Návrh Elsnicova náměstí od Ondřeje patří k těm, kteří
se vztahují k paláci Svět a k zástavbě na jižní straně náměstí
Dr.Holého. Tedy návrh patří k těm, které v meandru Rokytky navrhují
několik domů a ty svým řešením reagují na zvláštnost parcely. Ondřej prolomil
uliční frontu, kterou by mohl tvořit jeho dům, použil analogii uličního nádvoří
se stromem do hlavní ulice, stejně tak jako sousední škola. Škvíra mezi domy
spojuje svět „před a „za“. Tedy Ondřejův způsob, jak se vyrovnat se složitým
problémem: navrhuje solitéry, ale potřebuje tematizovat i dvory, tedy intimní,
řekněme tradičně zadní část domů. Vzpomeňme diplomku Patrika Uchaľa, která otvírala podobné téma komplexně. Mimo
hlavní škvíru tvořenou tvarem domů jsou domy „děravé“, řekněme průhledné, ve schodišťových
jádrech, které patří exterieru, tedy nejsou zasklená. Projektu by se dalo
vytknout více než malé množství půdorysných problémů a nedodělků kořenících ze
samotného schématu domu. Odhaduji, že bylo potřeba domu věnovat víc práce, ale i
tak jsme ve finále byli překvapeni, že celek v místě sedí. Samotné
Ondřejovo Elsnicovo náměstí je prosto atrakcí, ale je „pevným obyčejným nábřežím“,
kterému lze důvěřovat. Náměstí Dr.Holého převzalo chybějící funkci vnitřního
dvora a slouží okolním domům: pospolitost, hřiště ...
U některých studentů mám pocit, že něco kazím. Ondřejova pohyblivá
hranice mezi tvrdostí a citlivostí mě mátla. Celý semestr jsem měl pocit, že
můžu něco důležitého odkrýt a nechat rozkvést, když přijdu na to jak. Myslím si
to doteď a přemýšlím o tom. Ta hrana je vidět na videu. „Učit“ je někdy těžké.
Elsnicovo náměstí - Libeň
|
náměstí Dr.Holého- Libeň
|
Elsnicovo náměstí - Libeň
|
Elsnicovo náměstí - Libeň
|
Elsnicovo
náměstí je na první pohled jen dopravní křižovatka. Pro řidiče nepředstavuje
víc, než pár minut čekání na zelenou. Když si ale odmyslíme kolony aut, můžeme
se zblízka podívat na místo plné dramatických situací. Nesplněné ambice
velkoměstského bulváru prezentované Palácem Svět. Tvrdý střet města a přírody,
který zdá se, vyhrálo město. Zaklaplo koryto řeky betonovou deskou. Je to
živelné místo, kde se nepozorovaně stala dominantním vlivem doprava.
Chodníky,
cyklostezka, automobilová doprava a potok jsou proudy, které se na tomto místě
kříží. Jejich křížení je však nyní vyřešeno konfliktně. Potok je ve velké míře
zakryt, cyklostezka je přeťata silnicí, řešení dopravy je řízeno výhradně
semafory. Návrh se snaží tato křížení přenést do stejné úrovně tak, aby
fungovala ve vzájemném respektu. Tramvaje a pěší fungují na stejném prostoru
bez jakýchkoliv opatření. Rokytka je otevřená a lze k ní sejít. Automobilová
doprava je zredukována. Rovnoběžně s ní vede cyklostezka, která se pak
odklání a vede dál podle potoka.
Jednou z libeňských
kvalit je pestrost nálad v menších urbanistických celcích, ze kterých je
Libeň složena. Je to například zahrádkářská kolonie, pevná struktura blokové
zástavby činžovních domů, nebo nepravidelná, rozbitá zástavba na západním břehu
Rokytky. Tuto pestrost návrh podporuje. Vzniká mapa rozdělující území do
jednotlivých „tematických celků“, řešené území je pak rozděleno mezi sousedící
celky. Důraz je dán na přechody mezi nimi, vstupy, odkazy na charakter
navazujících prostorů. Příklad vstupu do sousedního území může být škvíra mezi
dvěma bloky řešeného objektu. Místům podél řeky je přiřazena zeleň, břehy jsou
osázené kromě břehu u paláce Svět. Ten je pojat jako nábřežní zeď a nechává si
městský charakter. Před palácem Svět je rozptylový prostor a na místě bývalé
silnice je nyní kavárna, kde si můžeme dát kávu. Na dříve frekventované křižovatce
jezdí auta jen z náměstí dr.Holého na most a také tramvaje. Zkrz celý
prostor vede pěší zóna.
Náměstí
dr.Václava Holého má těsně před domy navrženou plochu s vybavením pro
venkovní pobyt. Jsou to jednoduché ocelové branky, grill, lavice, těžké masivní
stoly z betonu. Vybavení je umístěno pod stromy. Náměstí by totiž mělo
poskytnout dost prosoru i pro trhy.
Hmota
navrženého obytného domu drží uliční čáru. Ve dvou třetinách je však prolomena.
Vytváří tak malé náměstí a mezi domy vzniká úzký průchod, kudy lze projít k břehu
potoka Rokytky. Výhodou tohoto rozlomení je vytvoření dvou objektů s čely,
které jsou vhodně orientovány ke světovým stranám i k výhledům. Bytový dům
je založen na prožívání kontrastu mezi ulicí a vnitřním dvorem. Většina bytů je
průhledných napříč domem. Když stoupáte po schodech, střídá se pohled na ulici
a na dvůr. Na jižní straně stojí dům přímo na břeh potoka. Dotváří zde třetí
nároží.
Černá fasáda
domu z keramických obkladových pásků je zjemněna bílými rámy oken s malou
pohledovou šířkou rámů. Okenní otvory a otevřené schodiště, které se zařezávají
do černé hmoty domu jsou obloženy světle žlutým až bílým dřevem.
Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.
OdpovědětVymazatTento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.
OdpovědětVymazatPředchozí dva komentáře jsou relativně vulgární. To mi až tak nevadí. Na našem blogu je možné být libovolně sprostý, je ovšem nezbytné svůj výlev podepsat. Bez podpisu budou oba komentáře do 24 hodin smazány.
OdpovědětVymazat