Amsterdam, het mekka van de volkshuisvesting

Zákon o bydlení z roku 1901 by se dal v Holandsku považovat za první politický impuls k systémovému přístupu jednak k rozvoji bydlení a zároveň plánování města. Slovo "zároveň" má klíčový význam. Synergie je stav, kdy spokojeni jsou všichni. Druhým klíčovým slovem je motivace. Telegraficky lze význam Zákona zúžit na princip: město poskytovalo podporu, respektive bylo ze zákona povinno garantovat hypotéku pro libovolný subjekt, který splnil zákon o bydlení. Protože  v Zákonu o bydlení byly obsaženy i klíčové nástroje pro rozvoj plánovaného města, byly spokojeny všechny zúčastněné strany: městské správě vyrůstalo přirozenou iniciativou město jaké požadovala, občané měli kde bydlet a stavitelé měli co stavět. Celkem jednoduché. Zákon dal základ systému spolupráce tří subjektů: správy města, soukromého sektoru a kolektivních bytových družstev. Vývoj vztahů všech subjektů se pochopitelně vyvíjel a modifikoval. Politici se postupně naučili formou motivace zasahovat do rozvoje města. Jako laický modelový příklad lze uvést stav „onemocnění“ části města – například vznik ghetta. Správa města má v takovém případě nástroje, které okamžitě použije k nápravě. Nástroje jsou jednoduché: splníš-li určité podmínky, snížíme ti daně, poskytneme dotaci a podobně. Do slova podmínky si dosaďte antidotum napravující libovolný patologický jev. V roce 1902 to byla podpora malometrážních sociálních bytů , které byly o řád kvalitnější než předražené spekulativní slumy (v zákoně bylo mimo jiné velmi přesně kvalitativně popsáno co je byt: hygienické normy, rozměry, plochy …) . Později to byl stejný tlak na vznik adekvátního bydlení pro střední třídu. Tedy solidní středometrážní byty. Výsledek podpory bydlení pro střední třídu v roce 1927 předčil očekávání a přinesl další souvislosti. Zákon například zakotvoval povinnost vypracovat obcím nad 10 000 obyvatel plán rozvoje města a každých deset ho aktualizovat … Příkladů lze uvést spoustu, stejně tak jako přeložit zde celý Zákon. Není to důležité. Podstatný je princip. Od té doby uplynulo více než století, ale myslím, že princip není jiný. Výsledkem není jen kompaktní město, ale tradice státu (města), považující strategické plánování za svojí povinnost.

Paradoxní, ale po chvíli přemýšlení logický fakt je, že Zákon o bydlení v roce 1901 iniciovali holandští liberálové. Dostali bychom se do složitějších úvah o definici svobody, zodpovědnosti, občanství, ale není to cílem této eseje.

PIET HEIN EEK

Po několika letech odmlky se už jistě těšíte na Nedělní přílohu o bydlení. Tak čistě při snídani ve dvě odpoledne jsem si listnul knížku ŽIDLE, ležící na stole. Knížky, které můj kamarád náhodně pokládá na stůl vedle mojí židle, jsou páteří mého vzdělání, tedy se s Vámi rád podělím. Zjistil jsem, že Piet Hein Eek (vyjma droog kousků, které asi znáte) dělá židle, které stojí za vidění. Piet Hein Eek vsadil všechno na jednu kartu a rozhodl se svoje návrhy vyrábět vlastní produkcí. Webové stránky doporučuji. Hezkou neděli.

diplomní projekt Jana Homolová - zimní semestr 2012 - bydlení pro seniory

Jana v našem atelieru zpracovávala diplomní projekt. Není tedy potřeba dlouhý úvod. Na konci příspěvku je protokolární hodnocení a oponentura od architekta Honzy Žalského.

odevzdávka František Gattermayer - zimní semestr 2012 - bydlení pro seniory

Franta je jeden z autorů, kteří se rozhodli vyřešit celý zadaný pozemek komplexem domů. Jednou z jeho částí je domov seniorů, ostatní jsou bytové domy s malými službami. V zadání to bylo přípustné a pohled na mapu širšího území takový zásah nevylučuje. Stávající bytový komplex působí nepatřičně, resp. neukončeně (specielně v zimě, kdy stromy podél Rokytky přestanou tvořit přirozené rozhraní).  Pohled na situaci širších vztahů toho totiž říká víc. Řešené území stojí na rozhraní rozpačitě neměstsky zastavěného území a velikou prázdnou plochou, na které jsou a pravděpodobně zůstanou hřiště. Tedy návrh rozhraní je legitimní urbanistický zásah. Má to však jeden problém.

odevzdávka Lucie Němcová - zimní semestr 2012 - bydlení pro seniory

Lucie se rozhodla spojit ve svém návrhu dvě funkce. Bydlení seniorů a dětskou školku. Víme, že se tyto experimenty dělají, ale přesto jsme měli obavy. Je to křehké. Prarodič – vnouče je většinou samozřejmý vztah. Obě skupiny se nemusejí nijak zvlášť hledat. Podle věku a kondice paradoxně sdílejí podobný režim. Při návrhu záleží na přesné míře vzájemné interakce. Je třeba vyloučit vznik animozity, krátce a dobře obě skupiny se nesmějí obtěžovat. Vzájemný styk dětí a seniorů musí být moderovaný. Konec konců, jedna rodina opravdu nejsou.

odevzdávka Vojtěch Jeřábek - zimní semestr 2012 - bydlení pro seniory

Vojta si jako první obraz vybral „dům – zeď“. Posléze samozřejmě přišel na drobné úskalí, že domy mají okna a to tak velká, že nenavrhuje-li spalovnu tuhého komunálního odpadu nebo krematorium, řeší kvadraturu kruhu. Několikrát jsem od architektů slyšel postesk téhož druhu. Navrhovat domy by bylo fajn, ale ta okna to prostě kazí. Hmm, stejně tak jako kola kazí bicykl. Funkce oken je jasná asi každému, jejich potenciál však nikoliv. Je prostě nezbytné chodit a pozorovat. Právě okna jsou jednou z nejzajímavějších „ozdob domu“, pokud ji člověk umí vidět. V některých atelierech v zahraničí mohou věnovat celý semestr zkoumání oken – jejich nasazení, hloubce, ostění, špaletám, lesku, tloušťce rámu – to všechno ovlivňuje dům a není třeba hledat nějaké oddělení speciálních efektů. Stejně tak si vyzkoušejte nakreslit do plánu okapy, zábradlí a všechny drobnosti, které se na domě objeví, a zjistíte, že nezbytných ingrediencí návrhu je víc než potřebujete. Tím se oklikou dostáváme zpět k Vojtovu návrhu. Postupně změnil obraz a představu domu do – jak sám řekl – bytovkového bastlu. Konec konců, pro inspiraci nemusel chodit až tak daleko. Naši kolegové to mažou na hektary. Byli jsme skeptičtí, protože práce s „nízkým“ je vždycky nebezpečná a málokdy ji lze zachytit na papír. Konstatuji, že Vojtovi se chůze po laně podařila a odhaduji, že navrhl pro seniory čitelný a blízký dům, před kterým není třeba mít ostych a zároveň užitím pokleslého tématu nezůstal nízkým, ale stal se konzistentním dílem. Je radost sledovat jemnosti návrhu, který pracuje právě s výše řečeným. Vojtovy návrhy nejsou nápadné na první pohled, a čím déle je posléze studuji, tím více jim věřím.

Vojtovi se podařila málokdy viděná věc. Pomocí úplně prajednoduchých nástrojů vykouzlil v každém místě návrhu útulné a praktické prostory. Nechce se mi kazit dojem z projektu pitváním jednotlivostí. Za všechny jmenuji jeden příklad: koňská lavice podél celé říční fasády (koňská lavice je vně domu vytažený sokl, na který si lze sednout, položit květináč -  dříve se z takové lavice nasedalo na koně). Koukám na perspektivu vstupní piazzety. Chce to odvahu, dokázat udržet kreativní zpupnost na uzdě a několika okny vyjádřit pocit útulnosti.

Logika vnitřního prostorového schématu je samozřejmá. Proto také dala nejvíc práce. Kvalitu vnitřních prostor Vojtěch ověřoval prostorovým modelem – počínaje společnými prostory, konče pokoji. Za nenápadný projekt Vojta asi nebude sbírat vavříny. O to větší má úctu. Až nebudu vědět, zeptám se, jak to dokázal. Dozvím se pravděpodobně: „tak nějak normálně“.

odevzdávka Magdalena Nováková - zimní semestr 2012 - bydlení pro seniory

Magda uchopila téma, které dráždí už několikátou generaci architektů. Uživatelská improvizace v mantinelech holého skeletu. Krása. Dvě silné protikladné stránky, které jsou bohužel potlačeny mnohostí prezentace, a někdy i chutí autorky zasahovat tam, kde mohla nechat čistotu návrhu všanc. Nejzřetelněji lze upozornit na půdorys přízemí v pravé části atria. Zbytečně předyzajnované a dořečené.  Projekt je silný právě v možné symbioze pevného, takřka institucionálního rámce a možností doplnit ho participací, tedy improvizací uživatele. Obě roviny by bylo potřeba v prezentaci neustále stavět do kontrastu:  křížovka vs. vyplněná křížovka.

Na obrazech prvního konceptu můžete myšlenku vidět nejzřetelněji. Autorka nabízí skelet buď prázdný, nebo s nadsázkou jako stěnu šuplíků, které získávají charakter až s příchodem obsahu. Dům je nepochybně dobrý, ale tohle téma mělo zaznít jasněji. V konečné prezentaci domu zvítězila instituce a to není původní představa autorky.  Dům má mnohem větší potenciál, než divák chytí při zběžném pohledu a to je škoda.

Pokud školní projekt snese paralelu se soutěžním návrhem, bylo by k výhře potřeba více velkorysosti, méně pečlivosti a poměrně neurvalý tah na bránu. Musí být zřejmé, co autor nabízí.

Teď letmý protimluv: výsledkem sázky na jednu myšlenku bývá většinou triviální polopatismus. Ten ale v projektu není.  Magda celou dobu lámala syrovost návrhu skoro klasicistními tématy. Dům nehraje jednu strunu a to je sympatické. Klasicistní téma ale autorka dále rozostřuje (například okny v kladí „terénního podstavce“ domu – mohlo přece zůstat celé prázdné s kompletním prosklením v druhém plánu). I tohle téma mělo být sebejistější.  Mohlo to být o chlup jednodušší a o řád lepší.
Tato kritika je vlastně univerzální. Když autor ví, co si vytkl na začátku, měl by s důvěrou vsadit všechno. Tak se ze silných konceptů rodí domy se zřetelnou koncepcí. I tak patří Magdin projekt k tomu nejlepšímu, co se v zimním semestru udělalo.

téma zimního semestru 2013

Tématem blížícího se zimního semestru bude radnice městské části. Co to je radnice v roce 2013?  Budeme si společně klást všechny související otázky a hledat odpovědi. Poprvé nebudeme pracovat všichni na stejné parcele, ale úkolem bude i nalezení správného místa. Všechno se dozvíte zde – podrobné zadání bude zavěšeno v týdnu od 9. do 13. září.