AUTORSKÝ TEXT
Domnívám se, že je
možné navrhnout dům sociálního charakteru v souladu s lidskými požadavky
jeho obyvatelů, ačkoli jsem si vědom často oprávněného negativního postoje
občanů k ústavním zařízením. Trend sdíleného či klastrového bydlení ve
skupinách bude v naší české mentalitě spíše ojedinělý.
Procento těch, kteří budou schopni strávit poslední chvíle života bez větší
péče, se bude stále snižovat.
Obraz spokojeného stáří mám osobně spojen s domy při
pařížských bulvárech devatenáctého století tak, jak jsou zachyceny na plátnech
či v knihách. Přesněji kavárenský život pod mohutnými stromy a segmenty
buržoazních bytů. Vysoké stropy, rozměrná francouzská okna, dřevěné okenice a
zábradlí předsazené před okny, které umožňuje vstoupit do malého venkovního
prostoru a pěstovat květiny v truhlíku. Nespočet variací na toto téma lze
najít ve všech jihoevropských státech. Důležitým bodem konceptu bylo tedy
docílit pohodlí s nádechem jižního slunce.
Dům je organicky tvarován tak, aby při pohledech
z běžného horizontu působil jako sestava několika hmot. Bílé lakované
dřevo, v podobě posuvných okenic, mělo na fasádě vytvořit jemný závoj
odkazující k vznešenosti lázeňské kolonády či zámeckých altánů v zahradě.
Řeka Rokytka
je v oblasti Prahy - Vysočan typická tím, že si kolem sebe udržuje volný
prostor. Město se k ní přimyká, v určitém rastru, pouze na několika místech.
Většinou se k řece ale vztahují nízké podružné stavby a provozy – sklady,
kluby, hřiště atd. Z tohoto důvodu jsem se snažil stavbu umístit co
nejdále od jejího koryta. Podél řeky Rokytky navrhuji pouze úzkou utilitární
stavbu restaurace, která doplňuje liniový charakter aleje.
Původní plán
sousedního obytného souboru počítal v minulosti s výstavbou dalšího domu právě
v místech naší parcely. Zcela zničený bývalý náhon a náhlá rokle s
náletovými křovinami, to jsou znaky nedokončených záměrů na tomto místě.
Navazuji proto na původní studii a většinu domu soustřeďuji právě zde.
Na základě stavebního programu čítajícího provoz s minimálně
osmdesáti obyvateli a výše zmíněných úvah, rozhodl jsem se ubírat cestou
kompaktního objemu ve prospěch volnému prostoru. Celý dům má s výjimkou
restaurace čtyři podlaží a je rozdělen na tři základní části: střední část pro domov seniorů (DS)
včetně denního stacionáře a klubu seniorů, severní
část pro dům s pečovatelskou službou (DPS) a jihozápadní část s restaurací.
Střední část je
tvarována bývalým náhonem a při něm rostoucími stromy do mírného oblouku. Parter
slouží k interakci mezi veřejností a seniory, a zároveň jako hlavní filtr
pro následný pohyb po domě. Obchod s ručními výrobky z dílny či
administrativa jsou přístupné z jižního foyer, kde lze také vyčkat na přednášku
nebo hodinu cvičení.
Jak tedy předejít nádechu instituce? Každý byt je koncipován jako nezávislé apartmá včetně
malé kuchyňské linky a koupelny. Vybavení vlastním nábytkem je žádoucí. Vstupní
nika, doplněná osobními věcmi, by měla odrážet identitu majitele a zlepšit
orientaci v prostoru. Obytné patro je rozděleno do dvou sekcí po osmi
bytech, což umožňuje vytvoření běžných sousedských vztahů. Jednotlivé byty jsou
přístupny z atria, nikoliv z chodby. K prosvětlení atrií z boku
dochází skrze společné místnosti, lodžie a terasu se vzrostlými stromy. Těžištěm
dispozice je denní místnost s obytnou kuchyní pro komunitu osmnácti seniorů,
bydlících na stejném podlaží. Naproti prochází hlavní schodiště s výtahy. Tato vazba nutí každého
obyvatele projít kolem společných prostor při vertikálním pohybu po domě. Třetí
a čtvrté obytné podlaží jsou téměř shodná.
Pro příjezd
seniorů automobilem nebo ambulancí využívám jediný dosavadní příjezd ze západní
strany objektu. Pro zásobování a případný zásah hasičské techniky bylo nutno
navrhnout druhý most přes řeku, který je blíže vstupu do budovy. K parkování je
určeno kryté stání v patře objektu. Vložené parkoviště, jakási antihmota,
odlehčuje a prosvětluje pohledově důležité nároží u jezu a umožňuje
bezbariérový vstup do denního stacionáře a klubu seniorů. Asistovaná koupel je
zde k dispozici i obyvatelům z okolí.
Severní část domu
vychází maximálně z tvaru parcely a svým úzkým průčelím se stává
zapamatovatelnou siluetou parku. Chodník z exteriéru plynule přechází do
částečně krytého interiéru vstupního podlaží, parafráze na zápraží či zimní
zahradu. Nad ním se vypíná obytný dům
s vyšším standardem bytů a možností využívat péče domova seniorů. V případě
zhoršení fyzického stavu se tedy senior nemusí stěhovat. Byty a chodbu
netypického tvaru prosvětlují a větrají dva světlíky.
Jihozápadní
část vyplňuje měřítko mezi stromy a velkým objemem domova
seniorů. Převýšený noblesní interiér zvenku jinak fádní restaurace u vody bude
pro zdejší seniory doslova svátečním místem pro nedělní oběd, kvalitní kávu a sachr.
Posezení před restaurací bude oživeno sluncem procházejícím skrze koruny stromů
a šumějící říčkou.
DIPLOMNÍ
PROJEKT - HODNOCENÍ VEDOUCÍHO PRÁCE
autor
projektu: David Kučera
vedoucí
práce: Michal Kuzemenský
Nebudu znovu
popisovat, co je možné vidět, co jste viděli, či slyšeli. David Kučera odevzdal
projekt, který svojí kvalitou překračuje hranice diplomního projektu. Vím, že
mu uškodím, když ho pochválím, ale je potřeba to udělat. Od důsledně vedeného
diplomního semináře, ve kterém David posbíral v rešerších takřka vše, co
bylo v posledních letech na dané téma postaveno a projektováno, po vědomé
hledání odrazových ploch, tedy poetických obrazů celku i jednotlivostí a
představy animace těchto fragmentů, tedy reálného života, běžícího filmu
z navrhovaného domu. Když tohle píšu, odhaduji, že se Davidovi u komise
nepodaří mluvit tak strukturovaně jako během semestru a nevysvětlí svoje porozumění
jemnostem. Prostě jsme v atelieru přihlíželi, jak se samostatně rodí
absolventský projekt. Všimněte si několika zvláštností. Jako jednu z nich
lze uvést parkoviště zdánlivě v druhém patře, je to ovšem klam. David
využil terénního rozdílu a poskytl domu de facto dvě přízemí. Jedno opravdové,
to úplně veřejné, kde je hlavní vstup a restaurace a druhé z plochy
parkoviště kudy přivážím každý den svého blízkého do denního stacionáře. Tedy
ne nikam do sklepa ale na noblesní parkoviště, které zároveň relativizuje váhu
domu. Prostorové či půdorysné schema je stejně rafinované. David použil
deformaci celého půdorysu a přitom ponechal pravoúhlost jednotek pokojů.
Rozdělil počet lidí na skupiny sousedů (mimo jiný shodný s počtem
rezidentů na jednu ošetřovatelku). Zároveň znejasnil tvar a velikost domu
zvenčí. Obraz domu není tak jednoduchý jak vypadá a nevedla k němu
jednoduchá a banální cesta. Výsledek lze nejlépe popsat jako esenci altánu …
Čechov, bíle laťování.
Paradoxně u
tohoto projektu bych nejraději hodně kritizoval, protože taková práce si tvrdou
kritiku zaslouží. Neudělám to, protože bych se délkou i tématem vymknul žánru.
Moje kritika se však dá zjednodušit do několika slov … vlastně rad. Uber.
Zkoušej, kolik ještě můžeš ubrat, aby dům neztratil svoje kouzlo, stal se méně
výrazným a o to excelentnějším. Sraz mu hrany, protože si můžeš být jistý, že
je má a přibliž dům naší nedokonalosti. Ve skutečnosti by okenice byly trochu
méně subtilní, dům by postupně chytal samozřejmou patinu a blížil by se svému
uživateli. Nedokonalému člověku. Uvnitř zruš transparentní zábradlí a pouč se
od Adolfa Loose. Trochu to celé shoď. Ovšem … pokud by se vše podařilo, půlku
práce, o které teď mluvím, by za Davida udělali obyvatelé domu.
Davidovi
navrhuji A.
_____________________________________________________________________
Oponentní recenze – CVUT FA, zimní semestr 2012/2013
Diplomní projekt: Bydlení pro seniory v Podvinní
Autor: David Kučera
Vedoucí ateliéru: Michal Kuzemenský, Ondřej Synek
Autor oponentury: Pavel Nasadil
David Kučera svým diplomním projektem hledá odpovědi na otázky důležitého a těžkého
zadání – bydlení pro seniory. Pojďme se podívat, jakým způsobem se David zhostil témat, která toto zadání tvoří.
Místo – park Podvinný mlýn – referenčně utváří reka Rokytka, frekventovaná pěší a
cyklistická stezka, soubor bytových domu, periferní náletová příroda. David svůj dum umisťuje na nejvyšší bod při okraji parcely, mimo říční nivu a vzrostlou zeleň. Hmotové členění má za cíl kontrolovat měřítko velkého objemu, jeho uchopitelnost a organické začlenění do zeleně.
Charakter domu vyznívá ve prospěch familiérnosti, lehkosti, sváteční nálady, důstojnosti a
navazuje jakési lázeňské šviháctví. Charakter instituce David jednoznačně potlačil, a to je velký přínos jeho návrhu. Vztah k místu autor potvrzuje nízkou hmotou restaurace, která je svým strohým charakterem odlišná od bohatě strukturované hlavní hmoty domova senioru a je na pomezí opěrné zdi a utilitárního průmyslového objektu. Působí dojmem, jako by zde byla dříve než samotný dům. Její hmota, byt proporčně relativně nevýhodná pro svůj provoz, tvoří součást nábřeží a kotví celý palác seniorů pevně k zemi. Předložená vizualizace je v tomto přesvědčivější, než situační výkres a pohledy.
Téma „Kdo je to senior“ a jaký má být „obraz domova“, je hlavní úvahou Davidovy práce.
Kromě precizně, a do hloubky, připraveného diplomního semináře navrhuje David jasnou, ale
nenucenou hierarchii vnitřních prostor domova senioru tak, aby nabízela pocit bezpečí, sousedství, společného ale i individuálního prostoru pro každého obyvatele. Intimní prostory – byty – jsou se společnou pavlačí spojeny „zápražím“, kde je každému z obyvatel nabízena možnost individuálního zařízení nábytkem, tapetou, rohožkou, či jinými předměty, které zápraží odliší od souseda. Tato přechodná zóna je velmi důležitá. Nerozumím však navrhované příčce mezi dvojicí zápraží, která má tendenci spíše oddělit, než podpořit ty nejtěsnější sousedské vazby. Průběžná mělká lodžie jednotlivých bytu tvoří průčelí objektu, umožňuje vyhlédnutí a vykročení na čerstvý vzduch, umístění květin nebo jiných osobních předmětů. Byť příliš mělká pro širší využití, chápu ji společně s okenicemi jako součást fasádního pláště, jehož výsledkem je uchopitelný detail a příjemné měřítko domu. Dodává mu hloubku, stíny a světlá místa; obraz bytovky, spíše než velké instituce.
Vnitřní sousedská pavlač má komorní uzavřený charakter a předpoklad pro dobré fungování. Je možno ji použít k nějakému širšímu společenskému účelu, posedět zde, postát se sousedem, zastavit se a odpočinout ? Místy je až příliš utilitární a zasloužila by dále rozpracovat.
Společné kuchyně či obývací pokoje jsou umístěny vhodně ve středu dispozice a fungují
k potkávání a společenskému životu jednotlivých skupin seniorů. Nabízejí doplňkovou vybavenost.
Umístění nábytku tak, jak je v půdorysech naznačeno, je však rozpačité a místy v rozporu
s konceptem komunitního života. Otázka jejich velikosti a možnosti propojení těchto prostor
s venkovními je namístě.
Komplikovanost navrhovaného hmotového řešení s sebou nese uměle vytvořené složitosti
v dispozicích a organizaci jednotlivých prostor. David se však s touto složitostí vyrovnává
relativně dobře a využívá její přednosti právě k vytvoření sousedských komunitních klastrů. Místy se však složitost stává nepřehlednou, a to zejména v určení vstupu do objektu a dále v kloubu, který odděluje Domov senioru od Domova s pečovatelskou službou. Úskok ve hmotě se narozdíl od ostatních svírá směrem dovnitř a vytváří zbytečně negativní tmavý kout, zejména pro obyvatele přilehlého bytu. Domov s pečovatelskou službou má nepřehlednou dispozici jako důsledek zvoleného vnějšího tvarování.
Rozhodnutím umístit recepci (kontrolní bod) do středu dispozice a daleko od skutečného
hlavního přístupu do objektu – ze 2.NP do 1.NP – David zkomplikoval orientaci všem, kdo do
domu vstupují poprvé. Deklarace jasného hlavního vstupního prostoru je potlačena ve prospěch několika vstupních bodu v obou úrovních parteru, které na druhou stranu umožňují prostupnost domem směrem od řeky a z parku. Zvyšuje to však nároky na personální obsazení a bezpečnost objektu. Je tedy otázka, zda-li je recepce na tom správném místě a ve správném podlaží ?
Další otázku vzbuzuje umístění parkoviště do autorem deklarované „antihmoty“ ve 2.NP.
Odlehčením objektu směrem k řece si David vytvořil skvělou příležitost právě pro zmíněný hlavní vstupní prostor, možné zápraží domu, které by tvořilo jakousi pobytovou lóži pro jeho obyvatele a návštěvníky. Parkování, byť prakticky blízko a kryté, dle mého názoru nevyřeší potřebnou kapacitu objektu (např. ve dnech návštěv) a při předpokládaném zaplnění auty bude prostor nepřehledný a vstup těžko dohledatelný.
I přes výše uvedené výtky je diplomní projekt Davida Kučery analytický v tom, že je
zaměřen právě a jedině na jeho obyvatele, a to v každém detailu. Jsem přesvědčen, že téma
bydlení pro seniory zpracoval dobře a objevil nové možnosti v jeho interpretaci. Ty jsou dané
promyšlenými vnitřními vazbami, dobrou hierarchií prostor, neměstským a anti-institucionálním výrazem domu a dobře zvládnutým měřítkem velkého objektu. A především, osobitým porozuměním kontextu místa, jeho nálady a doplněním krásnou novostavbou.
Děkuji Davidovi Kucerovi za přesvědcivé osobní představení projektu. Jeho diplomní práci
rozhodně doporučuji k absolutoriu a osobně ji hodnotím známkou B. Chválím rovněž skvělý
diplomní seminář.
Pavel Nasadil
Londýn 29.1.2013
ostatní projekty tohoto semestru jsou zde
zadání semestrální práce je zde
ostatní Davidovy projekty zde
Žádné komentáře:
Okomentovat