Včera konzultovala poslední skupina svoje návrhy. V pokračování je video. Veřejné prezentace průběhu práce jsou naplánovány na středu 11.4 a čtvrtek 12.4 od 10:00.
Dnešní příspěvek bude relativně kritický. Proběhla poslední konzultace návrhů s hlavním zřetelem na dům. Když jsem ještě neučil, odhadoval jsem, že studenti, kteří procházejí ateliéry úspěšnějších a známějších kolegů, kteří zadávají excesivní témata, budou sice umět udělat galerii moderního umění na Měsíci, vor na Vltavě nebo … cokoliv, jen ne solidní, sebejistě a s humorem navržený zajímavý a pohodlný městský dům. Vzhledem k tomu, že k návrhu galerie na Měsíci se nedostanou až tak často, odhadoval jsem, že je v praxi čeká složitá situace a omílaní lži: „Dokud můžu, tak si to zkusím na škole, toho obyčejného mě čeká v praxi dost“. Ne, nečeká. Pokud umějí zcela samozřejmě a zajímavě to základní, řekněme bytový dům v kontextu postindustriální čtvrti, zvládnou galerii na Marsu levou zadní. Navíc existuje velká šance, že domy budou skutečně navrhovat. Opačně to nefunguje. Pracovní verze se mi potvrdila. Bytový dům je podle všeho to nejtěžší, co studenti magisterského studia mají na stole. Počítal jsem s tím a šel učit obyčejné věci kreativně (řekněme). Ovšem s něčím jsem přece jenom nepočítal. Máme totiž v atelieru samé pracovité a nadané studenty. Bohužel je velkým zádrhelem - těsně před vstupem do praxe - sebejistá orientace v typologii. Myslel jsem, že to bude samozřejmý základ a my budeme budoucím kolegům pomáhat jejich znalost užívat, rozvíjet a učit je určitou teorii, nabubřele řečeno „filosofii“ navrhování. Není tomu tak. Většinu času se zabýváme konzultováním typologie. 13m šířky traktu je zcela běžný start návrhu domu (pro laiky: v roce 2012 je to něco kolem 18metrů a více), jedna dvacetimetrová ložnice v bytě 74m2 – bez problému, mikroskopické předsíně, nedostatek servisních prostor bytů … zkráceně: nepohodlí, plýtvání. Pokud si koupím předvčerejší chleba, jdu ho prostě vrátit. To samé bych radil studentům, mají-li čisté svědomí. Ten kdo je učil typologii, to prostě nedělal.
 |
Monika Mitášová kdysi v Liberci výuku typologie pohřbila větou: 'typologie je souhrn pravidel, podle kterých se postupovalo v minulosti' (pokud ji dezinterpretuji, tak se jí omlouvám). Chápu, co se snažíš říct, ale podle mě je to jen půlka problému. Druhá zní: 'přílišné spoléhání na typologii', aneb, když nevím, otevřu Neuferta a tam to najdu. Nicméně rozumím (v kontextu výroku Vladimíra Kokolii: 'překračovat hranice oboru, které neznám, je snadné), že pokud chceš něco porušit, měl bys to znát. A tohle je ta druhá půlka problému. Nepotkal jsem na školách příliš mnoho studentů se skvělou znalostí současné typologie (či se schopností dokázat se podívat tam, kde je to třeba) a s chutí ji porušit, protože vím proč. Protože mám pro to důvod. Ty, co ji znali velmi dobře, tahle znalost často úplně umrtvila.
OdpovědětVymazatNo, nenapsal jsem to dobře. "Naučit" - tím myslím především trénování umu vymýšlet jí (typologii třeba), znát principy vymýšlení. Studenti se mě častokrát ptají: "kde se to dočtu". Odpovídáme s Ondřejem: já nevím, jsi student a jsi tu od toho, abys vymyslel to, co ještě není v knihách. To je to "future".
OdpovědětVymazatTo byl můj první rozhovor s Honzou Jehlíkem. Nastoupil na FA ČVUT a říkal, že se ta škola zabývá minulostí, a že by se chtěl přiblížit světovým školám a začít se zabývat současností. Řekl jsem mu: 'tak je nedoženete, oni se totiž zabývají budoucností.'
OdpovědětVymazatObdobnou úvahu o svém školním navrhování jsem učinil někdy v zimě, kdy jsem si definitivně přiznal, že není od věci snažit se naučit něco normálního...mno, bytovka tohodle magistra zatím bolí.
OdpovědětVymazat