odevzdávka Markéta Orságová & Martin Pavlun - x.semestr - letní 2012

Martin a Markéta se rozhodli prostor „dvounáměstí“ rozdělit (a zároveň scelit) jedním domem a tím definovat oba prostory. Úkol si zkomplikovali tím, že dům – gesto, navrhovali na začátku jako sochu – tedy tvar zvenčí, nicméně nakonec se podařilo. Dům se jasně odkazuje obecně do Evropy, s Libeňskou atmosférou příliš nepracuje, (což nemusí být dogma). Obraz komfortního bydlení je patrný. Dům má jemnost, detail, solidnost, adekvátní míru otevřených ploch. Problematické je porozumět jeho městotvorné funkci – rozdělení veřejného  prostoru na dva jasně definované prostory zde může působit jako bariéra, protože náměstí dr.Holého je navržen jako veřejný prostor, který má přitahovat celou čtvrť (tržiště). Zakryt domem by mohl působit jako nemístně užívaný vnitroblok.  

Změna na Elsnicově náměstí je totiž poměrně velkorysá. Část plochy náměstí klesá k řece, vytváří platformu v úrovni hladiny.  Je otázka, jestli by tomuto místu neslušela kumulace funkcí (tedy včetně tržiště) a uzavřenému prostoru náměstí dr. Holého vtisknutí neformálních funkcí veřejného vnitrobloku. Jednoduše řečeno: potvrdit rozdělení obou náměstí domem i růzností funkce a intenzity (resp. hierarchie) veřejného. Nově navržené Elsnicovo náměstí totiž působí sebejistě městsky, jak je vidět z vizualizací. Otázkou je, zdali je nově definované náměstí dr.Holého jasnou protiváhou.

Martin s Markétou zamýšlejí náměstí jako dvojjediný  prostor, který oboustranně graduje k domu (a jeho věži) uprostřed celé plochy.  Nabídněme si polemiku, zdali by záměr fungoval, případně o kolik by musel být dům „propustnější“.

Elsnicovo náměstí - Libeň

Elsnicovo náměstí - Libeň

Elsnicovo náměstí - Libeň

AUTORSKÝ TEXT

Na velký rozvoj Libně tu čeká Elsnicovo „náměstí“ už desítky let. Za tu dobu se z něho stal prostor neurčený, mrtvý a zapomenutý. Taková místa pak vytváří obraz celé Libně. Nečekají na něco, čemu sama brání?

Navrhujeme městský dům, který určuje náměstí Holého a stává se pro něj dominantou, vymezuje hlavní třídu a propojuje cestu kolem Rokytky. Podtrhujeme to, co v místě je a ne to co tam snad někdy bude.

Parcela na hraně ulice Zenklovy je vlastně prolukou, která pomáhá vytvářet neurčité sounáměstí. Dům prostor jasně dělí na dva prostory – náměstí a předzámčí, přiléhá k uliční čáře, kterou protahuje přes řeku až k nároží, které potvrzuje věží. Věž s pevnou zdí a otvor v domě propojují pohledem ulici s náměstím dr. Holého. Průhled domem současně upozorňuje na Rokytku a nabízí možnost pokračovat v cestě kolem jejího toku. Stavba je i součástí náměstí. Vymezuje jednu jeho část a věž tvoří dominantu. V parteru se nabízí posezení v kavárně, v rámci které můžeme sestoupit k Rokytce. Okolní prostory definovaly tvar domu a ten potom určil jeho vnitřní uspořádání.

Okolí se v domě připomíná. Řeku vidíme průhledem z pavlačí, které přímo navazují na sdílené lodžie. Ty mají výhled na podzámčí a zámek nebo na náměstí doktora Holého. Obyvatelé mají k dispozici škálu dalších společných prostor, jako terasy na střeše, komunitní místnost nebo dvůr.

Při procházce nebo projížďce po cestě kolem Rokytky vidíme dům hned při příchodu do území. Upozorňuje nás, že tady se náš směr kříží s významným směrem – s cestou, která tudy vede od nepaměti a kolem které vznikla Libeň. Otvor v domě dává tušit, že prostor, ve kterém se nacházíme, pokračuje někam dál a přímo se ukazuje kam.

Tu část Rokytky, která byla po desetiletí schovaná pod betonovou deskou Elsnicova náměstí, navrhujeme odkrýt a nechat k ní volně přijít park z předzámčí. Plocha na úrovni řeky je jenom pokračování promenády, která vede kolem vody od jejího ústí do Vltavy. Nabízí zastavení v hospodě, která je součástí parku. Stačí zaparkovat kolo, koupit občerstvení, posadit se k vodě a vnímat město z jiného horizontu. Příjemná změna, oproti současnému stavu, kde se projíždějící cyklista „baví“ slalomem mezi auty, potom mezi květináči a snaží se být co nejrychleji odtud.

Levý břeh je nábřeží s pevnou zdí, tak jako kdysi, než přišel nápad s překrytím Rokytky.

Náměstí dr. Holého:

Zanedbaný prostor, který vznikl geometrickou hrou na papíře a dnes není ani náměstím ani parkem ani parkovištěm ani výběhem pro psy, ale tak trochu vším a vlastně ničím. Hexagonální pískoviště uprostřed mluví za vše. Chceme z místa udělat jasné náměstí. Celou plochu vydláždit a vysadit alej, která bude navazovat na tu na nábřeží před Světem. Stejně tak dlažba bude už před Světem, na Zenklově ulici a na náměstí stejná. Náměstí bude jasně definováno okolními domy, naším nově navrženým domem, jehož věž bude pro náměstí dominantou a hranou nábřeží. Vznikne tak prostor pro setkávání, shromažďování a časem se sem třeba vrátí i trhy.

Dlažba na cestách není pro jízdu autem moc příjemná. V oblasti auta chceme, aby nedošlo k jejímu umrtvení. Jenom je fér po letech, kdy se automobilová doprava jasně protěžovala, vrátit některá místa chodcům a rezidentům. Neustálé zlepšování průjezdnosti oblasti vedlo jenom k neustálému růstu provozu.

Prostory chceme definovat. K místu, které samo neví co je, se lidé snadno obrací zády, ztrácí k němu vztah a to pak degraduje a brání tak rozvoji a lepšímu vnímání celku. V okolí se začínají budovat nové velké projekty, které Libeň vůbec nezajímá. Je čas s tím něco dělat.