Ema má mísu. Máma má maso. My nemáme styl. Nebo máme ? V našem
atelieru jsou často skloňovaná slova pohodlí, komfort, solidnost, domov, dům, město. Často
říkám protikladné věty: „Jsi zbytečně čitelnej, takhle je to buranský, to nemáš
zapotřebí, klidně uber“ nebo … „To znám,
to znám, to znám, to znám, plný časopisy, nechtěj, aby ses tomu za pět let smál.“ ... a taky: „Důveřuj si, tohle stačí“ a "Kdo tam bude žít?"... „Rozmej to“, .... „Máš
velkej barák, máš, tak to řekni: mám velkej barák, neměj strach a vosol to“ ... "Proč to komplikuješ? ... a ještě: „Kde je humor
?“.
Je čas zavěsit další číslo: Knapkiewicz & Fickert. Nemají strach. Mají humor … a
nejsou směšní. Enjoy:
Skoro se čtrnáctidenním zpožděním zavěšuji prezentaci FÁZE
III. Pochází tedy zhruba z poloviny
semestru – 11. a 12. dubna. Pro mně je zajímavé se na video podívat, protože
jsem si na uvědomil, jak rychle jde práce dopředu a jaký někteří studenti
udělali posun. Co nám nejvíce nejde? Najít
adekvátní dispozice vzhledem ke standardu bytu, najít adekvátní strukturu bytů
vzhledem ke standardu domu a … najít
adekvátní dům, vzhledem ke standardu okolí. Opravdu. Nelžu. Nejdou nám profesní
základy … které se studenti mají naučit v jiných předmětech. O to méně
času zbývá na diskuse o koncepci. Připadáme si s Ondřejem jako konzultanti
typologie v bakalářském stupni, ne jako vedoucí ateliéru, kteří mají koncepčně
vést studenty magisterského studia. Nyní tedy probíhají pravidelné konzultace
dvakrát za týden. Přibližně osm studentů za den. Videa a fotky z prezentací
zavěsím co nevidět, ale ještě předtím navážu na rubriku „věšení po číslech“ a
seznámíte se s dvěma, třemi ateliéry, které v Čechách známe méně než
by bylo potřeba.
 |
|
Výstava Bernda a Hilly Becherových představí soubor 95 černobílých fotografií průmyslových krajin. Výstava je uspořádána ve spolupráci s Josef Albers Museum, Quadrat Bottrop. Klikněte.
Doporučuji našim studentům návštěvu výstavy i prohlédnutí ostatních řad, které na výstavě nejsou. Systematické fotografování sérií stejných typologických druhů staveb, ze stejného úhlu, za stejného světla, bez rukopisné agresivity je ideální pro pozorování jemných posunů zdánlivě stejného ... to je to nejkratší co můžu napsat. Všechno ostatní se dozvíte, vymyslíte nebo už to víte.
Jednou z tezí našeho atelieru je, že architekt by neměl věci komplikovat, ale zjednodušovat. Hledat nejkratší cestu z bodu A do bodu B. To nemusí znamenat, že je to cesta nejnudnější.
Včera konzultovala poslední skupina svoje návrhy. V pokračování je video. Veřejné prezentace průběhu práce jsou naplánovány na středu 11.4 a čtvrtek 12.4 od 10:00.
Dnešní příspěvek bude relativně kritický. Proběhla poslední konzultace návrhů s hlavním zřetelem na dům. Když jsem ještě neučil, odhadoval jsem, že studenti, kteří procházejí ateliéry úspěšnějších a známějších kolegů, kteří zadávají excesivní témata, budou sice umět udělat galerii moderního umění na Měsíci, vor na Vltavě nebo … cokoliv, jen ne solidní, sebejistě a s humorem navržený zajímavý a pohodlný městský dům. Vzhledem k tomu, že k návrhu galerie na Měsíci se nedostanou až tak často, odhadoval jsem, že je v praxi čeká složitá situace a omílaní lži: „Dokud můžu, tak si to zkusím na škole, toho obyčejného mě čeká v praxi dost“. Ne, nečeká. Pokud umějí zcela samozřejmě a zajímavě to základní, řekněme bytový dům v kontextu postindustriální čtvrti, zvládnou galerii na Marsu levou zadní. Navíc existuje velká šance, že domy budou skutečně navrhovat. Opačně to nefunguje. Pracovní verze se mi potvrdila. Bytový dům je podle všeho to nejtěžší, co studenti magisterského studia mají na stole. Počítal jsem s tím a šel učit obyčejné věci kreativně (řekněme). Ovšem s něčím jsem přece jenom nepočítal. Máme totiž v atelieru samé pracovité a nadané studenty. Bohužel je velkým zádrhelem - těsně před vstupem do praxe - sebejistá orientace v typologii. Myslel jsem, že to bude samozřejmý základ a my budeme budoucím kolegům pomáhat jejich znalost užívat, rozvíjet a učit je určitou teorii, nabubřele řečeno „filosofii“ navrhování. Není tomu tak. Většinu času se zabýváme konzultováním typologie. 13m šířky traktu je zcela běžný start návrhu domu (pro laiky: v roce 2012 je to něco kolem 18metrů a více), jedna dvacetimetrová ložnice v bytě 74m2 – bez problému, mikroskopické předsíně, nedostatek servisních prostor bytů … zkráceně: nepohodlí, plýtvání. Pokud si koupím předvčerejší chleba, jdu ho prostě vrátit. To samé bych radil studentům, mají-li čisté svědomí. Ten kdo je učil typologii, to prostě nedělal.
 |
|
Včera pokračovaly konzultace III.FÁZE - NÁVRHU. Probrali jsme druhou skupinu - 7 projektů. Opět video a fotky. Pokračování bude ve čtvrtek. Veřejné prezentace a konzultace III.FÁZE plánujeme na 11.4. a 12.4. Důležité je rozhodnout se, jestli budeme dělat palačinky nebo tousty. Pokud palačinky, ideální varianta je v rámci velikonočního týdne palačinky prodávat. Vhodné by bylo vyříznout do skla atelieru podávací okénko, aby to bylo hygienické (prosimtě Tome nedělej to).
