Představte si třeba Picassa. Ráno vstane, protáhne se a řekne. „Tááák, dneska něco namaluju. Něco tak nějak vo lidech, nějak tak vo přírodě a vo životě“. Obleče si pruhovaný triko, vymáčkne víc zelený než obvykle a začne tak nějak Tvořit. Neví co, ale však ono se to vylíhne. Ráno vymáčkl taky víc tělovky, tak to kombinuje. Kolem oběda to vypadá přibližně tak nějak. Dá si trochu voraz a zavolá konzultantovi. Matisse ! Henry mě nakopne.
„Hele Henry, mám to tak nějak rozdělaný, má to bejt vo přírodě a vo lidech, jako hluboký a tak, chápeš.“
„Chápu, chápu, jasně, hele dobrý“ Vezme šmírák a řekne: „Ne fakt, docela to de, ale todle bych posunul doprava, bude to eště lepší“.
„Dobrej nápad,“ povídá Pavel „hele, já to do večera nějak posunu a zejtra řekneš, jo ?“
„No, jasně, to dáme.“
Blbost, že jo ? Pokud se vám zdá že jo, nám taky. Ovšem v architektuře je to poměrně běžná praxe. První den se architekti dozví zadání, třetí den přinesou šmíráky a začne se posouvat doleva, doprava, zvětšovat okna, případně zmenšovat okna. Jedno je jistý. Nakonec to tak nějak daj.
Někomu připadá zvláštní, že u nás v atelieru budeme chtít koncept slyšet hned na začátku. Hotový koncept. Tak jako ho má hotový malíř, ještě než začne tlačit tubu a stejně tak spisovatel, než sedne ke stroji. Vyjímky potvrzují pravidlo, daj to zleva do prava a většinou to jsou géniové nebo autisti. Další výjimkou jsou surrealisti. Co na srdci to na jazyku a mozek nepracuje. Jejich boj.
Začíná tedy fáze koncept. Máme na něj čtrnáct dní hlubokého ponoru a nebudeme studenty kibicovat, pokud si o to sami individuálně neřeknou. Na konci bude jasný pojmenovatelný názor, názor vizualizovaný, vysvětlitelný, konstruovatelný. Způsob prezentace konceptu je předem daný, potřebujeme si rozumět. Na prezentaci budeme o jednotlivých konceptech diskutovat, klást si otázku, jestli studenti odpovídají na tezi, kterou si sami zvolili, jestli je koncept souvislý, patřičný. Společná i individuální kritéria vznikala během analýz. Vytáhneme podstatné body konceptu a začneme je zpracovávat. Na to máme dalších 5 krát čtrnáct dnů. Už nebudeme hledat co, ale budeme řešit jak. Jak nejlépe zpracovat předem řečený koncept. Tak, jako má spisovatel v hlavě či na papíře osnovu, my budeme vědět na čem pracujeme a tedy podle jakých kritérií hodnotíme. Posouvat okna a tvarovat hmoty jde totiž dvacet vteřin nebo dvacet let, pokud nevíte proč. Dvacet let, díky bohu, nemáme. Studenty čeká hluboký ponor, možná to bude bolet, na začátku bude ten dobře známý svíravý pocit, že nic nevím. Na konci budou vědět. V tom jim pomůžeme.
„hele Joyce, chybí ti tam konec, nebo co“
„no … to je jako koncept“
„Aha, dobrý Joyce, dobrý, pokračuj“
Zdokumentování ukončení fáze podklady > informace > analýzy, takzvaným Velkým pondělkem, který proběhl 10.října, bude v příštím příspěvku. Příští velký pondělek ? 24.října. Jsou Velké pondělky veřejné ? Ano. Budeme se více ostýchat ? Nevíme.
„Hele Henry, mám to tak nějak rozdělaný, má to bejt vo přírodě a vo lidech, jako hluboký a tak, chápeš.“
„Chápu, chápu, jasně, hele dobrý“ Vezme šmírák a řekne: „Ne fakt, docela to de, ale todle bych posunul doprava, bude to eště lepší“.
„Dobrej nápad,“ povídá Pavel „hele, já to do večera nějak posunu a zejtra řekneš, jo ?“
„No, jasně, to dáme.“
Blbost, že jo ? Pokud se vám zdá že jo, nám taky. Ovšem v architektuře je to poměrně běžná praxe. První den se architekti dozví zadání, třetí den přinesou šmíráky a začne se posouvat doleva, doprava, zvětšovat okna, případně zmenšovat okna. Jedno je jistý. Nakonec to tak nějak daj.
Někomu připadá zvláštní, že u nás v atelieru budeme chtít koncept slyšet hned na začátku. Hotový koncept. Tak jako ho má hotový malíř, ještě než začne tlačit tubu a stejně tak spisovatel, než sedne ke stroji. Vyjímky potvrzují pravidlo, daj to zleva do prava a většinou to jsou géniové nebo autisti. Další výjimkou jsou surrealisti. Co na srdci to na jazyku a mozek nepracuje. Jejich boj.
Začíná tedy fáze koncept. Máme na něj čtrnáct dní hlubokého ponoru a nebudeme studenty kibicovat, pokud si o to sami individuálně neřeknou. Na konci bude jasný pojmenovatelný názor, názor vizualizovaný, vysvětlitelný, konstruovatelný. Způsob prezentace konceptu je předem daný, potřebujeme si rozumět. Na prezentaci budeme o jednotlivých konceptech diskutovat, klást si otázku, jestli studenti odpovídají na tezi, kterou si sami zvolili, jestli je koncept souvislý, patřičný. Společná i individuální kritéria vznikala během analýz. Vytáhneme podstatné body konceptu a začneme je zpracovávat. Na to máme dalších 5 krát čtrnáct dnů. Už nebudeme hledat co, ale budeme řešit jak. Jak nejlépe zpracovat předem řečený koncept. Tak, jako má spisovatel v hlavě či na papíře osnovu, my budeme vědět na čem pracujeme a tedy podle jakých kritérií hodnotíme. Posouvat okna a tvarovat hmoty jde totiž dvacet vteřin nebo dvacet let, pokud nevíte proč. Dvacet let, díky bohu, nemáme. Studenty čeká hluboký ponor, možná to bude bolet, na začátku bude ten dobře známý svíravý pocit, že nic nevím. Na konci budou vědět. V tom jim pomůžeme.
„hele Joyce, chybí ti tam konec, nebo co“
„no … to je jako koncept“
„Aha, dobrý Joyce, dobrý, pokračuj“
Zdokumentování ukončení fáze podklady > informace > analýzy, takzvaným Velkým pondělkem, který proběhl 10.října, bude v příštím příspěvku. Příští velký pondělek ? 24.října. Jsou Velké pondělky veřejné ? Ano. Budeme se více ostýchat ? Nevíme.
Žádné komentáře:
Okomentovat