Začátek III.FÁZE návrhu a shrnutí II.FÁZE.

V pondělí proběhlo shrnutí druhé fáze návrhu, jejímž obsahem bylo – v naší terminologii, odpověď na otázku vzešlou ze společných podrobných analýz a individuálního poznání území: „PROČ“, tedy odpověď: „CO“ – jinými slovy: představení konceptu "co tam chci udělat" - "moje silná idea". Nejdřív jsme shrnuli cíle právě ukončené fáze. Konstatovali jsme, že ne všem se je podařilo splnit. Následně jsme si řekli cíle fáze nadcházející a na závěr (ten byl nejdelší) jsme znovu projeli všechny návrhy jeden po druhém. Tentokrát nemluvili studenti. Mluvili jsme o jejich jednotlivých projektech, ale cílem bylo zobecnění. Vypíchnutí toho co se skoro všem dobře daří a pojmenování chyb, které se opakují. Logicky probíhala veřejně i individuální rovina. Tedy se někteří studenti dozvěděli, že je čeká půl kroku, či celý krok zpět, protože koncept je slabý a nedá se na něm dál stavět. Čeká je tedy víc práce. Naše (učitelské) konzultace v rámci prezentace konceptů jsou přímou, bezprostřední reakcí a jsme si v tomto prakticky rovni s ostatními diskutujícími. Dnešní zhodnocenení už proběhlo s odstupem, s rozmyslem a především s vizí celku a dalšího postupu práce. Budu teď sčítat jablka a hrušky, berte to tak. Zároveň budu generalizovat, i tuto licenci prosím prominete, studentům už jsem se omluvil:

Malý čtvrtek - pokračování společné prezentace konceptů

Dnes proběhlo pokračování Velkého pondělí, které se jmenovalo Malý čtvrtek. Trvalo sedm hodin. Andy Warhol. V půl páté vídeňský párek. Vetřelec jednička je určitě lepší než dvojka, to ví každý, ale Terminátor trojka je tuty lepší než jednička. Tak tedy pokračování společných konzultací konceptu - u nás zhruba 1:1. Oba díly vyrovnané. Měly svoje silná místa, tedy logicky i slabá. O tom si budeme společně povídat po víkendu. Nikomu nevolejte, všichni budou spát, vypadali dost zeleně. Nám také ne, nahráli jsme všechny koncepty na extranet a s Ondřejem máme domácí úkol: pečlivě znovu projet. Proč je u nás v atelieru důležité znát svůj koncept na začátku a ne na konci se tady psalo vícekrát. První krok máme tedy za sebou a zároveň v pondělí nastartujeme další fázi návrhu. Většina z nás svoje koncepty zná, někteří ještě první krok nedokončili, někteří budou muset udělat krok zpátky. Stane se. Nejsme roboti. Někdy musí silná myšlenka uzrát. V příštích čtrnácti dnech budou muset někteří udělat krok a půl. Co bude dalším úkolem ? Kaming sůn, prozatím fotky z dnešních prezentací:

První společná prezentace konceptů

V pondělí proběhla takzvaná velká prezentace konceptů. Můžete se podívat na suchý záznam fotkami, ale je potřeba jej uvést několika větami, které jsou určeny jak náhodnému čtenáři, tak studentům našeho ateliérů. Četnost snímků neznamená známku kvality nebo větší či menší zájem. Prostě jsou to fotky. Někdy jsem zapomínal fotit, abych nezapomněl koukat a poslouchat . Teď se samozřejmě tluču do čela, že mi tam některé snímky chybí a jejich absence ubližuje prezentujícím i obrazu naší společné práce. Není to důležité. Důležité je podotknout, že fotky jsou bez komentáře, tedy nevíte, jak jsme na koncepty nebo jejich části reagovali, jaká kolem toho vznikla diskuse. Diskutoval celý atelier. Studenti konzultovali studenty, sdělovali si vzájemně názory na svojí práci. Přišli mezi nás i externí konzultanti Ida Čapounová a David Pavlišta – děkujeme jim. Pomohlo to. Dohromady "to" celé trvalo dvanáct hodin takřka v kuse a při nejlepší vůli jsme stihli jen osmnáct studentů. Slibovali jsme "Velké pondělí". Nedodrželi jsme slib. Měli jsme na vybranou: buďto diskuse a konzultace urychlit, nebo to probrat pořádně. Zvolili jsme druhou variantu. Studenti odpracovali a bylo nám líto se jejich práci nevěnovat. Konzultace bude pokračovat ve čtvrtek. Tomu říkejme "Malý čvrtek". Třeba to bude zároveň i sváteční den, kdy bude na pánském wc v šestém patře poprvé hajzlpapír. Nechme se překvapit. Každý den může být takový malý svátek. Zde je tedy pár fotek z Velkého pondělí:

Ela Orleans "Walkingman"

Ela Orleans "Walkingman" from movies for ears on Vimeo.

The Professional Autism Chainsaw: občan versus odborník

Demokracie nemá s žádnou odborností nic společného. Nic! ... pokud lidé nebudou chtít, aby se GMO potraviny vyráběly a konzumovaly, pak to jednoduše, ve smyslu demokracie, zakážou, a to právě a především prostřednictvím takové procedury, jako je například referendum, i kdyby to byla stokrát pitomost. Jediná odbornost, jež je pro demokracii nezbytná, je ta odbornost, kterou v antice učili sofisté a jež se do středověku přenesla jako trivium: gramatika, logika, rétorika ... schopnost argumentovat, umět si vyžádat relevantní data pro svá rozhodnutí - tedy informace a nést za svoje rozhodnutí zodpovědnost. To jsou občanské odbornosti.
Míšení jakékoli odbornosti s demokratickým rozhodováním má jediný důvod: omezovat kompetenci účastníků vzhledem k nějakému rozhovoru - tedy k určitému demokratickému rozhodnutí a tedy z tohoto rozhodnutí někoho, kohokoliv, vyloučit. Občan je v demokracii suverénem, a jakožto takový nemusí cokoliv ze svých mínění a rozhodnutí jakkoli zdůvodňovat a obhajovat, pokud nechce ovlivnit mínění svých spoluobčanů - tedy nepotřebuje žádnou odbornost ke své kompetenci učinit své rozhodnutí. Je čistě jeho občanská vůle si odbornost, tedy pro něj srozumitelné informace, u odborníka vyžádat, ale nevylučuje to předchozí tvrzení.
Jakýkoli odborník může být, ve své roli uvnitř demokracie, jenom rádcem, poradcem, vysvětlovatelem, avšak nikdy tím, kdo činí rozhodnutí. To dělá jen a jen občan, a to třeba i napříč jakýmkoliv odborníkům a jejich radám.
Nadřazování jakékoli odbornosti občanské kompetenci je tak něčím mezně proti-demokratickým, demokracii vylučující a zamezující, přičemž fakt takového nadřazení lze označit jako technokracii ... což je konec konců cosi velmi blízkého tomu, co značíme jako totalitu. Teorii takové technokracie tak můžeme označit jako totalitarismus - i když s výtkami, které z mé strany k tomuto tématu následují.
Volá-li tedy dnešní česká společnost po vládě odborníků a volají-li po ní specielně občané mladí, považujme to za selhání jejich občanské povinnosti: nést zodpovědnost za svoje rozhodnutí. Jinak řečeno: tato rozhodnutí prezentují jisté ideje, kvůli nimž chodíme jednou za několik let k volbám, a unavujeme se čtením politických programů, protože stále věříme, že je to platná smlouva mezi nositelem ideje a voličem. Volání po vládě odborníků je rezignací na občanství a výzva k utržení nespecifikované vůle ze řetězu.

Under pressure

Kdo staví město ?

Pravidelnou čtvrteční injektáž jsme dostali shodou okolností už v úterý. Tématem byl, zjednodušeně řečeno, „develop“ (odborná hantýrka pro rozvoj města, či jeho částí) a povídali jsme si s developerem a poradcem developerů Tomášem Ctiborem. Formát našich ateliérových injektáží je známý: my uvedeme souvislosti a vysvětlíme naše ateliérové zadání, host začne přednáškou, ale protože máme dovoleno skákat mu do řeči, (znáte to ticho na konci, když se mají klást dotazy) přednášení se postupně transformuje v diskusi a v nejlepší variantě ve vzájemné kladení otázek. Tentokrát se opět zadařilo.

Hlavním úskalím našeho ateliérového zadání je různorodost standardu bydlení v rámci jednoho developu. V Čechách laboratorní novinka, ve světě poměrně běžná praxe. Cílem je zabránění vzniku ghett libovolného charakteru: sociálního (bohatých i chudých), etnického atd ... cílem je pestré město. Vysvětlit důvodnost péče o různorodost - pestrost města není předmětem tohoto článku a vydalo by na celou knihu (a předpokládám, že si takové lze přečíst, nebo se prostě jen zamyslet...) Na „naší“ parcele tedy budeme navrhovat: a) byty na prodej b) byty k pronájmu c) startovní byty (pozor, neplést se sociálním bydlením) d) sociální bydlení. Z výsledků průzkumů a analýz vyplynulo, že se na hranici "naší" parcely plánuje stanice S-Bahn „Karlín“. Myšlenku jsme vzali za svou, včlenili ji do zadání a práce dostala nový rozměr e). Doplnit f), g), h), ch), i), j), k), l)...  je dalším předmětem našeho úkolu.


Tedy pozvali jsme si odborníka:

Vrin

Na páteční Inventuře urbanismu mi architekt Miroslav Cikán připomněl jeden starší film, který kdysi visel na stránkách re:vodňany. Tehdy, stejně jako teď nepotřebuje komentář:

Architekti bez hranic

Ahoj naši studenti, milí sirotci,

jsme daleko předaleko, ale nevyhneme se každodennímu přemýšlení o Vás, o Vaší práci … a to není kec. Mluvíme o Vaší dosavadní skvělé práci s Vašimi skorovrstevníky, Idou Čapounovou, Davidem Pavlištou, Honzou Vlachem, Jirkou Židem. Přemýšlíme, jestli my děláme svojí práci dobře (ano – to jste Vy – naše práce). Stýská se nám a těšíme se na pondělí … a to taky není kec. O všem, co tady zažíváme, o naší zdejší práci ve formátu re: , o urbanismu, o vizi, o navazovaní kontaktů s městečkem, o místních lidech, o zjišťování jejich problémů, o pokoře a vzájemném respektu, o projití každé uličky, pochopení zvláštností, zvyklostí, místního kouzla … tedy o všem co z nás nedělá profesionalisty, ale profesionály, Vám budeme povídat. O tom co nejvíce podmiňuje poslání a práci, kterou jste si vybrali Vy i my. Tušíme, že procházíte Karlín s foťákem, otevřenýma očima i ušima a zažíváte něco podobného co my: poznáváte město. Už se těšíme, až si o tom budeme společně povídat, zatím pouze tato dálková čtvrteční injektáž. Rituál se nemá porušovat.

Ahoj, Michal a Ondřej.

Startuje fáze koncept

Představte si třeba Picassa. Ráno vstane, protáhne se a řekne. „Tááák, dneska něco namaluju. Něco tak nějak vo lidech, nějak tak vo přírodě a vo životě“. Obleče si pruhovaný triko, vymáčkne víc zelený než obvykle a začne tak nějak Tvořit. Neví co, ale však ono se to vylíhne. Ráno vymáčkl taky víc tělovky, tak to kombinuje. Kolem oběda to vypadá přibližně tak nějak. Dá si trochu voraz a zavolá konzultantovi. Matisse ! Henry mě nakopne.


„Hele Henry, mám to tak nějak rozdělaný, má to bejt vo přírodě a vo lidech, jako hluboký a tak, chápeš.“

„Chápu, chápu, jasně, hele dobrý“ Vezme šmírák a řekne: „Ne fakt, docela to de, ale todle bych posunul doprava, bude to eště lepší“.

„Dobrej nápad,“ povídá Pavel „hele, já to do večera nějak posunu a zejtra řekneš, jo ?“

„No, jasně, to dáme.“


Blbost, že jo ? Pokud se vám zdá že jo, nám taky. Ovšem v architektuře je to poměrně běžná praxe. První den se architekti dozví zadání, třetí den přinesou šmíráky a začne se posouvat doleva, doprava, zvětšovat okna, případně zmenšovat okna. Jedno je jistý. Nakonec to tak nějak daj.
Někomu připadá zvláštní, že u nás v atelieru budeme chtít koncept slyšet hned na začátku. Hotový koncept. Tak jako ho má hotový malíř, ještě než začne tlačit tubu a stejně tak spisovatel, než sedne ke stroji. Vyjímky potvrzují pravidlo, daj to zleva do prava a většinou to jsou géniové nebo autisti. Další výjimkou jsou surrealisti. Co na srdci to na jazyku a mozek nepracuje. Jejich boj.
Začíná tedy fáze koncept. Máme na něj čtrnáct dní hlubokého ponoru a nebudeme studenty kibicovat, pokud si o to sami individuálně neřeknou. Na konci bude jasný pojmenovatelný názor, názor vizualizovaný, vysvětlitelný, konstruovatelný. Způsob prezentace konceptu je předem daný, potřebujeme si rozumět. Na prezentaci budeme o jednotlivých konceptech diskutovat, klást si otázku, jestli studenti odpovídají na tezi, kterou si sami zvolili, jestli je koncept souvislý, patřičný. Společná i individuální kritéria vznikala během analýz. Vytáhneme podstatné body konceptu a začneme je zpracovávat. Na to máme dalších 5 krát čtrnáct dnů. Už nebudeme hledat co, ale budeme řešit jak. Jak nejlépe zpracovat předem řečený koncept. Tak, jako má spisovatel v hlavě či na papíře osnovu, my budeme vědět na čem pracujeme a tedy podle jakých kritérií hodnotíme. Posouvat okna a tvarovat hmoty jde totiž dvacet vteřin nebo dvacet let, pokud nevíte proč. Dvacet let, díky bohu, nemáme. Studenty čeká hluboký ponor, možná to bude bolet, na začátku bude ten dobře známý svíravý pocit, že nic nevím. Na konci budou vědět. V tom jim pomůžeme.

„hele Joyce, chybí ti tam konec, nebo co“

„no … to je jako koncept“

„Aha, dobrý Joyce, dobrý, pokračuj“

Zpomal nebo to nepochopíš

A Brooklyn smoke shop is the center of neighborhood activity, and the stories of its customers.

My jsme my, oni jsou oni a kdo jste vy ?

Dnes proběhla v našem atelieru první čtvrteční přednáška a diskuse. Skupina, která analyzuje takzvanou „romskou otázku“ pozvala Jana Černého ředitele Programu sociální integrace a Petru Klingerovou výkonnou manažerku Programu sociální integrace, oba z organizace Člověk v tísni. Organizace se mimo jiné zabývá vznikem ghetta, ať už se jedná o jeden dům, či celou čtvrť. Dá se očekávat, že s dopady celosvětové ekonomické krize, se bude tento problém prohlubovat. Český stát není schopný tuto situaci dlouhodobě řešit. Kvalita zvolených postupů závisí pouze na schopnosti jednotlivých magistrátů a samospráv. Ty často volí řešení, která v konečném důsledku vedou ještě k dalšímu vyhrocení situace. Naše ateliérové zadání pro tento semestr neřeší nějaký speciální program bydlení, ale zvolené místo samo o sobě vyžaduje vhled do problematiky.

Už sám fakt, že jsme zadali toto téma do seznamu analýz o něčem vypovídá:

architektura zvuku /// fennesz & spol. v arše

Festival Babel Prague, jehož ústředním tématem je zvuk v současné společnosti, včleňuje do svého programu i diskuse o „zvukových kauzách“. Magistrála, hlukové normy, právo na ticho versus byznys, zkušenosti ze zahraničí: jak chceme, aby zněl náš veřejný prostor? Přijďte se dozvědět a ptát.



5.10.2011 18:00 - Mezinárodní festival pro improvizaci a dobrodružství zvuku. Program: Noisová politika - Hluk, občané, stát, B4 & Handa Gote & Martin Ježek, Fennesz:

První průběžná konzultace - data, informace, analýzy

Protože si tento blog klade za cíl být srozumitelný laikům, omlouváme se kolegům za tu profesionální nudu a laikům za fachidiotskou komplikovanost (o souboji těchto mezigalaktických entit tady bude brzy také řeč). Rádi odpovíme oběma partám.
Prvních čtrnáct dnů jsme se rozdělili do osmi skupin. Děláme podklady – tzv. 3D model – to je virtuální model v počítači (vlastně upravujeme model, který jsme si sehnali) a vyrábíme fyzický model ze styroduru. Ostatní skupiny mají za úkol shromažďovat data týkající se celého Karlína, s fokusem naší parcely. Z dat máme za úkol vytvořit informace, to znamená data s relevancí a z informací sestavit analýzy. Rozdělením se práce výrazně zrychlila a po celý semestr budou členové jednotlivých skupin informačním zdrojem pro ostatní kolegy. Všichni nemusí dělat všechno, ale o všem musí vědět. Práce architekta je založená na kooperaci, určování dílčí zodpovědnosti a delegování práce. To se také učíme:

Caruso St.John - ornament není zločin

Co to je ? Jako obvykle se dozvíte v pokračování příspěvku.