závěrečné odevzdání Judita Tylšová & Miloš Fischer - 8.semestr - letní 2012

Judita a Miloš rozdělili řešené území na dvě srozumitelné části. Na původním Elsnicově náměstí je navržen formální zámecký park protažený až k odkryté Rokytce (na situaci je naznačený krajkou). Parkem prochází pokračování původní promenády k soutoku s Vltavou a před Palácem Svět dlážděné nábřeží jaksepatří. Co kus, to archetyp. Pravou část veřejného prostoru Miloš s Juditou podobně jako Jan Veisser vysvahovali, resp. vykopali a z náměstí udělali svažité slepé rameno řeky, jako kdyby napůl vyschlé, po vzoru mokřad o několik kilometrů dál proti proudu. Oč více toto území autoři jasně přiřadili řece, o to jistěji může jasně definovaný prostor něco nabídnout svému okolí. Romantická (a realistická) představa: divoká zahrada mezi libeňskými bloky navazuje na původní - stromy a divokou travou zarostlý - břeh řeky. Oba protipóly, „zámecký park“ a „vyschlé koryto“ by se při následném, detailním návrhu obojího, doplňovaly a činily by veřejný prostor mimochodně srozumitelným. Judita s Milošem navrhli jedno z nejlepších řešení prostoru náměstí dr.Holého.
Mezi oběma póly stojí dům, který je, identicky jako ostatní části návrhu, takřka archetypem. Zde tedy archetypem nárožního domu. Pevná fasáda s nárožní věží. Tvar byl navržen a my jsme přemlouvali Juditu a Miloše ke hře s omítkou, která by nárožnímu strohému domu dala onu hranku, která dům činí osobitým. Dům měl totiž od začátku dvojí materiál: tělo domu a věž měly být odlišné. Nabízeli jsme reference vroubkování. Miloš a Judita se rozhodli spodní část domu navrhnout z bíleného lícového zdiva a horní z hladké bílé omítky. Jemnost, která na „papíře“ není vidět. Zde domu prezentace škodí, kvalita domu by byla evidentní až v reálu (což vlastně svoje studenty bohužel …či bohudík učíme). V konečném vyznění stavby by extrémně záleželo na subtilitě a čistotě navržených detailů. Dům trpí podobným neduhem jako více projektů z atelieru - malou plochou okenních otvorů. Náš problém, na který se budeme soustředit nesmlouvavěji než doposud. Střílny jsou romantické, ale ...

Opakovaně mluvíme o nárožním domu, ale i tady se autoři museli utkat s faktem, že dům navazuje na uliční frontu, kde hlavním charakterem dvorní části je drobení měřítka a snižování hospodářských částí domů směrem k řece … a vlastně se nemá za jaký roh ohnout. Tedy k hlavnímu domu autoři navrhli nízkou pavilónovou stavbu. Obsahově může být součástí nadstandardního vybavení domu a stejně tak veřejně pronajímaným prostorem. Vyjma toho, že pavilon uzavírá dvůr domu, nám nepřipadá povedený. Mluví jinou řečí než dům, ale není sebejistě kontrastní. Hlavní dům by v realitě působil luxusně, pavilon levně. Druhou věcí, kterou jsme kritizovali, je nedostatečná expozice střešní zahrady. Ano, na střeše domu je velká pobytová zahrada – tedy téma jako hrom, které bohužel proteklo mezi prsty. Myslím, že kontrast evidentně pohodlné střešní zahrady a strohého domu je nasnadě (zde je dobré vzpomenout, jak po několika letech změnily vzrostlé břízky na střeše dům od Josefa Pleskota v Radlicích).

Judita s Milošem odevzdali velice solidní, jemný a realistický návrh, kterému chybí(?) onen poslední pověstný krok k nenápadné jedinečnosti … v kontextu našeho atelieru veledůležitý. Udělejte si názor sami. Jako vždy video ...

Elsnicovo náměstí - Libeň

Elsnicovo náměstí - Libeň

přízemí

typická patra

věž a střešní zahrada

AUTORSKÝ TEXT

Elsnicovo a Holého náměstí trpí nejasnou identitou. Naším návrhem jasně definujeme prostory a obracíme je k řece. Odkrytí Rokytky na Elsnicově náměstí dává prostor pro rozšíření zámecké zahrady a pro vznik nábřeží před Světem. Z Holého náměstí se stává městská louka klesající k meandru Rokytky. Mezi tím stojí náš dům a vysokým nárožím upozorňuje na křížení vodního živlu s potenciálně silnou obchodní třídou Zenklova.

Prostor dnešního Elsnicova náměstí a náměstí doktora Holého trpí nejasnou identitou. Rokytka zde přirozeně oddělovala Židovské ghetto a Dolní Libneň, ale vývoj města v 19. a 20. století vedl k tomu, že byla voda, hlavní motiv a smysl tohoto území, vytlačena do pozadí. Elsnicovo náměstí zcela popírá řeku a snaží se vytvořit dojem, že zde není hranice území, ale centrum. Náměstí doktora Holého má být klidným parkem na místě vynechaného bloku. Aby tak fungovalo, muselo by být ze všech stran obklopeno a uzavřeno bloky. Území protíná Zenklova, hlavní cesta podél které Libeň vznikala a dnešní potenciální obchodní třída.

Naším hlavním cílem bylo jasně definovat jednotlivé prostory a vrátit do území téma řeky.

S náměstím doktora Holého pozvolně klesáme do ohybu Rokytky a vytváříme tak přístupovou cestu k vodě. Vzniká zde prostředí akusticky oddělené od okolního města a v přímém kontaktu s vodou (voda zde není jen vidět, ale také slyšet a je možné se jí dotknout). Městská louka pokrývající svah vychází z prostředí obklopujícího Rokytku proti směru jejího toku od Hrdlořez dál.

Na Elsnicově náměstí rušíme souvislé přemostění. Zachováváme pouze most navazující na Zenklovu ulici a vytváříme pěší lávku v pokračování ulice Voctářova. Automobilová doprava je převedena na jižní stranu (k automatu Svět), kde vytváříme zpevněné nábřeží. Svah od zámečku je rovnoměrně protažen k Rokytce tak, aby bylo od zámku na řeku vidět. Prostor mezi nimi vyplňuje zámecká zahrada. Jedinou terasu tvoří zlom cyklostezky, která vede po pravém břehu Rokytky.Severní část Tomayerových sadů zachováváme, druhou část, která se nachází v jižním svahu, přetváříme na vinici (pěstování rezistentních odrůd vinné révy). Pro zpracování a skladování by mohl sloužit Löwitzův mlýn, který dnes nemá využití.

Hmotou dům navazuje na linii Zenklovy ulice. V místě pro Libeň významného křížení Rokytky a Zenklovy ulice je zvýrazněno nároží domu doplněním kostky na spodní objem. „Záda domu“ směrem do městské louky (dnes Holého náměstí) tvoří hmota pavilónového charakteru , která je propojena s hlavním objektem v prvním patře. Od „pavilonu“ vede pěší lávka spojující oba břehy a městskou louku.

Chtěli jsme, aby dům byl jednoduchý, střídmý a Libeňský, což pro nás znamená především solidní, racionální, pevně stojící na zemi a s jasnou tektonikou. Z těchto důvodů jsme jako materiál zvolili bílou omítku v kombinaci s natíranou cihlou. Cihla je použita na spodní části domu (hmotný podstavec), bílá omítka na horní části (odlehčená kostka).

Většina oken má štíhlý vysoký formát, typický pro Libeň. Rámy oken jsou ze světlého dřeva. V části tvořené pohledovou natíranou cihlou je ostění doplněno tmavě šedým rámem, který je nepatrně předsazen před fasádu a dodává tak otvorům větší plasticitu.

Dům je rozdělen na dva vchody, jeden je z ulice Zenklovy, druhý z jihu od Rokytky. Vchody ústí do hal, odkud jsou přístupná komunikační jádra a zahrada ve dvoře. Druhá zahrada je na střeše nižší části domu uzavřená mezi štít sousední školy a nárožní věž. Většina bytů má orientaci východ-západ. Na nároží jsou byty orientované jihovýchodně, případně jihozápadně.

V parteru domu se nachází komerčně využitelná plocha a prostor pro obyvatele domu sloužící například jako bazén, sauna či posilovna. Dvoupodlažní „pavilón“ by bylo vhodné využít pro kavárnu, restauraci, případně horní patro samostatně jako ateliér nebo velký byt.