Následující
text vznikl z iniciativy Jaromíra Čížka, studujícího na umprum
architekturu. Mirek si vzal stáž v atelieru Tvorby písma Karla Halouna. Zadáním
byla příprava publikace na téma písmo v architektuře. Jednou ze součástí
knihy měly být, k tématu se vztahující, rozhovory s architekty. Zde
je výsledek. Děkuji Jaromíru Čížkovi za svolení s publikováním jeho práce. (Na blog jsem pro srozumitelnost přidal
obrázky. Součástí článku nebyly.)
Typografie
v architektuře
Rozhovor
s Michalem Kuzemenským
Jaromír Čížek
Pedagogické
vedení: Karel
Haloun, Tomáš Brousil, Radek Sidun a Pavla Pauknerová
Jazyková
redakce: Lenka
Jindrová
Jak byste
charakterizoval vztah architektury a typografie?
To je těžká otázka,
protože architektura je velmi široký pojem. Ale kdybychom ten vztah zaměřili na
typografii a město, je pro mě písmo nedílnou součástí veřejného prostoru.
A v případě architektury je to vlastně stejné, protože téměř cokoliv,
co člověk dělá uměle, jako protiklad přírody, se neobejde bez písma
a znaků. Jestliže je stavba něco umělého, tak my si ji písmem nebo znakem
označujeme.
Máte nějaké oblíbené
příklady uplatnění typografie v architektuře?
To je otázka, které jsem
se bál. Bohužel si nevzpomenu. Ať se mě totiž zeptáte na cokoliv, třeba na
oblíbenou hudbu nebo cokoliv dalšího, nedokážu odpovědět. Není to tak, že bych
neměl oblíbené příklady, ale nejsem ten typ „vzpomínače“. Ve finále bych jich
za hodinu řekl spoustu, ale takto odpovědět neumím. Spíš, jak už jsem řekl, je
pro mě tématem vztah typografie a města, protože mám dojem, že
v některých případech městské domy typografii a branding zvládají
lépe než v jiných. Dost mě rozčiluje, když vidím u kolegů baráky,
které nemají prostor pro písmo a reklamu. Dnes se hodně mluví o tom,
že na domech nemá být reklama. To ale přece není pravda! Neměla by být tak
vulgární, jako většinou je, ale v momentě, kdy při navrhování nemyslím na
vývěsní štít a podobné věci, tam zkrátka něco chybí. Mám s tím
i vlastní zkušenost. Navrhoval jsem velmi pečlivě do posledního detailu
nárožní dům. A když jsem ho dokončil, tak (aniž bych cokoliv ovlivňoval
a aniž by se mě kdokoliv ptal) na něm jednoho dne přibyla červená cedulka
s názvem ulice. Byl bych si předtím mohl usmažit ruce, aby mi perfektně
doběhlo sklo k oceli, a přitom nepočítám s něčím, co notoricky
znám, co každý turista hledá a co se předpisově umisťuje v dané výšce
a dané vzdálenosti od rohu domu. Když se podíváte na městské baráky
z určité doby, automaticky měly vymezená místa, kde byla reklama. Měly
zkrátka nějaké místo připravené pro písmo. V současné době to tak ale
často není. Děje se automaticky to, že se „podřízne“ barák, od země do výšky
tří metrů je sklo a děj se vůle boží. A protože nejsou peníze, skončí
to polepením nějakými cik-cak fóliemi. Neumíme moc navrhovat ty části budov,
které jsou ve ve výšce očí tak do šesti metrů. Extrémním případem je Zaha Hadid
– kde zbývá místo pro typografii na jejích stavbách, které jsou na jedno
použití? Dalším příkladem je Tančící dům, který je nárožním domem na nábřeží.
Když vznikl, řešilo se, že
jsou na něm na sklech polepy s nápisem Pizzerie. Říkal jsem si, kam
to ten majitel pizzerie měl asi napsat? Kam to měl umístit? Architekti často
zapomínají, že jejich baráky budou někdy nějak označené. Nepočítají nejen
s názvem ulice, ale ani, a teď vybočuji z tématu typografie,
nemyslí na to, že se před jejich barákem ocitne dopravní značka, která musí být
normativní, a jejich dům to musí nějak unést.
