Konkurs

Ve středu 7.září proběhl na FA ČVUT konkurs na vedoucího atelieru architektury a urbanismu. Do konkursu jsme šli s tímto programem:

teze

·         habitat – místo výskytu určitého organismu, kde je organismus schopen bez újmy přežít

·         architekt – filosof lidského habitatu

·         architektura v sobě obsahuje pojem urbanismus

·         architektura - bude vnímána jako společensko-filosofická disciplína

·         motivace k činu – dříve se ptám proč, na základě toho co a na základě toho jak

1  proč – vystavění teze – otázek
2  co - koncepční realistická odpověď na teze
3  jak – komplexní návrh

·          královna umění - architektura není uměním, ale má s ním skoro totožné nástroje. Nástroje se studenti budou učit používat mimochodně, jako samozřejmost, ale ne jako cíl, či exhibici. Umět jíst vidličkou a nožem je předpoklad, ale podstatné je jídlo. O něm bude v atelieru řeč.

·         zadání: neexklusivní realistické se třemi atributy

1 Nutnost reagovat na společenské klišé či tabu

2 Vícefunkčnost, protichůdnost, komplikovanost – nezbytnost analýzy

3. Nejednoznačnost kontextu  

Ze všech tří bodů vyplývá nezbytnost do hloubky diskutovat motivaci a smysluplnost zásahu. Odrazový můstek k pochopení obecného jevu.

Studenti budou dostávat jedno shodné zadání pro celý atelier. Zadání budou různého měřítka: dům, soubor staveb, urbanismus části velkého města, urbanismus malého města.

·         způsob práce:

o       osnovou atelieru bude společné zadání

o       traktování práce do zhruba čtrnáctidenních cyklů

o       každých čtrnáct dní bude pravidelná společná prezentace celého atelieru, která bude chápána jako „odevzdání“ určité fáze návrhu – podobně jako vývoj návrhu v praxi

o       studenti budou obhajovat před svými kolegy a mimo jiné i jimi budou konzultováni

o       společné téma znamená společné pochopení jednoho problému

o       mimo tuto základní osnovu budou samozřejmě probíhat individuální konzultace

Postup práce budou znát studenti předem. Budou vědět co se kdy prezentuje atd. Z této osnovy budou samozřejmé vyjímky. Ateliérová práce je individuální proces.

·         kontext a architektonické dílo mají stejnou váhu. Dílo je nepřenositelné. Architektura vytržená z kontextu znamená ztrátu významu pojmu.  Práce s kontextem bude jedním z klíčových bodů atelieru. Nutnost reagovat na složité a mnohdy protichůdné zadání, zpočátku zdánlivá neřešitelnost – nutnost do hloubky pochopit všechny složky kontextu, společensko-lidský, hmotný: okolí,  odhad vývoje.

·         Důkladné studium kontextu – okolí, fotografie, schémata „ansáblu“ tzn celkových „poeticky“ chápaných obrazů kontextu a schopnost jejich rozložením na jednotlivosti, například: „proč toto místo „funguje“ a lidé se tam scházejí sedívají?“ Umění odpozorovat, vysvětlit a aplikovat existující. Složení podobných obrazů, u nichž lze předpokládat funkčnost a přirozenou animaci.

·         metoda animace: automatický způsob úvahy, který souvisí s realistickým návrhem  „navrhuji-li cestičky v parku, musím vědět, že tak či onak si lidé budou hledat tu nejkratší či nejpohodlnější cestu“.  Hledání nástrojů pro odhad: například (s nadsázkou) chci-li ideálně odhadnout směr cesty, je zajímavé vidět stopy vyšlapané ve sněhu. Studenti se budou učit sami hledat způsoby, jak odhadnout průmět realistického filmu ve svém díle. Někomu vyhovuje empirie, někomu věda – i toto si budou na společných konzultacích vzájemně sdělovat a obhajovat svůj odhad. Studenti budou mimo jiné vyzváni k tvoření analogických řad: dům – stereo –TV - automobil – oděv – styl – fotografie - film (atd). Vyplývá z mnou odpozorovaných neadekvátních - nesouvislých řešení studentských projektů. Výsledkem bude architektura, která vybízí k užití, samozřejmě patří do života bez dalšího návodu, případně eliminuje nechtěné uživatele (což je také téma).

·         Odevzdání bude vždy realistický návrh, vyžadující extrémní dávku kreativity, protože z principu naší profese studenti postupně sami sobě zúží mantinely – ne všechno je možné. V rámci realističnosti návrhu budou studenti nuceni reagovat na otázky: moje dílo ve dne, moje dílo v noci, moje dílo ve všední den, v pracovní den, moje dílo v zimě, moje dílo v parném létě, moje dílo a středostavovská rodina, moje dílo a nepřizpůsobivý občan, moje dílo a jeho realizace v podmínkách regionu ...atd.

·         Úzká spolupráce s ostatními profesemi na projektu, uvědomění polohy specialista-architekt. Architekt je profese, která je nejen založena, ale závislá na spolupráci a vedení ostatních profesí. S touto polohou budou studenti prakticky seznamováni. Poloha studenta není pasivní posluchač, ale vnímající vedoucí práce na svém projektu. Poznaná zkušenost: student se od specialisty učí v rámci speciálního předmětu, ale odborník mu zapomíná sdělit, že v praxi on sám bude architektem vedeným odborníkem – tuto polohu se architekti nevěřícně učí až v praxi. Konstrukční potence, cit pro materiál, adekvátnost detailů, znalost technologií bude jedním ze základních kamenů výuky v atelieru. Od první konzultace se budou studenti učit přemýšlet v měřítku 1:1, ne v měřítku polystyrenového modelu.

·         etika: prvotní důkladné pokládání otázky proč naučí studenty oddělovat přání od potřeb. Zapojí do navrhovaní etickou korekci, zúží mantinely a zvýší nároky na kreativitu. Tohle se bude týkat především těch nejstarších studentů, kteří jsou si v navrhování jistí.

·         studenti: přístup bude diferencovaný „pokročilostí“, řekněme dospělostí v návrhu. U mladších bude kladen důraz na rozvoj kreativity, zkoušení, hledání, otevření se. Nejstarším budou nabízeny mantinely „zužování bitevního pole“. tak, aby budoucí absolventi nemuseli říkat: „Dokud jsem na škole, tak si zkusím cokoliv, pak už nebudu moct nic“ ale . „Už se těším, až to co jsem se naučil použiji v praxi“. Absolventi musí mít jistotu, že to co se naučili je skutečně možné a měli chuť a sebedůvěru svojí vizi prosazovat a prosadit v praxi.

·         diskuse: z výše řečeného vyplývá, že jedním z podstatných „jevů“ atelieru budou diskuse. Studenti nebudou vyučeni ve fachidioty s polytechnickým, či uměleckým vzděláním se schopností vytvořit produkt: „navrhni architekturu“. Architektura bude neustále dávána do souvislostí, sejmuta z piedestalu a studenti se budou muset neustále učit  přemýšlet o významu architektury. Mimo jiné budou vyzváni k vymknutí z klišé samotné disciplíny architektury a k vnesení osobního společenského postoje: „Nosíš obnošené oblečení, jezdíš na kole, jsi vegetarián a v tvém návrhu to není vidět, jak je to možné ?“ Hledání osobnosti a osobního rukopisu, bez ohledu na sebestřednost architektury, její fabulované dějiny, pravidla, slohy ...

·         Selský rozum – vymknutí z klišé profese a použití naivní přímočarosti někdy přináší překvapivě samozřejmá a životaschopná řešení. Studenti budou po celou dobu nuceni přemýšlet o samotném smyslu architektury, o jejím úkolu, definici a samozřejmě i k jejímu zpochybnění. Úkolem architekta není věci komplikovat, ale činit je samozřejmými.

·         Studenti budou oproštěni od klišé a tabu, které s sebou disciplína přináší a nalézání vlastního jazyka. Budeme-li v Evropě někoho zajímat, tak proto, že děláme svébytnou kulturně podloženou a prožitou architekturu, ne špatné kopie architektury holandské, švýcarské či japonské. Miloš Forman ve světě uspěl českými filmy a později po krátkém Američany nepochopeném přešlapu začal točit pouze adaptace universálně pochopitelných a prověřených děl. Studenti budou vedeni k hledání, pochopení a aplikaci vlastních tradic, více než k pochopení universální historie architektury. Budou podporováni k užití sémantiky subkultury, bude-li na místě.

·         Studenti budou vyzýváni k soudobému rozvíjení regionálních tradic (například i omítky a ornamentu ....), HildundK (D). Studenti budou vedeni k obnovení solidnosti, fundamentu „stavitelství“, haptiky stavby, zvuku materiálů, vnímání procesu stárnutí, adekvátní detail, významová subtilita, užité umění jako součást stavby.

·         Stavby studentů mého atelieru budou mít kořeny v tradici, regionu, ale jako celek budou jasně čitelné jako soudobé, s vynecháním pojmu „moderní“  např. Bow-Wow (JAP). Říká se, že žijeme v postmoderní době, studenti nebudou navrhovat postmoderní architekturu, ale operovat s nedefinovaným pojmem post-postmoderní: poučení modernou i postmodernou. Je-li moderna vírou v universalitu a lepší zítřky, postmoderna je intelektuální koláž pro zasvěcené, post-postmoderna je vědomí souvislostí a znalost obojího. Koláž se setřenými hranami a vytvoření soudobého celku, který nepotřebuje intelektuálního čtenáře a patří do života ... ze kterého čerpá zdroje inspirace.

organizace

·        Traktování práce v seriozních prezentacích jednou za 14 dní.

·        (mezitím individuální konzultace – podle dynamiky atelieru)

·        Práce se nebude podobat neorganizovanému povídání, konzultování a až nastane čas – pověsi se „to“.

·        Studenti budou předem vědět rozsah a gradaci práce, kterou musí plnit a prezentovat, poslední prezentací a konzultací bude samotný obsah odevzdání.

·        Mimo ostatní bude kladen důraz na text, který považuji za trvalou slabinu architektů.

·        Průběžné prezentace budou veřejné anoncované v rámci školy.

·        Závěrečná prezentace bude veřejně anoncovaná v rámci profesní obce a bude mít pozvané oponenty-mentory.

·        Každý semestr bude uzavřen veřejnou digitální prezentací

·        V závislosti na tématu bude tendence k výstavě na dotčeném místě (specielně platí u zadání urbanismu) – zpětná vazba pro studenty, uvědomění dosahu práce atd ...

·        Prvních čtrnáct dní bude hledání motivu k činu. Je-li „dílo“ čin, budou studenti vyučováni k vyřčení svých motivací předem, ne k obhajobě ex-post. To znamená seznamování s tématem (rešerše podobných staveb, přednáška autorů, kteří podobné téma realizovali, a především ateliérové diskuse o tématu a souvislostech práce), seznamování s kontextem – parcelou (v širším kontextu, intuitivně i racionálně, historie, momentální fungování místa – sběr fotek, opět společné ateliérové diskuse).

·        Druhých čtrnáct dní bude individuální hledání konceptu – na konci této fáze student předloží koncept „domu“, formuluje jeho nosná témata, tak aby byl schopen říct: „tento dům bude o ….“ Součástí této prezentace bude  prověření reálnosti vize, měkkosti schématu k dalšímu rozvoji, vytažení nosných témat.

·        Další prezentace budou probíhat po čtrnácti dnech, budou společné a každý student na nich bude ostatním obhajovat svůj výsledek práce, bude se o něm diskutovat, kritizovat atd …

·        Obsah práce čtrnáctidenních konzultací bude předem znám a bude určen tak, aby práce spěla od celkové vize, k precizování dispozic, prostorového schématu, k propracování detailů bez ztráty počáteční vize – což považuji za jeden z nejtěžších úkolů architektury. Ztratit vizi v průběhu navrhování je velice jednoduché a stejně jednoduché jí nenápadně nahradit vizí jinou, pragmaticky okrájenou. Jejíž definice může být: „tento dům je o ničem“

·        Stále přítomný koncept bude navrhování 1:1 … jedním z vedlejších efektů je výuka rychle se vyjádřit s tužkou v ruce, nakreslit schema, detail, vysvětlit, přinést vzorek materiálu, obhájit.

·        Studentům bude dovoleno vědomé porušování norem a vyhlášek,  kde jinde má být laboratoř pro ověření účelnosti rigidních pravidel než na vysoké škole (“jihneme nad krásou české vesnice, její znovupostavení je však protizákonné“). Jako všechno ostatní, budou i tento případný fakt obhajovat závěrečným textem.

·        V atelieru se studenti budou učit týmové práci: starší zkušenější budou mít automatickou zodpovědnost za mladší.

·        Práce studentů budu prosazovat do odborných médií. Samozřejmá bude výuka přípravy projektu pro média. Ze zkušenosti jsem zjistil, že studenti většinou neumí vybrat to nejdůležitější, práci zpřístupnit, řekněme zpopularizovat, aniž by ji ubrali na kvalitě. Pro jejich praxi to považuji za důležité.

·        Pravdivost konceptu:

„Můj koncept je bílá skleněná krychle, která v noci září mezi stromy“

„To je úžasný obraz, jak ho zkonstruuješ ?“

„No, asi budu muset to sklo nějak nadělit“

„To ano a zároveň ho budeš muset podepřít, což se při prosvícení asi projeví“

 „Asi ano“

„Bude to tedy svítící mřížka ?

 „Když to jinak nepůjde“

 „Zatím nevíme jiný  způsob, jak jinak by to šlo. Je svítící mřížka stále tentýž koncept jako bílá zářící krychle ?“

„Ano“

„Mám podotek, nebude se mřížka tlouci se stromy, jejichž rastr se měl na bílou plochu promítat, není to už o něčem jiném ?“ …. …
_______________________________________________________

Komise zasedala 7.9.2011 ve složení (A>Z): Jan Jehlík, Petr Keil, Roman Koutský, Petr Malinský, Tomáš Novotný .12.září 2011jsme se dozvěděli výsledek potvrzený děkanem školy Zdeňkem Zavřelem, úřední dokument jsem dostal na seznamovacím pohovoru 14.9.2011, zde je

_____________________________________________________________________
Všechny zájemce o studium v našem novém atelieru zveme 19.září 2011 v 15:00 do místnosti číslo 644 na jeho představení.