Další projekt zimního semestru. Řazení tradiční: obrázky, text, video. Doporučení tradiční: podívejte se na video, dozvíte se víc.
 |
2012 © atelier kuzemenský & synek FA ČVUT, vypracoval Jan Holub 7.semestr 2011/12
|
 |
2012 © atelier kuzemenský & synek FA ČVUT, vypracoval Jan Holub 7.semestr 2011/12
|
 |
2012 © atelier kuzemenský & synek FA ČVUT, vypracoval Jan Holub 7.semestr 2011/12
|
 |
2012 © atelier kuzemenský & synek FA ČVUT, vypracoval Jan Holub 7.semestr 2011/12
|
 |
2012 © atelier kuzemenský & synek FA ČVUT, vypracoval Jan Holub 7.semestr 2011/12
|
 |
2012 © atelier kuzemenský & synek FA ČVUT, vypracoval Jan Holub 7.semestr 2011/12
|
 |
| 2012 © atelier kuzemenský & synek FA ČVUT, vypracoval Jan Holub 7.semestr 2011/12 |
 |
2012 © atelier kuzemenský & synek FA ČVUT, vypracoval Jan Holub 7.semestr 2011/12
|
 |
| 2012 © atelier kuzemenský & synek FA ČVUT, vypracoval Jan Holub 7.semestr 2011/12 |
 |
2012 © atelier kuzemenský & synek FA ČVUT, vypracoval Jan Holub 7.semestr 2011/12
|
AUTORSKÝ TEXT:
Hlavním cílem návrhu území na konci Pernerovy ulice je prolnoutí mnoha vrstev, které místo i čtrvť Karlín obsahují - a jejich zasazení do současného rámce. Rozvíjím silné téma symbiózy práce a bydlení, která dala Karlínu základ i jeho osobitý charakter. Vícevrstevnatost, střet a prolínání jsou zdrojem napětí. Parter není pouze na prodej, vnitroblok nespí a dvorky žijí. Konec se může stát začátkem.
Místo, kde se dnes neví, kdo komu dá přednost. Místo, kde se venčí psi. Místo, kde po boku hřbitovní kaple parkují automobily. Všechny tři viditelné aspekty dobře ilustrují podstatu dění tam, kde Karlín v jednom směru tvrdě naráží na patu kopce Vítkova a v druhém se jeho rigidní bloková mřížka rozpadá do neznáma.
Zmatený a nejistý pohyb automobilů není náhodný. Na místě, kde se střetávají dvě městské osnovy, „nesedí“ takřka nic. Střet však může vytvářet překvapivě silný a autonomní prostor, kde obyčejné věci mohou vedle sebe existovat v silné pospolitosti - automobily zde jezdí neobyčejně pomalu...
Psi se venčí na místě, kde od středověku po Kolbena nestálo kromě hřbitova nic Prázdno a plošnost v kontrastu se strmou stěnou kopce jsou v hustě zastavěném městském území cennou kvalitou. Zde Karlín vždy dýchal.
Subtilní hřbitovní kaple, která jako jediná v místě ustála dramatický vývoj, je mementem prolínání na karlínský způsob. Ač dnes zbavená svých cenných nánosů času (v minulosti sloužící kupříkladu i jako podpěra pro teplovod), připomíná dodnes inspirující pragmatičnost a mnohofunkčnost čtvrti.
Navržená zástavba v ulici Pernerově uzavírá půlblok, v jehož dvorech tvoří druhou „řádku“ menších objektů. V parteru a dvorech přejímám zvyk ulice, která poskytuje drobný servis a služby odehrávající se v zastíněných částech úpatí kopce. Pronajímatelné dvory cloní trať od uličního traktu, kde se bydlí. Režimy malých dílen, opraváren a pronajímatelných studií se s bydlením dobře doplňují a zároveň poskytují mimochodnou kontrolu přes den přístupných dvorů.
V místě, kde dnes stojí kaple, navrhuji nestavět a ponechat prostor volný. Důležitá je navržená dlažba - důsledně stejná a bez elevace. Propojuje pocitově povrch celého místa a vnáší klid mezi dvě různé části města. Na severním konci náměstí, v ústí Pernerovy ulice, zužuji prostor pro dopravu vložením špalíčku v podobě „městské střechy“. Ta odděluje prostor pro pěší od dopravy a slouží jako logistická podpora náměstí. Přivedené pronajímatelné sítě nabízejí venkovnímu prostoru možnosti. Týdenní trh, blešák, letní kino, městská večeře apod. Projekt se snaží přemýšlet o veřejném prostoru směrem k jeho co největší volnosti, která je však pečlivě definovaná důrazem na utilitárnost a důsledné poskytnutí základních(!) možností pro pobyt – střecha, lavička, stůl, voda, sítě. Vlakovou zastávku nezdůrazňuji nádražím, čekat lze smysluplně kdekoliv v místech pod perónem.
Předobraz bloku východně od náměstí lze nalézt už na leteckém snímku z roku 1935. Vracím na místo dvě haly (dodnes přítomné v otisku patek sloupů a vlečky) a ty obklopuji proděravěným blokem. Tržnice na ose Pernerovy ulice do sebe jako jediná koncentruje komerční plochy, její druhá část má dva adaptabilní prostory vlastněné městem ke komunitním účelům. Město investuje ve vnitrobloku a lidé se scházejí na místech bez tíhy reprezentace. Druhá hala a vntřní prstenec okolní zástavby jsou celé koncipovány jako pronajímatelné pracovní prostory malé výměry, v podstatě startovní kanceláře - ekvivalent startovnímu bydlení. Vzorec tak kopíruje schéma práce + bydlení, pouze v jiné - současné - formě. Schéma reaguje na měnící se způsob práce a vytváří prostředí pro osamocené dělníky nové doby, s velkou příležitostí k vytvoření pohyblivé komunity. Blok je veřejný a průchozí směrem k vlaku i náměstí.
Považuji za důležité do projektu o jakémkoliv rozsahu vložit záznam o velmi malém měřítku, které se však stává rozhodujícím ve vnímání (města) pro člověka. Roh, strom, lampa, střecha nebo hodiny na důležitých průsečících makroměřítka okolí dávají místům jména. Může se jednat o užitečný sentiment.
Honza dostal Áčko.
ostatní projekty z tohoto semestru jsou zde
.
Žádné komentáře:
Okomentovat