kompletní práci si můžete prolistovat zde:
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
AUTORSKÝ TEXT
Naše území se stalo
kvůli ulici Evropské spolu s tratí a hotelem Krystal zbytkovým. Navrhuji
místem protáhnout ulici Kladenskou, která bude hlavní páteří a dá tak smysl i
okolním strukturám, které propojí. Po vrstvách pak podél protáhlé Kladenské
doplňuji různé městské charaktery od rodinných domů veleslavínské velikosti až
po železobetonové prefabrikované domy odpovídající duchu Evropské. Mísením
těchto charakterů se snažím spojit tak kontextuálně složité místo.
Historicky je Veleslavín vesnicí, která v průběhu 19. a
20. století přirůstala k Praze. Důležitým prvkem byla železnice a dvojice
ulic Veleslavínská a Kladenská, na jejímž křížení spočívalo přirozené těžiště
lokality. V 70. letech však čtyř-pruhová ulice Evropská území protnula a
podél ní začaly růst panelové domy. Místo sevřené tratí, velkokapacitní
komunikací a hotelem Krystal, který svojí orientací snad ani nepočítal
s další výstavbou, se stalo ZBYTKOVÝM. Do nedávné doby bylo okupované
rozpadlými nádražními sklady, benzinovou pumpou a nesmyslným parčíkem. Místo je
problematické také z hlediska své morfologie a přítomnosti Litovického
potoka.
Tvrdím, že místo nabude na atraktivitě s příchodem
metra a zejména příměstského vlaku. Nehodlám smysluplnost výstavby metra nijak
komentovat a budu tyto záměry akceptovat jako fakt. Klíčovým je záměr zahloubit
vlakovou trať kvůli své plánované kapacitě a výhodným geomorfologickým
podmínkám pod zem. Tím mizí jedna z bariér svírající naše území.
Prostor podél Veleslavína je jediným místem podél Evropské
kde není možno jet paralelně s ní. Konec ulice Kladenské je tak rozpačitou
křižovatkou a na druhé straně Nový Veleslavín izolovaným koncovým místem.
Navrhuji ulici Kladenskou protáhnout a na druhé straně spojit s ulicí José
Martiho. Vnikne tak páteř, která dá smysl celému okolí a do budoucna může hrát
svoji roli při rozvoji lokality proti proudu Litovického potoka.
Kontext je zde dost složitý. Podél evropské je panelové
sídliště, které je však při bližším pohledu vcelku srozumitelné a nabízí
některé poměrně kvalitní prostory. Na druhé straně je zde Veleslavín a Vokovice
se svým maloměstským až vesnickým charakterem. Krásným příkladem přechodové
struktury jsou domy/polobloky podél ulice Kladenská, kde domy jasně vymezují
ulice a zároveň mezi sebou svírají celou škálu poloveřejný, polosoukromých a
soukromých míst. S těmito třemi základními charaktery pracuji.
Veleslavín končí ploty zahrad a tak navazuji trojpatrovými dvojdomy také se soukromými
zahradami. Na opačné straně stavím podél Evropské velké tvrdé „deskové“ domy,
které jsou sto vyrovnat se panelákům a zároveň zastavují hluk
z frekventované ulice. Jde o domy vycházející z estetiky
prefabrikace. Přestože některé domy jsou
kancelářské a jiné bytové mají stejný princip i rastr, tak aby byl nový pás
podél Evropské jedním velkým zásahem zapadajícím do kontextu velkých
paneláků. Domy se liší pouze ve výplní
modulů. Trochu jakoby se vraceli k Baťovkému Zlínu. Za tuto hradbu vkládám
domy charakteru Kladenské ulice, které spolu s deskovými domy tvoří
polobloky, nabízející již zmiňovanou příjemnou škálu soukromých, veřejných a
především polosoukromých či poloveřejný míst, které nejsou úplně předvídatelné,
ale zato vždy charakterem jasně určené. Ústřední částí je malé parkové náměstí,
jehož hlavním motivem je budova vlakového nádraží, jakožto důležitý prvek pro
paměť místa, pro které by se snad našlo nějaké bohulibé využití. Náměstí je od
Evropské sice cloněno, ale kontakt s ulicí a především s výstupem
z metra a vlaku tu je. Náměstíčko balancuje mezi tenkými hranicemi tak,
aby mohlo být místem jak pro tamější obyvatele, tak pro lidi pracující v kancelářských
budovách kolem, ale také pro ty, kteří zde jen čekají na svůj vlak či autobus. Vstup
do metra a na vlak je velkou přehlednou dírou pod jednou z kancelářských
budov tak, aby bylo z ulice i z kanceláří vidět dovnitř a z „díry“
zase ven. Záměrně neuvažuji s podchodem Evropské, který považuji za přímo
kontraproduktivní pro toto místo. Okolí
Litovického potoka zamýšlím v protikladu k přesně určeným místům,
která jsou někde až moc romantická, a nechávám tento plácek jako místo neformálního
fotbalového hřiště či dětských prolézaček a širokého vodního koryta.
________________________________________________________________________
Oponentní posudek diplomové práce
Autor práce:
Tomáš Hanus
Autor oponentury: Ing.arch Jakub Fišer
Téma:
Veleslavín – doplnění městské struktury
Vedoucí
práce: arch. Kuzemenský, arch. Synek – atelier Kuzemenský – Synek, FA ČVUT
Úkolem práce je hledání městského potenciálu nové stanice
metra Veleslavín. Jedná se o téma na jedné straně nadmíru aktuální, na straně
druhé ale také do značné míry promeškané, řešící následek, nikoli příčinu.
Problém širších analýz a diskusí o rozvojovém potenciálu a iniciační roli
prodloužení linky metra, spojených s hledáním jeho pro město optimální
trasy přichází v Praze tradičně, jako u všech velkých dopravních staveb
v rovině urbanistické v momentě, kdy inženýrské dílo je hotovo.
Toto konstatování rozhodně není výtkou směrem
k autorovi. Úloha, jako je tato, je pro mne naopak referenční ukázkou
potřeby korekcí, řešících problémy dnešních měst. Jedná se o téma velmi
aktuální – nové čtvrti či dokonce města, navrhovaná a realizovaná na zelené
louce, jsou minulostí. V práci se stávající strukturou města, jejím doplňováním
o soudobou vrstvu – ať citlivou, či radikální formou – místo od místa, situace
od situace, autor od autora – v tom spatřuji úlohu současné práce
architekta. Tomášova diplomová práce je taková, a předkládá jeho ucelený a
podrobně dokumentovaný názor na řešené území.
Základní otázka, které se ale nelze vyhnout - co s Evropskou jako takovou? Její
velkorysé založení nedošlo nikdy naplnění v odpovídající struktuře okolní
zástavby, málokterá z významných pražských tříd je lemována tak nesourodou
směsicí měřítek, typologií a prostorových vztahů. Její trasa zpřetrhala
dřívější přirozené vazby a nárokovala si pro sebe životadárnou energii hromadné
dopravy na úkor tradičních cest a prostranství, aniž by vytvořila novou městkou
kvalitu. Aspirovat na komplexní řešení podél její linie by bylo opakováním
staré chyby. Akupunkturní práce v konkrétních bodech je reálnou cestou, a
stanice metra je novou šancí.
Na velmi malém území jejího okolí, daném tečnou křivky
železnice k Evropské, Tomáš navrhuje promyšlený přechod měřítek a typů
zástavby s jasnou hierarchií jednotlivých prostor. Sympatický je mi
v této souvislosti i jejich autorem zvolený popis, osvobozený od
formálního názvosloví.
Lze ale pouze se standardním „urbanistickým slovníkem“
(náměstí, ulice, dvůr, atpod. …) vystačit při dnešních vstupech do území, kde
postupný vývoj hranice mezi těmito prostory tak, jak jsou tradičně vnímány,
rozostřil? V případě rozsahu této úlohy se na první pohled zdá, že ano,
soustředím-li se na kvalitu navrhovaného uspořádání zevnitř ven. Ve vztahu
k Evropské se mi to tak jednoznačné nezdá. Přijde mi, že tímto směrem
„zvenku“ je vztah k ní redukován na vyřešení problému ochrany vnitřní
části území před negativním působením hluku a dopravy. Patrné je to nejvíc u
řešení fasád bytových domů. Linie navržené bariery je v tomto smyslu
logická, ale odraz hluku od ní, zejména v případě použití uvažovaných
„tvrdých“ materiálů, by pro zástavbu na severní straně znamenal jen znásobení
dnešní zátěže.
V kontextu Evropské si právě správností založení fragmentu
pevné uliční fronty jistý vůbec nejsem. Myslím si, že by bylo správné vzít více
„do hry“ její nejednoznačný charakter, dobový urbanismus a solitéry ze 70. let,
více zkoumat, zda i zde nejde nalézt novou kvalitu, byť třeba generovanou
z chyb předchozích konceptů, resp. jejich fragmentů. Není v našich
silách vrátit městské prostředí do všech míst a ploch, na která města, mnohdy
zcela nekontrolovaně a bez koncepce, expandovala. Na stranu druhou se tato
„vnitřní periferie“ stala nedílnou součástí jejich prostředí a má nepochybně i
své silné stránky. Možná, že právě chybějící práce s nimi by přinesla
impulsy, které by z mého pohledu návrh pozitivně ovlivnily. Navrhuji
proto, aby Tomášova práce byla hodnocena známkou B.
Jakub Fišer
_________________________________________________________________________________
DIPLOMNÍ
PROJEKT - HODNOCENÍ VEDOUCÍHO PRÁCE
autor
projektu: Tomáš Hanus
vedoucí
práce: Michal Kuzemenský
Tomáš svoje
řešení území Veleslavína postavil na rozčlenění území do částí s různým
charakterem – různé charaktery jsou návazné a dynamicky přecházejí jeden do
druhého. Charaktery území popisuje autor důsledně, obrazně, abstraktně
přehání, ale je přesně patrné jaký pocit či chování od Vás Tomáš v každém
místě očekává.
Tam, kde
území přiléhá k frekventované Evropské, autor nabízí vizi
administrativního centra a dopravního terminálu – skoro typickému pro podobné
výpadovky. Přes tuto hranici či hradbu projdete do pohádkově divokého
vnitrobloku, který je skoro filmovou kulisou. Do velice uvěřitelného náměstí
...
Úlohu autor
chápe jako urbanistickou, ale navrhl vizualitu i půdorysy domů – pro ověření
správnosti svých odhadů, jako fundament.
Nehledám
drobnosti a chyby. Návrh je podán tak, že srozumitelně říká, že je hledat
nemám, nabízí nadsázku, vizi, charakter a umí je doložit přesností. Přijímám
tu hru a považuji návrh za podmanivý a povedený. Tomáš je schopný architekt,
myslím, že to je viditelné. V našem atelieru zpracoval dva standardní
semestrální projekty a vím, že se na nich poctivě trápil, učil se rozumět
městu, charakteru místa, navrhovat celek a rozumět významu detailu. Jeho
projekty byly tišší, melancholičtější a méně sebejisté. Už vidím jiného Tomáše.
Má sebevědomí a ví, že dokáže navrhovat. Velmi rád Tomášovi dávám A, ale stejně
rád vzpomínám na nejistého Tomáše hledajícího město a jeho zvláštnosti. Tento
sebevědomý diplom by pro mne byl důvodem k opatrnosti a zvýšené
citlivosti. Architektura je nesmírně zodpovědné povolání.
Michal Kuzemenský 10.června.2014
________________________________________________________________________
Žádné komentáře:
Okomentovat