Bydlení
pro seniory v Podvinní je bydlení v jednom domě podél řeky
Rokytky. Dům svoji malou výškou, otevřeností a zálivy podporuje
cestu kolem ní, vtahuje kolemjdoucí dovnitř domu a naopak
zachovává soukromí obyvatel i přes jejich stálý kontakt s
okolím. Nejdůležitějším tématem domu je obytná chodba. Ta je
jeho nejživějším prostorem, místem každodenního kontaktu,
nezávazného potkávání obyvatel, místem, kde se vždy něco
děje.
Bydlení
pro seniory by mělo být klasickým domovem, ne institucí. Mělo by
přestat být povinností toho, co nás jednou čeká, ale naopak
začít být něčím, pro co se sám každý rozhodne. Každý by v
něm měl najít své soukromí a klid, ale také společnost
druhých. Důležitý je jak kontakt lidí v domově, tak i mimo něj.
Domov by se neměl navenek uzavírat, ale naopak otevřít a vtahnout
do sebe dění města a tím oživit dění vnitřku domova.
Koncept
(témata:
protékající Rokytka, zálivy, cesty, obytná chodba)
Dům
navrhuji v zadní části pozemku, kde jím podporuji původní cestu
vedoucí od obytného souboru kolem Rokytky. Z druhé strany cesty
umisťuji malý objekt, který je pro další aktivity zvenčí a
který přináší další možnosti využívaní určené samotnou
institucí. Podél řeky je dům co nejvíce prostupný, otevřený
veřejnosti. Je v této části také
nízký, jednopodlažní, aby zůstal průhled k Rokytce od bytových
domů. Bydlení je situováno směrem k parku a bytovým domům. Celý
dům je protkán chodbou, která se stává společným obytným
prostorem, centrem všeho dění.
Fasáda
se vlní kolem Rokytky a v některých místech vytváří zálivy,
kde dochází ke kontaktu obyvatel domu a kolemjdoucích.
Příjezd
k domu je řešen ze západní strany pozemku, kde je umístěno
parkoviště pro veřejnost a obyvatele domu. V domě jsou podzemní
garáže, které slouží zaměstnancům, klientům denního
stacionáře pro lepší dostupnost a k zásobování objektu.
Bydlení
v jednom domě podél Rokytky kombinuje lehčí a těžší formu
péče o seniory, kde oba využívají toho, že jsou pohromadě.
Zároveň nabízí služby lidem mimo domov.
Obytná
chodba propichuje dům severojižně po celé její délce a vyůsťuje
ve společný dvůr, kde přechází ve vnitřní pavlač. Chodba je
srdcem domu. V kontrastu k obvyklým jednotlivým společenským
místnostem, které nebývají moc využívány, je chodba prostorem
neplánovaných potkávání, místem žijícím každou chvílí
dne. Je jedním společným prostorem celého domu propojená malým
atriem, navazující atmosféru obývacího pokoje. Je zde místo pro
odpočinek, společné vaření, v každém patře několik stolků s
počítači a jednotlivá intimní zákoutí s křesly. Kolem obytné
chodby je navázáno bydlení s těžší formou péče.
Kolem
vnitřní pavlače jsou uspořádané byty (lehčí forma péče).
Byty i pokoje v prvním podlaží mají předzahrádky, které pak
volně přecházejí v soukromou zahradu domu. Dvůr je určen pro
relaxaci a klidové aktivity v zahradě, postupně přechází v
divočejší zahradu se záhonky a skleníky, která navazuje na
přilehlý park. Na sever od domu se nachází ovocný sad.
Konstrukce
domů je založená na kombinovaném systému stěn a sloupů. Vnější
obvodové stěny jsou z monolitického železobetonu. Vnitřní nosný
systém je založený na sloupech, který umožňuje větší
variabilitu a flexibilitu domu.
Beton
přechází i na fasádu domu. Přináší
obraz města do přírody. Vzniká obraz domu vymezený tvrdostí
betonu a jemností okolní přírody kolem Rokytky. Pro zmírnění
tvrdosti a příblížení tak jeho obyvatelům je fasáda členěna
strukturou betonu. Je zde využito střídání hladkého
betonu s hrubým pemrlovaným betonem, což rozehrává fasády
celého domu. Podél Rokytky se fasáda rozvlňuje střídajícími
pásy betonu a ty přecházejí na horní část kolem celého domu a
vytvářejí jeho korunu. V místě, kde se obytná chodba propichuje
na fasádu, je podpořena výrazným prosklením.
______________________________________________________________________
DIPLOMNÍ
PROJEKT - HODNOCENÍ VEDOUCÍHO PRÁCE
autorka
projektu: Jana Homolová
vedoucí
práce: Michal Kuzemenský
Jana svým
návrhem kopírovala vlastnosti parcely. Tedy její projekt je sadou po sobě
jdoucích rozhodnutí, která logicky a věcně odpovídají na komplikovanost místa.
Nebudu znovu
popisovat jednotlivosti projektu, které popsala diplomantka, pouze stručně
vytáhnu, co považuji za důležité, kvalitní či diskutabilní.
První
kvalita projektu je zřejmá a okamžitá. Dům se dělí na dvě křídla. Podél Rokytky,
tedy oblíbené pěší a cyklistické rekreační trasy, která ovšem vede po druhém
břehu, je umístěné křídlo s veřejnými či poloveřejnými prostory. Jeden ze
záměrů projektu byl nenavrhovat pouze domov, ale případný cíl procházek,
komunitní centrum, prostě živé místo. Křídlo je jednopodlažní, vynecháváním
plného a prázdného prostoru dává nahlédnout kolemjdoucímu, zbavuje ostychu a to
oboustranně a zároveň myslí na intimitu. Na střeše tohoto křídla je pochůzí
střecha pro rezidenty domova. Mohou pozorovat dění. Tato část projektu je extra
povedeným místem. Odhaduji, že by zvládlo vykompenzovat hlavní a jediný
nedostatek druhého křídla domu. Janě se nepodařilo zbavit dům puncu instituce.
I když vím, jak neformálně uvažuje, tohle byl paradoxně hlavní boj.
Dům je totiž
jinak skvěle navržený. Jana si na stísněné parcele troufla na dispoziční
trojtakt. Celé kusy pravoúhlých traktů pokojů ale láme a tím vytváří
prostor pro obytnou chodbu. Geometrie je velmi chytrá, uprostřed dochází
k mimochodnému sevření a na obě strany se chodba rozšiřuje směrem ke
světlu. Skvělý soudobý půdorys a prostorové schema, včetně napojení domu
s lehčí péčí, který vytváří svým vlastním objemem svůj vlastní dvůr.
Když jsem
viděl půdorysy, tak jsem si okamžitě představil neformální neinstitucionální
prostor. I zde se ve vizualitě podařilo, resp. nepodařilo docílit určitého
neosobního chladu tam, kde si oprávněně myslím, že by ve skutečnosti nebyl.
Myslím, že to co je evidentní na vizualitě nízkého křídla, platí zevnitř i pro
křídlo vysoké, bydlící … ale prodané to není.
Exteriérový
povrch celého domu je beton. I zde platí poznámka o instituci, ale z jiné
strany. Kontext. Dům je na parcele těžko uvěřitelný. Neumím najít odkaz, či
obraz, který by ho činil samozřejmým. Patřičným. Zde je nedokročeno. Buď měla
být kultivace a úprava betonové fasády dokončena, měla být hlavním tématem a
začali bychom si představovat zámeček v parku, nebo měl být beton, tedy
umělý kámen více ponechán přírodě a divokému náhonu, na jehož hraně stojí a
mohli bychom jej číst jako esenci romantického vodního díla.
Vlastně dost
kritizuji a přitom mluvíme o velice kvalitním projektu. Zopakuji začátek. Sled
vtipných a logických odpovědí na otázky komplikované parcely i programu. Proč
tedy kritika? Doprčic protože to mohlo být úplně skvělé. Navrhuji známku A.
Michal Kuzemenský 4.února.2013
______________________________________________________________________
OPONENTURA DIPLOMNÍHO PROJEKTU
Téma: Bydlení pro seniory v Podvinní
Diplomant: Jana Homolová
Oponent: Jan Žalský
Dobré zadání, tedy dobře položená otázka
bývá podmínkou dobré odpovědi. Předchozí
dvě zadání v ateliéru pánů Kuzemenského a
Synka na FA ČVUT byly takové. Jejich třetí
zadaný úkol ze zimního semestru školního
roku 2012/2013 je toho dalším důkazem. Domov pro seniory namixovaný s domem s
pečovatelskou službou, denním stacionářem a klubem pro seniory v kombinaci s
„divokostí“ parcely, jak sami pánové popisují vybraný pozemek, tak již předem
vyzývá k zajímavým řešením. Přidá- li se k tomu nasazení a vycizelovaná metoda,
kterou pánové v ateliéru aplikují, je zaděláno na nepřehlédnutelné výsledky v mantinelech
FA ČVUT.
K tomu zajímavějšímu v rámci produkce FA
ČVUT tento rok bude tak patřit i diplomní práce slečny Jany Homolové. To je
zřejmé již z úvodu její textové zprávy stejně tak jako z koláží vystihující
prvotní obraz domu. S tím, co slečna Homolová píše ve své zprávě, nelze
jinak než souhlasit. Podle ní by dům pro
seniory neměl být institucí. Měl by být místem, kde
se může stáří klidně a plnohodnotně
rozvíjet. Dům by se neměl uzavírat před okolím, ale měl
by umožňovat vzájemnou komunikaci uživatelů
s ostatními. Měl by dát kolemjdoucím důvod
vstoupit.
Ve zprávě stejně tak jako při společném
rozhovoru, tedy v rovině slova, je koncepce domu srozumitelná a jasná. Kavárna,
restaurace a volně pronajímatelný prostor společně s venkovními lavicemi a
molem při říčce zvou ke vstupu rodinek na nedělní vycházce, k sesednutí z kola
projíždějících cyklistů i k vydechnutí ranních běžců. Anebo vnitřní velkorysá
obytná chodba nahrazující společenské a
bokem situované prostory v domě. Chodba jako
takový společný pokoj, kde bude radost se
potkávat s ostatními a třeba si i něco uvařit. To vše je čitelné i z koláží,
které jsou nedílnou součástí metody v ateliéru. Ze slov, ze skic,
stejně tak jako z objemného diplomního
semináře je zřejmý zápal a radost z hledání podstaty.
To se však začne měnit při pohledu na plány
a zákresy, tedy na zobrazení popisující
vlastní návrh. A s rostoucím počtem otázek
se zdá čím dál patrnější, že z vize tak jasné na
počátku je postupně ukrajováno. A že s
každým dalším zobrazením domu se původní koncepce rozmělňuje.
Je jistě možné, že škaredý půdorys může
fungovat lépe než půdorys na první pohled
krásný. Není ale možné evidentní chyby v
půdorysu, jako je plýtvání s plochou v 1.PP, nebo
nepřesvědčivé uspořádání pokojů, kde se
snad všechny dveře otevírají zrovna naopak než by uživatel požadoval a kde není
možné sednout si ke stolku společně se sousedkou, skrývat za onu chtěnou
škaredost.
Stejně tak může být diskutabilní zaměňovat
provozní nedostatky za touhu vychovávat uživatele domu. Stáří je ošemetná věc,
a když už se architekt rozhodne, že naprojektuje
uživateli cestu z pokoje na místo
stravování dlouhou natolik, že by se mohla stát prospěšnou
pro jeho tělo, neměla by ta cesta být
jedinou možností jak se dostat k jídlu.
A možná, že pak začíná pokulhávat i
formální zpracování obytné chodby, tedy jednoho
z hlavních leitmotivů diplomní práce. Z
plánů je zřejmý koridor s množstvím dveří po obou
stranách a tam, kde jsou namalované stolky,
chybí přirozené světlo. A naopak, kde by mohl
být třeba velký jídelní stůl pro společné
oslavy je schodiště a atrium. Rozpačité jsou pak i
sporadické zálivy, kdy se vnitřní chodba
propíše do fasády domu. Sympatická nálevkovitost
chodby je tak všemi těmito aspekty
snižována.
Je těžké prvotní vizi udržet až do konce a
nepadnout pod tíží provozních, dispozičních, konstrukčních, estetických, právních
a mnoha dalších požadavků.
Nakonec si myslím, že práce slečny Homolové
je důkazem toho, že je možné vypořádat
se všemi nástrahami se ctí. Sympatické jsou
veřejně přístupné zálivy se zahradami, které jsou vykrojeny v objemu nižší
části domu při řece Rokytce. Přesvědčivý je domek při západní
straně komplexu respektující stávající
cestu v území. Výstižné je zobrazení provozního
uspořádání domu pomocí axonometrie.
Nepřehlédnutelná je poctivá práce s fasádou všech
částí domu. Pohledy na dům se vyznačují velkou
mírou propracovanosti a příjemné
realističnosti.
Přeji slečně Homolové i nadále odvahu, se
kterou přistoupila k zadání, doporučuji její
diplomní
práci k posouzení a navrhuji ji ohodnotit stupněm C.
Žádné komentáře:
Okomentovat