Architekti bez hranic

Ahoj naši studenti, milí sirotci,

jsme daleko předaleko, ale nevyhneme se každodennímu přemýšlení o Vás, o Vaší práci … a to není kec. Mluvíme o Vaší dosavadní skvělé práci s Vašimi skorovrstevníky, Idou Čapounovou, Davidem Pavlištou, Honzou Vlachem, Jirkou Židem. Přemýšlíme, jestli my děláme svojí práci dobře (ano – to jste Vy – naše práce). Stýská se nám a těšíme se na pondělí … a to taky není kec. O všem, co tady zažíváme, o naší zdejší práci ve formátu re: , o urbanismu, o vizi, o navazovaní kontaktů s městečkem, o místních lidech, o zjišťování jejich problémů, o pokoře a vzájemném respektu, o projití každé uličky, pochopení zvláštností, zvyklostí, místního kouzla … tedy o všem co z nás nedělá profesionalisty, ale profesionály, Vám budeme povídat. O tom co nejvíce podmiňuje poslání a práci, kterou jste si vybrali Vy i my. Tušíme, že procházíte Karlín s foťákem, otevřenýma očima i ušima a zažíváte něco podobného co my: poznáváte město. Už se těšíme, až si o tom budeme společně povídat, zatím pouze tato dálková čtvrteční injektáž. Rituál se nemá porušovat.

Ahoj, Michal a Ondřej.