čtvrtek 12. září 2013

odevzdávka Iva Kolajová - zimní semestr 2012 - bydlení pro seniory

Prvním východiskem projektu je nerozdělovat dům na pavilony, či objekty s různými druhy péče. Dům má ambici odpovídat evropskému standardu „50+ housing“, kam se člověk rád a v dobrém zdravotním stavu odstěhuje. Nový domov mu nabízí komfort a služby. Přestěhování není stigmatem, ale využitou možností nechat o sebe pečovat. V Evropě je tento typ bydlení chápán odlišně než v Čechách.
Druhým východiskem je inspirační zdroj pro obraz domu. Chaty, chatičky, domky pro rekreaci nebo alternativní způsob bydlení.
Obě východiska se vzájemně ideálně doplňují a zároveň mají podobný problém. Jednoduše: obě témata nabízela víc, měla větší potenciál, ale velice složitě uchopitelný.  Přemýšlení o solidním 50+ bydlení (dotovaným státem – to byla podmínka zadání) je v Čechách trochu problematické. Odhaduji, že obyvatel by u tohoto smíšeného typu bydlení čekal větší komfort. Užití obrazu rekreačních staveb v sobě skrývá podobný zádrhel. Člověk by možná čekal spíš altánovitý bytový dům, pravděpodobně spoustu teras, paravanů, křesílek... Prostě obraz odpočinku v třetí části života. Posun do ekonomické askeze je komplikovaný, stejně tak jako přepis inspirace do návrhu.

Obojí nepovažujeme primárně za chybu, ale za téma k diskusi.  Pravděpodobněji za dilema vzniklé z námi opakovaných ekonomických podmínek. Ze zadání askeze vyplývala. Záměrně jsme studenty nenechali navrhovat soukromé penziony pro movitou klientelu, ale domov seniorů, který je možné dotovat státem. Tedy dostupnou službu.
Výběr inspiračního zdroje v sobě skrývá nebezpečí. Iva nebyla jediná, kdo si chatových kolonií podél Rokytky všiml, a tedy s tématem se utkalo více studentů. Postupně krystalizovala univerzální otázka. Jak převést esenci drobných rukodělných staveb do velké soudobé stavby? Jak se vyhnout návrhu kýče a zároveň domu vtisknout těžko definovatelné kouzlo zdroje?  Jak se vyhnout přímým citacím a kolážovitosti ... protože právě v prvních kolážích vypadaly chatařské domy nejpřesvědčivěji.
Největším problémem tohoto návrhu bylo posunout původní obraz (koláž z fotografií chatek - viz video), do soudobého celku. Naštěstí autor nikdy nepracuje s jedním zdrojem ... nebo alespoň neměl by. Rozostřuje ho dalšími tématy.  A tedy nebyl problém dům chápat prizmatem starého jachtařského klubu v Podolí. Vnímat blízkost vody a zkoušet si představit způsob chápání domu budoucími rezidenty.
Konstatovali jsme tedy, že ze zvolených východisek šlo vydestilovat víc, ale zároveň se Ivě podařilo navrhnout dům nadčasové solidnosti. Je to málo nebo hodně? Studium Ivy Kolajové nekončí a její hledání odpovědí na výše zmíněné otázky je extra důležité. 















AUTORSKÝ TEXT
Jeden dům, kde člověk nemění škatulky, ale škatulky se mění podle něj. Jeden dům, který chce využít, co místo nabízí. Posadil se na roh, aby se natáhl k vodě i k parku. Potok a stromořadí ho pěkně srovnaly, ale u parku vyboulil břicha, jak bylo potřeba. Na rohu u jezu vycítil centrum dění a trochu ustoupil. Už má svůj věk a potřebuje klid, a tak mu místo dalo kabát chatky a schovalo jej za stromy.
Bydlení pro seniory je v našich končinách rozdělováno na několik kategorií – domov pro seniory, dům s pečovatelskou službou atp. – podle míry péče, kterou senior potřebuje. Lidé jsou třízeni do škatulek a podle nich ubytováváni do odpovídajících institucí. Stane-li se, že se změnou zdravotního stavu se změní škatulka-kategorie, jsou nuceni změnit i škatulku-pokoj, na který si dlouho zvykali, stěhují se do nového prostředí, mezi nové lidi, za těžší péčí. Psychice a s ní svázanému fyzickému zdraví to moc nepřidá.
Můj dům tyto kategorie obsahuje pouze papírově, ve výkazech a účetních knihách, prostorově je odmítá, nerozděluje se na bloky a oddělení podle zdravotního stavu, nabízí jedno stálé bydlení dělené na obytné skupiny, tak, aby mezi seniory mohly vznikat užší přátelské vztahy. Svou škatulku-pokoj senior nemění, nestěhuje se, mění se pouze vnitřek škatulky potřebným vybavením a pomůckami pro co nejplnohodnotnější život. Pokoje jsou dostatečné prostorné, aby všechny nutné změny zvládly, stejně jako poskytovaná péče.
Zadaná parcela pro bydlení se nachází v Praze-Vysočanech, v Podvinní, v prostoru mezi zástavbou bytových domů, „housenek“, potokem Rokytkou a parkem. Parcela je úzká, dlouhá, s přístupem od mostu v západní části, táhne se podél vody a na konci se v místech původního mlýnského náhonu zalamuje od vody k parku. Z jižní a východní strany je lemována stromy, k severní a západní přiléhá zelená plocha plotem obehnaného areálu „housenek“ a stoupající svah.
Toho všeho chce dům využít. Posadil se na roh parcely, aby se mohl natáhnout jak podél vody, tak i kolem parku. Narovnané koryto potoka lemované stromořadím ho pěkně srovnalo a donutilo držet pevnou linii; ale u parku, kde dostal volnost, vyboulil svá břicha blíž ke stromům. Zakousl se do svahu, tam, kde potřeboval světlo, terén trochu odhrnul a vznikl tak plácek obkroužený zelenými terasami. Na rohu u jezu vycítil centrum dění, ruch a pohyb a raději trochu ustoupil, aby mu nechal volný prostor. Právě sem se otočil hlavním vstupem a získal tak důstojný předprostor, který uzavírá nízká zídka, dále vedoucí podél pěšiny pod stromy. Jedna lávka spojuje plochu s protějším břehem, druhá s parkem.
V přízemí domu se kromě vstupní haly s recepcí a kavárničkou nacházejí služby pro seniory (klub a jídelna v křídle u parku) i veřejnost (prádelna, pronajímatelné prostory, balneoterapie v křídle u vody). Ve 2. a 3. podlaží je situováno samotné bydlení seniorů, které je členěno na šest obytných skupin, každá je pro deset seniorů. V křídle u vody jsou skupiny dvě, mají společné zázemí péče a také obytné prostory, okna pokojů směřují na jih k potoku, přistiňovány zelení stromů. V druhém křídle jsou v každém patře dvě skupiny sdílející zázemí, pokoje směřují na západ i na východ k parku.
Společné obytné prostory jsou tvořeny zákoutími chodeb, jsou otevřené, neschovávají se, vybízejí k pobytu, jsou doplněny terasami a zimními zahrádkami. Komfort prosvětlené chodby je v křídle u parku alespoň částečně vynahrazen – chodby jsou přisvětlovány shora světlíkem. To také umožňuje kýžený efekt propojení obou pater, vzniku jakýchsi vnitřních pavlačí a podpoření vzájemné komunikace mezi jednotlivými skupinami. Ve čtvrtém ustoupeném patře nad křídlem u parku se pak nachází denní stacionář a respitní péče s velkou střešní terasou.

Žádné komentáře:

Okomentovat