sobota 19. listopadu 2011

Nejde

Když něco klade opravdu velký odpor, většinou se na to máte chuť vykašlat. Zodpovědný člověk si to ještě dvakrát ověří, bojuje a pak konstatuje: „fakt to nejde“ a vykašle se na to zodpovědně. Češi mají regionální recept. Všechno jde. Odborně se tento postup nazývá „Vosrat to“, píše se s velkým „V“ (jako Victory) a za dvacet let bude pojem v učebnicích vlastivědy a občanské nauky.
Nevím ani odhadem, kolik město Praha vykázalo nově zbudovaných cyklostezek. Hodně. Když jsem to číslo četl, překvapilo mě. Pak jsem to pochopil. Za cyklostezku magistrát považuje ty bílé čáry, které alibisticky kreslí podél krajnice frekventovaných ulic. Mají několik shodných vlastností: 1. Náhodně se kříží s automobilovou dopravou 2. Chybí jakékoliv značky a výstrahy pro řidiče automobilů, že cyklostezku křižují 3. V některých místech, kde malířovi definitivně došla inspirace, cyklostezku náhle ukončí v nejproblematičtějším místě. Zde je potřeba zamávat křídly jako Jan Tleskač. Panikařit není potřeba, když se kreativec vrátil ze svačiny ke kompjůtru, namátkově někde navrhl pokračování a tam je možné s létajícím kolem bezpečně přistát. Nejsem úplně pozorný, proto budu rád, když mi někdo z čtenářů ťukne, je-li někde v Praze semafor kombinovaný se signalizací pro cyklisty.

Jezdím zásadně autem. Cyklostezky pozorně sleduji. Jednak se mi nechce někoho zabít a druhak sledování bezuzdného alibismu zpestřuje nudnou jízdu. Černý humor mám rád. Jízda se stává zábavným kabaretem, pozoruje-li se mnou cyklostezky „Holanďan“. Nevěří, že to není vtip a už vůbec nevěří, že to opravdu magistrát taxuje jako úspěch a sčítá nakreslené kilometry. Na téma „proč si to necháme líbit“ a „kdo za to půjde bručet“ se s „Holanďanem“ už dávno nebavíme.

Protože toto je sobotní vydání, bude opět křížovka, ale nejprve několik instruktážních filmů, jak se řeší nemožné u sousedů:



*za inspiraci a upozornění na video děkuji Jankovi Rousovi, Auto*Mat a dalším









____________________________________________________________________________________________
je 26 listopadu a doplňuji toto video od 4AM:


Bicyklem do CENTRA from GUERILLA.film on Vimeo.

____________________________________________________________________________________________
je 25.listopadu doplňuji příspěvěk o obrázek, který mi ukázal a vysvětlil Honza Vlach. Jeho ústní komentář je graficky doplněný do fotografie:


                                                                        Enjoy!____________________________________________________________________________________________
Tak a teď ta slibovaná sobotní křížovka. Podívejte, já vám lhal. Křížovka nebude. Našel jsem něco mnohem lepšího. Je to seriozní hlavolam ze serveru Fyzika hrou, návod tam nebyl, takže to musí být jednoduchý, jmenuje se to Kosmonaut a poraďte si s tím:






































____________________________________________________________________________________________
Tak, a už máme v redakci první návrh. Nebudeme zatím prozrazovat jméno autora, soutěž je samozřejmě anonymní jednokolová. I-d-e-o-v-á.  Posílejte. Posílejte. Posílejte.

Návrh č.1
Autorovi za jeho nápad patří VELKÁ POCHVALA. K návrhu nám napsal: "Přišel sem na to! Vono ho to žere! ale nevim na co tam je ten kroužek" 
____________________________________________________________________________________________




související téma na tomto blogu: Veřejný prostor

7 komentářů:

  1. Tak vyřešil někdo tu fyzikální záhadu s Kosmonautem ??

    OdpovědětVymazat
  2. Ne, ale toho Jana Tleskače si dost dobře pamatuju z jednoho ABC :-) Jarda

    OdpovědětVymazat
  3. tady je odpověď přímo od primátora

    http://www.ceskatelevize.cz/porady/10345011743-interpelace/211563230900006/video/

    tady je střípek k "co si necháme líbit"

    http://www.ceskatelevize.cz/porady/10160488386-vzkaz/210452801410008-vzkaz-vaclava-cilka/

    a tady reference k cyklopruhům (nepleťme cyklostezky a cyklopruhy, říkal ten pán!)

    http://www.youtube.com/watch?v=F5dLR0NbNiw

    (fr, bez titulků, jen pro fajnšmejkry)
    každej den zkouším nový kousky, testuju kde končí přednost cyklistům a nepřestávám se divit, co všechno projde bez vytroubení!

    PS: řešení tajenky na houmístudiu, chci bobříka za píli/spam

    OdpovědětVymazat
  4. Některé věci jsou poněkud složitější a masivní osvěta se zatím bohužel nedaří. Každopádně většina problémů vnímaných jako problémy cyklodopravy souvisí spíše s úplně jinými problémy celku...

    http://www.cyklostrategie.cz/cyklopolitika/mesta/inspirace-svycarsky-a-dansky-model/

    http://www.cyklostrategie.cz/cyklopolitika/mesta/praha-brno/

    http://doprava.praha-mesto.cz/%28raoabv55alc0pa45pfdxuhut%29/zdroj.aspx?typ=2&Id=85103&sh=80792658

    OdpovědětVymazat
  5. jo a ještě si pohrávám s levnou metodou cyklostezek -

    1) jezděte na kole
    2) kola dávejte pozor na auta, řidiči koukejte na pravý zrcátko
    3) cyklisti můžou odbočovat do prava na červenou

    při tom svym testování mám pocit, že ty čáry na silnici řikaj jenom tohle.

    OdpovědětVymazat
  6. hm tak pro pražské politiky tyto video nelze použít,protože už roky a bohužel i nový primátor tvrdí,že Praha má příliš členitý terén a proto nemá smysl cyklostezky budovat.Nové cyklopruhy /Strašnice,Měcholupy aj./ jsou spíše určeny k tomu,aby vznikla parkovací místa u kraje vozovky/pak teprve následuje pruh pro cyklisty a když v tomto pruhu jedete a míjí Vás autobus nebo nákladní Tatra jde skoro o život...

    OdpovědětVymazat
  7. Samozřejmě, ten text se zabývá pouze vztahem dopravy a cyklistů ve městech, ne jinde. Meritem článku ovšem není technický problém, ale občanská společnost. Jak je vidět na prvním videu, v Amsterdamu ta společenská shoda o symbioze aut a bicyklů rozhodně nespadla z nebe. Museli se o to postarat občané. Podtrhuji pojmy shoda, či dohoda. Amsterdam je město, kde se paradoxně autem lze dostat skoro úplně všude, zároveň skoro všude zaparkovat a přitom je obecně považovaný za město, kde auta „nepruděj“. Amsterdam opakovaně zažívám ve všech třech rolích: automobilista, cyklista, chodec a ve všech třech verzích se necítím omezován. Podtrhuju slovo role. Stále jsem to totiž já. Někdy v autě, někdy na bicyklu, někdy na nohách. Všimněte si dikce pražských aktivistů: „město bez aut – město pro lidi“. Jako kdyby auta řídili mimozemšťané, či byla autonomními plechovými zvířátky, která se pohybují po městě zcela proti naší vůli a je potřeba je pozabíjet. Opak je pravdou. Části měst, kde byla výrazně omezena, či úplně zamezena automobilová doprava ekonomicky kolabují. Vždy je třeba hledat shodu a tuto shodu následně převést do technického řešení. Lze to, ale je to nesrovnatelně složitější než hrdinné slogany. Nemohu-li totiž ve městě, kde bydlím dovézt nemocnou mámu před její dům, stojí takové město za hovno – není k žití. Ovšem stejně tak není k žití, nemohu-li přejít čtyřproudou magistrálu protínající město. Nechtějte vidět, co si pod pojmem „humanizace magistrály“ představují populističtí odborníci. To co představují vám, laikům vím, rozesmáté maminky sedící na travnatém pruhu uprostřed výpadovky na Brno, která je na obrázcích zarostlá jako Boubín. Ale to už patří do jiné kapitoly…
    Někdy před dvaceti lety jsem se zúčastnil první blokády magistrály. Zastavili jsme na tři hodiny dopravu. Blokli jsme klíčovou část mezi Muzeem a Sokolovskou. Skončilo to sice rvačkou s policajtama, ničením soukromýho majetku (bilbordy), antony, obušky a vrtulníky. Z kola jsem měl osmičku. Tenkrát mi to přišlo optimisticky jednoduchý. Prostě si to do několika let vybojujeme. Vůbec bych si tenkrát nemyslel, že jednou přijde neonormalizace a „občané“ budou nenávidět jinou skupinu lidí (třeba lékaře) za to, že si zkoušejí vybojovat patřičné podmínky pro život. Ale to už jsem zase jinde. Vlastně ne zas tak moc.

    OdpovědětVymazat