Celý vtip řešení Elišky a Míši lze popsat
velice jednoduše. Nechaly se inspirovat dvěma protikladnými světy, řekněme dvěma obrazy, které
považovaly za patřičné pro místo i obsah. Zahrádkářskou kolonií a klášterem v přírodě. Spojování
„vysokého“ a „nízkého“ přináší riziko nepatřičnosti, kontrastu, kýče, výsměchu.
Jak se to povedlo v tomto případě?.
Tam kde se vine cesta podél Rokytky umístily autorky „chatky“ - pavilonky, v kterých je denní stacionář, kluby seniorů a další veřejné komunitní aktivity. Domky jsou navěšeny na jednu chodbu, která je zároveň spojuje a také chrání jejich soukromý prostor u vody. Pavilony jsou přízemní, takže se vejdou pod koruny stromů. Na konci cesty navazují „uzlovým domem“ na klášter. Co je uzlový dům? Dům s co nejnižším sociálním prahem nebo líp řečeno prahem stydlivosti. To znamená, aby se do něho nikdo nebál vstoupit, stát, sedět, koukat, zjišťovat, zůstat nebo odejít. Už v přízemí domu je restaurace, ale ta hlavní část jídelny je v patře. Dole je vlastně taková sedírna, čítárna, kecárna. Mimo jiné se tam setkávají i lidé po skočení kroužků atakdál. Všechnodům má pečlivě vyřešenou hierarchii prostoru, ale i tak se neobejde bez zaměstnance, kterému se říká animátor. Takový soft recepční, který vám pomůže přemoci ostych a vysvětlit, že na dům navazují kluby, vysvětlí co to znamená a budete-li chtít, také vás jimi provede. Jste-li potenciální klient domova, pak vás naopak nasměruje přes dvůr do recepce „kláštera“ kde se opravdu jen bydlí. Jen bydlí … ona sama uzavřenost do formy sdíleného dvora už není úplně obyčejné bydlení. V tomhle momentě, stejně tak jako u ostatních projektů všechno záleží na obyvatelích a vedení domova. V přízemí mají všechny byty vstup do uzavřeného dvora – tedy z pokoje na trávník. Ve druhém patře je do té samé fasády otočena chodba. Vertikálně dům propojují dvoupatrové „obýváky“. Dům je navržen tak, aby umožňoval flexibilitu, dělení na jednotlivé části a podobně.
Důležitou částí je tvář domu směrem k parku.
Vlastně sama obhajoba situování stavby na hranici parku. Utkal se s ním každý v atelieru. Nabízené řešení lze nazvat klášterem
uzavírajícím park. Klášter si bere park, park si bere klášter. Koexistence. Odhaduji,
že jeho patřičnost je přímo úměrná kvalitě řešení detailu a výběru materiálu. Urbanisticky
to sedí velmi dobře. Sám za sebe bych ocenil větší … šmrnc… klášterních fasád. Výsledek
není ideální a považujeme ho za remízu. Všechno nasvědčuje tomu, že autorky
neplánovaly nechat spadnout do parku ufo, ale je tam ještě dost
nedodělané práce. Fasády jsou zatím klišé a kamenná omítka je v Čechách přece výzva.
Vzhledem k tomu, že celek je skvělý, tak jako tak klobouk dolů.
Zde je nutná první letmá
zmínka o ekonomice řešení jednotlivých projektů. Studenti neměli zadaný finanční
strop „prostavěnosti na jednoho obyvatele“.
Cílem nebylo plýtvat, ale zjišťovat, kde je „něco za něco“. To je i
případ tohoto projektu. Samozřejmě, že ekonom na první pohled odhadne náročnost
nekompaktního řešení pavilónů podél cesty. Vtipem je, že právě to by mohlo být
lákadlem pro veřejnost a ze zdánlivě utilitárního zařízení udělat přirozené
komunitní centrum a cíl vycházek. I o tomhle se během semestru vedly diskuse. O
ekonomické reálnosti je architektura. Diskuse byly tak kvalitní, jak nám
dovoloval čas. Na rovinu: tomuhle tématu bychom se rádi věnovali mnohem více.
Vytvořit
domov a prostředí pro staré lidi? Pro různě
mocné i nemocné s jejich zájmy. Pro setkávání
i bydlení... Chápaly jsme to jako dvě
rozdílné potřeby člověka a vytvořily dva domy
inspirované obrazem kláštera a jeho hospodářstvím.
Uzavřený dům s dvorem plný klidu,
pevnosti a jistoty a jeho podklášteří přinášející
ruch a život. Domy jsme svázaly uzlem,
kde se setkává veřejnost s jeho obyvateli
Navrhly jsme dům s vnitřním uzavřeným
atriem, které poskytuje obyvatelům příjemný venkovní a zároveň soukromý prostor.
Člověk si jde sednout pod strom, ale pořád zůstává doma. Některé pokoje jsou
přímo s přístupem do atria a umožňují tak pohodlné využívání i pro méně
pohyblivé obyvatele a jejich ošetřovatele. Křížová chodba kolem atria v druhém
patře je zasklená. Je to obývák domova, místo dění společného života. Kuchyňská
linka pro uvaření čaje, karetní stolek nebo jen židle vytažená na chodbu ze
soukromí bytu. Kromě bydlení se odehrávají v domě také kulturní a společenské
akce. Přináší rozptýlení a aktivují starší obyvatele a jsou dobrou reklamou a
způsobem, jak získat další finanční i dobrovolnickou podporu. Pokoje domova
důchodců a domova s pečovatelskou službou jsme oddělily do dvou pater, s
ohledem na plynulé užívání stavby zaměstnanci a různou míru pomoci poskytované
obyvatelům. Zároveň jsme život obou skupin spojily malými atrii a různými
aktivitami, které se odehrávají v obou patrech. Umožnily jsme tím i jednodušší
komunikaci obyvatel v domově. Dům stojí v klidnější části parcely s výhledem na
park. Ke klášteru patří i podklášteří. Hospodářská stavení podporující život v
klášteře. V našem případě domy v „podklášteří“ spojují provozy s větším ruchem
a pohybem lidí. Jsou umístěny podél plynoucí řeky. Vytržení z všedního dne
domova důchodců nabízí klub. Společné debatní kroužky a zájmové činnosti, záhony bylinek a počítače.
Klub navštěvují i důchodci z blízkého okolí. Denní stacionář je jemně začleněn
do struktury komplexu, na konci chodby z klubu důchodců, blízko příjezdové
cesty, snadno přístupný autem. Díky tomu je možné nepozorované proklouznutí v
situaci, kdy je těžké opouštět každý den svůj opravdový domov. Přes malou
recepci, verandou, hned na pohovku. Z přítmí pokoje nebo výslunní soukromého
dvorku pozorovat plynoucí řeku. Dveře do klubu důchodců jsou otevřené. Chodba
spojuje chatičky klubu důchodců a stacionáře se společnou jídelnou a
restaurací. Na oběd chodí, jak kdo chce. Dvoupatrová hala svazuje dva světy
kláštera a podklášteří a pomalu plynoucí čas stáří mísí s venkovní realitou. Na
kafe si přijde sednout kdekdo z okolí. Setkat se s kamarády z důchoďáku i
odjinud. Možná se zdrží i déle... Obraz klášter jsme si nevybrali jen pro jeho
typologii, ale protože ztělesňuje i jiné hodnoty než materiální. Středisko
vzdělanosti a moudrosti, a jisté důstojnosti, které člověk nasbírá během
života.
“Dnes
je ošklivě vydrážděno; hnusí se mi Neapol se svým sluncem, svou vřavou, svými
spokojenými
a hlučnými lidmi; sním o nějaké mrazivé samotě na horách, kde je
nesmírně
ticho. Jen moře mi dělá dobře; už ujedu z těch splašených měst, neboť tady
jsem
nenašel, co jsem hledal. Kdyby byl nějaký klášter bez náboženství, šel bych tam
hned.”
-
Karel Čapek- Korespondence.
Celková kapacita domova je 64 lůžek.
Pokoje jsou jednolůžkové. Ty pro pacienty s měkčí péčí mají vlastní koupelnu a
malou lodžii. Pokoje klientů s těžší péčí mají koupelnu společnou pro dva
pokoje. Celkově 6 pokojů je dvoulůžkových. 7 lůžek je v rámci dvou bytů
chráněného bydlení. Klientům domu je k dispozici asistovaná koupel.
ostatní projekty tohoto semestru jsou zde
zadání semestrální práce je zde
.
Žádné komentáře:
Okomentovat