Pozvánka na závěrečné kritiky - zimní semestr 2016/2017

Letošní semestr je zakončením neplánovaného tříletého triptychu, který se věnoval městskému bloku. Společně jsme přicházeli na jeho výhody i limity. Zabývali se jeho konstrukci i dekonstrukcí. Triptych neplánovaný, protože v první úloze „Na Zatlance“ se svojí výlučností, resp. kvalitním kontextem zabýval především bydlením vyššího standardu. Pracovně jsme semestr nazvali LUXUS/KOMFORT/STANDARD. Zjistili jsme, že neumíme luxusní bydlení. Většinou jen zvětšujeme metry čtvereční víceméně typizovaných dispozic. Následující semestr „Na Plzeňské“ jsme záměrně zadali skoro pravý opak. Bydlení na parcele komplikované fyzicky i sociálně. Semestr byl pracovně nazván STANDARDNÍ/DOSTUPNÉ/SOCIÁLNÍ. 

Bydlení a s ním spojená typologie, estetika, ekonomika, způsob distribuce není universální … i když ho tak studenti kupodivu aplikují. Drahá a levná auta rozliší každý. Domyslí si i souvislosti. Umí si představit společenský kontext. V bydlení to kupodivu samozřejmé není. Pro třetí, tedy letošní zadání jsme zvolili místo, které čeká velká změna kontextu. Tedy úkol tentokrát není tak jasně nalinkován. Je třeba aplikovat zjištění z obou předchozích semestrů. Aby byl mix ještě důslednější, přibyla možnost k bydlení přidávat další funkce a v neposlední řadě zkoumat možnosti rozlehlého dvora.  Jak se to podařilo, uvidíme na závěrečných kritikách.

Závěrečné kritiky jsou veřejné. To znamená: zveme Vás. Lepší je přijít ráno. Jednak je moudřejší večera, ale hlavně nepřijdete o prvních dvacet minut detektivky, jejíž motivy budeme celý den rozplétat. Na prezentace zveme externí kritiky. Celým triptychem nás provázel Marek Chalupa (Chalupa architekti), logicky jsme ho pozvali i na třetí část. Druhým kritikem je Štefan Polakovič ze slovenského atelieru GutGut. Každý ze studentů má na svojí prezentaci zhruba deset minut a dalších dvacet je diskuse. Pokud je společný rozhovor zajímavý či dotkne-li se obecnějších témat, běží i déle. A teď to důležité. Chceme si to užít. Vypnout mobilní telefony, udělat si pohodlí, soustředit se. Než pořádně, je lepší raději nedělat nic. Povede se to? Uvidíme.

mapa

Nedělní příloha bydlení - dostupné a sociální

Dva budoucí diplomanti, nyní již praktikující architekti dostali za úkol zpracovat na jaře 2015, před zadáním úlohy „bytové domy Plzeňská“ diplomní seminář „dostupné bydlení“. Autory jsou Katka Gloserová a Vojtěch Hasalík. Práce měla sloužit jako stručný vstup či vhled do problematiky, o které jsme před dvěma lety věděli méně. Práce měla sloužit k interní potřebě studentů. Nakonec má práce 69 stran s vysvětlením kontextu, četnými grafy a komparací evropských států. Mít bytovou politiku je samozřejmá povinnost. Je občanským, tedy i volebním tématem stejně tak jako kupříkladu daňová politika či ekologie. Je sobota, v neděli si můžete přečíst. Vpravo dole je full screen. Sobotní křížovku tentokrát nepřikládám. Nebo jo?

Filip Šefl: "Bytový dům Plzeňská" - semestrální projekt ze zimního semestru 2015

To musela být bolest kazit si úžasnou palácovou figuru soudobými půdorysy. A byla. Kaskádu průchozích síní kolem expresivního dvora prostě udělat nelze a dlouhé chodby podél fasád, ze kterých by se vstupovalo do jednotlivých mnišských kobek Filip vyzkoušel … a nakonec ponechal její romantickou stopu jen na kousku severní fasády – tam kde je tato manýra částečně obhajitelná rozumem – je to na sever a jde odtamtud hluk … a stejně bych raději příčně provětrávaný byt a jako autor bych měl obavy z koncentrace bytů nižší kvality v jednom místě komplexu. Jako diváka by mne velmi zajímala vizualita měkce tvarované chodby.
Popořádku. Od začátku byl Filipovým tématem kontrast světa venku (rozumějme na ulici) a uvnitř (nádvoří a dvůr). Byty můžeme v této logice chápat jako rozhraní těchto dvou světů. Navržené to je, ovšem téma zůstalo divákovi projektu skoro utajeno. Slušelo by se fakticky zdokumentovat charakter veřejného nádvoří i kontrast se soukromým dvorem. Ještě více nám divákům chybí řezy k ověření tvaru a velikosti obou dvorů. I jejich atmosféra nás samozřejmě zajímá. Filip na nás zapomněl a dům tím zploštil na ohromující pohled lodě plující údolím. Překrásného tvaru, nutno dodat a stejně krásných půdorysů. K prezentaci útrob domu si autor zvolil dekadentní perspektivu bytu spojujícího nádvoří a dvůr. Ne, nechápu dům podle autorovy deklarace jako pestrý a přirozený. Nemám důkaz. Je to podmanivý a nebezpečný experiment. Nebezpečný tím spíše, experimentuji-li s faktorem dostupného, neřku-li sociálního bydlení. Myslím, že se podařilo velmi dobře navrhnout městský palác, ovšem pohybujeme se na hranici korektnosti. Kupříkladu porotu Olověného Dušana dům upoutal. Jak by ne. Upoutat sice není jednoduché, ale ještě těžší je dokladovat pohodlí a bezpečnost tam, kde jste si jako autor jistý.

Filip znovu položil otázku. Ne jednu. Více otázek a extra zajímavých. Abychom uměli odpovídat, museli bychom v rukou držet plastičtější výpověď. Napsal jsem znovu otevřel. Ta otázka je stále stejná: jak stavět ve městě? Nevyhovuje mi strach z velikosti a monumentality. Představte si města, která by od počátku svého vývoje byla vedená tímto sklíčeným strachem. Kam by zmizely třeba barokní paláce? I z té invalidovny by se nepostavila ani ta jedna devítina. O bytí či nebytí odvážného projektu již nerozhoduje panovník. Ovšemže se Filip svým projektem dotkl tématu demokracie. 

Aleš Rezler: "Bytový dům Plzeňská" - semestrální projekt ze zimního semestru 2015

Alešův dům je potřeba hledat, chcete-li. Není totiž potřeba pochopit všechny inspirační zdroje, které autor později záměrně skryl na pouhou esenci. Chodec si však na druhý pohled může všimnout pečlivě tvarované římsy, která bude u tohoto domu určovat i siluetu ze vzdálenějších pohledů a z okolních kopců. Stejně tak z industriální reference zbyl jen klasicistní řád rozbitý nepravidelností a tvarem tak, že jej také nelze chápat tak jednoznačně, jak by si případný kritik – škatulkář přál. Na tohle naštěstí škatulka chybí. Jemnost je to slovo, které paradoxně spojuje Alešův razantní dům. Jemná práce se zdroji. Povšimněte skoro manifestačně pevného parteru domu. I posílení víceméně náletové zeleně ve špičce parcely není bezradná náhoda, ale tvrdohlavý záměr. Odhaduji, že to nebyl jednoduchý semestr, ale zároveň tuším, že jemná zamyšlená práce Aleše baví. Jak rychle dům pod rukama s každým detailem kompletně mění výraz. To kouzlo, které má architekt v rukou, nepohybuje-li se v kruhu časopisových referencí. Otevře se obrovská škála zdrojů, všechno se zdá být možné, a přesto se autorovi podařilo udržet dům v poloze, kdy jeho dům musí chodec hledat … chcete-li.

Alešův první větší projekt. Byl ve druháku. Projděte si půdorysy, skladbu bytů a autorský text.