Z tohoto
projektu jsme několikrát málem zešíleli. Myslím, že i Miloš. Takže remíza. Pokud
je pravda, že k těm nejjednodušším řešením vede nejsložitější cesta, pak
tohle je ten případ. Znáte tu surreálnou scénu z Twin Peaks, kde agent
Cooper hází šutry do lesa a podle toho kam se trefí, určuje motivy vraždy? Jak
jinak popsat celkem konzistentní projekt, k němuž vedla nesrozumitelná
cesta. Ideální fabulací by bylo, kdybych zjistil, že si Miloš čtrnáct dní před
koncem semestru řekl: „Tak teď udělám tohle, to se bude tomu neurotikovi líbit“
a nyní v klidu pokračuje ve zkoumání horizontál a vertikál.
K projektu:
Jasná hiearchie. V přízemí je veřejná část. Nedůsledně vypointovaná vně
domu. I když rád přistupuji na autorovu lapidárnost a neokázalost, (přístřešek
na automobily ...) tak tvrdím, že vstup má být vstup a nevyužít exteriér pro
restauraci není dobré rozhodnutí. V prvním patře je část veřejná
s kontrolovaným vstupem – klub seniorů a denní stacionář. Obojí má
v exterieru skvělé pokračování. Celé první patro je otevřeno zápražím se
stříškou do zahrady. U vstupu je zápraží pointováno besídkou, kde mohou senioři
sedět a pozorovat provoz před domem, který se děje na placu o patro níž.
Ideální. Ostatní patra tvoří pragmatický grid skeletu. Flexibilita, někde vynechávání
částí stropů a vytváření složitějších aditivních prostor. Dvoupatrové obýváky.
Terasy. Do všech pokojů pohodlná francouzská okna. Pokoje mají balkony. Na
zahradu je vstup nejen z klubu, ale i z hlavního komunikačního uzlu v
prvním patře. Tedy sdílená zahrada. Lidé zevnitř. Lidé zvenčí. Setkávání.
Proč má dům
zkosený roh? Nebuďte srabi a podívejte se na video.
Chybou je neúplná
prezentace. Dovolím-li si navrhnout vnějšek domu, o kterém je možné předpokládat,
že ho nepřijme každý, je potřeba dokladovat kvality vnitřku, notabene mám-li je
dobře navržené. Chybí přesvědčivý důkaz, že dům může být domovem. Odborník to
z půdorysů přečte, laik se vystraší. V tomhle ohledu doporučuji
srovnání s Jindřichem Traugottem.
Cesta určitě složitá byla, ale ve výsledku navrhl
Miloš úsporný a kompaktní dům, který má kouzlo. Velice oceňuji úspornost a
lapidárnost půdorysů. Stejně tak prostorové řešení domu. Terénní zlom je
tematizován, dostal společenský rozměr a dům je jeden z těch, které by místo
u splavu nezničily, ale jemně ho posunuly dál. Pohled od Rokytky je dotek s realitou
místa.AUTORSKÝ TEXT
Dům je v parku, z velké části v podstatě ve stromech. Mít park v
sousedství a být na konci cesty která už nikam dál nevede je umístění ve velmi
klidném prostředí. Ideální pro domov pro seniory. Věci, kvůli kterým ve městě
jen vyjdeme z domu jsou zde v rámci domu. Pro obyvatele se tak pojem bydlím ve
městě může zmenšit na bydlím v tomto domě
Zadáním bylo navrhnout bydlení pro seniory. Najít ideální kombinaci
různých používaných typů této služby, nebo vymyslet originální funkční
uspořádání. Předpokládáme, že tato služba bude v budoucnosti vyhledávána
početnější a rozmanitější klientelou.
Zvolil jsem standartní typologické schema. Návrh bytů a struktura
provozu domu byla zvolena tak, aby každý
byt byl adaptovatelný pro potřebný druh péče a minimalizovalo se stěhování
lidí.
Na začátku jsem si stanovil tezi, že stavím malé město pro seniory,
tedy určitou oblast, ve které bude o obyvatele pečováno a kde jim budou
poskytovány potřebné služby. Malé město i v tom smyslu, že tato oblast bude
navštěvována lidmi, kteří zde nebydlí.
Bydlení pro seniory se od standartního bydlení odlišuje v zásadě pouze
větší blízkostí pořebných služeb. Lidé kteří nemají tolik síly a tak musí mít
věci blíž.
Toto je analogie s městem, ve kterém lidé někde spí, někde nakupují,
chodí za někým na návštěvu.. Nechci, aby starší nebo slabší lidé toto měli mít
jinak. Navrhuji aby potřebné věci pouze měli blíž, tedy aby pro ně zůstaly
stejně dostupné.
Tak má v domově pro seniory ve srovnání s městem chodba svojí analogii
v ulici, setkání v obývací místnosti jako setkání v kavárně a podobně. Analogií
zahrady může být městský park.
Schema je stejné, mění se pouze měřítko.
Ve skladbě bytů značně převažují garsonky nad byty pro dva. Zde
vycházím z předpokladu, že pokud žijí dva lidé spolu, výrazně snáze se o sebe
postarají, než když člověk žije sám.
Bydlení pro seniory je bydlení pro lidi kteří chtěj mít asistenci.
Chtějí si platit někoho, kdo jim bude pomáhat, když budou potřebovat.
V domě jsou prostory pro služby, tak aby obyvatelé měli blízko to co
potřebují.
*
Průběh návrhu
Čím jsem strávil čas
Nad čím jsem přemýšlel
S domem nezasahuji mezi stromy do Rokytky.
Dům stojí vedle potoka, vedle cesty vedoucí podél potoka.
V první fázi návrhu jsem uvažoval o průchodu skrz dům a zabránění průchodu
těsně podél Rokytky. Jako ideálnější se nakonec ukázalo finální řešení, kdy
průchod zůstává podél Rokytky a do prostoru těsně kolem Rokytky nezasahuji.
Při prvotním určování atmosféry domu se
mi nepodařilo určit si exaktní obraz domu. Určující byly pouze skicy
vertikálních čar při pohledu z parku.
Klíčové pro práci s terénem a umístěním domu bylo pochopení historie
místa. Terén byl původně formován mlýnským náhonem, dnes rozpoznatelným ve
stopě pozemku. Stopa náhonu tedy zůstává zachovaná hranicí pozemku a mírným
seříznutím severovýchodního rohu domu. V modelaci terénu je stopa náhonu
potlačena.
*
Provoz domu jsem se snažil uspořádat co nejjednodušeji aby i konstrukce
domu mohla být co nejjednodušší.
Při hledání materiálu, kterým by měl být dům opláštěn
jsem v okolí nejdřív našel špinavou omítku, zašpiněnou omítku.
Pro výběr materiálu bylo důležité že se během času bude měnit a že bude
stárnout. Nakonec jsem zvolil dřevo, materiál, který tyto vlastnosti splňuje.
Chtěl jsem aby fasáda měla vertikální členění.
Když je člověk v parku, aby něco horizontálního vizuálně nepřeřezávalo
stromy.
Tohoto efektu jsem se snažil dosáhnout primárně umístěním oken,
vertikální umístění dřeva by mohlo tento efekt ještě podpořit.
Projekt vypadá nakonec velmi dobře a jak jste již sám podotkl, v jednoduchosti je síla :)
OdpovědětVymazat