sobota 15. června 2013

odevzdávka Jindřich Traugott - zimní semestr 2012 - bydlení pro seniory

Pokračujeme v zavěšování semestrálních prací našich studentů. Nejprve to bude několik projektů z minulého, tedy zimního semestru, kdy jsme dělali domov pro seniory v Podvinní. Následně to budou právě dokončené projekty z letního semestru – doplnění městské struktury v Praze – Michli.
Otvíráme Jindřichem Traugottem. Tentokrát není potřeba psát dlouhý úvod. Projekt sám o sobě vzbuzuje emoce, otázky, diskusi. Kdybych byl PR agent, řekl bych, že je kontroverzní. Protože si to nemyslím, nechávám rozhodnutí na vás. Jindřich si projekt přál představit lapidárně několika vybranými obrázky, autorským videem a textem. Video tentokrát doporučuji shlédnout. Kromě prvních pěti minut autorského videa zbytek zabírá záznam prezentace a relativně napjatá diskuse architektů různých generací a názorů. 



příčný řez

přízemí

první patro

čtvrté patro








Dům domov

Dům, který je celý mým domovem. Jakou obecnější ambici by měl mít starobinec? Čemu se ale podobá domov více než šedesáti lidských bytostí. Klíčem je analogizovat důvěrně známé součásti domova. Přenést ideu předsíně, pokoje, obýváku… Dbát na zachování jejich smyslu, jejich vzájemných vztahů. Reinterpretovat fenomén hloubky domova a vyvážit tak pocit bezpečí a kontakt s vnějškem.

Vracela se domů a předjížděli ji kočárky. Cestou podél potoka se blížila k bíle dřevěné stavbě. Byl to altán, zámek, nebo stodola z paralelního vesmíru? Kdo ví. Spatřil ji zarámovanou litinovým ornamentem za oknem klubu v prvním patře, kde právě stál. Pomalu se blížila. Pozoroval ji. Vešla, a on se několika kroky přesunul na ochoz. Shlížel do vstupní haly a čekal. Kráčela halou a pruhy světla se klouzaly po jejím těle. Nic se nedělo. Koutkem oka zahlédla postavu na ochozu. To byl začátek honičky, jejímž svědkem nebylo toto zařízení poprvé. Vyšla ven směrem k potoku, snad aby ho zmátla. Zašla za roh. Měla špatná kolena. On zas napadal na levou nohu. Směřoval na druhý konec ochozu a co chvíli ji zahlédl mihnout se za okny. Snažila se jít co nejrychleji, ale oba věděli, že její cesta je přeci jen o kus delší. Míjela vysedávající lidi. Některé z nich znala důvěrně, některé jen od vidění. Chodili sem na pedikúru, hrát karty a tak. Vstoupila zadním vchodem. Její nápadník se opíral o zábradlí a zálibně ji sledoval. Byla v pasti. Došla k výtahu a naoko ho přivolala. Popoběhla k nedalekému schodišti a nepozorovaně se odplížila až do výklenku před svým bytem. Uschlé růže na poličce už zde nějaký čas ležely. Roztržitě hledala ten správný klíč. Jak ji vůbec mohlo napadnou jít bydlet do domova důchodců.? Cvak… a byla v bezpečí. Po spáncích jí stékal pot. Uřícená prošla rovnou na terasu a zapálila si cigaretu. „Ještě že nebydlím nahoře,“ pomyslela si.
Na jeho tváři se zračil úsměv. Bral to celé jako takovou hru. Opravdu celé. Pročísl si knír a vyrazil do svého pokoje. Bydlel s ostatními nahoře. Nikdy nejezdil výtahem. Rád se předváděl a rád potkával osamělé ženy na podestách schodišť. Tentokrát na něj čekala pouze osamělá podesta. Šel dál. Jeho oblíbený obývák zel prázdnotou. Vítal ho opuštěný šachový stolek s rozehranou partií. Kam se všichni poděli? Cestou do vedlejšího obýváku zaslechl ze shora smích a v tu chvíli mu všechno došlo. Hlava děravá. Jarmila má totiž dneska narozeniny. Schody bral po dvou. Už cítil vůni palačinek. To co uviděl ho na okamžik dojalo a vzápětí zcela nadchlo. Staříci se rojili kolem mladých ošetřovatelek, které už si neměly kam odsednout. Hloučky postarších dam je násilím lámaly zpět na improvizovaný parket. Ostatní spali. Vše jakoby chytalo od zapadajícího slunce. Než se stačil vzpamatovat, už ho kdosi táhl davem dál za roh až na pokoj, kde se podle všeho hrála nějaká strašně tajná hra.
Už byla klidná. Odlepila si tričko od zad a sebejistě vyšla na ochoz. Zvědavě nahlížela do místností naproti. Hudebka asi odpadla a účast ve filmovém klubu je dnes obzvlášť bídná. Možná se pak staví. Výtahem se nechala vyvést až na střechu. Vše: potok, park, dovádějící děti snad i projíždějící vlak, vše tu bylo nachystáno jen pro ni.





ostatní projekty tohoto semestru jsou zde

zadání semestrální práce je zde

ostatní jindřichovy projekty zde

8 komentářů:

  1. Téma "celý dům je mým domovem" jsem si nejdřív vykládal tak, že budu sdílet moje osobní prostry s ostatními obyvateli domova důchodců. Jako kdybych s nimi byl v jednom bytě. Tak to ale asi být nemůže protože každý potřebuje svoje pravé soukromí.A nakonec mi přijde že v tomhle projektu to tak ani není. Obývák je místo kde se můžu třeba převlíkat a koukat na něco strašně důležitýho v televizi atd. protože je to dost osobní místo které patří mě a několika nejbližším lidem."Společenské obýváky" jsou tu ale prezentovány jako určitá forma promenády a tak neplní tuhle funkci,což vede k duplikování míst s názvem obývák,a to chápu že může někomu vadit. Na mě ale působí dvoupatrové prostory prostě jako dobrá společenská místnost. Jenom jsem úplně nevyčetl co udělá ze společenské místnosti sdílený komunitní prostor.
    Zaujalo mě přivlastnění si cesty podél potoka napíchnutím na dům. Tím vznikla dlouhá přístupová cesta a dostala další smysl (procházka kolem řeky,přístup..)
    Na mě je ve vizualizacích většinou ornamentální kudrlinka navíc, ale chápu ten ornament jako určitý vzkaz uživateli od toho kdo rozhodl že tam bude (architekt nebo investor?)
    Když jsem si pouštěl diskuzi ještě mě napadlo že je divný učit ve vyšších ročnících něco co je tak hrozně závislé na ostatních účastnících projektu (investor,prováděcí firma,úřady..) To by jedině musela být znovuzavedena povinná praxe.

    OdpovědětVymazat
  2. Staří papoušci ve velké bílé voliéře se sloupkem z kostice k broušení zobáků.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dojem z prostoru ...


      http://3.bp.blogspot.com/-HOnfHv4_rAM/Ubt0vWRCehI/AAAAAAAACxg/L-li8J9zuJ8/s1600/poradi35.jpg

      Vymazat
    2. tak alespoň k těm starým papouškům, když to nejde jinak

      Vymazat
  3. představa, že jednou jako starý špaček bych měl trávit podzim života v designové full-service voliéře mi tedy nesedla ..

    to radši trouchnivějící budku na zahradě

    OdpovědětVymazat
  4. Ahoj. Dobrej nápad, nebo spíš - originální a zajímavý. Jen si prosím, pokud se to postaví, zkontroluj, jestli tvý teorie fungují i v praxi. Je to odvážný, ale hlavně aby to fungovalo!!! jv

    OdpovědětVymazat