malá technická ...

Ještě zbývá pověsit šest projektů z minulého semestru. Nebojte se. Budou viset …ale ne hned. Na řadu přichází start zimního semestru. Téma? Senioři. V pondělí tady bude zadání. Zatím tematické video:
let's get started now

závěrečné odevzdání Zbyněk Mrkus -10.semestr - letní 2012

Zbyněk je jeden ze studentů, kteří jsou u nás už druhý semestr, a není od věci podívat se na jeho první projekt do Karlína. Oba projekty mají totiž shodné znaky. Myslím, že není možné důsledně porozumět Zbyňkovu způsobu práce. Používá notoricky známá témata, cituje, z citátů dělá koláž a lehce (či lehkovážně?) vzniká bizarní celek, který je něčím přitažlivý a něčím provokativní. „Takhle provařené téma, jako dům žehlička přece nemůže použít“, říkali jsme si na začátku. A také: „Ten bytový dům je nějak chromý, slepený a šišatý, je to chyba xeroxu, nebo promyšlený záměr?“ Ať tak či onak, výsledek má charisma. V Karlíně i v Libni.

Tak jako Miloš a Judita dokázali udělat z řeky hlavní téma a odpíchli se z náměstí dr. Holého „zarostlým slepým ramenem řeky“, udělal totéž zcela odlišně Zbyněk: monumentální kamenné řešení náplavky – celé Elsnicovo náměstí je vztaženo k řece a veškerá pěší i cyklo komunikace se odehrává v úrovni hladiny a následně prochází pod mostem - navrženým průchodem (ano, Plečnik …). Obě původní náměstí Zbyněk rozdělil domem žehličkou (ano, viděli jste ho někde …). Dům svojí pevnou „zadní“ fasádou jasně vymezuje prostor druhého náměstí (můžete srovnat s Marií).

Bytový dům je, jak jsem předeslal, kapitolou sám o sobě. Je koláží několika domů. Zde drobná finta: některé domy opravdu jsou solitéry a ten hlavní se jako slepenec pouze tváří (ano, jste poněkud jižněji než v Libni, někde u moře … ale je tam ta řeka, že ?). Obraz spokojeného bydlení je evidentní.

Prostě vypněte mozek a splývejte. Děláme to také. Fascinovaně pozorujeme Zbyňka, jak šroubovákem šťourá do granátu. Občas přidáme radu, občas se necháme okouzlit. Pokud Zbyněk vybrousí svůj talent pro zvláštnost - dobře pro českou architekturu. Stejně tak se může stát žonglujícím dekadentem. Zatím je to ve vývoji. Shodli jsme se, že i když jeho návrhy kritizujeme, bez Zbyňka by náš atelier nebyl tím čím je.

závěrečné odevzdání Judita Tylšová & Miloš Fischer - 8.semestr - letní 2012

Judita a Miloš rozdělili řešené území na dvě srozumitelné části. Na původním Elsnicově náměstí je navržen formální zámecký park protažený až k odkryté Rokytce (na situaci je naznačený krajkou). Parkem prochází pokračování původní promenády k soutoku s Vltavou a před Palácem Svět dlážděné nábřeží jaksepatří. Co kus, to archetyp. Pravou část veřejného prostoru Miloš s Juditou podobně jako Jan Veisser vysvahovali, resp. vykopali a z náměstí udělali svažité slepé rameno řeky, jako kdyby napůl vyschlé, po vzoru mokřad o několik kilometrů dál proti proudu. Oč více toto území autoři jasně přiřadili řece, o to jistěji může jasně definovaný prostor něco nabídnout svému okolí. Romantická (a realistická) představa: divoká zahrada mezi libeňskými bloky navazuje na původní - stromy a divokou travou zarostlý - břeh řeky. Oba protipóly, „zámecký park“ a „vyschlé koryto“ by se při následném, detailním návrhu obojího, doplňovaly a činily by veřejný prostor mimochodně srozumitelným. Judita s Milošem navrhli jedno z nejlepších řešení prostoru náměstí dr.Holého.
Mezi oběma póly stojí dům, který je, identicky jako ostatní části návrhu, takřka archetypem. Zde tedy archetypem nárožního domu. Pevná fasáda s nárožní věží. Tvar byl navržen a my jsme přemlouvali Juditu a Miloše ke hře s omítkou, která by nárožnímu strohému domu dala onu hranku, která dům činí osobitým. Dům měl totiž od začátku dvojí materiál: tělo domu a věž měly být odlišné. Nabízeli jsme reference vroubkování. Miloš a Judita se rozhodli spodní část domu navrhnout z bíleného lícového zdiva a horní z hladké bílé omítky. Jemnost, která na „papíře“ není vidět. Zde domu prezentace škodí, kvalita domu by byla evidentní až v reálu (což vlastně svoje studenty bohužel …či bohudík učíme). V konečném vyznění stavby by extrémně záleželo na subtilitě a čistotě navržených detailů. Dům trpí podobným neduhem jako více projektů z atelieru - malou plochou okenních otvorů. Náš problém, na který se budeme soustředit nesmlouvavěji než doposud. Střílny jsou romantické, ale ...

Opakovaně mluvíme o nárožním domu, ale i tady se autoři museli utkat s faktem, že dům navazuje na uliční frontu, kde hlavním charakterem dvorní části je drobení měřítka a snižování hospodářských částí domů směrem k řece … a vlastně se nemá za jaký roh ohnout. Tedy k hlavnímu domu autoři navrhli nízkou pavilónovou stavbu. Obsahově může být součástí nadstandardního vybavení domu a stejně tak veřejně pronajímaným prostorem. Vyjma toho, že pavilon uzavírá dvůr domu, nám nepřipadá povedený. Mluví jinou řečí než dům, ale není sebejistě kontrastní. Hlavní dům by v realitě působil luxusně, pavilon levně. Druhou věcí, kterou jsme kritizovali, je nedostatečná expozice střešní zahrady. Ano, na střeše domu je velká pobytová zahrada – tedy téma jako hrom, které bohužel proteklo mezi prsty. Myslím, že kontrast evidentně pohodlné střešní zahrady a strohého domu je nasnadě (zde je dobré vzpomenout, jak po několika letech změnily vzrostlé břízky na střeše dům od Josefa Pleskota v Radlicích).

Judita s Milošem odevzdali velice solidní, jemný a realistický návrh, kterému chybí(?) onen poslední pověstný krok k nenápadné jedinečnosti … v kontextu našeho atelieru veledůležitý. Udělejte si názor sami. Jako vždy video ...

závěrečné odevzdání Jan Veisser - 10.semestr - letní 2012

Jenda Veisser je další z autorů většího zásahu  do veřejného prostoru. Elsnicovo náměstí je navrženo poměrně konzervativně a s klidem: odkrytá Rokytka, před Palácem svět je nábřeží, zámecký park svažující se k Rokytce, protíná pokračování oblíbené pěší trasy podél řeky. Oč je levá část řečeného prostoru civilnější o to je náměstí dr. Holého neformálnější. Náměstí se svažuje k hladině Rokytky.Jeho tématem je průmyslové rameno řeky: přístavní betonové vany, suché doky, zdánlivě slepé. Myslím, že v konečném návrhu je prostor prezentován drsněji než by působil a i bez ohledu na podání bych přemýšlel o jeho přesnějším významu.  V betonové vaně jsou hřiště a zázemí akcí, trhů ...   Je velice těžké navrhovat zdánlivě rostlý, tedy jako kdyby původní nově obydlený industriální prostor. Hrana kýče je velice blízko.

Tématem domu je různost zástavby Zenklovy ulice, reps. Rozdílnost její uliční a odhalené zadní, rozsypané fronty. Podobná úvaha jako Romana, ale úplně protichůdná estetika. Dům zdánlivě působí jako jednoduchý skladebný systém, ve skutečnosti je to romantizovaný chaos. Velká okna, repetice a beton ukazují kamsi do Japonska, ale ani tam není dořečeno. Nakročím, nadechnu se a zaskočí mne zbytečné detaily, třeba dělení oken. Když už, tak už! Chtělo by se mi zařvat.  Dořečená tvrdost může ve výsledku působit jemněji a adekvátněji než váhání. Tvrdost domu přece láme luxusní materiál – červený probarvovaný beton. Uvnitř domu jsou prostory s jasnou a hotovou estetikou, která mi nedává příliš svobody, ale klientelu si přesně představit dovedu.

Shodli jsme se, že návrh je kvalitní, má velký potenciál, ale jako kdyby mu chyběl poslední krok. Zaostření, či soustředění. Použití archetypu či reference, jako záchytného bodu nebo naopak ještě větší abstrakce. Takhle je výsledný dojem atraktivní, ale matoucí. Je to jemné a romantické nebo brutální a nepatřičné? Je to komfortní dům nebo syrové kontejnery? Kontrastní nebo intaktní? Chybí vyčištění výrazu, vstřícné mrknutí okem, sebeironie a lehkost. Další z projektů, nad kterými přemýšlím. Měli jsme víc tlačit na pilu? U autora jako Jenda Veisser myslím nepatřičné – zanedlouho z něj bude jemný a citlivý architekt. Více času a klidu?  Co si myslíte?

odevzdávka Romana Bedrunková - 8.semestr - letní 2012

Romana určila přesný charakter každé části řešeného území a tomu podřídila návrh. Lapidární postup. Odkryla Rokytku, před Palácem Svět je navrženo nábřeží se stromořadím, pod zámkem je promenáda doplněná „městskou střechou“ (trhy …). Městská střecha podlouhlým tvarem podporuje pěší směr promenády podél Rokytky. Z náměstí dr.Holého se stala travnatá pobytová plocha lemovaná stromořadím. Pro celý řešený prostor platí: minimum dyzajnu, maximum užitku.

Samotnou kapitolou je návrh bytového domu. Romana dlouho hledala jak zpracovat poetiku holých štítů, postupně dolepované zadní fasády Zenklovy ulice. Navrhla dům, hybrid dvou typologických druhů: bytový dům v uliční čáře a terasák. Vyřešila poměrně složité půdorysy a v zadní části parcely navrhla ještě dva soliterní domy, které rozbíjejí čitelnost teras (které v zásadě do této části města nepatří).  Rozdílnost „obrazu domu“ je vidět na srovnání obou vizualizací. Povedlo se bruslení na hraně kýče a typologického nonsensu? Posuďte sami. Doporučuji video.

odevzdávka Markéta Orságová & Martin Pavlun - x.semestr - letní 2012

Martin a Markéta se rozhodli prostor „dvounáměstí“ rozdělit (a zároveň scelit) jedním domem a tím definovat oba prostory. Úkol si zkomplikovali tím, že dům – gesto, navrhovali na začátku jako sochu – tedy tvar zvenčí, nicméně nakonec se podařilo. Dům se jasně odkazuje obecně do Evropy, s Libeňskou atmosférou příliš nepracuje, (což nemusí být dogma). Obraz komfortního bydlení je patrný. Dům má jemnost, detail, solidnost, adekvátní míru otevřených ploch. Problematické je porozumět jeho městotvorné funkci – rozdělení veřejného  prostoru na dva jasně definované prostory zde může působit jako bariéra, protože náměstí dr.Holého je navržen jako veřejný prostor, který má přitahovat celou čtvrť (tržiště). Zakryt domem by mohl působit jako nemístně užívaný vnitroblok.  

Změna na Elsnicově náměstí je totiž poměrně velkorysá. Část plochy náměstí klesá k řece, vytváří platformu v úrovni hladiny.  Je otázka, jestli by tomuto místu neslušela kumulace funkcí (tedy včetně tržiště) a uzavřenému prostoru náměstí dr. Holého vtisknutí neformálních funkcí veřejného vnitrobloku. Jednoduše řečeno: potvrdit rozdělení obou náměstí domem i růzností funkce a intenzity (resp. hierarchie) veřejného. Nově navržené Elsnicovo náměstí totiž působí sebejistě městsky, jak je vidět z vizualizací. Otázkou je, zdali je nově definované náměstí dr.Holého jasnou protiváhou.

Martin s Markétou zamýšlejí náměstí jako dvojjediný  prostor, který oboustranně graduje k domu (a jeho věži) uprostřed celé plochy.  Nabídněme si polemiku, zdali by záměr fungoval, případně o kolik by musel být dům „propustnější“.