odevzdávka Vojta Jeřábek - 8.semestr - letní 2012

Vojtův návrh Elsnicova náměstí není třeba příliš popisovat, je přehledný z fotek a videa. V rámci našeho atelieru Vojta provedl na Elsnicově náměstí jeden z nejzásadnějších zásahů. Změnil vztah Libeňského zámečku a náměstí. Libeňský zámeček stojí k Elsnicově náměstí bokem a na kopci. Vztah spíše rozpačitý. Někteří autoři řešili tento vztah spuštěním zámecké zahrady až k Rokytce … Vojta k patě kopce navrhl opěrnou stěnu s podloubím a tím „dal“ zámečku podstavec. Zprvu jsem byl k nápadu skeptický, ale postupně mě přesvědčila změna, kterou tento nápad přinesl do Elsnicova náměstí/nábřeží (Rokytka odkryta). Náměstí dostalo důstojnost a prostor. To samé platí myslím i o zámečku. Na moje gusto je na celém podloubí ještě hodně neudělané práce, která by vedla k jeho zjemnění, zejména na jeho nároží. V podloubí jsou obchody, zázemí trhů a akcí, které by se měly na Elsnicově náměstí konat. Na náměstí může z tohoto důvodu jezdit obslužná automobilová doprava, jsou tam připravena média (napojení na elektřinu, vodu…). Tedy kromě důstojnosti i životný a neformální veřejný prostor. Ze zámecké zahrady, respektive z koruny zdi nad podloubím lze z nadhledu pozorovat dění a odpočívat … Mimochodem, na téhle zámecké zahradě by byla příjemná svatba, ne? Celé gesto monumentalizuje prostor a projekt se stává jedním z těch, které místu dávají potenciál centra Libně. Stejně čitelné a sebejisté jsou ostatní zásahy v celém řešeném prostoru. Na situaci vypadají až lapidárně schematicky, ale svojí skladbou, návazností, provedením a rozhraními jsou uvěřitelné. Animace jednotlivých částí prostoru je na videu.

Elsnicovo náměstí - Libeň

Elsnicovo náměstí - Libeň

Elsnicovo náměstí - Libeň

AUTORSKÝ TEXT

Holé, prázdné štíty. Upomínka na něco, co zmizelo, anebo možná nikdy ani nebylo. Procházím Libní a vidím jich spousty. ZŠ Bohumila Hrabala, má hned dva. Chci jejich siluetu, jakožto znakové pojítko s místem, uchovat. Přiléhající dvě náměstí si zaslouží zapojit do života místních, spojit s tepem Zenklovy ulice a okolí. Snažím se o adekvátnost vůči Libni, o znovunalezení identity jednotlivých míst.

Duši Elsnicova náměstí skrývají kubíky betonu. Rokytka se ocitla pod obřím dopravním ostrůvkem, územím nikoho. Na počátku minulého století, kdy k překrytí toku došlo, zde stávala tržnice. Ta však postupem času zanikla, dnes zámek shlíží ze svého vršku na prázdné „lavičky z Osmičky“, žadonící o spočinutí. Palác Svět se stal nejistým hráčem v podnikatelských spekulacích. Celý prostor se otevírá ruchu Zenklovky, ale není její součástí. Díky nesmyslně zdvojené komunikaci zde zároveň dochází k přerušení frekventované rekreační trasy, která vede alejí pod Thomayerovými sady a ráda by pokračovala proti proudu Rokytky dále k Vysočanům.

Odkrývám koryto řeky a dávám mu ryze městský, nábřežní charakter. Z duplicitních komunikací ponechávám tu před palácem Svět, zároveň by mělo dojít ke zklidnění provozu pomocí dlažebních kostek a příčných prahů. Na nábřeží patří stromořadí a lavičky, po pravém břehu Rokytky pokračuje cyklostezka. Náměstí mezi řekou a zámkem opět ožívá ruchem trhů, zámecké hodiny jsou díky proklestění stromů konečně viditelné. Hlavní průčelí zámku se však neobrací do náměstí, nýbrž k Zenklově třídě a základní škole. Tato skutečnost je podtržena bastionem, který zdůrazní rozdílnou výškovou úroveň zámku a okolí a jasně oddělí dlážděný prostor přiléhající k nábřeží od zámecké zahrady. Ta v této vyšší úrovni přejde směrem na západ až ke kavárně v libeňském podzámčí (návrh studia Project Point v realizaci). Samotný bastion slouží jako zázemí pro trhy, nalézají se v něm také pronajímatelné obchodní plochy, pítko a veřejné WC. Jeho podoba vychází z industrie a tvarosloví viaduktu, který však na sebe vlivem podzámčí bere obchodní funkci loubí.

Paradoxně ve zcela odlišné situaci je sousední náměstí Doktora Holého. Od života Zenklovy ulice je Rokytkou odstřiženo, nešťastná úprava na pomezí parku a náměstí omezuje jeho využití na venčení psů a besedování u krabicového vína. V mém návrhu by mělo sloužit obyvatelům okolí – z toho důvodu jej od Zenklovy ulice odděluji zídkou obehnaným parkem pro pejskaře. Zbylá obdélná plocha díky svým ideálním rozměrům poskytuje prostor pro obří dřevěnou rámovou klec na kopanou, ve které se dají řešit sousedské vztahy či politická situace. Zbývající místo slouží parkování a dětskému hřišti, které díky zklidněné dopravě a poskytnutím jiného venčícího teritoria psům nemusí být oploceno.

Samotný městský bytový dům pak doplňuje chybějící část bloku naznačeného budovou školy a vytahuje ve své pevné geometrické formě siluetu jejích štítů směrem k řece, kolem které pokračuje stezka pro pěší a cyklisty a je zde možnost posezení na snížené úrovni terénu, blíže hladiny Rokytky. V kontextu industriální historie Libně je obálka domu tvořena hrubou okrovou omítkou s otiskem trapézového plechu. Zenklova ulice je páteř oblasti a tak je spodní část domu věnována službám. První dvě nadzemní podlaží ve východním křídle jsou věnovány možnému rozšíření školy, neboť půdorysné řešení domu zasahuje svojí částí na její pozemek. Oproti lapidární vnější geometrii je vnitřní struktura domu složitěji vrstvená, s důrazem na polosoukromé prostory vstupního dvora a dalších v rámci pavlačí a schodišťových prostor. Skladba bytů je cílena především na mladé páry se snahou o poskytnutí cenově dostupného, solidního bydlení, v nejatraktivněji orientovaných nárožích nechybí velkometrážní byty. Těžiště kvality bydlení pak spočívá v oboustranné orientaci bytů s možností pohledu buďto do klidu dvora, nebo otevření se ruchu ulice francouzskými okny a to jak v klasických, tak v mezonetových bytech.