čtvrtek 22. září 2011

Aspekt vítání nechtěným pohledem

Je to jenom střípek mozaiky k zamyšlení. Každá silnice nebo železnice, která vede do města, tedy i z města vám přináší první vjem, případně rámuje radost či nostalgii z odjezdu. U dálničních staveb teoretici mluví dokonce o architektuře rychlosti, která je vnímána úplně jinak. V pohybu. Tomu lze rozumět a nevím proč mě to nenapadlo. To jsou ale stavby, které jsou komponovány právě na pohled z rychle jedoucího auta, jinak jsou většinou poměrně trapné. U periferních čtvrtí, kde vlak jede pomalu, vy už máte oblečenou bundu a víte, že za pět minut budete vystupovat je to trochu jinak. V tu dobu se většinou koukáte z okna vlaku, (nebo do mobilního telefonu). Abych nemluvil za vás: já jsem se z okna koukával. Když jsem jezdil s dědou do Roztok na chatu, měl jsem lokty opřené o stažené okýnko, vlasy mi čechral vítr, mhouřil jsem oči před sluncem a sledoval zadní trakt města. Je to logické, kdo by se chtěl dívat zblízka na železnici a kdo by jí chtěl poslouchat. Město se otočí zády. Cestující má jedinečné privilegium vidět město z úhlu, pro který pravděpodobně nikdy nebylo komponováno. Možná bylo, ale tehdy mi bylo sedm let a o architektuře jsem věděl ještě méně než teď.  
Území, které řešíme, bezprostředně  sousedí s železniční tratí. Budeme vědět, že to co navrhneme bude vítat a bude se loučit. Jsou záda méně důležitá než obličej ? Nevyslovuji atributy návrhu. Naznačuji, že tradicí je zdánlivě nechtěný, či nechtěný pohled na záda. Malé vzrušení, kdy vidíme městu pod kombiné. Budeme vědět, že částečně pracujeme s architekturou rychlosti, protože vlaky i tratě se mění. Budeme pracovat i s tradicí nechtěného pohledu, se kterým my už ale počítáme.  Zkomplikoval jsem to ?
Nerdů co filmují z lokomotiv je hodně. Toto je Výsledek Vědeckého Výzkumu:  


Trať, která bezprostředně souvisí s řešeným územím a (mimo jiné) odděluje Karlín od Vítkova. Výjezd z města.


 dtto, příjezd do města:


Pod Vítkovem jsou dva nové železniční tunely Jižní a Severní:



… a tohle je stará trať na jižním úpatí Vítkova. S jejím zrušením mimo jiné souvisí zbourání žižkovského viaduktu u divadla Ponec.



Řešíme všechny otázky a úkoly, souvislosti technické i koncepční,  které souvisí s tím, že navrhujeme u trati. Navíc si budeme odpovídat na otázku jak překonat bariéru a ještě předtím se budeme ptát, proč překonat bariéru. Není oddělení Karlína a Žižkova patřičnou tradicí a pěší tunel symbolem? Komplikuji to ?

2 komentáře:

  1. K těm zádům ještě dodám, že záda Řehořky jsou vidět až z Letné. V rámci plánování tohoto místa bylo tedy zřejmě zásadnější otočit se ksichtem do ulice, než že domy ukazují zadky městu. Nicméně zadky krásné a dobře usazené.
    Cyklostezka po zrušené trati nabízí úžasný pohled do žižkovské kuchyně, doporučuji dům Řehořova 937/37. Způsob, jakým se chová k terénu a to, že jako jediný má dva ksichty je výjimečný.

    OdpovědětVymazat
  2. 937/37 moooc, ale ted to! je cely zarostly...
    http://dl.dropbox.com/u/9248154/to.jpg
    http://dl.dropbox.com/u/9248154/too.jpg

    V zime to! vypadalo takto!
    http://dl.dropbox.com/u/9248154/too_much.jpg

    OdpovědětVymazat