Domov dôchodcov -
krutá realita za trest alebo privilégium vyššieho štandardu? Táto otázka je
aktuálnou problematikou spoločnosti, hľadajúcej riešenie, nové formy, spôsoby a
možnosti. Aký je môj názor? Najprv
predostriem tento súbor slov: Praha, Podvinní, park, Rokytka, voda, trasa,
príroda, dôchodcovia, staroba, zdravie, choroba, spoločnosť, inštitút,
starostlivosť, nový život, voľný čas, aktivita, pokoj, pohodlie, pocit
bezpečia. Skúste sa zamyslieť.
Zadaním bolo navrhnúť domov dôchodcov, domov s opatrovateľskou
službou, stacionár a klub dôchodcov. Pozemok je situovaný v Prahe,
hraničí s parkom Podvinní a riekou Rokytkou. Samotná Rokytka
poskytuje možnosť prechádzky pozdĺž jej koryta a charakter okolia sa s
každou zákrutou mení. Pre mňa boli podstatné dve myšlienky. Prechádzka a spoločenská
komunikácia.
Pozemok som nechcel pozdĺž rokytky narúšať. Myslím si,
že lineárna časť pozemku je krásne a príjemné prostredie. Z južnej strany
rokytky je cyklotrasa, zo severnej krásna dlhá lúka ústiaca do parku. Chcem
dodržať linearitu pozemku a posilniť príjemný pocit z prechádzky. Objekt
sa začína dvojpodlažnou líniovou stavbou, kde hlavným vstupom do objektu je
podloubí. Tak, ako sa pri prechádzke mení charakter okolia, tak sa mení aj
charakter podloubí. Na rohu nás víta obchod, potom reštaurácia a nakoniec samotný
vstup do objektu. Ďalej pokračujem v ceste do parku Podvinní. Zástavba je
nízka, nenápadná, dvojpodlažná. So zmenou tvaru pozemku sa mení charakter,
stavba rastie na štvorpodlažnú, lomí sa a orientuje k parku.
Fasádu som sa snažil navrhnúť jednoduchú, poskytujúcu
pocit istoty a pokoja. Povytiahnutými rímsami v úrovni stropných
konštrukcií posilňujem linearitu. Fasáda je zo štukovej omietky s výraznou
štruktúrou. Rímsy sú z hladkej omietky. Šikmým ostením z dvoch strán
chcem vniesť originalitu narušením symetrie, a takisto tým zväčšujem
svetelný komfort vnútorných priestorov. Najväčšou výzvou fasády bolo zábradlie.
Vymyslel som si zábradlie tvorené zvislými kovovými pásmi, z čierneho
páleného plechu. Sú rotované o 90° po zvislej osi. Opierka je z dreveného
masívu. Výsledným efektom chcem docieliť jemného dekoru, meniaceho sa pri
každom pohľade.
Kombinujem a spájam ťažkú starostlivosť s ľahkou,
pretože vedomie, že sa budem musieť vo vyššom veku sťahovať z inštitútu
A do B z dôvodu, že sa o mňa už nevedia postarať, mi príde
absurdná. Nechcel som vytvoriť inštitút, ale bytový dom v modernom duchu.
Vstup do zmiešaného domova vedie cez recepciu. Vytváram
tvrdý filter, pretože priestory domu sú verejné. Átrium je priestor
spoločenského života ľudí. Do átria sú orientované pavlače, z ktorých sú
jednotlivé vstupy do garzoniek. Na prízemí sa nachádza stacionár, klub
dôchodcov, vstup do bazéna a služby. Plocha átria v prízemí slúži ako
verejný priestor s posedením. Na každom podlaží átria spájam
v strategických bodoch pavlače priestorovými plošinami, poskytujúc
jedinečné výhľady. Je to plocha využiteľná ako obývacia miestnosť, stretávacia
miestnosť, knižnica a iné. Vytváram priestorové mesto. Nemám rád
uzatvorené, málo osvetlené priestory. Myslím si, že takáto forma átria je
rozumným kompromisom medzi tradičným myslením a hľadaním nových foriem.
Priestory nad reštauráciou sú určené ako zázemie pre administratívu
a dočasné bývanie. V podzemí sa nachádza bazén, garáže, technické
zázemie, práčovňa, sklady obchodu a zázemie a sklady pre kuchyňu
reštaurácie.
POSUDEK BAKALÁŘSKÉHO PROJEKTU
autor projektu: Myro Bachura
vedoucí projektu: Michal Kuzemenský
Všichni studenti našeho ateliéru daný semestr navrhovali
stejné téma. Domov pro seniory. Tedy konkrétně kombinaci Domov
s pečovatelskou službou, domov seniorů a denní stacionář. K domu
mohli případně přiřadit další prostory, resp. fuknce, které domovu synergicky
pomohou. Úloha byla vlastně i malým urbanismem protože dostali zadanou
rozlehlou, ale komplikovanou parcelu, kde umístění domu mělo zásadní vliv na
řešení, resp byla jeho součástí.
Myro Bachura měl odpočátku vizi velkého domu, vlastně paláce
v parku. Jakkoliv jsme ho upozorňovali, že plánuje opravdu velkou hmotu,
s teatrálním vnitřním prostorem atria, byla na Myrovi vidět odhodlanost,
chuť a energie si to vyzkoušet. Myro má tři důležité vlastnosti, které se
promítají do jeho práce. Hodně energie, chuť zkoušet a sebereflexi, tedy schopnost
učit se ze svých chyb. Ke konci studie bylo jasné, že vnitřní prostor domu je
opravdu velký. Myro ho doložil navýšením kapacity celého domu (která byla
v zadání povolena) a studii dokončil. Učitel myslím není od toho, aby
cokoliv takovému studentovi zakazoval. Hlídali jsme pouze to, zdali ze svých
činů Myro nabírá zkušenost. Ani to nebylo moc třeba. V tomto případě je
produktem mnohem více to, co po dvou semestrech v našem atelieru Myrovi
zůstalo v hlavě, než co je na papíře. Výraz domu, jeho pevnost, sílu a
přesnost detailu jsme ocenili. O naddimenzovanosti věděl autor sám a uměl se
zkritizovat.
Stejným způsobem probíhala i práce na projektu. Myro Bachura
vydá svojí naléhavostí a technickým šťouralstvím za čtyři diplomanty. Nevím,
zda-li bude dokladovat v plné míře i pracovní projekční deník, ale přál
bych vám ho vidět. Byl plný detailů, které řešil se stejným zaujetím jako
hlavolamy. Třeba desetkrát, třeba s chybou, ale nikdy nefixloval. Záznamy
konzultací se různými specialisty téže profese byly také zajímavé. Tedy, usoudil-li
autor, že se mu konzultant věnuje formálně, či nehledá řešení jak problém
vyřešit, ale odpovídá to že nejde, hledal Myro jiného. Přesně tak to známe
z praxe. Myro má přehled o systematice práce projektanta. Zná svojí roli
architekta. Umí pracovat s konzultanty. Umí se zorientovat a nebojí se
ptát. Jestliže někomu nedala kvalita diplomního projektu spát, je to Myro Bachura.
Celý projekt má koncepční vadu, která pramení z
předimenzování původní studie. Jsem si toho vědom, ale důsledků si je vědom především
autor projektu. Ví, kolik energie ho stálo první rozhodnutí a ví, jakou dalo
práci, aby bylo technicky správně proveditelné. Právě proto nemohu dát takovému
projektu a především takovému přístupu k práci jinou známku než A. Chci,
aby Myro dál energicky hledal, učil se z chyb, nebál se riskovat a dával
svojí profesi maximum. Nemám rád ustrašené lidi. Tak jsme ho zažili dva
semestry. Má mojí úctu.
Michal Kuzemenský
v Praze 25.června 2013
_______________________________________________________________________________
Oponentní posudek
bakalářské práce Miroslava Bachury:
Projekt bydlení
pro seniory v Podvinní
oponent: Ing.Arch.MgA.Jiří
Bíza
Oponentní posudek
projektu Miroslava Bachury jsem zpracoval na podkladě osobní prezentace
projektu a portfolií bakalářské práce.
Projekt se snaží
řešit důležitý úkol současnosti – formu bydlení pro seniory. Miroslav na
pozemek se silným přírodním rámcem umisťuje veliký a tvrdý dům. Nižší servisní
hmotu orientuje podél Rokytky. Vyšší hmotu přimyká k hranici parku a právě do
ní umisťuje byty seniorů. Ty seskupuje okolo atria, které se stává hlavním
tématem vnitřního života domu.
V portfoliu jsem
objevil “předobraz domu,” který Miroslav vytvořil na počátku své práce jako
prvotní úvahu o řešeném úkolu. Tento objekt působí měkce, obytně, měřítkově
adekvátně a celkově velmi sympaticky.
Vnímám posun práce
od první úvahy k finálnímu výsledku jako zpevnění výrazu, ale zejména zvětšení
domu. Je pro mě otázka, zdali se autor upnul na koncept atria a tomu
přizpůsobil velikost domu, nebo naopak úvaze o atriu předcházelo rozhodnutí o tom,
že chce vytvořit veliký dům.
Jak uvádí ve svém
textu, dům je určen pro 60-76 obyvatel. Garsonky ale navrhuje dostatečně veliké
na to, aby v nich mohl bydlet manželský pár či dva obyvatelé, což u tohoto typu
stavby předpokládám. Tak vzniká větší dům, s až dvojnásobným počtem obyvatel, kteří
spolu sdílejí společné domovní atrium a využívají ho podle slov autora jako
vertikální město a místo pro společenský život. Pokud by to byla odpověď na
zadání studentského bydlení, nepochyboval bych. Rozlehlé atrium otevřené
horizontálním i vertikálním pohledům ale nemusí být příjemné pro každého,
zejména pro lidi v pokročilém věku. Pokud si třídím zážitky z domovů důchodců,
čím větší společný prostor jsem v něm našel, tím působil prázdněji. Organizovaný
prostor atria působí institucionálně, spíše evokuje úřad nebo školu.
Komplikovanost schodišť využívá podobných principů jako obchodní pasáže,
člověka hledající nejbližší cestu nedovedou tam, kam chce. Uzavřením domu do
sebe autor záměrně ochuzuje obyvatele o kontakt s okolním prostředím. To si
uvědomuje, proto hmotu v jednom místě otevírá do parku. Myslím si, že kdyby
společný prostor byl menší, komplikovanější (členitější), otevřenější k okolí,
tím lépe by plnil svou úlohu.
Podobný pocit jako
z organizovanosti a přehlednosti vnitřního prostoru mám i z venkovního výrazu
domu. Dům sedí na těžkém kamenném soklu. Fasády jsou tvořeny rastrem jednoho
formátu okna, patra od sebe oddělují dokola probíhající římsy. Dvorní fasáda je
členěna na zem dosedajícím rizalitem. Výraz domu je neomylně tvrdý a tradiční. Vracím
se k autorovu “předobrazu domu,” s balkóny, kde mohu lidi posedět, s terasou u
řeky, měkkými fasádami. To je dům, ve kterém bych stáří trávil raději.
Neméně důležitou
částí práce je i konstrukční projekt. K této části projektu mám několik
připomínek. Ve výkresech řezů chybí veškeré překlady v
nadpražích oken. Masivní překližkové zábradlí
u pavlačí pomáhá vnitřnímu prostoru atria, nejsem si jistý, jestli odpovídá
předepsané požární odolnosti. To samé se týká schodišť v atriu z profilovaného
plechu, které vnímám jako akusticky nevhodné. Na fasádě autor předepisuje tenkovrstvou
omítku na tepelné izolaci, černé zábradlí a klempířské prvky z eloxovaného
hliníku. Rád bych znal hlubší úvahu o těchto materiálech, zejména o řešení
omítek.
Jako největší klad
projektu vidím snahu autora poprat se s vnitřním prostorem a velkorysost celkového
navrhovaného řešení. Slabinu vidím v měřítku domu ve vztahu k místu a tvrdosti
a schematičnosti řešení. Za tuto práci navrhuji Miroslavu Bachurovi B+.
V Praze, dne 22.6.2013
Ing.Arch.MgA.Jiří
Bíza
Žádné komentáře:
Okomentovat