Ondřej Blaha: „Doplnění městské struktury v Michli“ - semestrální projekt z letního semestru 2013

Rozhodli jsme se  mimo pořadí uvádět starší práce atelieru tak, jak se nám chce a tak, jak nám připadají pro současnou práci atelieru inspirativní.
Zavěšujeme práci Ondřeje Blahy, která se jmenuje „Doplnění městské struktury v Michli“ a stejné zadání dělal celý atelier v letním semestru 2013. Ondřej si jí vybral, když studoval druhý ročník - jako bytovou stavbu. Semestrální projekt zde trochu drze nedoprovázíme obvyklým výběrem finálních obrázků, ale pouze prvními „obrazy domu“ z prezentace, kterou Ondřej udělal tři týdny po začátku semestru. To je naše metoda výuky. Kompletní semestrální projekt doporučujeme k prohlédnutí na přiložené ISSUU digitální publikaci. Nechtělo se nám nuceným výsekem zbanalizovat význam práce a dezinterpretovat Ondřejovo myšlenky. Přidáváme pár pohledů na některé z objektů celého komlexu pro ty, kterým se nebude chtít listovat.

zde si můžete prohlédnout kompletní projekt:
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

AUTORSKÝ TEXT

Vymezení parcely kopíruje okružní cestu. Běžně se hlouběji nedostanete. Je za zdí, plechem nebo za domem. Tak končí kus města. S nulovým městotvorným potenciálem tento obvod generuje extrémně různá místa a děje, kvůli neprostupnosti bez vzájemné interakce.  Jedním ze vstupních parametrů návrhu se tak stává pochopení konkrétního obrazu (není nutně poetický), který je na tomto místě nositelem koncentrované informace.

Mimochodem je za zdí potok. Nedostatek veřejné plochy v Nuslích je patrný v počtu lidí. I přesto, že podjezd pod železnicí a přilehlý kovošrot vytvářejí problematické místo. Zde jsem si uvědomil, že oblast chápu ambivalentně jako zdravou i nemocnou. Že s výškou zdi nemusí nutně růst bezpečí za ní a může se stát pravý opak. Proměna stavu dnes spočívá v počasí, roční době, provozním čase školky, dnech v týdnu. Bez větší ambice přidávat více vektorů pohybu podél vody (terénní pokles a silnice), svírám stezku domem. Plech zůstává v betonu a za ním se bydlí nonstop. Kolo je pod kontrolou, chodci o sobě vědí. Absence určité kvality posiluje jinou a definuje volný pás dál proti proudu, který se zdvojuje.

Obraz je čitelný. Varianta navrhnout nic, se stává legitimní. Stromořadí, volná plocha, slunce. Hranice mezi městem a řekou je měkká. Probíhá v celé šířce parcely. Zde ji oproti pevné ulici K podjezdu tvoří čela domů. Mezi nimi pomyslná čára. Je neviditelná, ale tuším ji. Je ve svahu a v archetypu. Může se pro mě zmenšovat a zmizet. Měnit se s každou návštěvou. Je v hlavě. Možná je naivní? Kontakt s obnaženým vnitroblokem připomíná sídliště, ale konkrétní rozhraní se liší. Nenašel jsem důvod k jeho uzavření. Ve středu je umístěna mateřská školka. Otevírá se směrem ze svahu a její provoz tak nekoliduje s umístěním uvnitř bloku a těží z jeho ochrany.

Potřeba prostupnosti územím. První ulice posiluje převážně pěší spojení města s Botičem. Nacházím podobná rozhraní - ulice nerozděluje přilehlé bloky, dochází k jejich interakci. Má jasný směr, ale mizí nepatřičný pocit ze zastavení. Pro obyvatele odpadá i směr. Sdílený meziprostor je artikulovaný a v půdoryse čtu stejný záměr, který v reálu dotáhne kavárna. Druhá ulice možná ulicí není. Začíná zárodkem zdi nebo plotu. Projít můžete. Ale pokud jste zde poprvé a cizí, třeba se nezdržíte dlouho. Je zubatá a domy vám spíše stojí v cestě. Ty domy tvoří dva bloky, ale hranice se smazává. Je to místo mezi nimi.

Velkorysé vstupní prostory domů se sdílenými místnostmi nebo záliv vždy mezi dvěma domy u železnice tvoří předprostor společného vnitrobloku. Vzniká tak jemnější hierarchie soukromého prostoru a snadnější identifikace s „vlastním domem“. Fasády jsou bez detailu s hladkou omítkou, jako na většině zadních stan Nuselských domů a posilují nehmotnou hranici. Část domů využívá východojižní orientaci a  zvyšuje ekonomiku návrhu.

Parter v ulici K podjezdu se mění. U autobusových zastávek Kloboučnická je uliční profil širší než ten, který je pro Nusle typický. Kompenzuje absenci náměstí a veřejné plochy. Současné uliční stánky jako koncentrát obchodního parteru, nahrazuje pekárna s markýzou a obchodní parter. Pod stromy se čeká na autobus nebo probíhá víkendové tržiště. Dál k podjezdu uliční fronta řídne. Objevují se pro Nusle typické mezery v zástavbě. V ulici Bartoškova má sídlo řada firem, u železnice je benzinová pumpa a překladové prostory. Na místě kovošrotu se v parteru objevují dílny, ve vyšším podlaží administrativa.

Za mostem v pohledu zpět vidím oko posledního domu. Je převýšený. Zapadá do obrazu Nuselských ostrých nároží. Kontroluje podjezd a zdůrazňuje město na druhé straně železnice.


. následující Ondřejova práce je k prohlédnutí zde :

.

.