rozhodne, že naprojektuje
uživateli cestu z pokoje na místo stravování dlouhou natolik, že by se mohla stát prospěšnou
pro jeho tělo, neměla by ta cesta být jedinou možností jak se dostat k jídlu.
A možná, že pak začíná pokulhávat i formální zpracování obytné chodby, tedy jednoho
z hlavních leitmotivů diplomní práce. Z plánů je zřejmý koridor s množstvím dveří po obou
stranách a tam, kde jsou namalované stolky, chybí přirozené světlo. A naopak, kde by mohl
být třeba velký jídelní stůl pro společné oslavy je schodiště a atrium. Rozpačité jsou pak i
sporadické zálivy, kdy se vnitřní chodba propíše do fasády domu. Sympatická nálevkovitost
chodby je tak všemi těmito aspekty snižována.
Je těžké prvotní vizi udržet až do konce a nepadnout pod tíží provozních, dispozičních, konstrukčních, estetických, právních a mnoha dalších požadavků.
Nakonec si myslím, že práce slečny Homolové je důkazem toho, že je možné vypořádat
se všemi nástrahami se ctí. Sympatické jsou veřejně přístupné zálivy se zahradami, které jsou vykrojeny v objemu nižší části domu při řece Rokytce. Přesvědčivý je domek při západní
straně komplexu respektující stávající cestu v území. Výstižné je zobrazení provozního
uspořádání domu pomocí axonometrie. Nepřehlédnutelná je poctivá práce s fasádou všech
částí domu. Pohledy na dům se vyznačují velkou mírou propracovanosti a příjemné
realističnosti.
Přeji slečně Homolové i nadále odvahu, se kterou přistoupila k zadání, doporučuji její
diplomní práci k posouzení a navrhuji ji ohodnotit stupněm C.


 Jan Žalský 4.února.2013


















Žádné komentáře:

Okomentovat