Začátek III.FÁZE návrhu a shrnutí II.FÁZE.

V pondělí proběhlo shrnutí druhé fáze návrhu, jejímž obsahem bylo – v naší terminologii, odpověď na otázku vzešlou ze společných podrobných analýz a individuálního poznání území: „PROČ“, tedy odpověď: „CO“ – jinými slovy: představení konceptu "co tam chci udělat" - "moje silná idea". Nejdřív jsme shrnuli cíle právě ukončené fáze. Konstatovali jsme, že ne všem se je podařilo splnit. Následně jsme si řekli cíle fáze nadcházející a na závěr (ten byl nejdelší) jsme znovu projeli všechny návrhy jeden po druhém. Tentokrát nemluvili studenti. Mluvili jsme o jejich jednotlivých projektech, ale cílem bylo zobecnění. Vypíchnutí toho co se skoro všem dobře daří a pojmenování chyb, které se opakují. Logicky probíhala veřejně i individuální rovina. Tedy se někteří studenti dozvěděli, že je čeká půl kroku, či celý krok zpět, protože koncept je slabý a nedá se na něm dál stavět. Čeká je tedy víc práce. Naše (učitelské) konzultace v rámci prezentace konceptů jsou přímou, bezprostřední reakcí a jsme si v tomto prakticky rovni s ostatními diskutujícími. Dnešní zhodnocenení už proběhlo s odstupem, s rozmyslem a především s vizí celku a dalšího postupu práce. Budu teď sčítat jablka a hrušky, berte to tak. Zároveň budu generalizovat, i tuto licenci prosím prominete, studentům už jsem se omluvil:

Studeti neumějí zobecňovat principy, na které přišli. Řešení je častokrát komplikované, fragmentované. Skvělé momenty, které někdy nedrží pohromadě a špatně se zobecňují. Je potřeba vypíchnout podstatné teze konceptu platné pro území, či území rozdělit na části s platnostmi odlišného zobecnění a zjednodušovat, zjednodušovat. Stále platí: navrhujeme develop jako soubor staveb, ale součástí zadání je umět ho předat jako „masterplan“ (zastavovací plán, regulační plán, chcete-li) a držet pouze supervizi nad prací jiných architektů. Jedeme tedy ve dvou rovinách. Ne v obou budeme odevzdávat, ale v obou přemýšlet. V naší úloze si drze uzurpujeme právo navrhnout celé území jedním architektem - námi (velikost řešeného území je zhruba na hranici této možnosti).

Obecně platí, takřka pro všechny studenty bez vyjímky, že neumějí pracovat s městskou zelení. Považují jí za výplň rendrů (digitální zákresy). K městské zeleni je potřeba přistupovat totožně jako k domům, resp. k architektuře – ona je skutečně navrhovanou architekturou. Městská zeleň je vždy komponovaná a ta co tak nemá vypadat, je komponovaná dvojnásob složitě.

Studenti nejsou zvyklí pracovat s pátou fasádou objektů. Střechy jsou většinou schematické. Střešní krajina je vyjma dvorů další obrovskou rezervou Prahy.

Ne úplně jsme si rozuměli v pojmu „obraz“ a „koláž“. Naštěstí jsme si rozuměli natolik, že z přinesených obrazů místa bylo jasné, co student s územím zamýšlí. Bylo možné s něčím souhlasit či nesouhlasit – tedy diskutovat o obrazu. Potud v pořádku. Obrazy však studenti většinou tvořili kolážováním kompletních existujících staveb architektury (soudobé časopisové !). Je tedy potřeba zaostřit na obraz domu a najít svá vlastní témata, z kterých složí celek. K mému velkému překvapení většinou chyběla spojnice mezi skvělou analýzou, procítěným „prochozením“ území, pochopením jeho zvláštností, specifik, bizarností a mezi aplikací viděného a poznamenaného. Proč studenti neaplikují to, co v místě obdivují a považují za nosné ? Můj úkol: shodit disciplínu architektury ještě silněji z piedestalu samoreferenčního hada, který sám sobě žere ocas.  (To platí především v rovině, kdy se považujeme za jediné architekty celého území – tedy navrhujeme i domy. O rovině kdy předáváme štafetový kolík masterplanem + supervizí, bude řeč v další fázi práce).

O návrhu stále uvažujeme ve dvou rovinách: 1. Já jediný architekt celku, jako domu 2. Já architekt navrhující masterplan a předávající štafetový kolík ostatním kreativním architektům, kteří naplňují mnou určený koncept území. Bod dva se budeme učit způsobem otočením talíře o 180° (prosím vás ne vzhůru nohama !) – tedy podívat se na svojí práci očima architekta, který přichází na námi navržené (řekněme regulované) území a má pro svého klienta navrhnout dům. Území nesmí být přeurčité - kolegům vezmu veškerou kreativitu - ale musí být jasně určené, tak aby měl investor záruku předem, co se na území dá strukturálně postavit. Nyní regulace neexistuje a praxe je taková, že investor spolu s architektem navštíví patřičný úřad s elementární otázkou „Tak jak to teda uděláme šéfe ?“ (což je mimochodem první věta, kterou se učí turečtí řidiči kamionů pro klidný průjezd českým státem). Obvykle to končí v rovině líbí – nelíbí, já názor – ty názor. Tato nepsaná pravidla dobře známe z totality jako „gumové paragrafy“ a znamenaly pro někoho kriminál a pro někoho ne. Někteří kolegové tomu stavu říkají svoboda. Budiž je pravda a láska provázej, my se budeme učit stanovovat pravidla hry před započetím, ne v průběhu. Opakuji: předmětem našeho finálního odevzdání není masterplan (zastavovací plán), ani jeho embryo. Pracujeme ve variantě „navrhuji celé území sám“, ale úvaha o zobecnění je a bude po celý semestr všudypřítomná.

Studenti už v konceptu přemýšleli o vnitřní struktuře celku i domu (resp. domů). Nyní mají za úkol strukturu čitelně vizualizovat schématy ala „LEGO“. Tato práce jim taky usnadní zaostření FÁZE DVĚ – TEDY „PRAVDIVOST" – REÁLNOST KONCEPTU … Ve schématech se tedy objeví celky různých standardů, skupiny jednotlivých bytových jednotek, bytové jednotky (takzvaná bloková schémata – odtud to LEGO) z toho vyplyne principilelní úvaha o konstrukci, komunikační schema – jádra atd .. a rozpracování tohoto lega zpětně posune koncept. Naším úkolem bude sílu původního konceptu neztratit. Právě proto se myšlenkový koncept navrhoval předchůdně. Studenti promítnou do schématu základní předpisy: požární, hygienické, dopravní. Nemají za úkol všechny předpisy otrocky splnit, ale musejí umět detekovat, kdy je porušují a proč. Ne všechny předpisy jsou totiž dobré a škola je laboratoř pro toto zjišťování. Viz například článek Pavla Hniličky o OTP.

Fraktálovitost návrhu budeme uzavírat větou: toto by se zadalo tomu a tomu odborníkovi, potřebuji od něj vědět to a to, zadat to musím takto a může mi následně ovlivnit tohle, tohle a tohle. Tečka. Na akustické výpočty, výpočty požárně nebezpečných prostorů, osvětlení, oslunění atd. prostě není v rámci semestru čas. Bývá to zpravidla několikakolový návrh, neplánuje-li si architekt předem zjednodušit práci návrhem jednoduše průchozího schematu.

Dalším úkolem je ekonomické zhodnocení. Studenti navrhnou hrubé podlažní plochy, sestaví je do tabulek a budou hypoteticky určovat ekonomickou návratnost. Schematičnost úkolu lze popsat na příkladu. Zatubuji-li (vložím-li do tunelu) železnici, bude to stát nějaké peníze, starosti a čas, výsledkem bude zhodnocení parcely, která tímto krokem začne mít všech pět P = pravděpodobně v součtu zisk. A opět to tu je: práce pro tým odborníků, ne na jeden semestr, víme to, ale zároveň víme, že v reálu by tyto úvahy musely proběhnou a tedy je budeme simulovat a činit hypotetická rozhodnutí. Fraktály budeme utínat větou: „ano, tento problém je popsatelný takto, zadal by se odborníkovi takto a relevantní požadovaný výsledek by byl tento. My ho k dispozici mít nebudeme, ale budeme vědět, že k praxi patří.

Studenti především musejí vědět, v jakém rytmu by práce postupovala. 1. můj silný koncept 2. filtrace všemi předpisy 3. filtrace ekonomickými modely 4. zpětná a průběžná úprava prvotního konceptu – tak aby neztratil sílu. (nikdy ne naopak, není-li opačný postup samotným konceptem tvorby architektury – viz například rané práce MVRDV a další). Víme, že to není takto schematicky černobílé a proces se víc prolíná, je to propojený cyklus, ale je potřeba pro tento text nějak zjednodušovat.
Máme tedy hodně práce. Kdo se přihlásil do našeho atelieru, věděl, že to nebude dovolená. Úkoly na příštích čtrnáct dnů jsou tyto:

III.FÁZE: „JAK“, aneb cizelace konceptu (myšlenky), filtrace normami, ekonomikou, definováním struktury atd, ZÁVAZNÝ OBSAH:

1. Někteří skoro krok/půlkrok zpět – zpevnění, zjasnění konceptu
2. prezentace všech bude stručná zhuštěná, výstižná (cca5-7min) – hlavní je diskuse
3. Všichni fyzický model bez vyjímky
4. Obraz domů – „volná koláž“ – vysvětlit představu o čem budou domy /dům
5. Důraz na reálné horizonty – obrazy domů tak jak je bude vnímat uživatel (netýká se strukturálních schémat – to je naše vnitřní odbornost)
6. Definovat střešní krajinu – pátá fasáda
7. „LEGO“ struktura
  a) Funkce
  b) Standardy bydlení
  c) Komunikační jádra
  d) Bytové jednotky
  e) Veřejné x neveřejné interier
  f) Vstupy
  (Pozn: nemusí, ani nemá to být v jednom výkresu – raději víc přehledných schémat)
7. Základní představa o konstrukci (neměla by to být bramboračka…)
8. Prostor vnější
  a) Zeleň – práce jako s architekturou
  b) Doprava v klidu - souvisí s definováním zpevněných ploch =>
  c) Kvality povrchů
  d) Návaznosti vnějších ploch (jasné pojmenování, animace, funkce, obraz …)
  e) Veřejné – poloveřejné – polosoukromé – soukromé
9. Ekonomika projektu
  a) Hrubá podlažní plocha v tabulce (ideálně dosazovací počítací excel, či jednoduchý developerský program – prosím nekomplikovat)
  b) Její strukturace dle "lego": byty (a.b.c.d.), garáže, služby. Ostatní(specifikovat)
10. Každý sám za sebe – konzultace se specialisty – požár, hygiena, akustika
11. jak to posunulo vizi ? neztratit jí ...

All rights reserved for too many authors (pics - random search from Google)©2011/These copies are for education only - Thank you very much

Síla nás provázej. O víkendu si snad stihnu vyprat trencle, už jedu druhý kolo, ale prej dobrý. Má někdo z čtenářů tu moc zařídit, aby nám v šestém patře nezamykali záchod už po obědě a jako vánoční dárek tam třeba přidali i hajzlpapír ?


PS. Víme, že určitě děláme chyby. Víte o nich? Tak je napiště do komentářů díky.