Romana
určila přesný charakter každé části řešeného území a tomu podřídila návrh.
Lapidární postup. Odkryla Rokytku, před Palácem Svět je navrženo nábřeží se
stromořadím, pod zámkem je promenáda doplněná „městskou střechou“ (trhy …).
Městská střecha podlouhlým tvarem podporuje pěší směr promenády podél Rokytky.
Z náměstí dr.Holého se stala travnatá pobytová plocha lemovaná
stromořadím. Pro celý řešený prostor platí: minimum dyzajnu, maximum užitku.
Samotnou kapitolou
je návrh bytového domu. Romana dlouho hledala jak zpracovat poetiku holých štítů,
postupně dolepované zadní fasády Zenklovy ulice. Navrhla dům, hybrid dvou
typologických druhů: bytový dům v uliční čáře a terasák. Vyřešila poměrně
složité půdorysy a v zadní části parcely navrhla ještě dva soliterní domy,
které rozbíjejí čitelnost teras (které v zásadě do této části města
nepatří). Rozdílnost „obrazu domu“ je
vidět na srovnání obou vizualizací. Povedlo se bruslení na hraně kýče a
typologického nonsensu? Posuďte sami. Doporučuji video.
 |
Elsnicovo náměstí Libeň
|
 |
Elsnicovo náměstí Libeň
|
 |
Elsnicovo náměstí Libeň
|
Libeň. Nedodělanost a
slepovanost, holé štíty, které už několik desetiletí čekají na své sousedy, a průlezy,
škvíry do vnitrobloků aj. míst, která se vynořují. Původní rostlá zástavba
podél ulice Zenklovy určující její pevnou linii. Zástavba se soukromými zahrádkami,
které vznikly mezi slepenci domů, se rozvolňuje a vmíchává se do zeleně,
která lemuje břehy Rokytky.
Libeň vznikala podél říčky Rokytky, s
jasnou hranicí Vltavy. V roce 1901 se připojila k Praze, ale zachovává si svou
identitu. Doteď na mě působí jako maloměsto na blízké periferii Prahy za „bariérou“ Vltavy. Typická je její nedodělanost a
slepovanost, holé štíty, které už několik desetiletí čekají na své sousedy, a průlezy, škvíry do
vnitrobloků aj míst, která se stále objevují.
Rokytka jako rozhraní, jako střet různých
forem krajiny, jako osa, která spolu s ulicí Zenklovou rozdělují Libeň: Vrch s Libeňským zámkem,
dominanta, která dává centru Libně formu zámku a podzámčí.
Původní rostlá zástavba podél ulice
Zenklovy určující její pevnou linii. Z druhé strany zástavbu lemuje Rokytka. Směrem k ní
se zeleň zintenzivňuje a zástavba se rozpadá. A na druhém břehu začíná plánovaná jasně definovaná
bloková zástavba. Občas s nepatrnou nepravidelností, které umožňují vstupy do vnitrobloků
nebo tam, kde jsou začleněny zbytky zachovalé původní zástavby.
Židovská čtvrť se rozkládala mezi levým
břehem Rokytky a Vltavou. Zanikala od pol. 20. st. až do 90. let. Nyní se zde formuje nové území
administrativních budov a solitéru. Důležitost Elsnicova náměstí utvrzuje z jedné
strany průčelí Paláce Svět a z druhé strany zámek s parkem. Od Vltavy na náměstí
přichází promenáda, cyklostezka podél Rokytky a dál. Nicméně na ploše náměstí
se rozmělňuje a rozpadá. Je to pouze transit lidí a ostrov, který oddělují
ulice s velmi silným provozem. Lidé náměstím procházejí/utíkají.
Náměstí má velký potenciál stát se
reprezentativním prostorem Libně. Proto ulici u zámeckého parku ruším (plánovaná
změna dopravní situace na Palmovce ulehčí dopravě kolem náměstí). Zámecký park
navazuje na plochu náměstí. Rokytku odkrývám a pravý břeh terasovitě klesá k
vodě, zde je možno se zastavit, sejít z promenády a sednout. Na promenádu od
Vltavy navazuji kolonádou, jejíž součástí je prostor pro občerstvení a wc. Druhý
břeh zpevňuji a vytvářím plochu, na kterou je možno promítat, instalovat výstavní
panely nebo reklamy, které můžu pozorovat z protějších terásek. Plocha náměstí
je volná, zpevněná, je zde možno konat akce, trhy, pro které poskytuje přístřeší
kolonáda.
Náměstí Dr. Holého je uzavřeno po delších
stranách bloky a v čelech je otevřeno průhledy na Elsnicovo náměstí, zámek a z
druhé strany komín. Chodí zde hlavně místní, už ne tak uspěchaně. Občas se posadí na lavičku, zastaví
se, procházejí se se psy. Tohle místo je spíše pro odpočinek, potkávání. Náměstí Dr. Holého spojuji
se zbytkem zelené plochy u Zenklovky, odkud plynule přechází kamenná dlažba až po trávník.
Náměstí měním v park, pomocí výškové úrovně ho odděluji od okolních ulic - je o padesát centimetrů níž a na hraně se dá sedět. Park je volná
travnatá plocha, lemovaná stromy, funkčně nedefinovaná. Může se tady čutat míčem, válet v trávě,
piknik, zastavit se cestou z práce/obchodu.
Zenklovka je pevná hranice, které se
držím. Držím se ji, ale střešní krajina už tak pevně definovaná není. Štíty klesají k Rokytce. Masa
domu říčku nepřebíjí, spíše na ni upozorňuje. Stejně jako v přírodě se chovají stromy ve
skupině a jako solitéry, stejně se chová navrhovaný dům. Od nejvyšších a mohutných prvků postupně
klesá, mísí se s nižšími, až k vodě. Pro rostlou část Libně jsou
charakteristické zahrádky, které vznikly mezi slepenci domů. Pro mě bylo důležité, aby každý byt měl vlastní
zahrádku, jejíž výhledy navrhuji směrem k Rokytce a osluněny jsou především z jihovýchodu.
Terasovité klesání hmoty nabízí střešní zahrady všem bytům orientovaným východ-západ.
Byty se liší pouze svou velikostí. Další typ bytů je orientován pouze na západ do Zenklovky s výhledem na zámek.
V posledních patrech jsou mezonety. Za dům přidávám další solitery, kde jsou mezonety s vlastní zahradou.
Žádné komentáře:
Okomentovat