diplomní projekt - Dita Mrázková - zima 2012 - bydlení pro seniory

Zavěšujeme další ze zimních projektů. Ani zde není potřeba předmluva. Je to diplomní projekt, tedy protokolární hodnocení a oponentský posudek jsou zavěšeny dole pod videem.

Dům pro seniory v Podvinní - autorský text

Dům pro seniory je forma bydlení, která může na první pohled budit negativní emoce. Místo dožívání. Kde bychom chtěli toto období života trávit? Většina lidí patrně odpoví, že doma. Vyvstává otázka, zda může být domov důchodců opravdovým domovem. A jaké charakteristiky má takový domov, který není úplně náš, mít?

Jako jeden z důležitých prvků pohodlného domova a soužití vnímám správnou souhru a poměr intimního a sdíleného. I domov důchodců, jakožto instituce, by měl toto kritérium splňovat. Pohodlí, jistota, dostupnost pečovatelských služeb jsou jen samozřejmými prvky.

Bydlení pro seniory v Podvinní je situováno do dvou čtyřpodlažních domů na břehu říčky Rokytky. Dispoziční řešení domů jsou téměř totožná a vyznačují se poměrně jasným a lapidárním dispozičním uspořádáním. Právě totožnost obou domů poskytuje následnou variabilitu domova důchodců jako instituce. Mísení či naopak oddělování obyvatel v závislosti na intenzitě potřebné péče tak může být rozhodnutím učiněným dle aktuálních preferencí. Pro obyvatele domova znamená tato flexibilita tu výhodu, že budou moci v jednom – tom svém  - bytě setrvat i v případě potřeby intenzivnější péče a nebude nutné jejich stěhování v rámci jednoho zařízení.

Prostorové schéma bydlení je následující – deset bytů přiléhá k jednomu společnému, sdílenému, obývacímu prostoru. Ten je umístěn uprostřed dispozice, spolu se schodištěm a výtahem, a má tak potenciál tvořit první komunikační bod obyvatel při příchodu domů. Tento dispoziční vzorec se uplatňuje na každém patře. Počet obývacích prostor se v celém domově může na první pohled jevit jako lehce naddimenzovaný. Navržen je však s rozmyslem a ambicí, aby se obývací prostory (pokoje) staly tím ´mým´ prostorem, kde jsem doma. Při počtu deseti lidí tohoto dosáhnout lze a je možné (a snad i žádoucí)tímto způsobem podporovat pocit určité sounáležitosti a komunity lidí, kteří do zařízení třeba ani nemuseli přijít z vlastní vůle.

Jednotlivé byty jsou umístěny lineálně na chodbě pokračující na obě strany ze sdíleného prostoru. Chodba je prostorná a otevřená do venkovního prostoru průběžným balkonem (v úrovni druhého podlaží terasou) a tvoří tak též společné prostory domu.

Orientace bytů je jižní, s výhledem na Rokytku. V přízemí domů se nachází denní stacionář, klub důchodců, ordinace a administrativní zázemí domova. V suterénu je umístěn provoz balneo.

Důležitým prvkem návrhu je propojení obou domů, která poskytuje větší míru pohodlí v oblasti užívání i provozu domů.

Parterem obou domů probíhá loubí, které poskytuje pobytový prostor pro návštěvníky denního stacionáře, klubu důchodců, obyvatele domů. Na vyvýšené části pozemku, obracející se do parku, je navržena soukromá zahrada. Přístup na ni je dvojí – ze společného prostoru jednoho z domů (v úrovni druhého podlaží), a stoupající cestičkou na hraně parcely.

Domy jsou navrženy jako zděné, hrubě omítané, s odlišnou strukturou v úrovni parteru (loubí). Výrazovými prvky domů jsou římsy, které člení každé podlaží a zábradlí vysokých oken a průběžných balkonů. Domy mají budit dojem stability, pohodlnosti.

DIPLOMNÍ PROJEKT - HODNOCENÍ VEDOUCÍHO PRÁCE

autorka projektu: Dita Mrázková

vedoucí práce: Michal Kuzemenský

Celkem bez úvodu začnu od prostředku mluvit o hlavní kvalitě, respektive hlavním čepu, po kterém se otáčí návrh Dity Mrázkové. Ditu už znám z jiného projektu, který dělala u nás v atelieru předminulý semestr. A tedy mohu říct s jistotou: Základní kvalitou návrhu je něco, co se na papír vlastně zachytit nedá a pokud, tak velice komplikovaně. Tou kvalitou je solidnost. Problémem návrhu, na který koukáme je nutnost představit si váhu, tíhu, omak, zvuk, odlesk. Čím ve větším měřítku Dita svůj projekt představuje, tím jistěji a samozřejměji projekt působí a nejen to. Tím patřičněji stojí na dané parcele v existujícím kontextu. Představte si podobnou tezi u existujících staveb architekta Petera Zumthora. (Tím paralela končí, Dita navrhuje něco odlišného)

Dita si jako základní téma, jako obraz či asociaci vzala solidní lázeňský dům a z původního obrazu, který stál na ornamentu a mnohosti, navrhla skoro abstraktní schema, kterému je potřeba věřit a představit si ho v reálu. Je radost si představovat kolonádu z pemrlované kamenné omítky s opracovanými rohy, lehkou zdobnost zábradlí, tloušťku dřevěných rámů oken sedících na římsách, matný odlesk štuku. Všechno to do sebe zapadá a stavba vzbuzuje důvěru a klid. Tohle je domov. Není rozjásaný. Je zamyšlený, tichý, melancholický a bezpečný. Už podruhé jsem použil slovo představte si. Ano, zcela jistě, není to jednoduše uchopitelné. Pokud dům na poezii detailu stojí, také na ní padá. Tentýž dům postavený jako zlevněný aušus aušusem také bude. Rafinovanost a kouzlo, na kterou Dita spoléhá zmizí a z jednoduchého gridu fasád se stane neomodernistické klišé.

Tato důvěryhodnost a solidnost domova, o které mluvím, se propisuje do půdorysů, i do prostorového rozvrhu domu. Podél říčky Rokytky tedy nevede podloubí, ale v pravém slova smyslu kolonáda, do které se otevírají veřejné či poloveřejné funkce domu. Důležitým bodem procházky, či návrhu je uvolnění na křižovatce u jezu. Zde drobná odbočka. Během vedení práce jsem s Ditou polemizoval o důležitosti a váze altánu. Tehdy jsem špatně argumentoval, proč si myslím, že by měl být hmotnější a prakticky shodný s podloubím, nebo být dokonce jeho zvětšeninou. Čím větší dvojče, tedy protipól k domu by altán na plácku u jezu byl, tím uvěřitelnější by byla i na papíře teze domu kolonády v parku. Potlačila by se jeho městskost.

Třetí kvalita projektu je evidentní. Urbanistická. Zpevnění, resp. sevření prostoru podél Rokytky a uvolnění v bodě, o které jsem mluvil, tedy na plácku kolem altánu, využití různé výšky terénu k vytvoření jasného zlomu, kde dům je opěrnou zdí, s restaurací a zahradou nad ní. Jasně hierarchizovaný prostor, ze kterého mám skoro pocit sestavy a citace archetypů, ale protože nevím odkud, mohu se spolehnout na soudobost návrhu. Zahrádky a hospodářský objekt na střeše domu- terasy jsou bonus, které uzavírají ansábl.

Měl bych říct kritiku. Tedy řeknu tu hlavní. Dito nebudeš to mít jednoduché, pokud se nenaučíš jednoduše sdělit to, co umí vidět člověk zvyklý číst jazyk neukřičené solidní evropské architektury.

To co jsi chtěla říct vidím a navrhuji A.

Michal Kuzemenský 4.února.2013

_______________________________________________________________________

Dům pro seniory v Podvinní - oponentský posudok

diplomový projekt, ZS 2012/13, FA ČVUT

autorka: Dita Mrázková

ateliér: Michal Kuzemenský – Ondřej Synek

oponentka: Maria Topolčanská

Sledujem záznam stopy projektu v štruktúre širšieho okolia a potvrdzujem si, že ide o zárez relatívne malej hĺbky pozdĺž Rokytky. Vnímam kontúru definujúcu východnú záhradu a dva domy opreté o severný limit parcely, dobre usadené a tesne prepojené navzájom aj so strešnou krajinou záhrady nad reštauráciou. Pozícia altánu zodpovedá neformulovanej stope, mýtu ďalšieho domu, ktorý bol vo fáze tvorenia obrazu dôležitým rozhodnutím neskôr

prehodnoteným a vzatým späť.
Obraz domu prezentovaný na workshope v strede semestra bol z najsilnejších momentov projektu – presahuje úlohu a stáva sa až scénickým výjavom, veľmi atraktívne pozývajúcim zažiť nešpecificky staré časy a všímať si len nepatrné nepravidelnosti v istej dennej rutine navrhovaného života seniorov za hlboko spustenými závesmi. Architektonická imaginácia, obrazotvornosť zdanlivo prelamuje spojenia so striktnými dôvodmi programu. Nie je analytická a to autorku rozväzuje ruky. V procese práce sa atraktívnosť zákutí medzi domami potláča a prepojené domy dosahujú finálne neurčitejší výraz, silnú vnútornú konzistenciu, a potlačený vonkajší efekt. V tomto autorka pracuje disciplinovane, efektov sa pomerne rýchlo zbavuje naopak snahu udržať architektúru v celistvosti obnovuje v každom detaile až dokonca. Pochybovanie aj utvrdzovanie sa o ukončení či neukončení konfigurácie domov ďalším veľkým objemom nakoniec končí odobratím možnosti pevného domu v nároží, vytvorením miesta a otvorením prechodu a pohľadov cez altán vysokého rádu do parku.

Autorka akoby predpokladá istú budúcu eróziu svojho projektu od začiatku, možno preto zahŕňa do návrhu vysokú hladinu komplexnosti, dokonca protichodnosti východísk. Jej projekt najprv rastie na referenciách pamätania si a zabúdania civilnej architektúry ´starých časov´ a potom vydychuje. Nevyhnutnosť takýchto predobrazov ostáva len v náznakoch, detailoch. Jej tvrdohlavosť prepisovania istých vzorcov a konfigurácií domov, priestorov čo sú medzi a čo sú domami, núti k úvahe, čo cez seba len z pamäte skúsenosti prepisujeme a čo už utvárame nanovo.

Autorka Dita Mrázková komunikuje svoje individuálne motivácie cez bariéru istej, s projektom veľmi konzistentnej, neurčitosti. Nedáva klúč k orientácií verbálnej ani vizuálnej (jej video z prezentácie minulého zadania sprevádza dosť presným textom Clues_ You made your own kind of map_I saw you leave your bike in the ocean).

Pri prezentácií tak sledujeme projekt intuíciou, vytušíme viac než je povedané. Niečo pritom narušuje akoby nehybnú stabilitu návrhu - sú to dva domy? Jeden? pulzuje ich blízkosť a vzdialenosť k potoku, alebo je to len náš mimochodný vnem? je to altán alebo pamätník? prekrytá studňa s vodou? Všetky časti zhluku domov sú zavesené v logickej sekvencií, a predsa ambivalentne. Samu ma prekvapilo, že tak na prvý pohľad usadeným, stabilným návrhom dvoch takmer totožných domov tvoriacich celok so spoločným jednoduchým blokom reštaurácie a strešnej záhrady autorka v istom zmysle vo svojej práci experimentuje a riskuje. Hľadá mieru neurčitosti ale presnosti, samozrejmosti vonkajšieho výrazu celku ale aj istej ne-miestnosti. Jej vytrvalosť bráni tomu, aby sa výsledok minul s pôvodnou motiváciou projektu. Jej pochybnosti na ceste medzi prečo? čo? a ako? mohli toto presné stretávanie motivácie a výsledku len oneskoriť. Bez nich by ale postup nebol vedomý a tak dôsledne kontrolovaný.

Tým ako postupuje autorka pri práci stavia pred nás hrubé tvary, obrysy, domy bez špecifickej tváre. Strháva nám z dohľadu všetky lákavé predobrazy, ktoré najprv ponúkla. Je presvedčivejšia v celkovom, aj keď už neúplnom obraze. Analytická poloha jej návrhu - rez projektom - ostáva vždy akoby v úzadí ale rozmýšľanie cez pracovné poznámky, texty a skice sú záznamami o jej dennej intenzívnej analytickej práci. Z možností na križovatke neurčitosti, autorka v istom momente (pri otázke ako? alebo už v jej predtuche) nadbytočný dom ruší, aby ho nemusela ďalej udržovať v obraze bez zdôvodnenia. Odstráni tým síce aj napätie vo voľnom priestore, zruší atraktivitu polohy ´medzi´ a altán už túto plnosť možností sám neudrží. Je ale dôležitou časťou mýtu, dozvukom skutočnosti domu, ktorý ešte ani nezačal fungovať ale v obraze projektu dodal iniciačnú energiu. Ako vidieť celok práce drží funkčne a plynulosťou a viacsmernosťou pohybu ľudí pohromade a túto zmenu ustál. Niektoré podstatné rozhodnutia sú o tom, čo autor odoberá, čo tam bolo ale už nie je. Odoprie si dom a ostáva miesto…definované už len tým, že len on vie, že tam existencia niečoho už odôvodňovaná bola. Domov pre seniorov možno oberá svojich obyvateľov o súkromie ako ho poznali, ešte stále ale aj im ostáva miesto pre tajomstvá. Pôvod a situovanie prázdneho miesta s altánom môže byť jedným z nich.

Už pri prezentácií ma projekt zaujal tým, že sa k téme starnutia a domova stavia bez konštrukcií akýchkoľvek pozitívne predkladaných lží, lepších ako toto zdanlivo lapidárne riešenie. Tam kde nie sú žiadne univerzálne pravdy, nepriraďuje k nim za každú cenu vytvárané obrazy. Nereprezentuje, dôsledne napĺňa potreby typológiou dôstojnou pre

všetkých. Kryje podlubím pred dažďom kohokoľvek a nasadzuje pevné hrany a limity celému priľahlému okoliu.

Autorka nám strháva spred očí umelé lákavé skutočnosti a stavia pred nás len zvláštne objekty, ktoré si nevieme predstaviť ako okamžite, instantne zažívané, Tu a teraz si ten záujem o ne nevieme cez projekt nasimulovať. Myslím, že to nie je jeho ambíciou. Keby sme nimi zajtra naozaj prechádzali, za tú bezpečnú a pevnú hrádzu - ktorú nastavuje pred všesmerným otvorením, atraktívnym zdieľaním a stratou všetkého tajomstva - by sme možno dali všetko.

Projekt hodnotím A.

…..............................................................

Maria Topolčanská, 1.2.2013 v Bratislave

ostatní projekty tohoto semestru jsou zde

zadání semestrální práce je zde

ostatní projekty od Dity zde