AUTORSKÝ TEXT
Podvinní - na jednu stranu člověk
cítí jistou neurčitost, zbytkovost, která oblast dlouhá léta utvářela a na
druhou stranu vlastně nenalézá mnoho, čím by nastalou situaci chtěl měnit. V
místě, kde park přechází ve stromořadí kolem říčky Rokytky navrhuji dům. Dům,
který si zakládá na jednoduchosti a přehlednosti, který nechce na sebe
upozornit a snaží se nevyrušit to, co se děje okolo.
Podvinní je ostrov, oáza téměř
nedotčeného, která zbyla uprostřed města. Před blokovou výstavbou postupující
od Palmovky jej ochránil vysoký val železnice, a uvrhl jej tak do izolace.
Vzniklo tak zákoutí, které odolalo i pozdější výstavbě kolem Sokolovské ulice a
místo si tak po dlouhá léta uchovalo téměř původní neměstský charakter.
Stýkají s tu tři výrazné
fenomény:
Prvním je park, jenž má sice
poměrně přesně určené vlastní hranice, ale volně k němu náleží i širší oblast
obou břehů Rokytky. Vzniká tak jemný kontrast rigidně navrženého vůči nijak
neplánovanému, kterým je celá oblast prodchnuta.
Druhým je necelé desetiletí starý
soubor bytových domů. Celek zůstal nedokončený – dům který jej měl uzavírat
směrem od parku nebyl nikdy postaven.
Třetí je říčka Rokytka, která
svou linií oba výše zmíněné spojuje a jednotí. I když je v Podvinní Rokyka
narovnána a spoutána regulací, díky vzrostlému stromořadí na obou březích si
zachovává uklidňující přírodní atmosféru. Důležitá je i rozdílnost obou břehů.
Od začátku pro mne byl důležitý vztah parku a říčky. Tvrdím,
že jejich vazba nemá být porušena ale naopak by se měla posílit. Svůj dům tudíž
neumisťuji do úzkého travnatého místa podél Rokytky, ale dál od břehu. Tam, kde
se všechny tři výše zmíněné fenomény setkávají. Tvořím tak bránu, která
propojuje park a travnatý pravý břeh. Přestože můj dům se stávajícími bytovými
domy nijak nesouvisí, vycházím z jejich urbanismu. Svým návrhem, který je
situován přibližně na místo plánovaného, leč nepostaveného domu, ukončuji celý
soubor a konkretizuji tak jasnou hranici s parkem. Zpevněním obvodu směřuji
orientaci komplexu směrem k řece. Můj návrh se inspiruje stávajícími bytovkami,
avšak nijak dogmaticky.
Náplní mého domu je bydlení pro
důchodce, klub důchodců a stacionář. Ovšem důchodci jsou rozmanitá skupina lidí
různého věku, fyzických i duševních schopností. Řešení sisyfovského úkolu
„zavděčit se všem“ vidím v jednoduchosti. Můj návrh se nechce přetvářet, hrát
si na něco, čím není. Vychází z obyčejného bytového domu. Neplýtvá prostorem a
snaží se být co nejkompaktnější. Zdravého člověka krátké docházkové vzdálenosti
potěší, pro invalidu jsou nutností. Komornost a semknutost vytváří pocit domova
mnohem lépe, než přebujelé společné prostory. Doprostřed každého patra umisťuji
obytnou kuchyň a obývací pokoj. Patro se tak stává samostatnějším a
nezávislejším celkem. Ctím právo každého na soukromí. Můj návrh nechce nutit k
socializaci, chce k ní dát příležitost. Jako hlavní společný prostor domu chápu
klub důchodců a navazující dvůr.
Dům sestává ze dvou křídel
nasměrovaných pod úhlem k sobě. Z jedné strany tvoří pevnou frontu směrem k
parku a z druhé strany již zmíněný soukromý dvůr, který je zaříznutý do mírného
svahu. Jižní křídlo, blíž řece, je třípodlažní, v jeho patrech se nachází
mírnější forma péče – domov s pečovatelskou službou. Parter zaujímá klub
důchodců, kavárna (přístupná veřejnosti a na zbytku domu nezávislá) a volné
prostory bez zvláštního určení. Tyto prostory se dají propojit s klubem, tak
otevřít ven do parku. Může je využívat klub, dají se i pronajmout. Severní část
má čtyři patra, přičemž spodní je částečně zapuštěné v zemi. V patrech najdeme
tvrdší formu péče – domov důchodců, v přízemí se nachází vstup, administrativa
a zázemí. Na parter navazují ještě prostory denního stacionáře. Ty jsou ze
stran schovány v zemi, pouze směrem na jih je stacionář otevřen směrem do
dvora. Dvůr tak dostává jasné kontury a směřování. Umístěním stacionáře
získává „záda“ a otevírá se směrem k Rokytce. Svou jasnou artikulací tak stojí
v kontrastu k parku a navazuje na řeku.
POSUDEK BAKALÁŘSKÉHO PROJEKTU
autor projektu: Ondřej Hart
vedoucí projektu: Michal Kuzemenský
Všichni studenti našeho ateliéru daný semestr navrhovali
stejné téma. Domov pro seniory. Tedy konkrétně kombinaci Domov
s pečovatelskou službou, domov seniorů a denní stacionář. K domu
mohli případně přiřadit další prostory, resp. fuknce, které domovu synergicky
pomohou. Úloha byla vlastně i malým urbanismem protože dostali zadanou
rozlehlou, ale komplikovanou parcelu, kde umístění domu mělo zásadní vliv na
řešení, resp bylo jeho součástí.
Ondřej měl od první prezentace konceptu studie poměrně
přesnou vizi. Kompaktní dům, nijak roztahaný, spořivý, účelný. Dva do sebe
nabourané kvádry, pootočené půdorysně o několik stupňů. Centrum půdorysů je v místě
střetu kvádrů. Považuji to za skvělé rozhodnutí, ale zároveň za velmi těžké. Jak
ze své podstaty neambiciózní dům udělat zajímavým, vrstevnatým? Jak najít čep, na
kterém to otočím a s překvapením zjistím, jak zajímavě to lze udělat a
nehýřit „nápady“. Ondřej si to udělal těžké a postupně si to ještě více
dobrovolně komplikoval, když vědomě škrtal laciné triky a hledal jádro domu. Nakonec
se víceméně podařilo. Je možné si prohlédnout obě realistická vyobrazení domu.
Uvěřitelné. V jednoduchosti je krása a tedy plášť domu je odrazem
racionality prostorového řešení. Za studii jsme dali Ondřejovi A a čekali jsme jemný
posun v projektu. Vysvětlím proč. Zvolené koncepci něco málo chybí. Jistá
hmatatelnost, zvláštnost, kterou nelze nakreslit ve studii … která se prostě
musí dokázat stavbou. Čekal jsem tedy některá rozhodnutí v projektu, která
tuto jemnost potvrdí. Dům po studii v našich očích čekal na potvrzení
svojí kvality. Tak, jako se lze u jiných projektů bát, že je lze
v projektu zkazit, tento patří mezi ty, které je nutné projektem a
realizací dodělat. Ukázat či objevit jejich kvalitu.
Nenapovídali jsme. Možná je to chyba, možná ne.
Ondra je nadaný student a v našem atelieru věříme v hledání. Má
mnohem větší smysl, než explicitní rady. Tedy výsledkem je známka B. Vím, že
bude pro Ondřeje zklamáním, ale jinak to nejde. Architektonické dílo má tři
fáze, v nichž se kreativně tvoří. Studii, projekt a realizaci.
V každé fázi jde o jiný druh kompetence architekta, jiný druh kreativity,
ale ve všech třech fázích se excelentní stavby posouvají nahoru. Vím, že moje
tvrzení je lehko napadnutelné, developer by mě za moje tvrzení nenáviděl, ale
od toho máme dějiny. Existují krajní mantinely, ať už to byl Hundertwasser nebo Gaudí, kde
byla extrémně důležitou složkou návrhu sama realizace. Jacques Herzog či Jean
Nouvel, u nichž má extrémní důležitost projekt.
Je potřeba napsat, že Ondřejův projekt je kvalitně a precizně zpracovaný a že mu Ondřej věnoval náležitý čas. Jinak to u nás nejde. Nepíšu to jako náplast. Píšu to s úctou. Zároveň ale bylo potřeba říct, že někdy koncept a studie nebývá hlavní kreativní část procesu, který zásadně určuje kvalitu architektury.
Michal Kuzemenský
v Praze dne 26.června 2013
_______________________________________________________________________________
Oponentní posudek
bakalářské práce Ondřeje Harta:
Projekt bydlení
pro seniory v Podvinní
Oponentní posudek
projektu Ondřeje Harta jsem zpracoval na podkladě osobní prezentace projektu a portfolií
bakalářské práce.
Ondřej hledal formu
bydlení pro seniory. Dům orientuje podél hranice parku a dělí ho na dvě
protínající se obdélné hmoty. V jejich průniku jsou umístěny společné
prostory. Záměrně volí kompaktní tvar a
vychází z bytového domu. Neplýtvá veřejným prostorem a důležité jsou pro něj
krátké docházkové vzdálenosti. Komornost a semknutost vnímá jako vlastnosti,
které pocit domácího prostředí vytvoří mnohem lépe než přebujelé společenské
prostory. Každé podlaží obohacuje společnou obytnou kuchyní a obývacím pokojem.
Patro se tak stává samostatnějším celkem, kde mohou vznikat sousedské vazby.
Obyvatele nenutí ke kontaktu a socializaci, nechává mu možnost volby.
Základní úvaha o
domě je mi velmi sympatická. V samotném provedení vnímám nedostatky. Obytné
části domu jsou přístupné chodbami bez přirozeného osvětlení a větrání. V
severní části obyvatel vstupuje do tmavé chodby, která končí únikovým východem.
Ondřej se snaží chodbu oživit vertikálními otvory. To se ale nedaří, chybí
prvek horního osvětlení. Princip otvorů jde také proti prvotní úvaze o samostatném
životě jednotlivých pater. Propojení bez prvku světla vnímám jako zcela
zbytečné a nic nepřinášející. V jižní části je chodba členěná nikami přede
dveřmi jednotlivých bytů a končí oknem s výhledem na Rokytku. Zde hodnotím
snahu o oživení a osvětlení chodby, i když mohlo být důslednější. Za nejlepší
moment v interiéru považuji prostory orientované do soukromého dvorku v
přízemí.
Hmotové řešení vychází
z průniku dvou k sobě pootočených kvádrů posazených na hraně parku. Tento
princip ale není dotažen do důsledku. Rozhraní hmot není čitelné. Drobná
pergola na střeše tento princip dále znejasňuje. Princip jednoduchých fasád s
velkými francouzskými okny a horizontálními římsami hledal Ondřej poměrně
dlouho. Jak sám říkal, inspiroval se předválečnou architekturou. K tomuto mi
nesedí zastřešení vstupu, které působí, že vzniklo dodatečně jako nouzové
řešení. Kladně naopak hodnotím venkovní prostory, ať už před vstupem, tak již
zmíněný venkovní dvorek.
V konstrukční
části projektu jsem kromě několika formálních grafických chyb nenašel žádné
nedostatky. Jediná má pochybnost se týká detailu kotvení zábradlí u venkovního
okna.
K projektu Ondřeje
Harta jsem si musel najít cestu. Přiznám se, že více než dům samotný mě
přesvědčil jeho text ke studii. Přes nedostatky popsané výše si cením
kompaktnosti a jednoduchosti návrhu. Ondřejovi Hartovi navrhuji hodnocení B+.
V Praze, dne 22.6.2013
Ing.Arch.MgA.Jiří
Bíza
Žádné komentáře:
Okomentovat