odevzdávka Miloš Hlaváček - zimní semestr 2012 - bydlení pro seniory

Z tohoto projektu jsme několikrát málem zešíleli. Myslím, že i Miloš. Takže remíza. Pokud je pravda, že k těm nejjednodušším řešením vede nejsložitější cesta, pak tohle je ten případ. Znáte tu surreálnou scénu z Twin Peaks, kde agent Cooper hází šutry do lesa a podle toho kam se trefí, určuje motivy vraždy? Jak jinak popsat celkem konzistentní projekt, k němuž vedla nesrozumitelná cesta. Ideální fabulací by bylo, kdybych zjistil, že si Miloš čtrnáct dní před koncem semestru řekl: „Tak teď udělám tohle, to se bude tomu neurotikovi líbit“ a nyní v klidu pokračuje ve zkoumání horizontál a vertikál.

K projektu: Jasná hiearchie. V přízemí je veřejná část. Nedůsledně vypointovaná vně domu. I když rád přistupuji na autorovu lapidárnost a neokázalost, (přístřešek na automobily ...) tak tvrdím, že vstup má být vstup a nevyužít exteriér pro restauraci není dobré rozhodnutí. V prvním patře je část veřejná s kontrolovaným vstupem – klub seniorů a denní stacionář. Obojí má v exterieru skvělé pokračování. Celé první patro je otevřeno zápražím se stříškou do zahrady. U vstupu je zápraží pointováno besídkou, kde mohou senioři sedět a pozorovat provoz před domem, který se děje na placu o patro níž. Ideální. Ostatní patra tvoří pragmatický grid skeletu. Flexibilita, někde vynechávání částí stropů a vytváření složitějších aditivních prostor. Dvoupatrové obýváky. Terasy. Do všech pokojů pohodlná francouzská okna. Pokoje mají balkony. Na zahradu je vstup nejen z klubu, ale i z hlavního komunikačního uzlu v prvním patře. Tedy sdílená zahrada. Lidé zevnitř. Lidé zvenčí. Setkávání.

Proč má dům zkosený roh? Nebuďte srabi a podívejte se na video.

Chybou je neúplná prezentace. Dovolím-li si navrhnout vnějšek domu, o kterém je možné předpokládat, že ho nepřijme každý, je potřeba dokladovat kvality vnitřku, notabene mám-li je dobře navržené. Chybí přesvědčivý důkaz, že dům může být domovem. Odborník to z půdorysů přečte, laik se vystraší. V tomhle ohledu doporučuji srovnání s Jindřichem Traugottem.

Cesta určitě složitá byla, ale ve výsledku navrhl Miloš úsporný a kompaktní dům, který má kouzlo. Velice oceňuji úspornost a lapidárnost půdorysů. Stejně tak prostorové řešení domu. Terénní zlom je tematizován, dostal společenský rozměr a dům je jeden z těch, které by místo u splavu nezničily, ale jemně ho posunuly dál. Pohled od Rokytky je dotek s realitou místa.

AUTORSKÝ TEXT

Dům je v parku, z velké části v podstatě ve stromech. Mít park v sousedství a být na konci cesty která už nikam dál nevede je umístění ve velmi klidném prostředí. Ideální pro domov pro seniory. Věci, kvůli kterým ve městě jen vyjdeme z domu jsou zde v rámci domu. Pro obyvatele se tak pojem bydlím ve městě může zmenšit na bydlím v tomto domě

Zadáním bylo navrhnout bydlení pro seniory. Najít ideální kombinaci různých používaných typů této služby, nebo vymyslet originální funkční uspořádání. Předpokládáme, že tato služba bude v budoucnosti vyhledávána početnější a rozmanitější klientelou.

Zvolil jsem standartní typologické schema. Návrh bytů a struktura provozu domu byla zvolena tak,  aby každý byt byl adaptovatelný pro potřebný druh péče a minimalizovalo se stěhování lidí.

Na začátku jsem si stanovil tezi, že stavím malé město pro seniory, tedy určitou oblast, ve které bude o obyvatele pečováno a kde jim budou poskytovány potřebné služby. Malé město i v tom smyslu, že tato oblast bude navštěvována lidmi, kteří zde nebydlí.

Bydlení pro seniory se od standartního bydlení odlišuje v zásadě pouze větší blízkostí pořebných služeb. Lidé kteří nemají tolik síly a tak musí mít věci blíž.

Toto je analogie s městem, ve kterém lidé někde spí, někde nakupují, chodí za někým na návštěvu.. Nechci, aby starší nebo slabší lidé toto měli mít jinak. Navrhuji aby potřebné věci pouze měli blíž, tedy aby pro ně zůstaly stejně dostupné.

Tak má v domově pro seniory ve srovnání s městem chodba svojí analogii v ulici, setkání v obývací místnosti jako setkání v kavárně a podobně. Analogií zahrady může být městský park.

Schema je stejné, mění se pouze měřítko.

Ve skladbě bytů značně převažují garsonky nad byty pro dva. Zde vycházím z předpokladu, že pokud žijí dva lidé spolu, výrazně snáze se o sebe postarají, než když člověk žije sám.

Bydlení pro seniory je bydlení pro lidi kteří chtěj mít asistenci. Chtějí si platit někoho, kdo jim bude pomáhat, když budou potřebovat.

V domě jsou prostory pro služby, tak aby obyvatelé měli blízko to co potřebují.

*

Průběh návrhu

Čím jsem strávil čas

Nad čím jsem přemýšlel

S domem nezasahuji mezi stromy do Rokytky.

Dům stojí vedle potoka, vedle cesty vedoucí podél potoka.

V první fázi návrhu jsem uvažoval o průchodu skrz dům a zabránění průchodu těsně podél Rokytky. Jako ideálnější se nakonec ukázalo finální řešení, kdy průchod zůstává podél Rokytky a do prostoru těsně kolem Rokytky nezasahuji. Při  prvotním určování atmosféry domu se mi nepodařilo určit si exaktní obraz domu. Určující byly pouze skicy vertikálních čar při pohledu z parku.

Klíčové pro práci s terénem a umístěním domu bylo pochopení historie místa. Terén byl původně formován mlýnským náhonem, dnes rozpoznatelným ve stopě pozemku. Stopa náhonu tedy zůstává zachovaná hranicí pozemku a mírným seříznutím severovýchodního rohu domu. V modelaci terénu je stopa náhonu potlačena.

*

Provoz domu jsem se snažil uspořádat co nejjednodušeji aby i konstrukce domu mohla být co nejjednodušší.

Při hledání materiálu, kterým by měl být dům opláštěn

jsem v okolí nejdřív našel špinavou omítku, zašpiněnou omítku.

Pro výběr materiálu bylo důležité že se během času bude měnit a že bude stárnout. Nakonec jsem zvolil dřevo, materiál, který tyto vlastnosti splňuje.

Chtěl jsem aby fasáda měla vertikální členění.

Když je člověk v parku, aby něco horizontálního vizuálně nepřeřezávalo stromy.

Tohoto efektu jsem se snažil dosáhnout primárně umístěním oken, vertikální umístění dřeva by mohlo tento efekt ještě podpořit.