Prvním
východiskem projektu je nerozdělovat dům na pavilony, či objekty s různými
druhy péče. Dům má ambici odpovídat evropskému standardu „50+ housing“, kam se
člověk rád a v dobrém zdravotním stavu odstěhuje. Nový domov mu nabízí
komfort a služby. Přestěhování není stigmatem, ale využitou možností nechat o sebe
pečovat. V Evropě je tento typ bydlení chápán odlišně než v Čechách.
Druhým
východiskem je inspirační zdroj pro obraz domu. Chaty, chatičky, domky pro
rekreaci nebo alternativní způsob bydlení.
Obě východiska
se vzájemně ideálně doplňují a zároveň mají podobný problém. Jednoduše: obě témata
nabízela víc, měla větší potenciál, ale velice složitě uchopitelný. Přemýšlení o solidním 50+ bydlení (dotovaným
státem – to byla podmínka zadání) je v Čechách trochu problematické.
Odhaduji, že obyvatel by u tohoto smíšeného typu bydlení čekal větší komfort. Užití
obrazu rekreačních staveb v sobě skrývá podobný zádrhel. Člověk by možná čekal
spíš altánovitý bytový dům, pravděpodobně spoustu teras, paravanů, křesílek... Prostě obraz odpočinku v třetí části života. Posun do ekonomické askeze je
komplikovaný, stejně tak jako přepis inspirace do návrhu.
Obojí
nepovažujeme primárně za chybu, ale za téma k diskusi. Pravděpodobněji za dilema vzniklé z námi
opakovaných ekonomických podmínek. Ze zadání askeze vyplývala. Záměrně jsme
studenty nenechali navrhovat soukromé penziony pro movitou klientelu, ale domov
seniorů, který je možné dotovat státem. Tedy dostupnou službu.
Výběr
inspiračního zdroje v sobě skrývá nebezpečí. Iva nebyla jediná, kdo si
chatových kolonií podél Rokytky všiml, a tedy s tématem se utkalo více
studentů. Postupně krystalizovala univerzální otázka. Jak převést esenci
drobných rukodělných staveb do velké soudobé stavby? Jak se vyhnout návrhu kýče
a zároveň domu vtisknout těžko definovatelné kouzlo zdroje? Jak se vyhnout přímým citacím a kolážovitosti
... protože právě v prvních kolážích vypadaly chatařské domy
nejpřesvědčivěji.
Největším
problémem tohoto návrhu bylo posunout původní obraz (koláž z fotografií chatek - viz video),
do soudobého celku. Naštěstí autor nikdy nepracuje s jedním zdrojem ...
nebo alespoň neměl by. Rozostřuje ho dalšími tématy. A tedy nebyl problém dům chápat prizmatem starého
jachtařského klubu v Podolí. Vnímat blízkost vody a zkoušet si představit
způsob chápání domu budoucími rezidenty.
Konstatovali
jsme tedy, že ze zvolených východisek šlo vydestilovat víc, ale zároveň se Ivě
podařilo navrhnout dům nadčasové solidnosti. Je to málo nebo hodně? Studium Ivy
Kolajové nekončí a její hledání odpovědí na výše zmíněné otázky je extra důležité. 
AUTORSKÝ TEXT
Jeden dům, kde člověk nemění škatulky,
ale škatulky se mění podle něj. Jeden dům, který chce využít, co místo nabízí.
Posadil se na roh, aby se natáhl k vodě i k parku. Potok a stromořadí
ho pěkně srovnaly, ale u parku vyboulil břicha, jak bylo potřeba. Na rohu
u jezu vycítil centrum dění a trochu ustoupil. Už má svůj věk a potřebuje klid,
a tak mu místo dalo kabát chatky a schovalo jej za stromy.
Bydlení pro
seniory je v našich končinách rozdělováno na několik kategorií – domov pro
seniory, dům s pečovatelskou službou atp. – podle míry péče, kterou senior
potřebuje. Lidé jsou třízeni do škatulek a podle nich ubytováváni do
odpovídajících institucí. Stane-li se, že se změnou zdravotního stavu se změní
škatulka-kategorie, jsou nuceni změnit i škatulku-pokoj, na který si dlouho
zvykali, stěhují se do nového prostředí, mezi nové lidi, za těžší péčí.
Psychice a s ní svázanému fyzickému zdraví to moc nepřidá.
Můj dům tyto
kategorie obsahuje pouze papírově, ve výkazech a účetních knihách, prostorově je
odmítá, nerozděluje se na bloky a oddělení podle zdravotního stavu, nabízí
jedno stálé bydlení dělené na obytné skupiny, tak, aby mezi seniory mohly
vznikat užší přátelské vztahy. Svou škatulku-pokoj senior nemění, nestěhuje se,
mění se pouze vnitřek škatulky potřebným vybavením a pomůckami pro co
nejplnohodnotnější život. Pokoje jsou dostatečné prostorné, aby všechny nutné
změny zvládly, stejně jako poskytovaná péče.
Zadaná
parcela pro bydlení se nachází v Praze-Vysočanech, v Podvinní,
v prostoru mezi zástavbou bytových domů, „housenek“, potokem Rokytkou a
parkem. Parcela je úzká, dlouhá, s přístupem
od mostu v západní části, táhne se podél vody a na konci se v místech
původního mlýnského náhonu zalamuje od vody k parku. Z jižní a
východní strany je lemována stromy, k severní a západní přiléhá zelená
plocha plotem obehnaného areálu „housenek“ a stoupající svah.
Toho všeho
chce dům využít. Posadil se na roh parcely, aby se mohl natáhnout jak podél
vody, tak i kolem parku. Narovnané koryto potoka lemované stromořadím ho
pěkně srovnalo a donutilo držet pevnou linii; ale u parku, kde dostal volnost,
vyboulil svá břicha blíž ke stromům. Zakousl se do svahu, tam, kde potřeboval
světlo, terén trochu odhrnul a vznikl tak plácek obkroužený
zelenými terasami. Na rohu u jezu vycítil centrum dění, ruch a pohyb a raději
trochu ustoupil, aby mu nechal volný prostor. Právě sem se otočil hlavním
vstupem a získal tak důstojný předprostor, který uzavírá nízká zídka, dále
vedoucí podél pěšiny pod stromy. Jedna lávka spojuje
plochu s protějším břehem, druhá s parkem.
V přízemí
domu se kromě vstupní haly s recepcí a kavárničkou nacházejí služby pro
seniory (klub a jídelna v křídle u parku) i veřejnost (prádelna,
pronajímatelné prostory, balneoterapie v křídle u vody). Ve 2. a 3.
podlaží je situováno samotné bydlení seniorů, které je členěno na šest obytných
skupin, každá je pro deset seniorů. V křídle
u vody jsou skupiny dvě, mají společné zázemí péče a také obytné prostory, okna
pokojů směřují na jih k potoku, přistiňovány zelení stromů. V druhém
křídle jsou v každém patře dvě skupiny sdílející zázemí, pokoje směřují na
západ i na východ k parku.
Společné
obytné prostory jsou tvořeny zákoutími chodeb, jsou otevřené, neschovávají se,
vybízejí k pobytu, jsou doplněny terasami a zimními zahrádkami. Komfort prosvětlené chodby je v křídle u parku
alespoň částečně vynahrazen – chodby jsou přisvětlovány shora světlíkem. To
také umožňuje kýžený efekt propojení obou pater, vzniku jakýchsi vnitřních
pavlačí a podpoření vzájemné komunikace mezi jednotlivými skupinami. Ve čtvrtém
ustoupeném patře nad křídlem u parku se pak nachází denní stacionář a respitní
péče s velkou střešní terasou.
Žádné komentáře:
Okomentovat