EXKURZE ŽLUTÉHO PANÁČKA - manuál

Napadla mě taková hra. Vznikla náhodou: Ida Čapounová mi chtěla ukázat, jak si na gůglu vytipovala obytnou čtvrť, kterou podle struktury považovala za urbanisticky hroznou. Vydala se na procházku a když asi půl hodiny hledala to místo, zeptala se obyvatelů. Zjistila, že tím příšerným územím už docela dlouho chodí a libuje si, jak skvělé to tam je. Uvědomil jsem si jednu drobnost. Vy všichni máte v paměti tahle obyčejná místa, kde Vám bylo fajn. Seděl Vám profil ulic, vyhovovaly Vám domy, stromy, stoly na ulicích, prostě čert ví co. Pokud se tam nezřítí letadlo, nevybuchne sopka nebo jiné štěstí, nedostane se území do učebnic.  Přesto máte chuť to místo ukázat ostatním? Je to stejně jednoduché jako následující příklad. Dáte dvakrát, třikrát přibližovací printscreen, pak pustíte ze řetězu žlutýho panáčka a přidáte pár dalších  PrtSc. Budete-li mít chuť, napíšete k tomu pár slov a přidáte lokační odkaz  GoogleMaps. To je všechno. Ostatní si to projdou sami. Jasně, má to fígl, taky mě to napadlo: co když tamtudy nejel žlutej panáček, že jo? No, tak takový placy neuvidíme. Tím líp, řekl jsem si. Smyslem hry je ukázat kouzlo úplně obyčejných míst, která zná i žlutý leader. Follow him. Úspěch hry? Záleží na Vás. Když nikdo nepošlete nic, tohle je poslední článek toho tématu. Práce mám dost. Budete-li posílat, vznikne nová rubrika, která se bude jmenovat: EXKURZE ŽLUTÉHO PANÁČKA. Smysl hry?  Rád se nechám překvapit. Je to na vás. Pravidla hry? Neotisknu cokoliv. Když otisknu, bude nadpis, autor, kopyrajt a tyhle běžný věci. Zaslané odkazy nezneužiji k žádným jiným účelům, než k zavěšení na tomto webu, pod Vaším jménem. Kam poslat ? Na tento e-mail . 

Zde je pilotní příklad:

Architekt Domů Tatínek

Architekt Domů Tatínek je rozjíždějící se projekt studenta našeho atelieru Aleše Hamhaltera & Kristýny Staré. Ponechme stranou lehce nekorektní název, nad kterým by si posteskla Zaha Hadid s Alenou Šrámkovou, domy prostě mívají i maminky a pojďme k věci. Libreto autorů projektu zní zkráceně takto:

“Architektura doby nikdy nebyla tvořena architekty samými, ale byla, a je vždy dána poptávkou, kterou vytvářela společnost, ať již reprezentována dominantním jedincem či jednotlivci z řad občanské společnosti. Poptávka vychází z konkrétních potřeb jednotlivých lidí, okolností doby a její konkrétní zhmotnění je ovlivněno skrze vkus a kulturní úroveň.
Pokud si jako architekti vezmeme za cíl ovlivnit vkus a architekturu doby, jediná cesta vede přes ovlivnění společnosti jako celku. Uvědomme si však, že měnit názor a vkus hotového člověka je mnohem těžší, nežli se pokusit ovlivnit teprve utvářející se osobnost, která bude vytvářet kulturní úroveň blízké budoucnosti.
Místo, kde se tvoří kulturní úroveň národa je rodina, těsně následována vzdělávacím systémem. Věřím, že je to právě vzdělání a všechny jeho stupně, kam by se měla směřovat naše pozornost.
Současně je všude slyšet, jak je náš školní systém zkostnatělý, založený na memorování telefonního seznamu dat, letopočtů a vzorečků, bez viditelného smyslu jejich použití v praktickém životě. Přičemž témata spojená s architekturou a urbanismem by mohla sloužit ke spojení těchto jednotlivostí do smysluplného celku.
Z vlastní zkušenosti si myslíme, že žáky by více bavilo a vnímali by prospěšnějším učit se o fungování měst, kdo je tvoří, kde si mohou postavit dům a kde by to bylo výhodné, nežli se "šprtat", kolik tun uhlí se vytěží v ostravské pánvi.
Bylo by přitažlivější naučit se ve fyzice, kolik doma protopím energie a jak to ovlivnit, než neustále dokola "sjíždět" kalorimetrickou rovnici pro smíchání abstraktních tekutin. Bylo by i představitelnější dozvědět se, jak se dráha Slunce promítá do života lidí a jejich obydlí, než počítat dobu oběhu měsíce kolem Jupitera.
Projekt vychází z předpokladu, že společnost není hloupá, a že pokud jí poskytneme relevantní informace, dokáže se na jejich základě rozhodnout.
Projekt, jemuž se bude věnovat náš blog, se zaměřuje právě na vzdělávání o architektuře, urbanismu a bydlení obecně, v rozsahu od mateřské školy po školu střední, jež by mohlo podchytit problémy, s nimiž se potýkáme.
Zajistit, že lidé budou vědět, co vše se architektům/urbanistům/územním a strategickým plánovačům honí hlavou a co vše zohledňují při navrhování. Ukázat lidem již v jejich raném věku, že existujeme, že se nás nemusí bát, a že jsme zde, abychom jim poskytli službu, jejíž podstata tkví v možnosti přispět ke kvalitě jejich života.“

Co myslíte? Povede se jim to? Dělají to dobře, špatně, nebo něco mezi tím? To můžete sledovat na blogu Architekt Domů Tatínek zde. Odhaduji, že tamtéž můžete radit, fandit, pomáhat, dávat tipy, ptát se - architektura je Vaše.
V pokračování si můžete pustit video z pilotního workshopu v mateřské školce Bílá:

KUDY DO MNICHOVA A PROČ ?

Před časem jsem zde na blogu upozorňoval na zajímavou akci. Ze studentů našeho atelieru, pokud vím, nejel nikdo, ale re:rozvědka samozřejmě vyrazila. Znát naše (řekněme) ne-mainstreamové kolegy z Evropy považujeme za důležité. Přikládám dokumentární film, který je vyvážený a pravdivý: cesta trvala stejně dlouho jako přednášky, tedy není možné to tajit. Režie, kamera, střih a postprodukce: Honza Vlach, řidič: Ondřej Synek. Photo: Jiří Žid, Second Unit: Hanka Procházková. Summary slovy Honzy Vlacha: "...sledujte Věšení po číslech (3:50 a 4:14 už visí). Nebo se nás zeptejte. Je dost o čem mluvit."
Článek se měl původně jmenovat „KUDY DO EVROPY A PROČ ?“. Mám totiž takovou tezi, jejíž pravdivost není absolutní, považujete-li za evropanství kariéru v BIG či jiném nadnárodním pop-studiu. Ta teze zní: Evropu začneme zajímat, až začneme navrhovat českou architekturu. Méně národovecky řečeno: až budeme specifičtí a pro Evropu zajímaví. Máme co dávat, máme co učit, jenom o tom nevíme, nebo se za to stydíme. U olomouckých syrečků je nám to jasné a u architektury ne? To je Záhada.

Vánoční besídka v 644*)

start FÁZE V. - odevzdání

Na průběh páté fáze se tentokrát můžete vyjímečně podívat předem:

prezentace návrhu FÁZE IV. - pokračování

Dobře to dopadlo. Vyjma neživých nemrtvých odprezentovali všichni. Na rozdílu čtvrtka, kdy prezentovalo šest lidí a pondělka, kdy jelo 18 lidí jsem si uvědomil, jak absurdní je lhát, že se lze něco naučit v povinném počtu 24 studentů na atelier. Nejde. Zodpovědně ne. Já vím, jasně, souložit se také dá 30 sekund. Myslím, že to dělají králíci. Nejsem si jistý, že se to chci naučit a nevím, jestli bych se odvážil nazvat to milováním. Každopádně v pondělí jsme pomilovali osmnáct lidí po dvaceti minutách a připadali jsme si tak nějak …. nedokončení, řekl bych. Buď se máme co učit, nebo se budeme muset ještě nějak pohonit. To zodpovědně promyslíme. Na videu se můžete podívat na stav unie. Jako obvykle je to němý film, takže nevíte, co tomu říkáme. Úkolem této fáze bylo „vyloupnutí materie“ a většinou jsme říkali, že je hodně co dělat a častokrát předělávat, posuďte sami. Myslím, že studenti zpětně pochopili, proč jsme chtěli "obraz o čem to bude" hned na začátku semestru, po čtrnáctidenních analýzách. Nyní někde chybí osobitost, někde Karlín, někde komfort a pohodlí, někde intimita, někdy je to na opravdu skvělé cestě, někdy se zoufale posunuje okénky. Bude to dobrodružné, držíme palce a těšíme se. Veselé Vánoce.



Jako obvykle fotky:

prezentace návrhu FÁZE IV.

"Velké" jsme plánovali na jeden den opakující se během čtrnácti dnů. Podstatou práce našeho atelieru je diskuse, která se rozbíhá během konzultací. Hmmm. Protože nemůžu mít ve škole psa a v deset nás ze školy někdo rozhlasem vyhodí, nemůžeme dokončit rozdělanou práci. Tedy Velké prezentace se začly institucuonálně přehupovat do dvou dnů .... a logicky všichni studenti v hlavách počítají s tím pozdějším termínem. Tedy napsal  jsem mail, kde bylo jasné, že VŠICHNI přijdou připraveni první den. Naše metoda spočívá mimo jiné v tom, že se studenti nejlépe učí od sebe na vzájem - reší ten samý problém. 
Přišlo jich šest. Plánoval jsem odejít domů. Spánek by se mi moc líbil. Pak jsme studenty v příjemné pomalé atmosféře odkonzultovali, alespon dostali času jak se patří.

Ateliery od nás nedostane student, který tuto poslední konzultaci neabsolvuje. V pondělí jsme plánovali bez keců nepřijít a spát - dtto jako studenti ve čvrtek. Jsme fakt hrozně unaveni, Ondřej i já,  to by nevěřili. Takže v pondělí jinak. 1. varianta: solidně odkonzultujeme 13 lidí, kteří se dají stihnou do normálních večerních hodin, ti co nezkonzultují budou vyhozeni z atelieru. 2.varianta: odkozultujeme, úplně všechny, co konzultovat měli a máme tedy na každého několik vteřin. Jsem zvědavý, kterou verzi si studenti hlasováním vyberou.
(většinou mi argumentují tím, že mají tolik předmětů, takže "nic nestíhají". Hmmm, pokud je výsledkem to, že v magisterském stupni neovládají například typologii bytového domu, tak bych se být školou zamyslel).

Zde je video a pod ním jako obvykle fotky:

pozvánka na prezentace IV.FÁZE návrhu

Po dvou týdnech individuálních konzultací přišel termín ukončení IV.FÁZE. Ukončení každé fáze návrhu se děje formou prezentací, které jsou otevřeny veřejnosti. Pravidla hry jsou stejná jako vždy: 1.naše kafe je Vaše kafe (nedostatek hrnků bude řešen samozřejmě velice flexibilně), 2.naše limonády jsou Vaše limonády 3.naše židle jsou naše židle 4.Vaše telefony nebudou zvonit. Termíny: Čt 15.12.2011 od 10:00 nejpozději do 19:00, Po 19.12.2011 od 12:00 nejpozději do 21:00. Jste srdečně zváni a Vaše slovo je vítáno. Obsah IV.FÁZE návrhu si je možné osvěžit zde .

HUISWERK

HUISWERK ARCHITECTEN zavěšuji pět minut po dvanácté. Letos se rozdělili na dvě party: Bowenbouw Architecten a Collectief Noord.  Vzhledem k tomu, že to bylo nedávno, stránky HUISWERK jsou stále platným dokladem jejich práce. Vřele doporučuji web prolistovat. Mimo jiné je velice zajímavé sledovat způsob získávání zakázek. První ceny v „malých“ soutěžích: policejní stanice, hasičská stanice, dostavba mětského centra atd … inspirativní. Profil studia je pro mne ideálním reprezentantem neupocené kanceláře architektů 40+-. Z prací studia je cítit humor, poctivost, švih a ze způsobu vedení kanceláře transparentnost.

HildundK

Termín „česká přísnost“ mi připomíná něco jako „betonová pneumatika“ nebo „kukačka z hodin odlétá do teplých krajin“. Češi nikdy přísní nebyli a pravděpodobně nebudou. Z několika důvodů. Hledejte je sami, je to přísnější. Na západ od Rozvadova se staví poměrně střízlivě a nevím, jak to nazývají. Možná „německá přísnost“. Mnichovští HildundK umějí být přísní jaksepatří, když je to namístě. Není to jediná struna. Klíčová slova jsou: humor, nadhled, střízlivost, adekvátnost, kontext, solidnost, stavitelství, pečlivost, detail, ornament, řemeslo, tradice. Je radost koukat se na někoho jak staví, ví proč, ví co, a nemá to okoukané. Vlastně má, ale to by byl dlouhý článek o tom, kam se kouká a jak s tím pak nakládá.
Mnichovské studio Hild und K Architekten bylo založeno v roce 1992 bývalým studentem Miroslava Šika Andreasem Hildem a Tillmannem Kaltwasserem. Poté co „K“ zemřel, převzal jeho roli společníka v roce 1999 Dionys Ottl. Neznáte-li, seznamte se. V pravém sloupci je přidaná adresa kvalitních webových stránek.

VĚŠENÍ PO ČÍSLECH

Studenti neznají reference, které bych očekával, že budou znát. Vlastně jsem myslel, že se od nich v tomto ohledu hodně nového dozvím. Není tomu tak, příčiny jsou vedlejší. Uvědomil jsem si, že požadujeme po studentech způsob uvažování, který neznají a při kterém je mimo jiné potřeba opřít se právě o tyto reference. Zjednodušeně řečeno o práce architektů, pro které nejsou jedinou referencí učebnice architektury a časopisy, které se válí u kadeřníka. Původně jsem si vzal úkol, který nejsem schopen plnit: plánoval jsem zavěšovat odkazy na architekty či studia, doplnit je iniciačním článkem, videem, vysvětlit proč jejich práci považuji za inspirativní atakdál. Nemám na to čas, příčiny jsou vedlejší. Rozhodl jsem se k jiné variantě: prosté zavěšování odkazů do pravého sloupce tohoto blogu. Budu se snažit při každém zavěšení nového odkazu upozornit podobně lapidární anoncí jako je tato. Jako čtvrté v řadě tedy upozorňuji na MONADNOCK, kteří zde visí už týden:

nedělní příloha - TIP NA VÍKEND

A je tady sobotní vydání s nedělní přílohou. Tentokrát vám poradíme JAK SI PRODUKTIVNĚ UŽÍT DEPRESI. Nejprve je třeba kvalitní depresi pořídit. To dá rozum. Vzhledem k tomu, že čtenáři blogu jsou poměrně kreativní, nebude to velký problém. Způsobů je nekonečně mnoho. Některým z vás stačí obyčejný nákup. Pokud i v železářství, kam jste si šli původně pouze pro hřebíky, hrají nahlas vánoční koledy, máte jí poměrně bez práce. Někdo potřebuje víc. Z člověka, kterého znáte dvacet let a původně jste si ho vážili, se stal neonormalizační aparátčík bez skrupulí, plně vybavený selektivní pamětí. Prostě kamarád do nepohody. Máte-li nadbytek času, můžete ho s klidným srdcem nazvat sviní. Šup a máte jí. Kdo si opravdu neví rady jak na to, odkaz je třeba zde nebo zabodněte nůž kamkoliv do jakýchkoliv novin a chvíli čtěte. Můžeme se tedy shodnout, že ulovit depresi je bezproblémový úkol. Většina čtenářů považuje za denní rozkaz deprese se co nejdříve zbavit. Volejbal, badminton a tak. Opak je pravdou. Důležité je udržet jí produktivně až do pondělí a opravdu pořádně si užít Week-End. Zbavovat se deprese je zbytečné mrhání energií a každý odborník vám řekne, že o to dřív se vám vrátí i bez vánoční koledy. Škoda rozkopaných popelnic. Nehazardujte. Jde to i po dobrém. Ideální je počasí kolem nuly a mírné mrholení. Slabší povahy si musí zatáhnout závěsy a pustit Swans. Někdo musí vymalovat asfaltem obývák. Je to na vás. Čím víc keců, tím hůř. Svojí cestu si musí najít každý sám. Jste dospělí lidé a máte naši důvěru. Vy to dokážete ! Víkend vám pěkně uběhne a v pondělí se vzbudíte do růžova. Ideální čas poslat neonormalizátora bez emocí do prdele. Enjoy!


.


Nedělní strip ? Samozřejmě:

WAS GEHT UND WO ?

Konference s podtitulem: DIE JUNGERE ARCHITEKTURSZENE IN EUROPA



WAS GEHT UND WO je konference pořádaná Technickou universitou Mnichov 9.prosince 2011: vhled do soudobé (nedávné) architektonické scény v Evropě. Jakými metodami mladá generace reaguje na podmínky, kterými je ovlivňována dnešní architektura … Odhaduji, že se nejedná o formální akci. Podle jmen a práce studií, která budou přednášet a diskutovat předpokládám, že se chtějí setkat, ukázat práci, seznámit se. Pokud pojedete, budete to mít lehce komplikované, protože většina studií pochází z protestantského kulturního prostředí a na jejich práci je to samozřejmě vidět. Jako takové je k nám nepřenositelné (… na to ostatně častokrát narážíme při konzultacích v našem atelieru). Esence jejich práce a především přístup k navrhování, ale může být zajímavý a aplikovatelný v tradičně nestřídmém a zdobném českém prostředí. Odhaduji, že styčným bodem konference bude, velmi zjednodušeně řečeno, „každodennost“.

Na flyeru akce si všimněte, že území východní Evropy je prázdné. Není to náhoda. Zaplnit jej budete muset v budoucnu Vy. Většinu jmen a architektonických studií pravděpodobně neznáte. Zdejší média zajímá jiný segment. Být Vámi, tak se jedu podívat, co tvoří Vaši generační kolegové v praxi. Být mnou … tak bohužel nejedu, pátek je jeden ze dnů, kdy si musím vydělat peníze na to, abych Vás i nadále mohl učit na „české technické universitě“. Tak šup na kola.

Čekáte na ten důležitý odkaz, že jo ? Zde je. Dozvíte se tam vše potřebné. Potřebná je i motivace:

překvapení

Všimli jste si. Celý semestr studenty fotím a filmuji. Včera se situace nečekaně obrátila. Vstoupili jsme do ateliéru, hrála hudba z Popelky, nekompromisně si nás posadili na židle, byli jsme nepřipravení, zaskočeni, překvapeni, přistiženi. Moje povinnost je dát video, které studenti filmovali, na blog, protože jim to také dělám. Tady je:

Nedělní příloha – KAM ZA KULTUROU

A opět je tu nedělní příloha sobotního vydání. Tentokrát bude o kultuře. Je neděle. Část z vás právě teď pracuje, někteří sportujete, někdo přemýšlí, jestli půjde nakupovat vánoční dárky nebo vyvraždí rodinu, někdo se vydal až do Přírody. Ostatní se vypravili za Kulturou. Máte za sebou týden života. Vstáváte pravděpodobně v půl osmý, poněvadž tak je tomu v Rakousku - Uhersku zvykem. Dojdete do atomárny a tam máte těžkou volbu: podívám se na net, nebo začnu drtit hned ? Kolem oběda hned dvě osudové volby: půjdu do sebe nasypat fodder ve dvanáct, nebo až v půl jedný ? V přeplněné restauraci opět volba: budu na dotykovým displeji vyřizovat maily ? Vpodvečer končí první směna a začíná druhá. Socializace. Kdo nikam nechodí, jako by nebyl. Znám machry, co za večer zvládnou tři akce a víc. Překračují normu o 300%. Jedna ze tří akcí musí být kulturní, ob den multikulturní. Je kolem půl dvanácté PM a šichta končí. Kultura je za námi a je třeba se vyspat na další směnu v atomárně. Neděláte to tak a cítíte výčitky svědomí ? Hmm, zatím nabízím kulturní tip, o atomárně bude řeč někdy příště.
Dostal jsem totiž spásný nápad a hledám pro něj partnera, který sežene evropský grant. Sám to nezvládnu. Uspořádám výstavu. Ideální je Valdštejnská jízdárna. Prostor bude rozdělen na kóje 2,5 x 2,5 metru. Tak a teď to podstatné. Vstupné. Nebude nijak nízké, protože kvalitní kulturu nelze dostat levně (že jo). Zaplatíte vstupné a dostanete lístek. To je velice důležité. Materializuje fakt, že nemarníte čas. V každé kóji bude postel. Na postel si můžete lehnout a dvě hodiny beztrestně ležet a spát. Právě konzumujete kulturní akci. Odhaduji, že tak spokojeně a bez výčitek svědomí jste se ještě nevyspali.
Já vím, je to geniální. Samozřejmě. Geniální nápady nevytlačíte, ty přicházejí neplánovaně. Tenhle přišel v den, co jsem měl mít po šichtě přednášku v Roxy. Řekl jsem si: „Nabídneš publiku, jestli se nechtějí na nějakou přednášku vysrat a pořádně si zdřímnout“. Zaplatili šedesát korun, takže by se necítili provinile. Lehli bychom si a povídali, postupně by se povídání vytrácelo, vytrácelo a vytrácelo, až bychom všichni spali. Sálem by se ozývalo spokojené oddychování. Možná jsem někoho svojí disciplinovaností připravil o krásný zážitek, na který se mu teď seběhly sliny. Tak se omlouvám. Příště.


Tradičně nechybí nedělní strip:

re:přednáška v ROXY/NoD

NEUTRALFRESH