Vedení školy mi zakázalo brát do školy psa. Minulých třináct let jsem byl zvyklý, že pes je součástí mého života, tedy i mojí práce. Akceptovali ho moji klienti, byl zvyklý chodit na stavby, na jednání k developerům, do zasedaček, do mojí kanceláře. Klienti zjistili, že je uklidňuje, dobře se nám jedná. Nejsem pro psa žádná výhra. Nesportuji, neběhám s ním po lesích, ale jednu zásadní věc dostal: se vším všudy jsem ho vzal do mého života. Láska je to jediné co mu můžu dát a zjistil jsem, že to je možná víc než jogging. To co jsem dával já jemu, dával on mě a je možné, že kvůli němu jsem živ a zdráv. Ten pes už nežije. Teď mám pětiměsíční štěně a plánoval jsem jako samozřejmost to samé. Mohu to honosně nazývat pedagogickou metodou, ale není to potřeba. Když je v nějaké skupině někdo slabý, trochu nepředvídatelný a komický, někdo před kým je třeba se shodit, aby nás chápal, změní se klima celé skupiny. Lidé se víc otevřou a skupina se semkne. I o tom je učení. Je možné, že pětiměsíční Vojta klima atelieru ovlivnil jednou návštěvou. Tohle jsem našel na zdi, když jsem dnes přišel do atelieru:
Ta miska zůstala ležet na místě, kde jsem jí nechal. Nemohl jsem se zeptat, kdo udělal artefakt, prostě jsem vyběhl ven, trochu se vydýchat a zakouřit si. Dojalo mě to. Pak jsem se vrátil nahoru a mohla začít práce:
Těchto čtrnáct dní probíhají individuální konzultace fáze, kterou lze nazvat „JAK“. Je znát sílící tlak před společnou prezentací v pondělí 14.11. Studenti jsou evidentně přetížení, mají toho celkově moc. Mají spoustu práce z různých cvičení, někteří z nich jsou zaměstnaní a samozřejmě musejí zvládat náklad, který jsme jim dali v atelieru. Mají naší úctu, pochopení, pomoc, ale neplánujeme slevovat. Z návrhů mi buší srdce a jsem zvědavý, jak dopadnou. Vlastně lžu, hrozně si přeju, aby dopadly skvěle, aby se z nich podařilo vydestilovat to, co v nich je koncepčně obsažené. Musím se hlídat, abych do toho nemluvil víc než je potřeba. Zase lžu, hlídá mě Ondřej.
Dobrou noc.
Žádné komentáře:
Okomentovat