závěrečné odevzdání Zbyněk Mrkus -10.semestr - letní 2012

Zbyněk je jeden ze studentů, kteří jsou u nás už druhý semestr, a není od věci podívat se na jeho první projekt do Karlína. Oba projekty mají totiž shodné znaky. Myslím, že není možné důsledně porozumět Zbyňkovu způsobu práce. Používá notoricky známá témata, cituje, z citátů dělá koláž a lehce (či lehkovážně?) vzniká bizarní celek, který je něčím přitažlivý a něčím provokativní. „Takhle provařené téma, jako dům žehlička přece nemůže použít“, říkali jsme si na začátku. A také: „Ten bytový dům je nějak chromý, slepený a šišatý, je to chyba xeroxu, nebo promyšlený záměr?“ Ať tak či onak, výsledek má charisma. V Karlíně i v Libni.

Tak jako Miloš a Judita dokázali udělat z řeky hlavní téma a odpíchli se z náměstí dr. Holého „zarostlým slepým ramenem řeky“, udělal totéž zcela odlišně Zbyněk: monumentální kamenné řešení náplavky – celé Elsnicovo náměstí je vztaženo k řece a veškerá pěší i cyklo komunikace se odehrává v úrovni hladiny a následně prochází pod mostem - navrženým průchodem (ano, Plečnik …). Obě původní náměstí Zbyněk rozdělil domem žehličkou (ano, viděli jste ho někde …). Dům svojí pevnou „zadní“ fasádou jasně vymezuje prostor druhého náměstí (můžete srovnat s Marií).

Bytový dům je, jak jsem předeslal, kapitolou sám o sobě. Je koláží několika domů. Zde drobná finta: některé domy opravdu jsou solitéry a ten hlavní se jako slepenec pouze tváří (ano, jste poněkud jižněji než v Libni, někde u moře … ale je tam ta řeka, že ?). Obraz spokojeného bydlení je evidentní.

Prostě vypněte mozek a splývejte. Děláme to také. Fascinovaně pozorujeme Zbyňka, jak šroubovákem šťourá do granátu. Občas přidáme radu, občas se necháme okouzlit. Pokud Zbyněk vybrousí svůj talent pro zvláštnost - dobře pro českou architekturu. Stejně tak se může stát žonglujícím dekadentem. Zatím je to ve vývoji. Shodli jsme se, že i když jeho návrhy kritizujeme, bez Zbyňka by náš atelier nebyl tím čím je.

Elsnicovo náměstí - Libeň

Elsnicovo náměstí - Libeň

AUTORSKÝ TEXT

Libeň má svým vývojem mnoho společného s historickým jádrem Prahy. Nachází se zde tvrz, dnešní Libeňský zámeček, podhradí, oddělené řekou Rokytkou, za kterou se nacházela židovská obec, která taktéž ustoupila regulaci a výstavbě nábřeží. Ve svém návrhu potvrzuji analogii s Prahou. U řeky vytvářím náplavku. 

Po prvním ohledání místa mi vyvstávala spousta myšlenek a otázek. Motivace byla však jasná. Souvislosti jako zámek, podzámčí, řeka, nábřeží, mě přivedly na stopu. Totiž obdobný vývoj, jako měla historická Praha samotná. Pražský hrad, podhradí, zelený břeh, kamenný břeh, židovské město. Když jsem v těchto myšlenkách postoupil blíže současné době, dostal jsem se k architektům, jako Josip Plečnik a Josef Pleskot, z jejichž práce jsem také čerpal.

Ve vlastním návrhu potvrzuji analogii s Prahou. Elsnicovu náměstí navracím původní stav nábřeží. Levou část vyhrazuji dopravě, na pravé, pod patou Libeňského zámečku ústí vltavská promenáda, odkud je možné sejít k náplavce po vzoru Plečnikovi realizace v Lublani. Když se nacházíme na náplavce, máme možnost pokračovat průvalem (Pleskot) pod Zenklovou ulicí dále, stezkou kolem říčky Rokytky. Odtud se nám také otevírá výhled na nově navržené stavby. Administrativní budovu a bytový dům.

Bytový dům při Zenklově ulici výškově navazuje na stávající základní školu, snižováním štítů reaguje na klesající terén a v neposlední řadě ve mně blízkost říčky vyvolala asociaci s benátskými realizacemi C. Zucchiho.  V parteru, směrem do ulice se nachází komerční prostory, které je možno propojit se sousedními byty a vytvořit tak bytovou jednotku s ordinací, provozovnou, prodejnou. Ve vyšších patrech jsou umístěny byty v rozmezí od garsonek až po pětipokojové, či mezonetové. Od Zenklovy ulice směrem k Rokytce se zástavba rozmělňuje, klesá, dostává vesnického charakteru. V zadním traktu navrhuji společný dvůr s vyvýšenou terasou a solitérní dům, který stojí na místě bývalého mlýnu. Je rozdělen do tří bytů. Pod oběma domy je společný suterén, sloužící k parkování, s vjezdem/výjezdem ze Zenklovy ulice.

Administrativní budova, uzavírající náměstí Dr. V. Holého, vzniká na zbytkové ploše náměstí. Stává se iniciačním bodem, obdobně jako Plečnikův žehličkový dům, či new yorská flatironka, reagující na okolní developerské projekty nabídkou plochy pro pracovní místa. V parteru je umístěna kavárna a restaurace, vyšší patra jsou navržena jako kancelářské prostory. Samotné náměstí má hodnotu užitného prostoru, obdobného např. Dejvickému Puškinovu náměstí. Vytvářím zde prostor vyhrazený lidem, ve východní části zřizuji parkoviště a po celé jižní části náměstí navrhuji podélná stání.

*) malý komický bonus, který nepochází z naší dílny je na 28:00, doporučujeme pustit od 27:30