Hana Havlová – Doplnění městské struktury v Michli - Praha

Začínáme věšet projekty z předminulého semestru. Startujeme Hankou Havlovou, která dělala téma jako diplomní projekt. Pro pochopení výsledku práce je vhodné přečíst si zadání zde. Trochu jsme změnili způsob prezentace na blogu. Videa projektům škodí. Zvolili jsme prezentaci portfolia – pomocí níže  vložené aplikace issuu, kde si lze celý projekt podrobně prohlédnout, nazvětšovat atd.. O to méně věšíme obrázků.

KOMPLETNÍ PROJEKT:

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

AUTORSKÝ TEXT

Kvalitní bydlení v kombinaci s pracovními a odpočinkovými prostory v rámci

městského bloku na místo zpustlého pozemku v Michli. Navržená struktura na okraji centra Prahy v sobě propojuje industriálnost a městskost svého okolí a zároveň navrací území do urbanismu Nuslí. Dvůr Botič = bydlení + práce + komunita + blízkost centra + školka + zahrada + park.

Doplňování struktury města zásahem architekta.

Vycházím z analytického zkoumání oblasti, jejích širších souvislostí a osobní zkušenosti nabyté návštěvami. Jakým způsobem doplnit strukturu již existujícího města? Jak tuto část města učinit bezpečnější? Hlavní důraz kladu na sociální problémy oblasti.

Jsem pevně přesvědčena o tom, že nově navrhované fyzické prostředí má moc

pozitivně ovlivňovat sociální problematiku. Mým cílem je vytvořit takové obytné

prostředí, aby odsud lidé nemuseli odjíždět za prací, ale měli možnost plnohodnotně

obývat místo svého bydliště po celý den. Nechť je v okolí potoka Botič živo.

Město a industriál.

Nacházíme se v Michli přímo u dopravního uzlu, kterým prochází železnice,

cyklostezka, Botič a silnice K Podjezdu směřující do Vršovic. Pevná městská bloková

struktura Nuslí nebyla dokončena a rozmělnila se v industriální zónu podéll železnice.

Na parcele se tyčí nedokončený blok panelových domů s chaotickým parkováním ve

vnitrobloku, školka za betonovým plotem a zpustlý kovošrot u viaduktu. Úzký průchod

mezi prefabrikovaným plotem s grafity vpouští do parku u Botiče, kde na cyklostezce

potkáváme sběrače kovů, maminky s kočárky i policejní hlídky kontrolující oblast. Podél železnice se až k Tyršovu vrchu vine průmyslová zóna plná plechových areálů. Vesnický charakter zástavby na druhém břehu Botiče plynule přechází v bývalé nouzové kolonie, sportoviště v okolí vrchu Bohdalec a městské bloky podél Nuselské. Okolí působí nejistě a ne zcela bezpečně.  Projekt hledá vyváženost mezi industriálností a městskostí na samém okraji Nuslí. Z každého si bere něco. Pro celé území volím jednotící princip: pevný městský obvod a křehké vnitřní prostředí. Obvod je tvořen zdí, soklem a pevnou fasádou domu, vnitřek bydlením, pracovními dílnami, ocelovými terasami, plechovou fasádou, travnatými dvorky a zahradou. Nové bloky

dotvářejí uliční síť a hmotově gradují směrem k potoku Botič. Ulici Maroldovu

prodlužuji jihozápadním směrem a dostavuji uliční čáru silnice K Pojezdu.

Na ni pak navazuji industriálními dvory. Klidné dvorky a zahrady obracím

k potoku Botič. Z roztříštěnosti opět buduji město, a připojuji ho prostorově

k Nuslím, jejichž urbanistickou strukturu tak dokončuji. Snažím se o umírněnost, neokázalost a jemnost.

Místo ve městě a jeho vlastní genius loci.

V industriální éře bylo bydliště odděleno od pracoviště, čtvrtě rozděleny na obytné

a průmyslové. Činžovní domy a nouzové kolonie zakončovaly úřednickou secesní část Nuslí. Charakter dělnického předměstí v lokalitě zůstal částečně zakotven až dodnes. Nusle i Michle v blízkosti lokality jsou i přes novou výstavbu nadále považovány za méně atraktivní ekonomicky slabší oblasti se stabilně starou věkovou strukturou. Situace se však postupně zlepšuje. (Staňková, 2011). Převažují bytové domy, sem tam se objeví školské zařízení. Obchodní parter se stahuje k Nuselské, velké

administrativní a obchodní budovy rostou až na vzdáleném Pankráci. V okolí železnice se drží průmyslové a výrobní areály typu kuchyňské centrum, kovošrot či stavební kovovýroba. V současnosti se lidé snaží pracovat z prostředí svého bydliště, proč jim k tomu tedy nevytvořit v rámci města vhodné podmínky? Návrh nabízí propojení bydlení a práce v rámci jednoho bloku. Zaměřuje se především na mladé, kteří studují nebo nově vstupují do pracovního života, zakládají rodiny a jsou zvyklí sdílet prostory s ostatními. Jejich cílem je najít menší, finančně dostupný a příjemný byt v těsné blízkosti práce a parku. Blízkost centra a bydlení v mladé komunitě plné informací při zachování vlastního soukromí je jejich nejvyšší prioritou. Malometrážní byty mohou mutovat a propojovat se v co‑housing

či byty prostornější. Pronajímatelné pracovní prostory v rámci bloku umožňují zřízení firmy v místě bydliště. Investor (ať už univerzita, soukromý developer, nebo samo město) má možnost pro mladé lidi vytvořit velmi kvalitní a atraktivní prostředí s jistotou finanční návratnosti a Michli tak oživit. Tímto počinem se oblast stane sociálně pestřejší a bezpečnější.

Výhled do budoucna.

Do centra hromadnou dopravou do 25 minut. Snad i to je důvodem velkého množství

aut v blízkosti Nuselské. Pomůže záměr územního plánu spojením ulice Bartoškova

a Nad Vinným potokem přes Botič, a propojením trasy metra C a A stanicí Bratří Synků k odklonění dopravy z centra Nuslí? Dva nové bloky vyrůstají na základně podzemních garáží. Třetí částí je přírodní plocha předurčená jako územní rezerva, která do budoucna počítá s prodloužením ulice Bartoškova a dopravním obchvatem Nuslí. Detailní řešení parku ani předškolního zařízení není součástí diplomové práce, jsou však nedílnou součástí koncepčního návrhu oblasti.

Dvůr Botič

oponentní posudek diplomového projektu Hany Havlové

Představme si hypotetický stav, ve kterém má radnice Prahy 4 zájem proměnit zpustlé území, ponechané letitému samovývoji, v plnohodnotný kus města. Nechá architekty zpracovat základní koncepci, kterou vystaví veřejné oponentuře.

V tomhle stádiu projektu se právě teď nacházíme.

V ideálních představách můžeme jít ještě o kus dál: po konečném schválení koncepce radnice vypíše ve spolupráci s investorem architektonické soutěže na jednotlivé domy podle fází zástavby území, tak jak je zvykem například ve Vídni.

Po těchto krocích se ladem ležící periferie může plnohodnotně zapojit do městského organismu. Tolik úvod.

Hana staví svou koncepci na jasné uliční struktuře a charakteru městské čtvrti. Řeší při tom celou řadu situací, od dotvoření nedokončeného bloku "A" na východní straně území, přes novou městskou definici pozemků stávající školky, až po minibrownfield sběrny u trati a kontakt města s Botičem. Složitost a různorodost staveniště je myslím pro ateliér Kuzemenský-Synek typická a studenty jako obvykle nešetří.

Budoucí podobu městského prostoru zásadně určuje území současné školky, pojmenované jako blok "B". V projektu je mu logicky věnována největší pozornost.

Do ulice K podjezdu je orientována nižší pronajímatelná zástavba dílen a atelierů, kombinovaná případně s loftovým bydlením. Je vybavená klasickým zázemím flexibilních dvorků, fungujících jako záložní "buffery" pro rozvoj a proměnlivost aktivit,

jak je důvěrně známe z klasických městských čtvrtí. Navržené využití správně reaguje na současný charakter místa, na potřebu ekonomických aktivit uvnitř města v těsné blízkosti bydlení i nutnost měkkého plánování v podobě flexibilních dvorků.

V druhém plánu směrem k Botiči je ve čtyřech jednoznačně definovaných domech umístěno bydlení. Bytové domy drží frontu ulic a zároveň mezi sebou vytvářejí

odpočinková átria, jasně oddělená od dílenských dvorů v ulici K podjezdu. Domy s flexibilní dispozicí umožňují stejně dobře bydlení v malometrážních bytech jako velkoprostorový co-housing. Nad zcela otevřeně definovaným pronajímatelným podnožím jsou bytová patra, lemovaná balkóny - ochozy. Velmi jednoduchá, až industriálně strohá fasáda odkazuje na průmyslový charakter čtvrti, stejně jako na temně uhlové perspektivy Šikovců ze začátku devadesátých let. Od města k Botiči se architektura postupně rozvolňuje, na čtyři prsty bytových domů navazují zahrádky a po nich volný městský park podél potoka.

Prostor je jasně hierarchizovaný a architektonizovaný, včetně rezervy za prodlouženou Bartoškovou ulicí. V úvodu jsem vymezil rámec uvažování v souladu se zadáním práce. Jsou v něm zároveň skrytá úskalí projektu: rozhraní mezi jednoznačnou definicí a nutnou mírou volnosti.

Koncept přímo vyzývá k dotváření podrobností v různých směrech: například formulování potřeby a míry prostupnosti bloků, podoby průchodů a propojení. Tady bych doporučil větší důraz na příčnou prostupnost bloku směrem k Botiči

a větší napojenost átrií a pronajímatelných prostor v podnoží domů pro uživatele a veřejnost,  namísto paralelního průchodu podél ulice K podjezdu. Podobně velmi sympatická jednoduchost fasád by se dala určitě více rozehrát.

V koncepčně - urbanistické úloze ani diplomním projektu nelze samozřejmě nasimulovat vhodná míra rúznorodosti, která se může do projektu dostat v další fázi rozdělením etap mezi víc architektonických týmů. Myslím, že speciálně dílenskému bloku v ulici K podjezdu i  zalomenému byťáku v Maroldově ulici by víc individuality slušelo stejně dobře jako prostředí dvorů nebo podobě parku podél potoka. Drobné rozpaky cítím u podjezdu, kde představuje parčík spíš dočasnou rezervu pro plánovaný nuselský obchvat než definitivní řešení. Čekal bych tu jednoznačnější stanovisko k budoucí podobě místa.

V posledních úvahách se už dostávám daleko za rámec zadání a spíše naznačuju otázky k teoretickému pokračování projektu. Hana předvedla jednoznačný koncept přeměny zanedbaného území v plnohodnotnou část města. Projekt má vyváženou hranici mezi jasně definovanou strukturou a měkce otevřeným prostorem, proměnlivým v delším časovém horizontu. Zvládá měřítko od celkového řešení území, přes podobu městského prostoru a jednotlivých staveb až k řešení dispozic a fasád. Vytváří kvalitní městské prostředí, na které se upřímně těším. Proto po dlouhém a pečlivém uvážení navrhuji diplomnímu projektu Hany Havlové hodnocení "A".

V Praze 1.2.2014

Martin Kloda

POSUDEK VEDOUCÍHO PRÁCE

název práce: Doplnění městské struktury Michle

diplomantka: Bc. Hana Havlová

vedoucí projektu: Michal Kuzemenský

Jako zadání jsme záměrně vybrali čtvrť a místo o kterém si myslíme, že je podceňované. Má potenciál a je atraktivní.

Prvním úspěšnou úvahou autorky je přesná analýza pro koho by území mohlo být atraktivní, přesněji řečeno – kdo by jej mohl iniciovat. Mladí lidé, startovní bydlení. Klíčové je myslím slovo iniciovat.

Druhou úspěšnou úvahou je čím takovou strukturu doplnit. Hanka už u nás absolvovala semestr, kde jsme řešili Karlín a přišli shodou okolností na podobný problém. Totiž: z postindustrielních čtvrtí je jejich neurvalou gentrifikací spolu s původními obyvateli vytlačována kromě genia-loci i jedna potřebná služba: dílny. Zní to naivně, samozřejmě. Zapřemýšlejte. Kde si necháte přezout pneumatiky, svařit polici? Už to není potřeba? Je. Stejně tak jako se v zahraničí s předstihem začala stavět nákupní centra, jsou nyní uměle budována centra, která jsou zónou pronajímatelných prostor nabízejících malé služby. Švec. To je ten co šije boty.

Syntézou obou úvah vytvořila Hanka program. Bydlení. Co nejméně určité, přátelsky neformální ... a především flexibilní – tedy v délce let s možností zvětšovat byty na tom samém půdorysu domů. Variabilitu půdorysů Hanka dokládá v návrhu. Dílny. Od frekventované ulice domy odděluje pronajímatelná hala, resp. haly – určené především na výše zmíněné služby, ateliery atd. Poloveřejný a polosoukromý prostor mezi domy je co nejméně formální a není dořečený – zcela v kontextu cílové skupiny. Alternativnost a kreativita jsou předpokládány. Za komunitní zahrádkou nebude potřeba dojíždět.

Pozor, Hanka nenabízí pohádku o hodných mladých umělcích. Předkládá poměrně realistický a chladnokrevný způsob, jak iniciovat místo.

Na čem to může ztroskotat? Hanka ukazuje v souladu s komplexitou návrhu perspektivy mírně nadsazené, záměrně nedořečené. Z hlediska architekta může být problém jediný: velké plechové domy budou pro české koupěschopné publikum moc. Bylo by potřeba navrhnout je s velkou péčí, přesně na hraně industriálu a semialternativního komfortu. Architektka by zde potřebovala v developerovi dobrého partnera.

Hance navrhuji A. Gratuluji. Nebyl to snadný projekt.