Dita navrhla poměrně utilitární a jasné úpravy obou náměstí. Na Elsnicově náměstí je odkryta Rokytka, z místa se stává nábřeží … v návrhu se do poslední chvíle střídalo její úplné odkrytí s částečným zakrytím ve tvaru pokračování Paláce Svět – takový trojúhelník. Druhou variantu jsme s Ondřejem považovali za šťastnější, ale Dita se rozhodla Rokytku odkrýt úplně. Druhé náměstí volná zpevněná plocha, která napovídá různému užití . Obě náměstí rozděluje dům – „membrána“ – tedy polopropustný sevřený shluk soliterů. Z domu se postupně stalo hlavní téma a návrh tentokrát myslím opravdu bolel. Ditin projekt je jeden z těch, které by vyžadovaly mnohem více našeho času, než máme reálně k dispozici. Subtilní diskuze o významech ... Preciznost a soustředěnost práce je vidět na videu. Vznikl solidní pevný a pohodlný dům, kterému vizualizace na papíře spíše škodí. Jeho kvalita by byla vidět v reálu. I tak jsme skvělému projektu vytýkali chybějící špetku čehosi … čehosi nepojmenovatelného, co ho odlepí od země a udělá ho osobitějším. I toto "cinknutí", ta "hranka", by musela(?) vycházet ze solidní subtility domu.Tohle je jeden z projektů, které mi stále vrtají hlavou, a vím, že jsme mohli víc … na druhou stranu se ostýcháme studentům nějak výrazněji hrabat v jejich práci, spíš se snažíme klást otázky, ukazovat reference. To nebyl lehký projekt. Ufff. Dejte si video a pochopíte.
Elsnicovo náměstí - Libeň
|
Elsnicovo náměstí - Libeň
|
Elsnicovo náměstí - Libeň
|
Elsnicovo náměstí - Libeň
|
Elsnicovo náměstí - Libeň
|
Dvě libeňská místa, jeden dům
autorský text Návrh domu a úprav dvou libeňských (ne)náměstí je reakcí na okolní všudypřítomná nemísta. Nemísta jsou jen místa na cestě. Jak z něčeho na cestě utvořit cíl?
Definuji a vymezuji prostory - náměstí a nábřeží, krajina a město. Vzájemná rovnováha je důležitá.
Zoom 1 – Libeň
Průmyslová čtvrť, dělnické předměstí - pojmenování, která spolu s odkazem na zdařilé proměny obdobných míst, jakoby vtiskávala Libni obraz budoucnosti. Potenciál, který je dán především výhodnou polohou – rozhraní jádra a periferie - však zůstává spíše nevyužit.
Libeň je místem mezi a plna míst mezi. Místem mezi bariérami, které jakoby měla strach překonávat. Od Holešovic je to Vltava a postupné nepochopitelné vzdalování se od ní, od Vysočan železnice a silniční okruh. Centrem zůstává dopravní křižovatka. O ploše autobusového nádraží pojmenované Náměstí Bohumila Hrabala snad ani netřeba mluvit.
Vnitřní struktura Libně je výrazně heterogenní. Od solidní činžákové zástavby přes chátrající tovární objekty, nová office centra, až po zahrádkářské kolonie. Vše v těsné blízkosti. Vedle sebe, nikoliv však spolu. Mezi místa se stávají pravidlem.
Zoom 2 – 2 náměstí
Taková místa v Libni dostávají status náměstí. Elsnicovo náměstí a náměstí Dr. Holého nejsou výjimkou. Náměstí však mívá funkce – společenské, obchodní a dopravní – není (nemělo by být) to jen místo na mapě.
Společenská funkce zde výrazně pokulhává, lidé tu nejsou. Není se čemu divit, důvody proč se zde zastavit bychom hledali těžko. A kde nikdo nestojí (nesedí, neleží), nezastaví se nikdo další. Je to místo na cestě. Obchodní funkci nelze upřít přilehlému supermarketu a s trochou velkorysosti ho lze vnímat jako novodobé tržiště. Dopravní funkce je splněna, leč trochu zmateně – poměrně rušná Zenklova třída, kolmo na ní dublující komunikace na Elsnicovo náměstí a nejasně vedoucí cyklostezka.
Oba prostory protíná ze severu přitékající Rokytka. Potok jako symbol krajiny. Střet krajiny a města. Jeho potlačení v podobě zakrytí je jen další odpovědí na otázku formy soužití uvnitř libeňské struktury.
Co s tím? Stěžejní vidím definici obou prostor. Náměstí Dr. Holého jako náměstí. Náměstí je symbol města. Město je ´kamenné´, uzavřené po obvodu a vizuálně dostupné. Navrhuji souvislou plochu, využitelnou pro různé účely. Náměstí jako scéna nebo hřiště . Každodenní život jako hra. Elsnicovo náměstí popírám a odkrývám potok. Vzniká nábřeží, pobřežní cesta přirozeně pokračuje. Zdvojení ulic redukuji a ponechávám její spodní větev. Zámecký park sestupuje níže. Vše bez velkých forem – dřevěný mostek, travnatý svah a kiosek s párkem v rohlíku namísto hotdogu - jsme sice ve městě, ale stále v Libni.
Zoom 3 – dům
Na místě střetnutí krajiny (nové Elsnicovo nábřeží) a města (náměstí Dr. Holého) navrhuji dům. Dům vymezuje oba prostory, nemá vpředu a vzadu. Je suverénní strukturou, která se při detailnějším pohledu rozpadá a z domu jednoho se stávají čtyři. Dům je pevný, tvoří hranici, ale nebrání prostupu. Je to ´membrána´.
Dům je členěn do dvou obdobných celků, jež reagují na popsané charakteristiky okolí. Celky jsou orientované protichůdně – do města a z města. Členění je i v úrovni bytů. Škála bytů v celku směřujícím do města je sestupná, tedy od standardních po malé. V celku směřujícím z města je to opačně, od standardních k velkým.
Překryvy obou částí domu vytváří charakterově protikladné prostory. Na straně města je to živý a rušný parter domu, záliv Zenklovy třídy. Směrem k Rokytce je to klidná soukromá zahrada.
Téměř solitérní poloha jedné části domu na náměstí Dr. Holého a konfrontace části druhé s rušnou Zenklovou třídou požaduje dům pevný a jistý. Odpovědí je jasné členění, lícové cihly a tmavá barva. Tvrdost celku je tlumena v prostorách mezi jeho částmi, jež skýtají obytné pavlače, venkovní schodiště a průjezd cyklostezky.
Na plachtu:
Návrh domu a úprav dvou libeňských (ne)náměstí je reakcí na okolní všudypřítomná nemísta. Nemísta jsou jen místa na cestě. Jak z něčeho na cestě utvořit cíl?
Definuji a vymezuji prostory - náměstí a nábřeží, krajina a město. Vzájemná rovnováha je důležitá.
Dům je situován na místě střetnutí (střetu?) krajiny a města. Na oba dva charaktery reaguje členěním struktury na dva celky, které jsou orientovány protichůdně - do města a z města.
Je suverénní strukturou, která se při detailnějším pohledu rozpadá a z domu jednoho se stávají čtyři. Dům je pevný, tvoří hranici, ale nebrání prostupu. Je to ´membrána´. (Je “membránou.”?)
*(tohle byly Dito asi pracovní poznámky, že jo ? Nechal jsem je tam...budeš-li chtít vymažu)
na konci videa tentokrát opět bonus
Žádné komentáře:
Okomentovat